103 VSPH 84/2014-78
199 ICm 1895/2013 103 VSPH 84/2014-78 (MSPH 99 INS 1027/2013)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové vprávní věci žalobkyně: Milena anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 3, Chelčického 17, zast. Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, advokátka se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, insolvenční správkyně dlužníka: kytka development, spol. s r.o., IČO 285 45 087, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 199 lCm 1895/2013-51, takto:

|. Rozsudek Městského soudu vPraze č.j. 199 ICm 1895/2013-51 ze dne 6. prosince 2013 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnh

Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhá vyloučení stavby bez č.p. umístěné na pozemku parc.č. 1447/2 a dále pozemků parc.č. 51/7, 51/6, 920/11, 1447/1 a 1447/2 zapsaných pro kat. území Český Brod u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín (sporné nemovitosti) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka sodůvodněním, podle něhož dlužník není jejich vlastníkem, nebot, jejich vlastníkem je společnost LIDOVÉ BYTY, spol. sr.o. (společnost LB). Uvedla, že společnost LB převedla sporné nemovitostí na společnost BYTOVKY, a.s. (společnost B) smlouvou z 11.8.2008 (Smlouva A), společnost B převedla vlastnictví ke sporným nemovitostem na Pavla Kytku smlouvou uzavřenou 20.1.2009 (Smlouva B) a Pavel Kytka sporné nemovitosti převedl na dlužníka smlouvou ze 16.3.2009

(MSPH 99 INS 1027/2013)

(Smlouva C). Dovozovala absolutní neplatnost Smlouvy A, nebot, byla uzavřena mezi osobami personálně propojenými a podléhala režimu ustanovení § 196a odst. 3 ObchZ, jehož podmínky pro platné uzavření Smlouvy A splněny nebyly. Smlouvu B zhod notila také jako neplatnou, nebot, Pavel Kytka nebyl vdobré víře při nabývání sporných nemovitostí od společnosti B. Jako podnikatel voblasti realit bylo jeho povinností prověřit platnost nabývacího titulu prodávajícího a nadto musel si být vědom trestné činnosti Pavla Hrice, s nímž podnikal a který působil i ve společnosti LB vpostavení jejího společníka a ve společnosti B jako předseda jejího představenstva. Smlouva C byla uzavřena neplatně, nebot, Pavel Kytka se vlastníkem sporných nemovitostí podle Smlouvy B nestal. Vysvětlila, že má za dlužníkem judikovanou pohledávku z právního důvodu vydání bezdůvodného obohacení na základě rozsudku Okresního soudu vKolíně a svou pohledávku je nucena vymáhat na povinné, tj. společnosti LB, jejímž jediným majetkem jsou sporné nemovitosti a zjejichž zpeněžení v exekuci by mohla být její po hledávka uspokoje na.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož se dlužník stal vlastníkem sporných nemovitostí na základě platně uzavřené Smlouvy C uzavřené 16.3.2009 s věcněprávními účinky k 17.3.2009. K žalobkyní tvrzené neplatnosti smluv podléhajících režimu ustanovení § 196a odst. 3 ObchZ uvedla, že okolnost, že při jejich uzavírání neměli smluvní strany k dispozici znalecký posudek nebrání závěru o jejich platnosti, pokud vnich byla sjednána kupní cena obvyklá vmístě a času. Nadto upozornila na závěry Ústavního soudu v ústavním nálezu, podle něhož mohl Pavel Kytka nabýt sporné nemovitosti do svého vlastnictví od společnosti B, přestože ta vlastnictví k ním od společnosti LB nenabyla, pokud kupující byl vdobré víře, že vlastníkem sporných nemovitostí se stala.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod l. výroku). A vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku).

Soud prvního stupně zjistil:

-že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 9 C 237/2009-53 ze 16.9.2009, který nabyl právní moci 24.11.2009 bylo společnosti LB uloženo žalobkyni zaplatit 364.932,-Kč spřísl. ztitulu vydání bezdůvodného obohacení poté, co žalobkyně odstoupila od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví z 22.5.2007 uzavřené s touto společností,

-že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 10 To 131/2013-1108 ze 30.4.2013 bylo zamítnuto odvolání Pavla Hrice proti rozsudku Okresního soudu vKolíně č.j. 4 T 200/2009-1071 z 18.12.2012, kterým byl Pavel Hric uznán vinným pokusem trestného činu poškozování věřitele, když od klientů společnosti LB vybral zálohy na základě smluv o smlouvách budoucích na převod bytových jednotek, vdohodách o odstoupení od smluv se zavázal vrátit klientům složené zálohy do 30.9.2008 s vědomím, že svým závazkům nedostojí, když jediný majetek společnosti LB k uspokojení svých věřitelů vyvedl na základě Smlouvy A do vlastnictví společnosti B,

-ze Smlouvy A, že byla uzavřena mezi prodávající společností LB a kupující společností B, jejím předmětem byl prodej sporných nemovitostí za sjednanou cenu 3.013.550,-Kč, jejíž splatnost byla dohod nuta k 31.12.2010,

-ze Smlouvy B, že byla uzavřena 20.1.2009 mezi prodávající společností B a kupujícím Pavlem Kytkou, jejím předmětem byl prodej sporných nemovitostí za sjednanou cenu 3.013.550,-Kč se lhůtou splatnosti 30.11.2010,

(MSPH 99 INS 1027/2013)

-ze Smlouvy C, že byla uzavřena 16.3.2009 mezi prodávajícím Pavlem Kytkou a dlužníkem, jejím předmětem byl prodej sporných nemovitostí za kupní cenu 3.013.550,-Kč se lhůtou splatnosti 30.10.2010,

-zvýpisu obchodního rejstříku, že při uzavírání Smlouvy A Pavel Hric byl jednatelem společnosti LB, jejíž základní kapitál byl 200.000,-Kč, a zároveň předsedou představenstva společnosti B se základní kapitálem 2 mil. Kč, dále, že do 17.11.2011 byl společníkem a zároveň jednatelem společnosti atelier kytka, spol. s r.o. lng. Jan Novotný a že od 17.11.2011 se stal Pavel Kytka společníkem a jejím jednatelem, přičemž lng. Jan Novotný byl členem představenstva ve společnosti Pozemky české, a.s. do 21.12.2007, jejímž členem představenstva se stal posléze Pavel Hric a jediným akcionářem této společnosti od 17.12.2007 do 20.2.2008 byla společnost Real HG, spol. s r.o., jejímžjed natelem a společníkem byl lng. Jan Novotný,

-zvýpisu z katastru nemovitostí z13.2.2013, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem svědčí dlužníkovi.

Na základě svých skutkových zjištění cituje ustanovení § 225 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) a podmínky úspěšnosti vylučovací žaloby, dospěl k následujícím právním závěrům.

K aktivní legitimaci žalobkyně uvedl, že je vprojed návané věci dána, nebot, má pohledávku za společnosti LB, kterou by mohla uspokojit pouze ze zpeněžení sporných nemovitostí, o nichž tvrdí, že povinná je stále jejich vlastnicí a dlužník je nabyl na základě neplatných SmluvA, B a C.

Kplatnosti Smlouvy A uvedl, že její uzavření podléhalo ustanovení § 196a ObchZ a sodkazem na závěry Nejvyššího soudu vjeho rozsudku sp.zn. 31 Cdo 3986/2009 (publikované pod číslem 67/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodil, že Smlouva A nestanovila podmínky vdaném místě a čase obvyklé, nebot, splatnost kupní ceny byla stanovena více než dva roky po jejím uzavření, a proto ani není rozhod né, zda sjednaná cena odpovídala ceně tržní; touto smlouvou byl vyveden majetek ze společnosti LB vokamžiku, kdy měla závazky ve výši přesahující 1,5 mil. Kč splatné k 30.9.2008 a bylo zřejmé, že ktomuto datu žádný majetek kuspokojení svých věřitelů mít nebude. Uzavřel proto, že Smlouva A je absolutně neplatná.

K platnosti Smlouvy B a možnosti Pavla Kytky nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem od nevlastníka odkázal na závěry Ústavního soudu vyjádřené vjeho nálezu pod sp.zn. ll. ÚS 165/2011 (Nález), v němž takovou možnost Ústavní soud připouští, je-li nabyvatel prodávané věci v dobré víře, kterou třeba zkoumat vzhledem k individuálním okolnostem toho kterého případu a v případě převodu nemovitostí tím spíše, vychází-li zúdajů uvedených vkatastru nemovitostí, a knimž se přihlásil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku pod sp.zn. 28 Cdo 3342/2011. Soud prvního stupně dovodil, že Pavel Kytka byl v dobré víře, že vlastníkem sporných nemovitostí prodávající je, nebot, nemohl vědět o trestním stíhání Pavla Hrice, když žalobkyně nedoložila, že by s ním, resp. s lng Janem Novotným podnikali, a Pavel Kytka se setkal slng. Janem Novotným pouze vsouvislosti spřevodem jeho obchodního podílu ve společnosti atelier kytka, spol. s r.o., avšak nikdy společně nepodnikali. Soud prvního stupně tak dospěl kzávěru, že Pavel Kytka se stal vlastníkem sporných nemovitostí.

(MSPH 99 INS 1027/2013)

Kplatnosti Smlouvy C soud prvního stupně uvedl, že tato smlouva podléhá režimu ustanovení § 196a odst. 3 ObchZ, nebot, jejím předmětem byl převod majetku vceně 3.013.550,-Kč představující více než jednu desetinu základního kapitálu dlužníka ve výši 200.000,-Kč a kpřevodu došlo týden po vzniku dlužníka. Dovodil, že podmínky ustanovení citovaného ustanovení naplněny byly, nebot, smlouva nemusela být schválen valnou hromadou dlužníka, nebot, v ní byl prodávající jediným jednatelem a společníkem. Ohledně sjednané ceny odkázal opět na rozhodnutí R 67/2012 Nejvyššího soudu a dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že by kupní cena byla sjed nána nepřiměřeně nízko a že by jí byl dlužník poškozen; stejně tak ke škodě dlužníka nemohla jíž sjed naná lhůta splatnosti kupní ceny, nebot, tak tomu mohlo být jenom vpřípadě prodávajícího, na kterého se však ochrana ustanovení § 196a ObchZ nevztahovala. Uzavřel proto, že dlužníka se stal na základě Smlouvy C vlastníkem sporných nemovitostí.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že v řízení zcela úspěšná žalovaná se jejich ná hrady vzdala.

Tento rozsudek napadla žalobkyně vzákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Zopakovala své argumenty pro závěr o neplatnosti Smluv A, B a C. Připustil neplatnost Smlouvy A, avšak odmítl závěr soudu prvního stupně ohledně Smlouvy B, nebot, citovaná rozhodnutí soudů vyšších stupňů nejsou podporována další judikaturou a stále platí, že nikdo nemůže převést na jiného více práv než sám má. Zároveň odmítla, že by Pavel Kytka při nabývání sporných nemovitostí byl vdobré víře o vlastnictví předmětu prodeje prodávající společností B. K závěru soudu prvního stupně k platnosti Smlouvy C namítla, že bez znaleckého posudku k určení, že sjednaná cena ve smlouvě byla cenou obvyklou vmístě a čase nelze dovodit platnost či neplatnost této smlouvy. Doplnila, že vdobě uzavírání jednotlivých smluv ještě neexistoval R 67/2012 a podmínkou platnosti smluv podle § 196a odst. 3 ObchZ byly listiny požadované zákonem při jejich uzavírání. Všechny tři smlouvy jsou svým obsahem identické a jediným jejich cílem bylo vyvést majetek ze společnosti LB a zmařit tak uspokojení pohledávek jejích věřitelů. Uzavřel, že nelze akceptovat absolutní prioritu insolvenčních věřitelů nad věřiteli ostatními. Podala žalobu na určení vlastnictví sporných nemovitostí společností LB u Okresního soudu, který však do zahájení insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem nerozhodl.

Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Nadto namítla, že žalobci nesvědčí věcná legitimace k podání žaloby. Uvedla, že společnost LB je vlikvidaci a její likvidátor Pavel Hric, který je ve výkonu trestu odnětí, své povinnosti likvidátora neplní, a je tak velmi těžké dosáhnout reálného uspokojení pohledávky vexekuci. Přestože má tato společnost patrně více věřitelů, nenašel se žádný z nich, který by podal proti společnost LB insolvenční návrh.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř. Přihlédl přitom komezením, která jsou uvedena v§ 205 a § 211a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvod né.

(MSPH 99 INS 1027/2013)

Podle § 225 odst. 1 lnsZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Předpoklady úspěšnosti vylučovací žaloby, jak správně uvedl soud prvního stupně shodně vymezil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 29 Cdo 2086/2000, jež sice byly vyjádřeny za účinnosti zák.č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, avšak lze je aplikovat i na poměry insolvenčního řízení. Není pochyb o tom, že sporné nemovitosti jsou sepsány vmajetkové podstatě dlužníka, že žaloba byla podána proti jeho insolvenčnímu správci, a to vzákonem stanovené lhůtě a za trávní účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, resp. zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Sporné vprojednávané věci zůstalo, zda žalobkyně je osobou věcně legitimovanou. Ktéto otázce se vyjádřil Nejvyšší soud opakovně nejen ve výši uvedeném rozsudku, nýbrž také rozsudku pod sp.zn. 29 Cdo 342/2000 publikovaném pod číslem 67/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, také který lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení a podle něhož osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Odvolací soud má za to, že žalobkyni nesvědčí žádné právo ke sporným nemovitostem, tj. ani právo vlastnické ani právo obdobné (např. právo budoucího kupujícího ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené s vlastníkem věci, který vylučovací žalobu nepodal) nesvědčí. Soud prvního stupně správně dovodil, že by žalobkyně mohla mít právní zájem na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, avšak tato úvaha by mohla obstát pouze v případě, že by vystupovala v tomto řízení vedle věcně legitimovaného žalobce jako vedlejší účastník nebo vpřípadě určovací žaloby o určení práva, avšak pouze práva vlastního a nikoliv práva osoby třetí, jak se domáhal žalobou o určení vlastnictví proti společnosti LB. Žalobkyně však může čelit postupu společnosti LB, který lze hodnotit jako jsoucí v rozporu s dobrými mravy, tím, že podá insolvenční návrh na tuto společnost. V případě zjištění jejího úpadku zápisu sporných nemovitostí do její majetkové podstaty insolvenčním správcem z týchž důvodů, jež uplatňuje žalobkyně vprojednávané věci, by byl vyvolán spor dvou insolvenčních správců o jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, k němuž by insolvenční správce společnosti LB legitimován byl a mohl v něm uplatnit důvody neplatnosti vlastnického titulu dlužníka, resp. že mu svědčí právo vylučují sepis sporných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Na základě výše uvedených důvodů proto napadený rozsudek ve výroku jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektováníokolnosti, že v odvolacím řízení zcela úspěšná žalova ná se jejich ná hrady výslovně vzdala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotné ho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího

V Praze dne 19.

(MSPH 99 INS 1027/2013) soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). listopadu 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná