103 VSPH 729/2016-59
160 ICm 4950/2015 103 VSPH 729/2016-59 (MSPH 60 INS 30124/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Věry Modlitbové a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobce: Mgr. Michal Šimků, sídlem v Praze 10, Hornoměcholupská 27, zast. Mgr. Kateřinou Muhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Šítkova 223/1, insolvenční správce dlužnice Zuzany anonymizovano , anonymizovano , proti žalované: Andrea anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Táhlá 1, zast. JUDr. Petrem Málkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 8, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 160 ICm 4950/2015-49 ze dne 23. června 2016,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 160 ICm 4950/2015-49 ze dne 23. června 2016 se v bodu II. výroku p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.238,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Málka, advokáta se sídlem v Praze 1.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá v postavení insolvenčního správce dlužnice určení neúčinnosti jejího právního úkonu spočívajícího v zaplacení částky 450.970,-Kč žalované (bez uvedení data právního úkonu směřujícího ke splnění dluhu), z právního důvodu úhrady závazků z půjček. Uvedl, že v době odpůrčího úkonu se dlužnice nacházela ve stavu úpadku a proto zkrátila uspokojení ostatních dlužničiných věřitelů (jež příkladmo označil), neboť se jednalo o právní úkon bez přiměřeného plnění, resp. o úkon zvýhodňující žalovanou oproti ostatním věřitelům podle § 240, § 241 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), případně že tak učinila úmyslně podle § 242 InsZ.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož žádné plnění od dlužnice neobdržela.

Poté, co soud začal jednat ve věci samé (přednes žaloby při jednání 10. 5. 2016), vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že v průběhu incidenčního řízení dlužnice prohlásila, že dluh žalované neuhradila, a tak odpadl předmět sporu, tj. určení neúčinnosti právního úkonu, který učiněn nebyl. isir.justi ce.cz 160 ICm 4950/2015 (MSPH 60 INS 30124/2014)

Napadeným usnesením soud prvního stupně se souhlasem žalovaného podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) řízení zastavil (bod I. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí ve výši 20.570,-Kč (bod II. výroku).

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť to byl žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Proto žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému v rozsahu nákladů spojených se zastupováním advokátem, tj. odměny za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, účast při jednání a 3 vyjádření ve věci) v sazbě 3.100,-Kč odpovídající tarifní hodnotě 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT), tj. 15.500,-Kč a 5 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč, podle § 13 odst. 3 AT, tj. 1.500,-Kč, celkem 17.000,-Kč po připočtení DPH 21% 20.570,-Kč. K návrhu žalobce, aby bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádný z účastníků zastavení řízení nezavinil, soud prvního stupně akcentoval, že pro posouzení zavinění je rozhodující procesní aspekt. Připustil přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, ale pouze v situaci, kdy v důsledku odůvodněného podání žaloby by žalovaná dobrovolně vydala ušlé plnění v důsledku odporovaného právního úkonu, k čemuž v projednávané věci nedošlo.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud v bodu II. výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalobu podal na základě tvrzení dlužnice, že učinila odporovaný právní úkon a že v průběhu řízení se ukázalo, že takový úkon učiněn nebyl, proto mu nezbylo než žalobu vzít zpět. K výši přiznaných nákladů pak namítl, že odměna za tři úkony právní služby spočívající ve třech vyjádřeních ve věci nepředstavuje účelně vynaložené náklady k bránění práva.

Žalovaná navrhla potvrzení napadeného usnesení v bodu II. výroku. Upozornila na to, že 7. 5. 2015 dlužnice uvedla, že plnila v její prospěch a 4. 8. 2015 předložila listiny, jež měly toto tvrzení prokazovat, přestože se týkaly jiných plateb. Žalobce musel mít pochybnosti ohledně poskytnutého plnění, přesto v průběhu dalších téměř 5 měsíců před podáním žaloby z 29. 12. 2015 neučinil žádná šetření k prověření, zda k odporovanému právnímu úkonu došlo. Protože žalobce podal žalobu, byla nucena se jí kvalifikovaně bránit.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., jednání, a dospěl k závěru, že je odvolání z části opodstatněno.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Zastavuje-li soud řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, 160 ICm 4950/2015 (MSPH 60 INS 30124/2014) zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku, takže ten, kdo je přivodil, je ve stejném postavení jako ten, kdo v řízení nebyl úspěšný. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nelze označit za toho, kdo zastavení řízení zavinil, pokud tak učinil v řízení o důvodně podané žalobě pro chování žalovaného. Důvodnost podání žaloby je zde třeba opět zvažovat procesně, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.

V projednávané věci zastavení řízení objektivně z procesního hlediska zavinil žalobce, který podal žalobu a poté ji vzal zpět, přičemž není rozhodující pro žalovaného, který se bránil žalobě, z jakých důvodů tak učinil a ve výsledku je tím z účastníků řízení, který měl úspěch ve věci. Soud prvního stupně proto správně postupoval podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému.

Otázka účelně vynaložených nákladů se nabízí tam, kde účastník činí procesní úkony, jež jsou nadbytečné. V projednávané věci však procesní úkony-vyjádření ve věci-činil žalovaný vždy k výzvě soudu; vyjádření k žalobě na základě výzvy na l. č. 4, další vyjádření na základě usnesení soudu při jednání konaném 10. 5. 2016 (l. č. 29) a konečně na základě výzvy na l. č. 43 k vyjádření se ke zpětvzetí žaloby. Odvolací soud tak nepovažuje tyto procesní úkony za nadbytečné a náklady právního zástupce osoby práva neznalé za účelně vynaložené.

Výše přiznané náhrady nákladů odpovídá ustanovením AT.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil; v nenapadeném bodu I. výroku zůstalo usnesení nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a představuje odměnu za zastupování advokátem v sazbě 3.100,-Kč snížené na jednu polovinu podle § 11 odst. 2 písm. c) AT a jedné náhrady hotových výdajů (vyjádření k odvolání k výzvě soudu prvního stupně) ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. celkem 1.850,-Kč, po připočtení DPH 21% 2.238,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela