103 VSPH 704/2015-61
198 ICm 3538/2014 103 VSPH 704/2015-61 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., v právní věci žalobce: Alusail, s.r.o., IČO 25405535, se sídlem Praha 1, Opletalova 1015/55, proti žalovanému: JUDr. Kateřina Martínková se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22/966, insolvenční správkyně dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČO 255 71 150, se sídlem Praha 8, Sokolovská 17, zast. Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem se sídlem Praha 1, Zlatnická 1582/10, o vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 3538/2014-46 ze dne 17. července 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 3538/2014-46 ze dne 17. července 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalované domáhá vyloučení směnky vlastní č. 502662039 ze dne 14.6.2011, jejímž je výstavcem (tedy zavázaným) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vedené pod položkou č. 813, jež má zajišťovat dlužníkovu pohledávku za ním z úvěrové smlouvy ze dne 14.6.2011 č. 502662039, podle níž měl obdržet úvěr ve výši 56.876.000,-Kč. Na úvěrovou smlouvu, na kterou vzhledem k tomu, že se nikdy nestal členem dlužníka, třeba hledět jako na absolutně neplatnou. V důsledku neplatné úvěrové smlouvy pak je stižena neplatností i dohoda o směnečném vyplňovacím právu, jež byla její součástí, jakož i samotný účel vystavení blankosměnky, jež měla od počátku plnit zajišťovací funkci. Za situace, kdy neexistuje kauzální vztah zajištěný blankosměnkou, stala se směnka obsoletní, a proto nemůže být součástí majetkové podstaty dlužníka.

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku (ve výši 2.000,-Kč). Soud konstatoval, že k jeho výzvě, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, a proto ho vyzval usnesením z 2.12.2014, aby ve lhůtě 15 dnů předložil doklady prokazující předpoklady pro osvobození. Na uvedenou výzvu žalobce nereagoval, proto mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal (usnesením č.j. 198 ICm 3538/2014-14 z 6.1.2015, jež bylo k odvolání žalobce potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 177/2015-26 (MSPH 98 INS 36628/2013) z 2.4.2014). Podáním z 5.5.2015 pak žalobce opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků s argumentací ústavním nálezem I. ÚS 1439/09 s tím, že v mezidobí došlo ke zhoršení jeho majetkové situace. Proto žalobce dne 12.5.2015 vyzval, aby svou žádost o osvobození doplnil způsobem, z něhož by bylo zřejmé, jak se jeho majetkové poměry v mezidobí od poslední žádosti změnily. Žalobce předložil formulář Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen formulář), v němž uvedl toliko, že je proti němu vedeno další soudní řízení, a to žaloba o nařízení soudního prodeje zástavy, již přiložil, přičemž z uvedeného formuláře není patrné, kdo jej podepsal.

Cituje § 138 odst. 1 o.s.ř. soud prvního stupně dovodil, že žalobce neprokázal, že jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť k jeho žádosti mu neposkytl jakékoliv podklady, aby mohl jeho majetkové poměry komplexně posoudit, přičemž ztráta z podnikání není bez dalšího důvodem pro osvobození. Uzavřel, že důvodem pro osvobození žalobce by byly skutečnosti, kdy by se dostal do tíživé finanční situace z důvodu vyšší moci, či nepředvídatelných okolností nemajících původ v podnikání, což v daném případě žalobce netvrdil, a nelze rovněž předpokládat, že výše vyměřeného soudního poplatku by byla pro něj likvidační.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná osvobození od soudních poplatků. Vysvětlil, že v důsledku změn v majetkové struktuře společnosti a v jejím vedení není schopen předmětné dokumenty předložit, neboť se mu dosud nepodařilo zrekonstruovat účetní a smluvní dokumentaci, a zopakoval, že většina jeho majetku je zatížena zástavními právy třetích osob, o jejichž platnost vede řadu soudních sporů, takže jej nelze zpeněžit a získat finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, jimiž v současné době objektivně nedisponuje.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Jak plyne z uvedené právní úpravy, musí být pro osvobození od soudních poplatků splněny zároveň dva předpoklady, tj. že účastníkovy majetkové poměry s ohledem na okolnosti případu odůvodňují výjimečně přiznat osvobození od soudních poplatků a zároveň, že účastník v řízení neuplatňuje zřejmě bezúspěšně své právo. Jinak řečeno, i když to odůvodňují poměry účastníka, nelze mu přiznat osvobození od soudních poplatků při svévolném nebo zjevně bezúspěšném uplatňování nebo bránění práva. Tak tomu bude tam, kde jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování), je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. (MSPH 98 INS 36628/2013)

Z formuláře připojeného k odvolání se podává bez bližšího odůvodnění (rubrika III. 12 formuláře), že společnost nevlastní žádný nezastavený majetek, který je natolik likvidní, aby jeho zpeněžením společnost získala prostředky na úhradu předmětného soudního poplatku, a společnost v dané chvíli nemá jiný způsob, jak si opatřit prostředky na zaplacení. Toto prohlášení je opatřeno parafou, z níž není patrné, kdo je podepsal, chybí vytištěné nebo vypsané jméno žalobce (zda se jedná o v čl. I. prohlášení uvedeného prokuristu žalobce Víta Zaorálka lze důvodně pochybovat). Žalobce rovněž nesdělil jakékoliv údaje o změně jeho majetkových poměrů, jak k tomu byl soudem prvního stupně vyzván dne 12.5.2015 (list. č. 33 spisu).

Odvolací soud má za to, že žalobce nesplňuje ani jediný z výše uvedených předpokladů.

Výzvě soudu prvního stupně nevyhověl tím, že připojil prohlášení obsahující zcela obecné nikterak nedoložené prohlášení, nadto není prohlášení řádně podepsáno. Již z tohoto důvodu soud prvního stupně správně žádosti nevyhověl.

Podstatné pro věc je však i to, že žalobce se domáhá vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty věřitele, z níž je sám zavázán, aniž by tvrdil, jaké jiné právo mu k předmětné směnce svědčí. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 951/2006, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v případě, že se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že je věřitelkou těchto pohledávek, nýbrž osoba povinná úhradou sepsaných pohledávek, tedy úpadcův dlužník, musí být tato vylučovací žaloba zamítnuta. Uvedené plně platí i na případy, kdy je ze směnky zavázán výstavce, jenž je též dlužníkem. Je tak zřejmé, že žalobce se žalobou nemůže uspět, neboť se domáhá vyloučení směnky, z níž je vůči úpadci nikoliv věřitelem, nýbrž dlužníkem, nesvědčí mu tak věcná legitimace k podání vylučovací žaloby. Obranu proti sepsané směnce žalobce může použít v řízení, v němž žalovaný ve smyslu ustanovení § 294 insolvenčního zákona bude na něm požadovat její úhradu v soudním řízení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Na uvedených závěrech nemění nic ani skutečnost, že žalobce v průběhu odvolání navrhl změnu v okruhu účastníků podle § 107a o.s.ř. s tím, aby na místo žalovaného vstoupila AB-CREDIT, a.s. se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 25571150, jíž stávající žalovaný insolvenční správce předmětnou směnku dne 19.3.2012 převedl; o právním nástupnictví na straně žalované nebylo dosud soudem prvního stupně rozhodnuto.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo (MSPH 98 INS 36628/2013)

procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná