103 VSPH 786/2017-224
č. j. 67 ICm 2168/2017 103 VSPH 786/2017-224 (KSPH 67 INS 29863/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobkyně: Dalejské údolí, spol. s r.o., IČO 039 82 548, sídlem Froncova 734, 198 00 Praha 9, zast. Mgr. Robertem Plickou, advokátem, sídlem Národní 58/32, 110 00 Praha 1, proti žalované: Insolvenční správci, v.o.s., sídlem Vlašimská 1926, 256 01 Benešov, insolvenční správkyně dlužnice TEL-Servis, spol. s r.o., IČO 289 49 251, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, sídlem Karlovo nám. 671/24, 110 00 Praha 1, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 67 ICm 2168/2017-193 ze dne 5. září 2017,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 67 ICm 2168/2017 ze dne 5. září 2017 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně jako věřitelka popřené pohledávky se domáhá proti žalované v postavení dlužničina insolvenčního správce určení pravosti do insolvenčního řízení přihlášené pohledávky ve výši ve výši 6 mil. Kč z právního důvodu dlužníkovy odpovědnosti za škodu spočívající v ušlém zisku (sporná pohledávka), přičemž namítl nedůvodnost jejího popření.

Uvedla, že na základě kupní smlouvy z 29. 4. 2015 (Smlouva A) koupila od dlužníka spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 1637 vedeném pro kat. území Řeporyje u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha za cenu 12 mil. Kč. (Nemovitosti A). Smlouva A byla naplněna a převedené vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Téhož dne uzavřela s dlužnice další kupní smlouvu (Smlouva B), jejímž předmětem byl nákup druhého spoluvlastnického podílu ve výši jedné poloviny k týmž nemovitostem jak ve Smlouvě A také za kupní cenu ve výši 12 mil. Kč (Nemovitosti B). K naplnění Smlouvy B však nedošlo. Byla uschována v advokátní úschově do doby, než-li budou splněny podmínky pro její vydání. Vysvětlil, že v článku 2.5 Smlouvy A byl sjednán zákaz prodeje Nemovitostí B či jejich zatížení věcnými právy do doby sjednání financování koupě bankou, jež trvala na tom, aby na Nemovitostech B nevázla práva třetích osob. Dlužnice však tento zákaz porušila, neboť Nemovitosti B zastavila ve prospěch Jiřího Lišky na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z 2. 6. 2015; v důsledku jejího isir.justi ce.cz 67 ICm 2168/2017 (KSPH 67 INS 29863/2015) chování tak bylo zmařeno financování jejich koupě prostřednictvím úvěru u banky. Následně dlužnice po zahájení insolvenčního řízení od Smlouvy A i B odstoupila, přestože porušila čl. 2.5 ve Smlouvě A a 4.4 ve Smlouvě B. Nadto se dlužnice v jiném řízení domáhala určení svého vlastnického práva k Nemovitostem A.

Smyslem obchodu bylo, aby nabyla Nemovitosti A i B (Nemovitosti) a mohla s nimi dále obchodovat, což jí bylo znemožněno, neboť nezískala finanční krytí ke koupi Nemovitostí B a byl zmařen její zamýšlený obchod, jehož předmětem měl být prodej Nemovitostí třetí osobě za částku 30 mil. Kč. Na základě tohoto obchodu by tak realizovala jako zisk rozdíl mezi kupní cenou sjednanou ve Smlouvách A a B, t.j. celkem 24 mil. Kč a prodejní cenou Nemovitostí za 30 mil. Kč, ve výši 6 mil. Kč. Dlužnice jí tak způsobila svým chováním škodu v této výši podle § 2913 o.z. Dovozuje, že ze strany dlužnice se jednalo o obstrukce s cílem jí poškodit, neboť řízení o žalobě na určení vlastnického práva k Nemovitostem B bylo nakonec zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

Žalobkyně uzavřela, že důvody popření pohledávky žalovanou nesdílí, neboť prokazuje porušení povinnosti dlužnicí, vznik majetkové újmy i příčinnou souvislost mezi oběma předchozími předpoklady. Upozornila zároveň na to, že lze pochybovat o tom, zda sporná pohledávka byla popřena dostatečně určitě, neboť se tak stalo bez bližšího odůvodnění.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že nárok na náhradu škody podle § 2913 o.z. vyžaduje splnění několika předpokladů, tj. porušení povinnosti ze strany škůdce, vznik škody a příčinnou souvislosti mezi uvedenými skutečnostmi. Nezpochybňuje, že dlužnice porušila žalobkyní tvrzené povinnosti ze Smluv A a B, avšak uzavírá, že nemá za prokázaný vznik škody a zejména příčinnou souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. K existenci škody namítá, že ze žalobčiných důkazů neplyne, že by obchod se třetí osobou týkající se Nemovitostí, by bylo lze spravedlivě očekávat a spíše prokazují to, že byla vedena jednání o možnosti sjednání takového obchodu, avšak nikoliv se závaznými důsledky. K příčinné souvislosti připomíná, že je třeba přihlížet pouze k takovým kauzálním škodlivým následkům, jejichž vznik byl předvídatelný podle obecné životní zkušenosti z hlediska zkušeného pečlivého jedince, jež nejsou mimo jakoukoliv pravděpodobnost, a že se nahrazuje jen taková škoda, která je adekvátně přičitatelná a vztahuje se na ní ochranný účel odpovědnosti škůdce. Uvádí, že ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle Smlouvy B nebyl proveden z toho důvodu, že dlužnice odstoupila 23. 12. 2015 od Smlouvy B podle č. 7.2 písm. a), neboť žalobkyně neuhradila kupní cenu podle Smlouvy B ve lhůtě 60 dnů od jejího uzavření ve výši 11.040.000,-Kč ve smyslu jejího čl. 3.2 písm. b); zároveň odstoupila od Smlouvy A, neboť v důsledku odstoupení od Smlouvy B byl naplněn důvod pro odstoupení od podle jejího čl. 7.2 písm. c). Dovozuje tak, že žalobkyní očekávaný obchod nebyl zmařen tím, že porušila smluvní povinnost dlužnice; byla to naopak žalobkyně, která porušením povinnosti zaplatit včas kupní cenu za Nemovitosti B zmařila svůj obchod za 30 mil. Kč. Doplnila, že dlužnici nebyly známy žalobčiny cíle při vědomí, že Nemovitosti získala od společnosti A-Trading, a.s., IČO 482 89 540 za kupní cenu 13 mil. Kč a žalobkyni je prodávala 67 ICm 2168/2017 (KSPH 67 INS 29863/2015) za částku 24 mil. Kč, a proto nemohla očekávat, že by se našel kupec ochotný Nemovitosti koupit za částku 30 mil. Kč.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 20.570,-Kč ve lhůtě tří dnů k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku).

Soud prvního stupně zjistil:

-ze Smlouvy A, že byla uzavřena 29. 4. 2015 mezi prodávající dlužnicí a kupující žalobkyní, že jejím předmětem byl prodej Nemovitostí A, že podle čl. 2.3 žalobkyně zřídila k Nemovitostem A věcné břemeno zákazu zcizení a zákaz zatížení právy třetích osob do doby, než-li bude uhrazena cela kupní cena, s čímž dlužnice souhlasí. Podle čl. 2.5 strany sjednali zákaz zcizení a zatížení Nemovitostí B (popsány v čl. 2.4) do doby zaplacení kupní ceny za prodej Nemovitostí B (podle Smlouvy B). Podle čl. 4.4 se dlužnice jako prodávající zavázala neuzavřít se třetí osobou smlouvu, jež by omezovala vlastnické právo kupujícího žalobce k předmětu koupě. V čl. 4.1 dlužnice deklarovala, že na Nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, zástavní práva, exekuce ani jiná omezení vlastníka, než na které dlužník výslovně upozornil (čl. 4.5). Podle čl. 7.2 písm. c) bylo sjednáno právo dlužnice od Smlouvy A odstoupit v případě, že jí vznikne právo odstoupit od Smlouvy B,

-ze Smlouvy B, že byla uzavřena 29. 4. 2015 mezi týmiž účastníky a že jejím předmětem byl prodej Nemovitostí B. Podle čl. 3.1 a 3.2 byla sjednána kupní cena 12 mil. Kč, jež má být zaplacena ve dvou splátkách, to ve výši 960.000,-Kč ode dne vkladu vlastnického práva k Nemovitostem A do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce a ve výši 11.040.000,-Kč ve lhůtě 60 dnů ode dne uzavření Smlouvy B. Dikce čl. 4.1. a 4.4. je shodná s týmiž podle Smlouvy A. Podle čl. 7.2 písm. a) bylo sjednáno právo dlužnice od smlouvy odstoupit, nebude-li zaplacena kupní cena za Nemovitosti B ve lhůtách podle čl. 3 Smlouvy B,

-ze smlouvy o advokátní úschově z 29. 4. 2015 uzavřené mezi dlužnicí a advokátem JUDr. Karlem Polákem, že u něho byla uložena Smlouva B s tím, že se schovatel zavázal Smlouvu B vydat, resp. podat na příslušný katastr nemovitostí s návrhem na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně po zaplacení kupní ceny podle Smlouvy B,

-z odstoupení dlužnice od Smluv A a B z 23. 12. 2015, že dlužnice od nich odstoupila, neboť nebyl doplatek kupní ceny podle Smlouvy B ve výši 11.040.000,-Kč ve sjednané lhůtě zaplacen,

-ze žaloby podané dlužnicí 28. 12. 2015 k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, že žalovanou je žalobkyně v projednávané věci a jejím předmětem určení vlastnického práva k Nemovitostem; řízení bylo zastaveno 12. 6. 2016 pro nezaplacení soudního poplatku,

-z listu vlastnictví č. 1637 vedeného pro kat. úz. Řeporyje, že k 19. 4. 2016 bylo u Nemovitostí B zapsáno 2. 6. 2015 zástavní právo ke smluvní pohledávce Jiřího 67 ICm 2168/2017 (KSPH 67 INS 29863/2015) lišky ve výši 2,5 mil. Kč s přísl. a 6. 1. 2016 poznámka o spornosti ohledně Nemovitostí B,

-ze znaleckého posudku Ing. Jana Bukvy z 25. 9. 2015, že obvyklá cena Nemovitostí činí 45.150.000,-Kč,

-ze znaleckého posudku Ing. Petra Macáka z 25. 9. 2015, že obvyklá cena Nemovitostí činí 35 mil. Kč,

-z kupní smlouvy z 27. 6. 2014 uzavřené mezi kupující dlužnicí a prodávající společností A-Trading, a.s., že dlužnice Nemovitosti nabyla za kupní cenu 13 mil. Kč,

-že rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 67 ICm 1897/2017-98 z 30. 5. 2017 bylo nepravomocně vyhověno žalobě kupující žalobkyně na vyloučení Nemovitosti A ze soupisu majetkové podstaty prodávající dlužnice (dlužničino odstoupení od Smlouvy A shledal soud nemravným, tj. neplatným),

-z elektronické korespondence mezi žalobkyní a Liborem Kindlem (zájemce) z 18. 11. 2015, že zájemce vyslovil souhlas se zaplacením kupní ceny za Nemovitosti ve výši 30 mil. Kč, t.j. 18 mil. Kč při podpisu kupní smlouvy a 12 mil. Kč po jejich prodeji finálnímu klientovi,

-z výpovědi zájemce, že za Nemovitosti měla být zaplacena kupní cena ve výši 30 mil. Kč najednou po zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Poté, co se v katastru nemovitostí objevila plomba , jednání nemohla pokračovat. Kupní cena 30 mil. Kč byla adekvátní s tím, že jeho klient by Nemovitosti koupil; z tohoto obchodu očekával zisk v řádu desítek milionů korun,

-z čestného prohlášení zájemce z 26. 9. 206, že cena Nemovitostí měla činit 30 mil. Kč a že k uskutečnění obchodu nemohlo dojít v důsledku zápisu poznámky o spornosti v katastru nemovitostí týkající se Nemovitostí,

-ze soupisu dlužníkovy majetkové podstaty, že Nemovitosti A i B jsou v ní zapsány bez ocenění,

-ze shodných tvrzení stran, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 30. 11. 2015.

Cituje ustanovení § 173, § 198 odst. 1 a § 111 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) soud prvního stupně dospěl k následujícím právním závěrům. Konstatoval, že žaloba byla podána včas 1. 12. 2016 v zákonné lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání konaného 1. 11. 2016. Vzhledem k zahájení insolvenčního řízení 30. 11. 2015 došlo k odstoupení dlužnice od Smluv A a B za trvání insolvenčního řízení (23. 12. 2015). Za jeho trvání by Smlouva B nemohla nabýt účinnosti (rozhodujícím okamžikem, věcně právní účinky, k nimž mohlo dojít až pod zahájení insolvenčního řízení), neboť by prodejem Nemovitostí B došlo k podstatné změně ve skladbě dlužníkova majetku. Žalobčinu námitku, že šlo 67 ICm 2168/2017 (KSPH 67 INS 29863/2015) o neúčinné jednání, neboť docházelo k odvracení hrozící škody odmítl jako nedůvodnou Dovodil s poukazem na zákonný požadavek odborné a svědomité péče insolvenční správkyně a vysoce funkční věřitelský orgán, že by správkyně podala žalobu na určení neúčinnosti Smlouvy B. Došlo-li by k uzavření Smlouvy B (k jejím věcně právním účinkům) až po 22. 3. 2017 (kdy byl prohlášen konkurs na dlužníkův majetek), jednalo by se o neúčinné jednání ze zákona, jemuž by nebylo třeba ani odporovat žalobou. Vyloučil přitom, že dlužnice nebo žalobkyně podali návrh podle § 111 odst. 3 InsZ s ohledem na jejich nepřátelské vztahy. Uzavřel, že byla-li by podána odpůrčí žaloba a bylo-li by jí vyhověno, pak zájemce nebo dlužnice by byli povinni Nemovitosti či náhradu za ně vydat do majetkové podstaty a zájemci by vznikla pohledávka vůči prodávajícímu žalobci. Žalobkyně by v žádném případě nemohla realizovat v žalobě uváděný zisk a škoda mu vzniknout nemohla; žalobu proto zamítl.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšné žalované v rozsahu 5 úkonů právní služby pod 3.100,-Kč a 5 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč, t.j. celkem 17.000,-Kč po připočtení DPH 21 % celkem 20.570,-Kč.

Toto rozhodnutí napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, neboť dostála svých procesních povinností, když prokázala svá tvrzení o vzniku škody a její výši v důsledku porušení dlužničiny smluvní povinnosti a o příčinné souvislosti s nimi, přičemž zopakovala svou dosavadní argumentaci. Odmítla závěry soudu prvního stupně, založené na domněnkách o pravděpodobném postupu insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení, z nichž dovozoval, že škoda žalobkyni by vzniknout nemohla. Akcentovala, že tyto spekulace, nemající oporu v provedeném dokazování, ji nelze přičítat k její tíži, zatímco není sporu o tom, že dlužnice porušila svou smluvní povinnost, v jejímž důsledku sešlo z jejího obchodu se zájemcem. Nadto nelze souhlasit se závěrem, že zamýšlený obchod by nemohl proběhnout pro rozpor s ustanovením § 111 InsZ, neboť uzavřením smluv by nedošlo ke zkrácení pohledávek dlužničiných věřitelů; naopak v jejich prospěch by v majetkové podstatě byla zaplacená kupní cena namísto prakticky neprodejných nemovitostí a došlo by tak ke zhodnocení majetkové podstaty, a proto aplikace ustanovení citovaného ustanovení by na uzavřený obchod dopadat nemohla. Doplnila, že dlužnice tím, že porušila svůj závazek nezatížit Nemovitosti B právy cizích osob, jednala s nepoctivým záměrem a jednala v rozporu s dobrými mravy.

Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. Připomněla, že z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně nikdy nedisponovala finančními prostředky, kterými by byla s to uhradit kupní cenu dohodnutou ve Smlouvě B a splnit tak podmínky pro její předložení katastru nemovitostí s návrhem na vklad vlastnického práva v jeho prospěch. Zopakovala, že žalobkyně sama nedostála své povinnosti zaplatit ve lhůtě 60 dnů od uzavření Smlouvy B část kupní ceny a v důsledku toho se nestala vlastníkem Nemovitostí B. Nedostatek finančních prostředků pak žalobkyně hodlala získat prodejem Nemovitostí dalšímu finálnímu kupci. Celý obchod předpokládal, že žalobkyně se stane vlastnicí Nemovitostí A i B, což bylo podmíněno změnou Smlouvy B, 67 ICm 2168/2017 (KSPH 67 INS 29863/2015) k níž fakticky dojít za úpadkové situace prodávající dlužnice nemohlo dojít. Žalobčiny výhrady k závěrům soudu prvního stupně založených na spekulacích odmítla s tím, že zásadní skutková tvrzení dokládá v podstatě výhradně spekulacemi a předpoklady mnohem méně podloženými, t.j. na existenci finálního kupce a investora, jehož existence doložena není. Shrnula, že žalobkyně dokládá jen to, že kdosi s ní jednal a tvrdil jí, že pozemky, které žalobkyně nemá, od ní v budoucnu odkoupí za cenu, kterou si představuje jako cenu výhodnou, aniž by žalobkyně měla k dispozici finanční krytí nákupu Nemovitostí od dlužnice. Namítla, že žalobkyně neprokázala kausální nexus mezi tvrzeným porušením povinnosti dlužnicí a vznikem škody. Na rozdíl od žalobkyně má za to, že na Smlouvu B by dopadalo ustanovení § 111 InsZ vzhledem k tomu, že dlužnicí prodávané Nemovitosti za 24 mil. Kč by se pouhým dalším prodejem zhodnotili o 6 mil. Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by zájemce měl na zaplacení údajně sjednané ceně 30 mil. Kč finanční prostředky. Poznamenala, že dlužnici nic nebránilo prodat Nemovitosti přímo zájemci za 30 mil. Kč a upozornila na závěry znaleckých posudků, které odhadují obvyklou cenu Nemovitostí ještě nad 30 mil. Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, avšak neshledal důvody pro jeho změnu.

Předmětem sporu je určení pravosti pohledávky z titulu odpovědnosti za škodu podle § 2913 o.z., podle kterého poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Jedná se o odpovědnost objektivní, z níž se škůdce vyviní, prokáže-li existenci zákonem uvedených okolností, jež jeho odpovědnost vyloučí. Mezi porušením povinnosti a vznikem škody musí být prokázána příčinná souvislost, bez níž nelze odpovědnost za škodu dovodit; nestačí prokazovat jen pravděpodobnost příčinné souvislosti. Je třeba koumat vztah příčiny a následku a také to, zda nebýt této příčiny by ke škodě došlo, neboť nelze vyloučit, že příčinná souvislost může být přerušena novou okolností vedoucí ke vzniku škody bez ohledu na původní porušení smluvní povinnosti.

Byla-li sporná pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení z důvodů uváděných v žalobě, pak ve sporu o určení její pravosti bylo na soudu prvního stupně se zabývat především otázkou, zda tato pohledávka má své opodstatnění v hmotněprávní úpravě, resp. důvodech, pro něž žalobkyně spornou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku nehodnotil spornou pohledávku z hlediska hmotně právní úpravy odpovědnosti za škodu, nýbrž jen z hlediska právní úpravy insolvenčního řízení a předpokladů, jež by musely nastat, aby pohledávka žalobce objektivně nemohla vzniknout, což plyne z jeho odůvodnění a citace právní úpravy, která je však rozhodující jen 67 ICm 2168/2017 (KSPH 67 INS 29863/2015) pro potřeby insolvenčního řízení, avšak nedopadá na posouzení dlužničiny odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. V tomto směru není sporu pouze o to, že dlužnice porušila smluvní povinnost, avšak je sporné zda tvrzená škoda ve formě ušlého zisku vůbec, a zda v důsledku právě tohoto porušení povinnosti zvlášť, vznikla. Napadený rozsudek je tak obtížně přezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně, který v dalším řízení posoudí dlužníkovu odpovědnost za škodu způsobenou žalobci porušením smluvní povinnosti a to, zda žalobce jednotlivé předpoklady této odpovědnosti v řízení prokázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 InsZ).

V Praze dne 20. prosince 2017

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela