103 VSPH 788/2015-57
191 ICm 2897/2015 103 VSPH 788/2015-57 (MSPH 91 INS 1628/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Polská 17, zast. Mgr. Tomášem Průšou, advokátem se sídlem Praha 6, Glinkova 1659/14, proti žalovanému: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Polská 17, o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 191 ICm 2897/2015-46 ze dne 30. července 2015,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 191 ICm 2897/2015-46 ze dne 30. července 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) v bodě I. výroku zastavil řízení (o vypořádání společného jmění manželů-SJM-manželů Hany a Jana anonymizovano ) a v bodě II. výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení.

Své rozhodnutí insolvenční soud odůvodnil tím, že žalobkyně podala dne 12.5.2014 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 proti žalovanému žalobu o vypořádání SJM, a že usnesením Vrchního soudu v Praze čj. Ncp 3142/2014-43 ze dne 23.4.2015 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy a věc mu byla postoupena k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že o téže věci mezi shodnými účastníky (manželé anonymizovano ) jen z důvodu, že na majetek manžela Jana Řeřichy (dlužník) byl prohlášen konkurs, je žalobcem Mgr. Michal Šimků, insolvenční správce dlužníka, který byl soudem ustanoven usnesením čj. MSPH 91 INS 1628/2010-A-58 ze dne 8.2.2011 probíhá u zdejšího soudu shodné řízení pod sp. zn. 191 ICm 3466/2013, a to od 14.10.2013, řízení vedené pod sp. zn. 191 ICm 2897/2015 zastavil podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) ve spojení s § 83 odst. 1 o.s.ř. Jedná se o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Včas podaným odvoláním proti napadanému rozhodnutí žalobkyně navrhla jeho změnu s tím, že odvolání v přiměřené lhůtě dodatečně odůvodní, což neučinila.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 191 ICm 2897/2015 (MSPH 91 INS 1628/2010)

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení.

Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Vychází se přitom z toho, že o tutéž věc se jedná tehdy, je-li mezi týmiž účastníky v pozdějším řízení uplatněn tentýž procesní nárok, jenž je vymezen předmětem (žalobním návrhem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce návrh zakládá, jako v jiném již zahájeném řízení. Okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence je vydání usnesení o zastavení řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp.zn. 30 Cdo 4951/2009).

Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení přitom patří mimo jiné i požadavek, aby o téže věci neprobíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 o.s.ř.). Skutečnost, že o téže věci probíhá u soudu jiné řízení přitom představuje překážku, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro kterou soud musí řízení podle § 160 odst. 5 IZ zastavit.

Podle § 160 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon-IZ), incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Brání-li projednání žaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví (odst. 5).

Podle § 159 odst. 1 písm. c) IZ jsou incidenčními spory též spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela.

Z obsahu spisu vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. 191 ICm 2897/2015 se podává, že předmětem tohoto řízení je žaloba žalobkyně podaná proti žalovanému o vypořádání jejich společného jmění z důvodů, že pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 5.5.2011, č.j. MSPH 91 INS 1628/2010, 1 VSPH 363/2011-A-81, byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs.

Prohlášením konkursu zaniká SJM dlužníka a jeho manžela a provede se jeho vypořádání, přičemž na insolvenčního správce přechází oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání SJM manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu (§ 268 ods.t 1 a 2 a § 270 odst. 1 IZ). Z insolvenčního spisu dlužníka (žalovaného) vedeného pod sp. zn. MSPH 91 INS 1628/2010 se podává, že insolvenční správce dlužníka zahájil žalobou ze 14.10.2013 proti žalobkyni řízení o zcela identickém návrhu, tj. vypořádání jejich SJM, neboť dle tvrzení insolvenčního správce v žalobě dohody se žalobkyní o vypořádání SJM nebylo dosaženo; toto řízení dosud nebylo pravomocně skončeno.

Postup insolvenčního soudu, který řízení o vypořádání SJM manželů anonymizovano zahájené k návrhu žalobkyně dne 12.5.2015 pod sp. zn. 191 ICm 2897/2015 podle § 83 odst. 1 191 ICm 2897/2015 (MSPH 91 INS 1628/2010) o.s.ř. pro překážku věci zahájené zastavil, je tedy správný, neboť představuje překážku věci zahájené, tj. nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová