103 VSPH 817/2015-24
72 ICm 2077/2015 103 VSPH 817/2015-24 (KSPH 72 INS 3553/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jarmila Vaňková se sídlem Libáň, Psinice 8, IČO: 42202876, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , obecným zmocněncem bytem Libáň, Náměstí Svobody 36, proti žalované: Ing. Věra Zezulková se sídlem Praha 8, Sokolovská 145, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2015, č.j. 72 ICm 2077/2015-9, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2015, č.j. 72 ICm 2077/2015-9, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl žalobu (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně podala žalobu na určení pravosti pohledávky podáním došlým soudu 28.5.2015. Vzhledem k tomu, že žaloba vykazovala nedostatky spočívající v její neurčitosti a neúplnosti, vyzval soud prvního stupně žalobkyni k doplnění žaloby. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala. Cituje § 43 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně ani přes výzvu vady žaloby neodstranila a pro tento nedostatek není možné v řízení pokračovat. Z tohoto důvodu žalobu v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalované, která by měla dle výsledků řízení na náhradu nákladů řízení právo, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení se žalobkyně včas odvolala a žádá, aby je odvolací soud zrušil, neboť má za to, že bylo doloženo vše včetně přihlášky a dalších listinných dokumentů k samotné přihlášce včetně smlouvy o dílo .

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně nadále trpí nedostatky, jež ji činí neprojednatelnou.

Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, (KSPH 72 INS 3553/2015) vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Žalobní petit musí být úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažených musí být provedeno přesně a jednoznačně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány a naopak žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit. Přitom je však třeba zdůraznit, že podstatné pro splnění tohoto požadavku není formální bezvadnost petitu, ale jeho obsah.

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné o čem, a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002, sp.zn. 21 Cdo 370/2002). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2011, sp.zn. 32 Cdo 3387/2011).

Uvedené požadavky nabývají na významu v projednávané věci, neboť se jedná o žalobu incidenční, v níž se může věřitel popřeného práva domáhat jen z důvodů, pro něž je přihlásil v přihlášce pohledávky.

Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

V projednávané věci žalobkyně podala žalobu proti žalované, aniž by vylíčila rozhodné skutečnosti, předložila důkazy a jednoznačně uvedla, čeho se domáhá. Z podané žaloby plyne jen to, že jejím předmětem je určení pravosti popřené pohledávky, přihlášené pod č. P-3. Z žaloby nejsou zřejmé konkrétní okolnosti vzniku pohledávky, ani její výše. Co do požadavku na uvedení rozhodujících skutečností se žalobkyně omezila jen na to, že žaloba směřuje pouze proti insolvenční správkyni ing. Věře Zezulkové a nikoli dlužnici Janě Hrubé, a že klientovi bylo vyřízeno insolvenční řízení, kde stvrdil podpisem náklady vyřízení insolvenčního návrhu a byl insolvenční návrh odeslán doporučeně na podací lístek a dodejka a to proti podpisu . Dlužníkem bylo zpracováno insolvenční řízení, za které nezaplatila dle písemné dohody jak bylo podepsáno v dokumentu, který byl předložen jako listinný důkaz .

Smlouva o dílo je platná a byla platná . Co do žalobního návrhu požaduje, aby jí byla uznána pohledávka závazek dlužníkem Janou Hrubou . (KSPH 72 INS 3553/2015)

Ve výzvě ze dne 1.6.2015 soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy žalobu doplnila tak, aby v ní vylíčila rozhodné skutečnosti, označila důkazy, kterých se dovolává a uvedla, čeho se domáhá. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala.

Odvolací soud tedy uzavírá, že žaloba vykazuje nedostatky, jež brání jejímu projednání, neboť v ní žalobkyně neuvedla konkrétní skutečnosti a okolnosti vzniku sporné pohledávky, jež by-za předpokladu, že by byly prokázány-vedly k závěru o nedůvodnosti jejího popření. Nedostatky týkající se povinnosti tvrzení lze sice zprostředkovaně odstranit i obsahem listin připojených k žalobě, na které by žalobce v žalobě odkázal, avšak takový postup je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba, a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.7.2008, sp.zn. 29 Odo 742/2006). Byť listinnými důkazy, předkládanými se žalobou, lze subsidiárně napovědět , jakým směrem žalobce v rámci skutkové podpory žaloby míří, takto ovšem mohou tyto listiny působit pouze přiměřeně. V žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahradily skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2004, sp.zn. 28 Cdo 705/2004). Vzhledem k tomu, že žalobu (ani přihlášku pohledávky žalobkyně) žádná taková důkazní listina nedoprovází, je tento postup v dané věci vyloučen. Žaloba tak stále neobsahuje rozhodující tvrzení k pravosti popřené pohledávky, která navíc není konkretizována co do důvodu vzniku tak, aby byla nezaměnitelná; chybí též návrh, jak má soud o ní rozhodnout. Krom toho z žaloby neplyne, proč je žalována ing. Věra Zezulková a nikoliv insolvenční správce, jímž je Insolvenční v.o.s.

Soud prvního stupně správně posoudil nedostatky žaloby, pro něž nelze v řízení řádně pokračovat a odvolací soud sdílí jeho závěr, že je namístě odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o.s.ř.

Napadené usnesení je tedy věcně správné a odvolací soud je proto podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když odvolací soud vychází z toho, že žalovaná byla sice v odvolacím řízení úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 11. listopadu 2015 JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková