103 VSPH 692/2014-73
159 ICm 326/2014 103 VSPH 692/2014-73 (MSPH 59 INS 5295/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobce: Apartman Student, s.r.o. se sídlem Praha 4-Kunratice, Chemická 951, IČO 27197921, zast. JUDr. Karlem Matějkou, zmocněncem, Praha 2, Legerova 44, proti žalovanému: JUDr. Ing. Helena Horová se sídlem Praha 4, V Luhu 754/18, insolvenční správkyně dlužníka STAVBY REZIDENCE, s. r.o. se sídlem Praha 4-Chodov, Zdiměřická 1437/29, IČO 28988736, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č.j. 159 ICm 326/2014-47,

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č.j. 159 ICm 326/2014-47, se mění tak, že žaloba na určení, že žalovaný má za dlužníkem STAVBY REZIDENCE, s. r.o., IČO 28988736, se sídlem v Praze 4, Zdiměřická 1437/29, pohledávku ve výši 311.000,-Kč z titulu slevy ze smlouvy o dílo ze dne 10.4.2010 uplatněnou v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 5295/2013 přihláškou ze dne 10.7.2013 a 2.12.2013 se zamítá pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. (MSPH 59 INS 5295/2013)

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal proti žalovanému určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 311.000,-Kč z titulu slevy (z ceny) ze smlouvy o dílo ze dne 10.4.2010 uplatněnou v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka přihláškou ze dne 10.7.2013 a 2.12.2013 (dále též sporná pohledávka), již žalovaná při přezkumném jednání 13.1.2014 popřela co do pravosti i výše s odůvodněním, že neprokázal vznik a existenci sporné pohledávky. Tvrdil, že s dlužníkem uzavřel dne 10.4.2010 smlouvu o dílo (dále jen SOD), podle níž měl dlužník provést stavbu menzy č.p. 951 v ulici Ekonomická v Kunraticích. Dlužník dílo sice zrealizoval, avšak po jeho předání a kolaudaci v září 2012, kdy předmětný objekt byl uveden v říjnu 2012 do provozu, zjistil celou řadu vad a nedodělků, jež specifikoval-jedná se celkem o deset položek, které žalobce též ocenil. Konstatoval, že dlužník ani přes telefonické a písemné urgence vady díla neodstranil, proto vůči němu uplatnil dopisem z 10.4.2013 nárok na slevu z ceny díla ve výši 311.000,-Kč. Uzavřel, že podal u soudu prvního stupně žalobu na zaplacení sporné pohledávky, ve věci soud vydal platební rozkaz, jenž byl však zrušen pro nemožnost jeho doručení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neprokázal vznik a existenci přihlašovaného nároku, neboť opírá svou přihlášku pohledávky o žalobu, kterou se domáhala snížení ceny za provedené dílo, jež byla podána v rozporu s § 109 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), nejsou prokázána pochybení dlužníka při plnění SOD, nejsou doloženy ani žádné výzvy a komunikace s dlužníkem při reklamaci díla. Žalobce neprokázal žádnými důkazy tvrzené vady díla a odpovědnost dlužníka za ně. Pokud by existenci těchto vad žalobce prokázal, nevznikl mu nárok na slevu z ceny díla, neboť nedodržel reklamační proceduru dle čl. VIII. odst. 3 SOD, přičemž žalobce byl oprávněn poté, co dlužník vady ve stanovené lhůtě neodstranil, pověřit jejich odstraněním třetí osobu a náklady s tím spojené by šly k tíži dlužníka.

Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že pohledávka žalobce ve výši 311.000,-Kč je po právu (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Soud prvního stupně zjistil, že: -dopisem ze dne 21. 3. 2013 vyzval žalobce dlužníka k odstranění vad do 10. 4. 2013, vady žalobce v dopise jednotlivě specifikoval a uvedl, že dopis je zaslán jako poslední urgence, neboť závady již byly dlužníkovi vytýkány ústně, avšak dlužník vady neodstranil. Dopis rovněž obsahuje upozornění na postup dle § 564 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ, zák. č. 513/1991 Sb. účinný do 31.12.2013) ve znění § 436 ObchZ tak, že v případě neodstranění vad bude žalobce vůči dlužníkovi uplatňovat nárok na slevu z předmětu díla; -dle podacího lístku ze dne 21. 3. 2013 žalobce zaslal doporučeně na adresu dlužníka písemnost; -žalobou ze dne 29. 4. 2013 zaslanou dne 30. 4. 2013 Městskému soudu v Praze uplatnil žalobce vůči dlužníkovi nárok ve výši 311.000,-Kč s přísl. z titulu slevy z ceny díla vyhotoveného na základě smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2010; (MSPH 59 INS 5295/2013)

-žalobce jako objednatel uzavřel s dlužníkem jako zhotovitelem SOD, jejímž předmětem byla změna stavby menzy č. p. 951 v ulici Ekonomická, na pozemku č. parc. 952/3 v KÚ Kunratice. Ve smlouvě je mimo jiné v čl. VIII odst. 2 uvedeno, že práva a povinnosti při uplatňování vad díla se řídí příslušnými ustanoveními ObchZ, v odst. 3 téhož článku bylo ujednáno, že zjistí-li objednatel během záruční doby, že dílo vykazuje vady nebo neodpovídá podmínkám této smlouvy, vyzve písemně zhotovitele k jejich odstranění. Zhotovitel je povinen písemně se vyjádřit k reklamaci do 10 pracovních dnů od jejího obdržení a do dalších 10 pracovních dnů od tohoto vyjádření zahájit odstranění vad. V odst. 4 téhož článku je ujednáno, že v případě, že nenastoupí zhotovitel k odstranění reklamované vady do 15 pracovních dnů od jejího nahlášení, je objednatel oprávněn pověřit odstraněním vady třetí osobu a náklady s tím spojené půjdou k tíži zhotovitele. Zhotovitel je povinen tyto náklady a smluvní pokutu uhradit do 30 dnů poté, co jejich vyúčtování obdržel od objednatele. V čl. XI. je ujednáno, že všechna oznámení podle této smlouvy budou doručována na adresy obou stran, které jsou uvedeny v obchodním rejstříku. V čl. XIII. si rovněž strany ujednaly, že smluvní vztahy vyplývající z této smlouvy se řídí českými obecně závaznými předpisy, skutečnosti výslovně neupravené touto smlouvou se řídí především obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb.; -dne 25. 10. 2012 byl dlužníkem a žalobcem podepsán protokol o předání díla: změna stavby menzy č. p. 951, v němž dlužník jako zhotovitel předává objednateli, tj. žalobci, dokončenou dodávku dle předmětů plnění s vadami a nedodělky, které dlužník jednotlivě v protokolu vyjmenoval. Vyjmenované vady a nedodělky korespondují s těmi, které žalobce uvedl v dopise ze dne 21. 3. 2013, jímž vyzval dlužníka k odstranění těchto vad; -dne 22. 4. 2013 uzavřel žalobce jako objednatel s firmou Invest Company, a.s., IČO 282 16 920 jako zhotovitelem smlouvu o dílo spočívající v opravě na objektu č. p. 951 v ulici Ekonomická, na pozemku č. parc. 952/3 v KÚ Kunratice; -dne 24. 5. 2013 byl žalobcem a firmou Invest Company a. s., IČO 282 16 920 podepsán předávací protokol na dokončenou dodávku zhotovitelem, která je v protokolu blíže specifikovaná. Jedná se o stejný předmět oprav, který dlužník uvedl v předávacím protokolu ze dne 25. 10. 2012 a který žalobce následně reklamoval u dlužníka dopisem ze dne 21. 3. 2013; -dopisem ze dne 10. 4. 2013 uplatnil žalobce dle § 564 ObchZ ve znění § 436 a násl. ObchZ vůči dlužníkovi slevu ve výši 311.000,-Kč, za kterou nese dlužník plnou zodpovědnost, neboť do 10. 4. 2013 nepřikročil k odstranění vad a nedodělků, jak byl již vyzýván dopisem ze dne 21. 3. 2013. Tento dopis převzal a podepsal V. Horáček; -Invest Company, a. s., vystavila dne 27. 5. 2013 žalobci fakturu č. 2013011 na částku 311.000,-Kč za stavební práce dle přiloženého soupisu prací, v němž jsou vypsané jednotlivé práce, jejich ohodnocení a celkové vyčíslení prací znějící na částku 311.000,-Kč; -dne 27. 5. 2013 vystavila Invest Company, a. s., příjmový pokladní doklad na částku 311.000,-Kč, kterou obdržela od žalobce; -Městský soud v Praze v řízení sp. zn. 33 Cm 57/2013 dne 25. 6. 2013 vydal platební rozkaz, v němž bylo uloženo dlužníkovi zaplatit žalobci 311.000,-Kč (MSPH 59 INS 5295/2013)

s přísl., avšak dne 29. 8. 2013 byl tento platební rozkaz zrušen, neboť se žalovanému (dlužníku) nepodařilo doručit platební rozkaz do vlastních rukou.

Soud prvního stupně cituje § 109 odst. 1 písm. a) IZ, § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.), § 536 odst. 1 a 2, § 560 odst. 1 a 2, § 564, § 436 odst. 1 písm. a) až d) ObchZ a dále § 489, § 454 a § 458 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb. účinný do 31.12.2013, dále jen ObčZ) uzavřel, že je na místě žalobě v plném rozsahu vyhovět i přes skutečnost, že až v rámci incidenčního sporu bylo prokázáno, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 311.000,-Kč vyplývající ze SOD skutečně vznikla a existuje. S odkazem na příslušná ustanovení citovaná shora však zjistil, že nárokovaná pohledávka vznikla z titulu bezdůvodného obohacení na straně dlužníka a ne z titulu slevy z ceny díla, jak nárokoval žalobce. Žalobce, byť až v rámci incidenčního sporu, avšak v souladu s § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. prokázal, že dlužník předal žalobci dílo, které vykazovalo vady a nedodělky, a že o těchto vadách dlužník věděl již v době předání díla žalobci, neboť to vyplynulo z předávacího protokolu ze dne 25. 10. 2012, v němž dlužník jednotlivé vady a nedodělky vypsal a tento protokol rovněž podepsal. Žalobce rovněž prokázal, že dlužníka písemně urgoval k odstranění vad a nedodělků a následně nechal z důvodu nečinnosti dlužníka na své náklady vady díla odstranit třetí osobou za cenu 311.000,-Kč. Nárok žalobce za dlužníkem ve výši 311.000,-Kč představuje právě cenu oprav, které třetí osoba (Invest Company, a.s.) provedla za dlužníka a vyfakturovala následně žalobci. Pokračoval, že ačkoli žalobce v přihlášce pohledávky a v žalobě nárokoval svou pohledávku z titulu slevy z ceny díla, bylo v rámci incidenčního sporu zjištěno, že pohledávka žalobce za dlužníkem skutečně vznikla, avšak z jiného právního titulu, jímž je bezdůvodné obohacení, kdy bylo za dlužníka plněno, ač měl dlužník plnit sám. Přestože dlužníkovi nebylo možné doručovat písemnosti, resp. urgence žalobce k opravě díla, bylo rovněž zjištěno, že vady díla nevznikly až následným užíváním díla, ale existovaly již v době, kdy dlužník žalobci dílo předával, a sám vady a nedodělky na díle v předávacím protokolu uvedl. Nelze tedy tvrdit, jak ve svém vyjádření uvedl žalovaný, že žalobce neprokázal, v jakém rozsahu vady existovaly a v jakém rozsahu byly odstraněny, když v předávacím protokolu ze dne 25. 10. 2012 dlužník vady a nedodělky konkrétním a dostačujícím způsobem sám vypsal, byl si jich tedy vědom a následně ty samé vady a nedodělky byly třetí osobou opraveny (jak vyplývá z předávacího protokolu ze dne 24. 5. 2013) a za tuto opravu žalobce zaplatil právě částku 311.000,-Kč (jak vyplynulo z faktury vystavené 27. 5. 2013 Invest Company, a. s. a z příjmového pokladního dokladu ze dne 27. 5. 2013). Nelze tedy tvrdit, že žalobce nemá za dlužníkem nárokovanou pohledávku proto, že žalobce dílo nereklamoval v souladu se smlouvou, a že žalobce neprokázal vznik pohledávky. Žalobce sice až v incidenčním sporu vznik a existenci pohledávky prokázal a první reklamační dopis dokonce doručoval na adresu dlužníka, jak bylo ujednáno ve SOD. Výsledek doručování, resp. že dlužníkovi nebylo možné doručovat, neboť v rozhodné době mu byl již ustanoven předběžný správce, nemůže jít k tíži žalobce, když dlužník si vad díla byl vědom již v době jejího předání, vady neodstranil a na adrese sídla písemnosti nepřebíral, ač si musel být vědom skutečnosti, že zhotovil pro žalobce vadné dílo a ten logicky bude žádat odstranění vad. K tíži žalobce nemůže jít ani skutečnost, že vady a nedodělky, které způsobil dlužník, nechal žalobce odstranit třetí osobou, aby dílo mohlo být řádně a v brzké době užíváno, neboť bylo zřejmé či (MSPH 59 INS 5295/2013) důvodně předpokládatelné, že dlužník z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení vady v dohledné době či vůbec neodstraní. Z uvedených důvodů žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 202 odst. 1 IZ.

Shora uvedený rozsudek napadla žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, event. změnil tak, že žalobu zamítne. Namítla, že žalobce v přihlášce pohledávky nepochybně jako její důvod uvedl, že se jedná o slevu z ceny díla dle SOD a nic bližšího. Proto v incidenčním sporu je vázána, shodně jako insolvenční soud, žalobcem vymezeným důvodem vzniku pohledávky, tj. identifikací skutku, jenž nelze po lhůtě k přihlášení pohledávek měnit, přičemž si je vědoma, že jiná právní kvalifikace skutku změnou právního důvodu přihlášené pohledávky není, avšak samotná identifikace skutku v přihlášce musí změnu právní kvalifikace umožňovat. Žalobcem vymezený skutek v přihlášce však není dostatečný pro závěr o bezdůvodném obohacení. Žalobce neprokázal existenci tvrzeného nároku v přihlášce, nýbrž tak učinil až v žalobě. Zdůraznila, že nároků vyplývajících z odpovědnosti za vady se dle ustálené judikatury nelze domáhat z titulu náhrady škody, ani z jiného titulu (bezdůvodného obohacení), přičemž se žalobce nemůže domáhat ani nároků z titulu náhrady nákladů vynaložených na odstranění vad díla, neboť již uplatnil nárok na slevu z ceny díla, resp. ke změně uplatněného nároku mohlo dojít toliko se souhlasem zhotovitele (dlužníka). Tyto dva nároky se však vzájemně vylučují, sleva z ceny díla neodpovídá nákladům vynaloženým na odstranění vad díla a vyjadřuje hodnotu díla bez vad a hodnotu díla s řádně uplatněnými vadami. Uzavřela, že žalobce neprokázal výši slevy, neboť ji lze spolehlivě stanovit pouze znaleckým posudkem, a že soud prvního stupně neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav, nehledě na to, že přijal nesprávné právní závěry ohledně aplikace § 436 odst. 1 písm. a) ObchZ, neboť v daném případě se jedná o nepodstatné porušení SOD.

Žalobce navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit a namítl, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav věci, z něhož dovodil správné právní závěry, s nimiž souhlasí. Zopakoval v průběhu řízení prezentovanou argumentaci s tím, že celá záležitost je ryze na právní posouzení věci.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., nařídil jednání v souladu s § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné, byť částečně i z jiných důvodů.

Podle § 174 IZ přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odst. 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odst. 2). (MSPH 59 INS 5295/2013)

Z uvedeného ustanovení se tradičně dovozuje, že věřitel nemusí v přihlášce uplatněný nárok podřadit pod konkrétní zákonné ustanovení. Požadavek, že přihláška musí obsahovat důvod vzniku a výši pohledávky, znamená pouze úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž věřitel pohledávku dovozuje.

Podle § 188 IZ insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odst. 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odst. 2).

Uvedená ustanovení určují pro insolvenčního správce přesný postup pro případy, kdy věřitelé podali přihlášku pohledávky, jež vykazuje vady, a nelze ji proto přezkoumat, neboť předmětem přezkumu mohou být jen přihlášky mající všechny obsahové náležitosti nezbytné k tomu, aby v ní uvedená pohledávka mohla být řádně přezkoumána, resp. popřena; přihlášky, jež tomuto požadavku neodpovídají, bez dalšího přezkoumat nelze. Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2008 sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P16 publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2009).

Dopustí-li insolvenční soud, aby při přezkumném jednání byla přezkoumána i pohledávka, jejíž přihláška vykazuje vady bránící jejímu přezkumu, nezbývá soudu, v incidenčním řízení o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, v takovém případě než žalobu pro předčasnost zamítnout (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1726/1998 publikované pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež dopadají i na poměry insolvenčního řízení).

Odvolací soud zopakoval dokazování žalobcovým tzv. uplatněním pohledávky věřitele vůči dlužníku z 10.7.2013, v němž přihlásil pohledávku ve výši 311.000,-Kč s tvrzením, že uzavřel s dlužníkem SOD, podle níž měl žalobce provést stavbu menzy č.p. 951 v ulici Ekonomická na pozemku v Kunraticích za cenu 85.619.877,20 Kč. Dlužník sice předmět díla zrealizoval, avšak zjistil celou řadu vad a nedodělků, proto dlužníka vyzval k odstranění vad do 10.4.2013 s tím, že nebudou-li odstraněny, uplatní právo na slevu z ceny díla; tu uplatnil ve výši 311.000,-Kč žalobu vedenou (MSPH 59 INS 5295/2013) před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 33 Cm 57/2013. Uvedené uplatnění pohledávky doplnil žalobce přihláškou pohledávky na předepsaném formuláři, jímž přihlásil spornou pohledávku jako nevykonatelnou a nezajištěnou; jako důvod vzniku uvedl Smlouva o dílo ze dne 10.4.2010-sleva z ceny díla. K přihlášce přiložil žalobu podanou u Městského soudu v Praze a její doplnění, dopis z 29.4.2013 a z 10.4.2013. Žalobce nebyl žalovanou vyzván k doplnění přihlášky.

Odvolací soud konstatuje, že na rozdíl od soudu prvního stupně, žalované a samotného žalobce neshledal, že by přihláška pohledávky žalobce byla bez vad, ale že naopak svým obsahem neodpovídá požadavkům ustanovení § 174 IZ. Má za to, že žalobcem v přihlášce uváděné skutečnosti o důvodech vzniku sporné pohledávky nejsou dostatečně určité a individualizované, takže charakter žaloby, jímž se uplatňuje právo, nesplňuje, neboť neobsahuje úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž žalobce pohledávku dovozuje. Pouhé uvedení, že se jedná o nárok na slevu z ceny díla podle uzavřené SOD, které vykazovalo vady a nedodělky, jež mu dlužník dodal, aniž by žalobce blíže popsal, jaké vady dílo vykazovalo, kdy se vady na díle vyskytly a jak dospěl ke stanovené výši slevy, se z přihlášky nepodává. Tyto skutečnosti vyplynuly teprve z obsahu žaloby a průběhu dokazování, přičemž žalobce i původní v žalobě uvedená tvrzení měnil. Zejména tvrdil, že se vady a nedodělky na dodaném díle vyskytly v průběhu jeho užívání, z dokazování však vyplynulo, že dílo bylo již s těmito vadami a nedodělky dlužníkem dodáno a žalobcem převzato, jak prokazoval předávacím protokolem z 25.10.2012.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce ve své přihlášce nevylíčil dostatečně rozhodné skutečnosti o uplatněné sporné pohledávce, a neučinil tak ani v samotné žalobě, k odstranění vad přihlášky pohledávky nebyl insolvenčním správcem ani vyzván a sám přihlášku nedoplnil ani neopravil. Je třeba zdůraznit, že přihláška pohledávky v insolvenčním řízení má povahu samotné žaloby, neboť jím věřitel uplatňuje vůči dlužníku své nároky, přičemž s ohledem na možnost popírání jinými věřiteli (§ 200 IZ) je namístě, aby obsahovala takové údaje, jež umožňují věřitelům přezkoumat přihlášené nároky jiných věřitelů a vznést proti nim oprávněné námitky formou popření. V projednávané věci jiný věřitel dlužníka mohl jen stěží vznášet námitky proti sporné pohledávce, jak učinil žalovaný, neboť z neúplných údajů o výši přihlášené jistiny nelze dovodit, jaké vady a nedodělky dlužníkem dodané dílo vykazovalo a jaké nároky žalobci z toho ze SOD vznikly a zda požadovanou výši slevy požaduje oprávněně. Nedostatky přihlášky nadto neumožňují učinit závěr, zda věřitel v žalobě uplatnil jen důvody uvedené v přihlášce (§ 198 odst. 2 IZ).

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu pro předčasnost zamítl. V důsledku uvedeného závěru bude na insolvenčním správkyni, aby postupovala podle § 188 IZ a vyzvala žalobce k doplnění či opravě přihlášky ohledně sporné pohledávky, a poté přikročila k jejímu novému přezkumu, resp. ji předložila soudu k postupu podle § 185 IZ, nebude-li přihláška řádně doplněna. (MSPH 59 INS 5295/2013)

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná