103 VSPH 805/2015-33
66 ICm 1773/2015 103 VSPH 805/2015-33 (KSPH 36 INS 4127/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Petrovicích 19, 386 01 Osek, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 1803, o určení, že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávku ve výši 234.594,-Kč, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 66 ICm 1773/2015 ze dne 16. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 66 ICm 1773/2015 ze dne 16. června 2015 se mění tak, že žaloba o určení, že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávku ve výši 225.323,-Kč se neodmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá žalobou proti žalovanému určení, že žalovaný nemá do insolvenčního řízení přihlášené a v jeho průběhu jí popřené pohledávky ve výši 234.594,--Kč (sporná pohledávka) s odůvodněním, podle kterého byla fiktivně vytvořená na základě zmanipulovaných údajů, a jíž se brání v řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp.zn. IV. ÚS 2257/2014.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl, co do požadovaného určení, že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávku spornou pohledávku do výše 225.323,--Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného se žalobkyní spornou pohledávku jako vykonatelnou s tím, že do výše 225.118,--Kč se jedná o pohledávku zajištěnou a do výše 18.271,--Kč o pohledávku nezajištěnou.

Cituje § 410 a § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že popření pohledávky žalobkyní do částky 225.118,--Kč, jež má postavení dlužnice v insolvenčním řízení, nemá účinků popření pohledávky insolvenčním správcem, a proto není ani oprávněna v tomto rozsahu se domáhat určení, že žalovaný za ní pohledávku ve výši 225.118,--Kč nemá. (KSPH 36 INS 4127/2010)

Na základě výše uvedeného proto postupem podle § 160 odst. 4 InsZ žalobu žalobkyně odmítl.

Toto usnesení napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, s odůvodněním, podle kterého insolvenční soud přehlédl, že v insolvenčním řízení bylo dlužnici v rámci zvláštního přezkumného jednání konaného 17.4.2015 (pro nejasnosti, k nimž došlo při přezkumu 10.1.2011), při němž opakovaně spornou pohledávku popřela, dáno poučení, že může své popření uplatnit proti věřiteli (žalovanému), který vykonatelnou pohledávku přihlásil, žalobou podanou do 15 dnů ode dne doručení tohoto poučení s tím, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci a uplatněny mohou být jen skutečnosti, pro které byla pohledávka popřena. Uvedeným poučením se řídila, a proto podala projednávanou žalobu.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že je důvodné.

Podle § 160 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděnou nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit, a které mu brání v řízení o ní pokračovat ( odst. 4). Z uvedeného plyne, že před tím, než se soud začne zabývat věcí samou, posoudí formální podmínky vedení sporu, tj. zda byla žaloba podána včas a oprávněnou osobou a nejsou-li tyto podmínky dány, žalobu odmítne (procesním rozhodnutím). Tato zvláštní procesní úprava je odlišná od postupu v soudních sporech vedených podle úpravy občanského soudního řádu (o.s.ř.), jež v takových případech může vyústit jen v zamítnutí žaloby (rozhodnutím ve věci samé). K výkladu uvedeného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 29 ICdo 33/2014, v němž uvedl, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, odmítne ji podle § 160 odst. 4 InsZ jako podanou osobou neoprávněnou.

Podle § 410 InsZ není-li stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinků oddlužení obdobně § 190 až 202 Ins (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (odst. 2).

Z insolvenčního rejstříku plyne, že podle protokolu o zvláštním přezkumném jednání, jež proběhlo 17.4.2015 dlužnice popřela pohledávku žalovaného, z výše uvedených důvodů, a že byla poučena o právu své popření uplatnit proti věřiteli žalobou ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto poučení. Usnesením č.j. KSPH 36 INS 4127/2010-B-108 z 25.5.2015 bylo schváleno oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, kdy nastaly účinky oddlužení. (KSPH 36 INS 4127/2010)

Odvolací soud dospěl k závěru, že tu důvody pro odmítnutí žaloby, neboť dlužnice nebyla oprávněnou osobou k jejímu podání, přítomny nebyly. Z výše citované právní úpravy plyne, že dlužničino popření pohledávky žalovaného nabylo účinků popření pohledávky insolvenčním správcem dnem, kdy nastaly účinky oddlužení (zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku téhož dne), tj. 25.5.2015, a že tento den je rozhodující pro běh lhůty k podání žaloby. Žalobkyně nebyla řádně poučena o určení okamžiku, kdy začal běh lhůty 15 dnů k podání žaloby na určení popření, a nemůže jí přitěžovat, že se tímto nesprávným poučením řídila a žalobu podala v situaci, kdy její popření tyto účinky ještě nemělo (6.5.2015). V době vydání napadeného usnesení (16.6.2015) však již tyto účinky nabylo, a proto soud prvního stupně neměl důvod žalobu odmítnout ve smyslu § 160 odst. 4 InsZ, neboť pro něj byl rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (§ 7 InsZ, § 167 odst. 2 a § 154 o.s.ř.). Výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sice akcentuje, že popírající dlužník není osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení práva, avšak dopadá pouze na případy, kdy je řešen dlužníkův úpadek konkursem, nikoliv oddlužením.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 2 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. října 2015 JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková