103 VSPH 818/2015-149
38 ICm 1785/2011 103 VSPH 818/2015-149 (KSPH 38 INS 6837/2009)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: CREFIMA, s.r.o. se sídlem Olomouc, Skopalíkova 448/69, IČO: 26844656, zast. JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Hellichova 1, proti žalovanému: JUDr. Jaroslav Hrnčíř se sídlem Ústí nad Labem, Drážďanská 455/37, insolvenční správce dlužníka: TF výroba s.r.o. se sídlem Malotice 96, IČO: 27589561, zast. JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Rumunská 12, o vyloučení movitých věcí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č.j. 38 ICm 1785/2011-127,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č.j. 38 ICm 1785/2011-127, se v bodu III. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.850,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Pavla Musila, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze v bodě I. výroku rozhodl, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se vylučují tam uvedené movité věci tvořící zařízení pekárny, v bodě II. výroku žalobu na vyloučení v tomto výroku uvedených dalších věcí tvořících zařízení pekárny ze soupisu majetkové podstaty dlužníka zamítl a bodem III. výroku uložil žalobci zaplatit v řízení úspěšnému žalovanému náklady řízení ve výši 56.144,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ve výroku I. uvedené věci z majetkové podstaty vyloučil, neboť v řízení nebylo zjištěno, že by tyto věci vůbec existovaly, což by musel následně udělat i žalovaný . Žalobu na vyloučení věcí vyjmenovaných ve výroku II. z majetkové podstaty zamítl, neboť žalobkyně vlastnické právo k těmto věcem nenabyla.

O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř., přičemž vyšel z toho, že žalobkyně v řízení neuspěla, a proto přiznal právo na náhradu jeho nákladů žalovanému, který dotčené věci (mimo těch, jejichž existence nebyla prokázána) zapsal do podstaty oprávněně. (KSPH 38 INS 6837/2009)

Proti rozhodnutí o nákladech řízení podala žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvolání a navrhla, aby je odvolací soud změnil a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vyjádřil přesvědčení, že v řízení měl částečný úspěch, pročež mělo být o nákladech rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Zdůraznil, že žalovaný byl oprávněn zapsat do podstaty pouze věci, které reálně existují a jsou ve vlastnictví dlužníka. Tyto podmínky však splněny nebyly.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

Podle § 7 InsZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 142 odst. 1-3 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 7. července 2011 se žalobkyně domáhala vyloučení souboru celkem 9 věcí tvořících zařízení pekárny, které insolvenční správce dlužníka zahrnul do majetkové podstaty dlužníka s tvrzením, že sama je jejich vlastníkem. Soud prvního stupně co do návrhu žalobkyně na vyloučení 7 položek z podstaty žalobě vyhověl s odůvodněním, že tyto nejsou v podstatě zapsány oprávněně, neboť nebyla prokázána jejich existence a žalovaný by je musel beztak z podstaty vyloučit. Ve zbytku žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce není vlastníkem dotčených věci, a proto mu právo na jejich vyloučení z podstaty nesvědčí.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že přesvědčení žalobkyně, že v řízení byla zčásti úspěšná, je opodstatněné a použití ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. při rozhodování o nákladech řízení je na místě. Není pochyb o tom, že soud prvního stupně žalobě zčásti vyhověl. Důvody, které jej k takovému postupu vedly a případně otázka, zda bod I. výroku je v souladu s jeho odůvodněním, nejsou pro potřeby rozhodnutí o nákladech řízení významné. Za takového stavu odvolací soud shledává aplikaci ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. výlučně ve prospěch žalovaného soudem prvního stupně nesprávnou. (KSPH 38 INS 6837/2009)

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 211 a § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil a podle ustanovení § 151 odst. 1,2, § 137 a § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 163 InsZ, vycházeje z toho, že oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, přičemž poměr jejich úspěchu nelze jednoznačně stanovit ani ve prospěch jednoho z nich, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V nenapadené části (body I. a II výroku) zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni v rozsahu poloviny odměny za zastupování advokátem podle ust. § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1.550,-Kč a v podobě jedné náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 1.850,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná