103 VSPH 705/2015-34
198 ICm 3573/2014 103 VSPH 705/2015-34 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., v právní věci žalobce: Revelstoke Invest, s.r.o., IČO 24120782, se sídlem Praha 10, Foerstrova 3193/7, proti žalovanému: JUDr. Kateřina Martínková se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22/966, insolvenční správkyně dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČO 255 71 150, se sídlem Praha 8, Sokolovská 17, zast. Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem se sídlem Praha 1, Zlatnická 1582/10, o vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 3573/2014-18 ze dne 6. května 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 3573/2014-18 ze dne 6. května 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá vyloučení směnky vlastní č. 504390022 ze dne 17.7.2011, jejímž je výstavcem (tedy zavázaným) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vedené pod položkou č. 854, jež má zajišťovat dlužníkovu pohledávku za ním z úvěrové smlouvy ze dne 12.7.2011 č. 504390022, podle níž měl obdržet úvěr ve výši 35.000.000,-Kč. Na úvěrovou smlouvu, na kterou vzhledem k tomu, že se nikdy nestal členem dlužníka, třeba hledět jako na absolutně neplatnou. V důsledku neplatné úvěrové smlouvy pak je stižena neplatností i dohoda o směnečném vyplňovacím právu, jež byla její součástí, jakož i samotný účel vystavení blankosměnky, jež měla od počátku plnit zajišťovací funkci. Za situace, kdy neexistuje kauzální vztah zajištěný blankosměnkou, stala se směnka obsoletní, a proto nemůže být součástí majetkové podstaty dlužníka.

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč za žalobu o vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Soud konstatoval, že žalobci na jeho žádost zaslal formulář Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen formulář), jenž žalobce nevyplnil v rozporu s pokyny uvedenými ve formuláři a jen v bodu III. 12 uvedl v obecné rovině, že nemá žádný majetek, ani jiný způsob, jak si opatřit prostředky na zaplacení. (MSPH 98 INS 36628/2013)

Cituje § 138 odst. 1 o.s.ř. soud prvního stupně dovodil, že žalobce neprokázal, že jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť k jeho žádosti mu neposkytl jakékoliv podklady, aby mohl posoudit, zda jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná osvobození od soudních poplatků. Vysvětlil, že v důsledku změn v majetkové struktuře společnosti a v jejím vedení není schopen předmětné dokumenty předložit, neboť se mu dosud nepodařilo zrekonstruovat účetní a smluvní dokumentaci, a že většina jeho majetku je zatížena zástavními právy třetích osob, o jejichž platnost vede řadu soudních sporů, takže jej nelze zpeněžit a získat finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, jimiž v současné době objektivně nedisponuje.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Jak plyne z uvedené právní úpravy, musí být pro osvobození od soudních poplatků splněny zároveň dva předpoklady, tj. že účastníkovy majetkové poměry s ohledem na okolnosti případu odůvodňují výjimečně přiznat osvobození od soudních poplatků a zároveň, že účastník v řízení neuplatňuje zřejmě bezúspěšně své právo. Jinak řečeno, i když to odůvodňují poměry účastníka, nelze mu přiznat osvobození od soudních poplatků při svévolném nebo zjevně bezúspěšném uplatňování nebo bránění práva. Tak tomu bude tam, kde jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování), je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.

Z formuláře připojeného k odvolání se podává bez bližšího odůvodnění, že společnost nevlastní žádný nezastavený majetek, který je natolik likvidní, aby jeho zpeněžením společnost získala prostředky na úhradu předmětného soudního poplatku, a společnost v dané chvíli nemá jiný způsob, jak si opatřit prostředky na zaplacení. Toto prohlášení je opatřeno parafou, z níž není patrné, kdo je podepsal, chybí vytištěné nebo vypsané jméno žalobce (zda se jedná o v čl. I. prohlášení uvedeného prokuristu žalobce Víta Zaorálka lze důvodně pochybovat).

Odvolací soud má za to, že žalobce nesplňuje ani jediný z výše uvedených předpokladů. Výzvě soudu prvního stupně nevyhověl tím, že připojil prohlášení obsahující zcela obecné nikterak nedoložené prohlášení, nadto není prohlášení řádně podepsáno. Již z tohoto důvodu soud prvního stupně správně žádosti nevyhověl.

Podstatné pro věc je však i to, že žalobce se domáhá vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty věřitele, z níž je sám zavázán, aniž by tvrdil, jaké jiné (MSPH 98 INS 36628/2013) právo mu k předmětné směnce svědčí. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 951/2006, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v případě, že se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že je věřitelkou těchto pohledávek, nýbrž osoba povinná úhradou sepsaných pohledávek, tedy úpadcův dlužník, musí být tato vylučovací žaloba zamítnuta. Uvedené plně platí i na případy, kdy je ze směnky zavázán výstavce, jenž je též dlužníkem. Je tak zřejmé, že žalobce se žalobou nemůže uspět, neboť se domáhá vyloučení směnky, z níž je vůči úpadci nikoliv věřitelem, nýbrž dlužníkem, nesvědčí mu tak věcná legitimace k podání vylučovací žaloby. Obranu proti sepsané směnce žalobce může použít v řízení, v němž žalovaný ve smyslu ustanovení § 294 insolvenčního zákona bude na něm požadovat její úhradu v soudním řízení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Na uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že žalobce v průběhu odvolání navrhl změnu v okruhu účastníků podle § 107a o.s.ř. s tím, aby na místo žalovaného vstoupila AB-CREDIT, a.s. se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 25571150, jíž stávající žalovaný insolvenční správce předmětnou směnku dne 19.3.2012 převedl; o právním nástupnictví na straně žalované nebylo dosud soudem prvního stupně rozhodnuto.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná