103 VSPH 830/2016-33
160 ICm 2476/2016 103 VSPH 830/2016-33 (MSPH 60 INS 24650/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Mgr. Kamil Košina soudní exekutor se sídlem Stachy, Zdíkov 79, IČO: 43876439, zast. JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem se sídlem České Budějovice, Jeremiášova 18, proti žalovanému: Mgr. Bc. Igor Tomášek se sídlem Praha 3, Sudoměřská 1550/6, IČO: 71463461, insolvenční správce dlužníka: Stanislav anonymizovano , anonymizovano , Praha 3, Kouřimská 2472, IČO: 70735115, o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2016, č.j. 160 ICm 2476/2016-24,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2016, č.j. 160 ICm 2476/2016-24, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou podanou u soudu dne 2.7.2016 se žalobce domáhá zjištění své popřené pohledávky. Usnesením ze dne 10.8.2016, č.j. 160 ICm 2476/2016-9, soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu dle položky 13 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků ve výši 5.000,-Kč. Žalovaný (správně žalobce) soudní poplatek za žalobu uhradil dne 16.8.2016. Podáním došlým soudu dne 17.8.2016 žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu podnikatelské činnosti zvláštního druhu, jenž spočívá ve výkonu státní moci v oboru nuceného výkonu práva. Usnesením ze dne 6.9.2016, č.j. 160 ICm 2476/2016-15, soud vyzval žalobce, aby uvedl konkrétní skutečnosti o svých majetkových poměrech, pro které jsou u něj dány důvody pro osvobození od soudního poplatku a aby tyto doložil. Podáním došlým soudu dne 16.9.2016 žalobce sdělil, že jeho žádost o osvobození od soudního poplatku nebyla podána z důvodu jeho nemajetnosti, ale byla směřována co do věcného osvobození od soudního poplatku dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích .

Cituje ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), soud prvního stupně konstatoval, že účelem právního institutu isir.justi ce.cz (MSPH 60 INS 24650/2015) osvobození od soudních poplatků zakotveného v tomto ustanovení je zajistit účastníkovi řízení přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08). Osvobodit od soudních poplatků tedy lze pouze za podmínek v předmětném ustanovení uvedených. Oproti tomu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích v sobě zahrnuje taxativní výčet osob, které jsou osvobozeny od hrazení soudních poplatků, a tyto osoby není třeba od placení soudních poplatků osvobozovat rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. Spadal-li by žalobce mezi některou z osob v ustanovení § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích taxativně vymezených, nebylo by namístě mu osvobození od soudních poplatků přiznat z důvodu, že je osobou uvedenou v předmětném ustanovení, a tedy od soudních poplatků ze zákona osvobozen. Ustanovení § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích upravuje osvobození dlužníka a insolvenčního správce v insolvenčním řízení. Důvodem tohoto osvobození je umožnit insolvenčnímu správci (a rovněž dlužníkovi s dispozičním oprávněním) účinně realizovat pohledávky a jiná majetková práva dlužníka. Proto toto ustanovení nelze aplikovat na věřitele, byť by se jednalo o věřitele s přeneseným výkonem státní moci. Na základě toho dospěl k závěru, že u žalobce nejsou dány důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobce včas odvolal a navrhl, aby bylo změněno tak, že se mu osvobození od soudních poplatků přiznává. Je přesvědčen, že povaha jeho výkonu státní moci , která na něj coby soudního exekutora byla přenesená zákonem je totožná s povahou a zvláštní činností insolvenčního správce, který je výslovně osvobozen od soudních poplatků. Obě tyto osoby jsou zúčastněny v soudním řízení nikoliv ze své vůle, ale v důsledku výkonu zvláštní činnosti. Analogickým výkladem zákona by měl být osvobozen od soudních poplatků soudní exekutor stejně jako insolvenční správce. Soudu prvního stupně vytýká, že věc řešil pouze z pohledu ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. a nikoliv z pohledu ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Není-li proti usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku odvolání přípustné, nelze proti takovému rozhodnutí brojit jinak než žádostí o osvobození od soudních poplatků.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Přitom platí, že žadatel je povinen soudu hodnověrným způsobem doložit své poměry, jimiž žádost odůvodňuje. Při posuzování toho, zda poměry žadatele odůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku, vychází soud z jeho majetkových a osobních poměrů, z povahy uplatněného nároku, z nákladů, které si pravděpodobně vyžádá dokazování ve věci, z výše soudního poplatku a z dalších (MSPH 60 INS 24650/2015) relevantních okolností, jako jsou sociální poměry, zdravotní stav, apod. Při hodnocení majetkových poměrů žadatele soud přihlíží nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Podle § 11 odst. 2, písm. o) zákona č. 549/1991 Sb. od poplatku se osvobozují dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení.

Osvobození od soudních poplatků ze zákona je zcela jiným právním institutem než osvobození účastníka od soudních poplatků pro jeho poměry dle § 138 o.s.ř. Relevantní zákonná úprava osvobození od poplatků platí pro vyjmenovaná řízení a pro osoby tam uvedené bez ohledu na to, jaké jsou jejich poměry. Platí přitom, že skutečnost, že účastník je ze zákona osvobozen od soudních poplatků nevylučuje (potud odvolací soud s opačným názorem soudu prvního stupně nesouhlasí), aby mu bylo přiznáno rovněž osvobození od soudních poplatků rozhodnutím soudu dle § 138 o.s.ř., které má do právní sféry účastníka širší dopad než osvobození ze zákona (srov. např. § 30, § 148 odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků za neopodstatněnou, když jeho majetkové poměry nebyly v řízení doloženy. V těchto souvislostech je argumentace odvolatele potřebou analogické aplikace ust. § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích (osvobození ze zákona) v jeho prospěch nepřípadná.

Přesvědčení odvolatele, že správnost postupu soudu prvního stupně ve vztahu k výzvě k zaplacení soudního poplatku za žalobu lze přezkoumat jen v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků je mylné. Má-li odvolatel za to, že je osvobozen od soudních poplatků ze zákona a k úhradě poplatku byl vyzván v rozporu se zákonem, lze správnost takového jeho názoru a postupu soudu prvního stupně, kterým byl vyzván k úhradě soudního poplatku přezkoumat v rámci řízení o opravném prostředku proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení z důvodů jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 insolvenčního zákona potvrdil.

Mimo rámec uvedeného považuje odvolací soud za vhodné uvést, že podle § 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích při správě placení poplatků se postupuje podle daňového řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak, tedy podle norem práva veřejného. Ačkoliv odvolatel formálně argumentuje aplikací zákona per analogiam, ve skutečnosti jeho argumentace znění zákona zcela přehlíží a fakticky se zcela nedůvodně dovolává aplikace v daňovém právu zákonem stanovené výjimky z pravidla (o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek za žalovu) ve svůj prospěch, ač je z okruhu osob osvobozených od poplatku zjevně vyloučen. Takový postup však při aplikaci předmětné právní úpravy (ovládané jinými zásadami než právo soukromé) není na místě, neboť odporuje samotné její podstatě a pomíjí důvody, které zákonodárce k zakotvení dané výjimky vedly. Přijetí argumentace odvolatele by za takového stavu bylo projevem nepřípustné libovůle, odporující mimo jiné ust. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterých státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích (MSPH 60 INS 24650/2015) a způsoby, které stanoví zákon, resp. státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná