103 VSPH 842/2016-85
60 ICm 1015/2016 103 VSPH 842/2016-85 (KSPA 60 INS 36154/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobce: ET NEXUM, v.o.s. se sídlem Hradec Králové, Brněnská 300/31, insolvenční správce dlužníka H.F.Profi, s.r.o. se sídlem Chrudim, Na Valech 339, IČO 63216060, proti žalovanému: Oto anonymizovano , anonymizovano , Chrudim, Na Valech 339, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. září 2016, č.j. 60 ICm 1015/2016- 70,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. září 2016, č.j. 60 ICm 1015/2016-70, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení neúčinnosti právních úkonů, jež představují výběry z bankovního účtu dlužníka pomocí platební karty realizované žalovaným v období od 1.1.2012 do 31.12.2012 ve výši 3.116.000,-Kč a vydání této částky do majetkové podstaty dlužníka.

Žalovaný uvedl, že nárok žalobce neuznává a že za účelem vypracování relevantního vyjádření oslovil žalobce s požadavkem na předložení listin z účetnictví dlužníka, aby se mohl k žalobě věcně vyjádřit. Současně požádal o ustanovení advokáta dle § 30 občanského soudního řádu (o.s.ř.), či opatrovníka podle § 29 o.s.ř. ze zdravotních důvodů.

Napadeným usnesením soud prvního stupně žádost žalovaného o ustanovení právního zástupce z řad advokátů zamítl (bod I. výroku) a zamítl též jeho žádost o ustanovení opatrovníka z jiných zdravotních důvodů (bod II. výroku). Uvedl, že žalovaný požádal o ustanovení zástupce, či opatrovníka z důvodů zdravotních s tím, že je práva neznalý, jedná se o skutkově a právně složitou věc a jeho zdravotní stav ho omezuje v běžném způsobu života a neumožňuje mu, aby před soudem hájil svá práva. Je invalidní, nemajetný a nevlastní žádný majetek, takže není schopen uhradit odměnu advokáta. Soud pokračoval, že usnesením z 3.6.2016 vyzval žalovaného, aby předložil vyplněný formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen formulář) včetně příslušných dokladů, a aby předložil lékařské potvrzení o tom, že jeho zdravotní stav neumožňuje, aby se dlouhodobě dostavoval k soudu a že tento zdravotní stav netrvá jen pro přechodnou dobu. isir.justi ce.cz (KSPA 60 INS 36154/2013)

Z žalovaným předloženého formuláře soud zjistil, že žije ve společné domácnosti se svojí manželkou, jejíž čistý příjem činí 11.654,-Kč měsíčně a invalidní důchod 7.300,-Kč, a že dlužníku byl přiznán invalidní důchod ve výši 15.300,-Kč, poté, co ukončil pracovní poměr k 31.5.2016. Z lékařských zpráv vzal za prokázané, že dlužník byl v měsících březnu a květnu 2016 hospitalizován, že dochází do kardiologické poradny a na neurologickou kliniku. Vlastním šetřením ze spisu vedeném před soudem prvního stupně sp. zn. 36 Cm 31/2016 zjistil, že žalovaný s manželkou bydlí v domě jejich syna Jana Formánka, přičemž se jedná o dům, jehož spoluvlastníkem s podílem id. 1/2 patřil žalovanému, jenž tento podíl daroval manželce Evě Formánkové a synovi Robertovi Formánkovi dle darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene bezúplatného ze dne 3.1.2013, a že tito nabyvatelé dle darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene bezúplatného ze dne 30.3.2015 převedli nemovitost do vlastnictví Jana Formánka.

Cituje § 29 odst. 3, § 30 a § 138 odst. 1 o.s.ř. soud dospěl k závěru, že osvobození od poplatkové povinnosti musí být zcela osvědčeno, že pro celkové poměry účastníka není možno setrvávat na jeho poplatkové povinnosti, což je pak třeba dovozovat i k poměrům v jeho rodině. Okolnost, že účastník své stávající poměry subjektivně vnímá jako tíživé, ještě nepředstavuje důvod, pro nějž by byly splněny podmínky dle § 138 odst. 1 o.s.ř. Příjem žalovaného 15.300,-Kč z důchodu a příjem jeho manželky cca 18.900,-Kč představují příjem ve společné domácnosti cca 34.000,-Kč. Dovodil, že žalovaný má pravidelný příjem a celkový příjem jeho rodiny přesahuje částku životního minima. Manželé Formánkovi se též zbavili hodnotného nemovitého majetku, který darovali svému synovi. Naopak ve formuláři žalovaný neuvedl nic o svých závazcích či výdajích rodiny, takže z údajů jím sdělených lze dovodit, že má běžné výdaje na ošacení, stravu a domácnost. Soud uzavřel, že pro žalovaného by nemělo být nemožné hradit si výdaje spojené s právním zastoupením z vlastních zdrojů, a proto neshledal podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 138 odst. 1 a § 30 odst. 1 o.s.ř. a žádost žalovaného na ustanovení advokáta zamítl.

Dále dospěl k závěru, že neshledal ani důvody pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 o.s.ř. spočívající v tzv. jiných zdravotních důvodech, pro které by se žalovaný nemohl jen pro přechodnou dobu účastnit jednání. Konstatoval, že z lékařských zpráv předložených žalovaným i na základě jeho výzvy, žalovaný nepředložil jakékoli lékařské potvrzení, z něhož by bylo zjevné, že by se žalovaný pro svůj zdravotní stav nemohl dostavovat k soudu a že tato situace netrvá jen pro přechodnou dobu. Žalovaný má možnost udělit plnou moc pro soudní řízení např. osobě blízké či znalé problematiky, a pokud by vyvstala potřeba jeho výslechu, může být vyslechnut dožádaným soudem v místě jeho bydliště.

V zákonem stanovené lhůtě napadl žalobce shora uvedené usnesení odvoláním, v němž navrhl, aby ho odvolací soud změnil a jeho návrhu vyhověl. Namítl, že majetkové poměry mu neumožňují se dát zastoupit advokátem, neboť odměna za jeden úkon právní služby převyšuje částku 20.000,-Kč, přičemž složitost věci si vyžádá více úkonů právní služby, nehledě na skutečnost, že mu jeho zdravotní stav nedovolí, aby se stal výdělečně činným. Pokud soud prvního stupně dovodil, že převedl bezplatně nemovitost na svého syna, učinil tak právě s ohledem na svůj zdravotní stav, kdyby se zhoršil, aby jeho potomci byli zajištěni. Cituje z ústavního nálezu Ústavního soudu ze (KSPA 60 INS 36154/2013) dne 17.5.2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11 a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3287/2014 z 13.11.2014 namítl, že nemovitost nepřevedl účelově. Dále namítl, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci ve vztahu k jeho nemoci, neboť je invalidním důchodcem a je odkázán na pomoc třetích osob, což se podává zejména ze zprávy neurochirurgického oddělení nemocnice v Pardubicích ze dne 30.9.2016. V ní je mimo jiné uvedeno, že trpí bolestmi přetrvávajícími minimálně 5 let, poslední 2 roky nesnesitelnými, je nucen užívat i opioidní analgetika a prodělal v nedávné době i ischemickou chorobu srdeční, což si vyžádalo opět jeho delší pobyt v nemocnici. Rozhodnutím Úřadu práce, krajské pobočky v Pardubicích, z 12.7.2016 mu byl přiznán příspěvek na péči ve výši 8.000,-Kč, neboť s ohledem na jeho zdravotní stav není schopen zvládat základní životní potřeby dle § 9 zák. č. 108/2006 Sb. a tímto rozhodnutím byl stanoven III. stupeň závislosti na pomoci jiné osoby, přičemž pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, jak se podává z rozhodnutí Úřadu práce a České správy sociálního zabezpečení. Celou částku z invalidního důchodu spotřebuje k uspokojení svých základních potřeb. Není namístě ani závěr soudu o možnosti nechat se zastupovat osobou blízkou, neboť manželka o něj trvale pečuje a není v jejích silách a finančních možnostech, aby se věnovala složitému soudnímu sporu.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 29 odst. 3 o.s.ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

Podle tohoto ustanovení lze účastníku z jiných zdravotních důvodů, než je duševní porucha, jež mu brání účastnit se řízení (např. pro závažné onemocnění nebo úraz), ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže si sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit, a je-li nepochybné, že se nebude moci účastnit řízení nikoli jen po přechodnou dobu (tedy že jeho nepříznivý zdravotní stav je víceméně trvalý).

Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů; ustanovit zástupce účastníkovi řízení podle uvedeného ustanovení lze tak jen za splnění dvou předpokladů, a to, že tento účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o.s.ř. a jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů, přičemž obě podmínky musí být splněny zároveň.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li (KSPA 60 INS 36154/2013) předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z citované právní úpravy vyplývá, že soud může ustanovit účastníku na jeho žádost zástupce. O ustanovení zástupce může účastník požádat nejen v průběhu již zahájeného řízení, ale i před jeho zahájením, jestliže prostřednictvím ustanoveného zástupce zamýšlí podat návrh na zahájení řízení. V žádosti o ustanovení zástupce podané před zahájením řízení musí být uvedeno, jakého práva se žadatel hodlá v zamýšleném řízení domáhat, aby bylo možno zvážit, zda nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Ustanovit účastníku zástupce z řad advokátů přitom lze pouze v případě, jde-li o účastníka, u něhož jsou jednak splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jednak, jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů (např. jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou) nebo jde-li o věc, v níž je zastoupení advokátem povinné. Jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 30 odst. 1 o.s.ř., je soud povinen žádosti o ustanovení zástupce vyhovět. Ustanovení zástupce nezávisí na jeho úvaze.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav ohledně nároku žalovaného na ustanovení opatrovníka (§ 29 o.s.ř.) či zástupce z řad advokátů (§ 30 o.s.ř.), s nímž se ztotožňuje a pro stručnost na něj odkazuje. Žalovaný v předloženém formuláři neobjasnil zcela své majetkové poměry, z nichž by bylo zřejmé, že jeho příjem společně s příjmem jeho manželky jsou nedostatečné z hlediska možnosti zvolit si právního zástupce z řad advokátů. Tyto skutečnosti nesdělil ani v odvolání, resp. jen obecně uvedl, že invalidní důchod spotřebuje k uspokojení základních potřeb, takže zjištěná majetková situace žalovaného se oproti stavu zjištěnému soudem prvního stupně nijak nezměnila. Pokud pak dokládá svůj nepříznivý zdravotní stav rozhodnutím příslušného Úřadu práce o přiznání příspěvku na péči a invaliditou třetího stupně, musí být podle uvedeného rozhodnutí Úřadu práce tento příspěvek využíván na zajištění potřebné pomoci, a to osobou blízkou nebo asistentem sociální péče, registrovaným poskytovatelem sociálních služeb nebo jiným zařízením dle zák. č. 108/2006 Sb. Pečuje-li o žalovaného manželka, jak uvádí, pak nepochybně tento příjem je konzumován rodinou žalovaného. Žalovaný se mýlí, pokud dovozuje, že odměna za zastupování za jeden úkon právní pomoci dosahuje 20.000,-Kč, neboť sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby se stanoví z tarifní hodnoty 50.000,-Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb.-advokátní tarif, dále jen AT, neboť se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení podle § 2 písm. d/ a § 159 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), takže výše náhrady za jeden úkon právní pomoci činí 3.100,-Kč, nikoliv 20.000,-Kč (vedle toho vzniká zastupujícímu advokátovi nárok na náhradu hotových výdajů podle § 13 AT, jež může být stanovena paušální částkou 300,-Kč za jeden úkon právní služby). V případě úspěchu žalovaného v řízení by byla stanovena povinnost k zaplacení nákladů řízení, jež mu vznikly, žalobci.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že majetkové poměry žalovaného a jeho rodiny, v němž žalovaný dosahuje s manželkou příjmu cca 42.000,-Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, jaké mají měsíční výdaje, nejsou důvodem pro osvobození žalovaného podle § 138 odst. 1 o.s.ř. a ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť finanční možnosti žalovaného umožňují, aby si sám zvolil advokáta pro toto řízení. Rovněž není namístě ustanovení opatrovníka žalovanému podle § 29 o.s.ř., neboť umožňují-li jeho majetkové poměry zvolit si zástupce z řad advokátů, není třeba mu ustanovit opatrovníka. Je třeba (KSPA 60 INS 36154/2013) souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaný nepředložil lékařské potvrzení, z něhož by se jednoznačně podávalo, že jeho zdravotní stav neumožňuje, aby se dlouhodobě dostavoval k jednání před Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, a že tento nepříznivých zdravotní stav netrvá jen po přechodnou dobu, jak jej vyzval usnesením z 3.6.2016, přestože dle rozhodnutí Úřadu práce potřebuje pomoc ohledně mobility a komunikace.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jak věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 29. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná