103 VSPH 743/2016-34
43 ICm 982/2016 103 VSPH 743/2016-34 (KSCB 28 INS 17439/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Ing. Lukáš Vlašaný, se sídlem Tábor, Vančurova 2904, IČO: 69813019, insolvenční správce dlužníka: ČOV Český Krumlov, s.r.o. se sídlem Český Krumlov, Horní Brána 509, IČO: 28160363, zast. Mgr. Michalem Briaským, advokátem se sídlem Praha 1, Kaprova 6, proti žalovanému: NLB Factoring, a.s. "v likvidaci" se sídlem Brno, Čechyňská 361/16, IČO: 47677881, zast. Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 361/16, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2016, č.j. 43 ICm 982/2016-27,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2016, č.j. 43 ICm 982/2016-27, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníka domáhá určení, že nejsou po právu žalovaným přihláškou č. P-10 uplatněné vykonatelné pohledávky č. 1 a 2 za dlužníkem ve výši 6,142.924,97 Kč a 183,370.487,78 Kč, které žalovaný přihlásil z titulu nároků z úvěrových smluv č. 1007/TÚ/2010 a 1008/TÚ/2010 ze dne 12.5.2010. Namítá, že tyto pohledávky žalovaný postoupil na jinou osobu, a proto mu nárok na jejich zaplacení nesvědčí.

Žalovaný žádá zamítnutí žaloby. S podrobným odůvodněním tvrdí, že právo na zaplacení předmětných pohledávek svědčí právě jemu a nikoliv jiné osobě, na kterou měly být pohledávky postoupeny.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl. Vycházel přitom ze zjištění, že o úpadku dlužníka rozhodoval soudce JUDr. Miroslav Veselý a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka soudkyně JUDr. Jana Hrabová, která také následně vedla přezkumné jednání konané dne 26.2.2016. Rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka bylo odvolacím soudem zrušeno s odůvodněním, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce (JUDr. Jana Hrabová), neboť původně byla věc přidělena do soudního oddělení 28 INS k vyřízení JUDr. Miroslavu Veselému v souladu s tehdy platným rozvrhem práce. Věc byla zákonnému soudci odňata bez uvedení důvodu a ve věci rozhodoval soudce, který byl určen způsobem pro účastníky zcela netransparentním, což může vyvolávat pochybnosti, zda se nejedná o svévoli soudních funkcionářů.

Na základě toho dospěl k závěru, že nemohlo dojít k řádně vedenému přezkumnému jednání, bylo-li toto vedeno soudkyní JUDr. Janou Hrabovou, nedošlo tedy k řádnému přezkumu přihlášených pohledávek, a nemohly ani nastat účinky isir.justi ce.cz (KSCB 28 INS 17439/2014) běhu lhůt pro jejich popření a lhůt pro podání žalob, tedy i žaloby, která je předmětem tohoto sporu . Proto ve smyslu ustanovení § 190 a násl. z.č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (InsZ) žalobu zamítl pro předčasnost.

Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobce navrhl jeho zrušení a/nebo, jak navrhl již před soudem prvního stupně, přerušení řízení do právní moci rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka zrušeno. Má za to, že s ohledem na nejistou procesní situaci v předmětném insolvenčním řízení je postup soudu prvního stupně nesprávný, když nebylo a ani nemohlo být postaveno najisto, že žaloba je předčasná. Dle jeho mínění jsou zde důvody pro přerušení řízení, neboť nelze předjímat výsledek dovolacího řízení a nebylo dosud postaven najisto, zda vůbec, popř. jaký má dopad rozhodnutí odvolacího soudu na přezkumné jednání konané dne 26.2.2016.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž za tím účelem nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí zjevně nedostál, a toto je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž nejsou vyjádřeny úvahy soudu prvního stupně způsobem, jež by umožnily jeho právní závěry přezkoumat, a tento nedostatek nelze překonat tím, že tyto úvahy budou dovozovány z obsahu spisového materiálu. Tato okolnost mimo jiné znemožňuje účastníkům kvalifikovaně se proti vydanému rozhodnutí bránit.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí konkrétně postrádá dostatečná skutková zjištění a právní posouzení k přijetí závěru o tom, že přezkumné jednání bylo vedeno nezákonným soudcem a neobsahuje žádná skutková zjištění ani právní hodnocení, na základě kterých soud dospěl k závěru, že k řádnému přezkumu předmětné pohledávky žalovaného nedošlo, a nemohly nastat účinky běhu lhůt pro jejich popření a pro podání předmětné žaloby.

Tak kategorický závěr nelze dle názoru odvolacího soudu bez dalšího opřít o okolnost (byť by vskutku dána byla), že přezkumné jednání bylo vedeno nezákonným soudcem. Takový závěr totiž mimo jiné postrádá objasnění příčinné souvislosti mezi takovou vadou přezkumného jednání (či řízení jako takového) a vadami v popření (KSCB 28 INS 17439/2014)

žalovaným uplatněných pohledávek, provedeného insolvenčním správcem a dlužníkem za stavu, kdy v daných souvislostech soudem žádné (natožpak vadné) rozhodnutí (potenciálně postižené zmatečností) činěno nebylo.

Nelze přehlédnout také to, že staví-li soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru o tom, že přezkumné jednání vedl nezákonný soudce a jediným zákonným soudcem v předmětné insolvenční věci je JUDr. Miroslav Veselý, není z odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, na základě jakých okolností je zákonným soudcem k projednání a rozhodnutí daného sporu právě Mgr. Eva Zvěřinová. Z insolvenčního elektronického spisu ani ze spisu o předmětném incidenčním sporu nelze jednoznačně zjistit, proč v něm rozhoduje jiný, než zákonný insolvenční soudce.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnění svého rozhodnutí o věci formuloval nepřezkoumatelným způsobem, odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o předmětu sporu a přezkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

Z obsahu insolvenčního spisu se vedle toho podává, že žalobce podáním došlým soudu prvního stupně dne 25.7.2016 (C1-5) navrhl odročení jednání nařízeného na 27.7.2016 na neurčito, resp. přerušení řízení do doby vyřešení otázky, jaký dopad má rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka na přezkumné jednání, které se ve věci konalo. Toto podání žalobce nejenže nebylo do spisu řádně zažurnalizováno, ale o návrhu žalobce nebylo nikterak rozhodnuto. Tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a kterou v odvolacím řízení nelze napravit.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát, podle § 219a odst. 1, písm. a) a b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 10. listopadu 2016 JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná