103 VSPH 672/2016-26
179 ICm 1098/2016 103 VSPH 672/2016-26 (MSPH 79 INS 4498/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně: Ing. Hana Slavíková se sídlem Turnov, Skálova 466, insolvenční správkyně dlužníka Gravity Group, a.s. se sídlem Praha 9, Podvinný mlýn 2178/6, IČO 24141933, proti žalovanému: BCB-development, a.s. se sídlem Praha 5, Rozkošného 1058/3, IČO 28509641, o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 179 ICm 1098/2016-12 ze dne 6. června 2016

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 179 ICm 1098/2016-12 ze dne 6. června 2016 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl žalobu žalobkyně ze dne 31.3.2016 na určení neúčinnosti právního úkonu (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 31.3.2016 domáhala určení, že vůči věřitelům dlužníka je neúčinný zápočet pohledávek a závazků dlužníka a žalovaného ze dne 2.3.2015, v jejichž důsledku došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení v době, kdy byl dlužník již v úpadku, a současně se domáhala povinnosti vydat plnění z tohoto úkonu do majetkové podstaty dlužníka.

Soud konstatoval, že žaloba byla neurčitá a neobsahovala všechna skutková tvrzení, proto žalobkyni k odstranění těchto nedostatků vyzval usnesením z 26.4.2016, na nějž reagovala podáním z 16.5.2016, aniž by nedostatky žaloby odstranila. Pouze opětovně uvedla číslo faktury, vystavené dlužníkem, a že žalovaný nabyl pohledávku za dlužníkem na základě postupní smlouvy z 6.2.2015, jež pak jednostranně započetl na pohledávky dlužníka, které byly zastaveny ve prospěch věřitele Raiffeisenbank, a.s., jemuž měl žalovaný plnit, aniž měl k dispozici námitku započtení.

Soud cituje § 160 odst. 1 a 4 a § 239 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dovodil, že žalobkyně přes jeho výzvu nedoplnila svá tvrzení, na základě jakého právního titulu bylo k započítávaným pohledávkám zřízeno zástavní právo, ani to, že v době, kdy byl odporovaný právní isir.justi ce.cz (MSPH 79 INS 4498/2015)

úkon učiněn, se již dlužník nacházel v úpadku, anebo že se jednalo o právní úkon, jenž k němu vedl. S odkazem na § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) pak uvedl, že žalobkyně označila ke svým tvrzením jako důkazy pouze uvedenou fakturu, smlouvu o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě dlužné částky. Z uvedených důvodů žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Toto usnesení napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním. Namítla, že v žalobě uvedla, v čem spatřuje neúčinnost započtení pohledávek, jež byly zastaveny ve prospěch Raiffeisenbank, a.s., citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 921/2009 a 29 Cdo 3963/2011, podle nichž poskytl-li dlužník věřiteli zajištění ve formě zřízení zástavního práva k pohledávce za poddlužníkem a zastavení pohledávky je tomuto poddlužníkovi prokázáno, je poddlužník povinen plnit přímo zástavnímu věřiteli a své povinnosti se nemůže zprostit ani plněním přímo dlužníkovi nebo započtením pohledávky vůči dlužníkovi. Zdůraznila, že za neúčinný právní úkon zkracující možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňující některé věřitele dle § 235 IZ je třeba považovat též dlužníkovo opomenutí. Uzavřela, že považuje dlužníkovu nečinnost-nereagování na započtení za dlužníkovo opomenutí.

Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně nadále trpí nedostatky, jež ji činí neprojednatelnou.

Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Žalobní petit (návrh) musí být úplný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány a naopak žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit. Přitom je však třeba zdůraznit, že podstatné pro splnění tohoto požadavku není formální bezvadnost petitu, ale jeho obsah. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (blíže usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Odo 453/2003). Uvedené požadavky nabývají na významu v projednávané věci, neboť se jedná o žalobu incidenční, v níž se může věřitel popřeného práva domáhat jen z důvodů, pro něž je přihlásil v přihlášce pohledávky. (MSPH 79 INS 4498/2015)

Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

V projednávané věci žalobkyně podala Odpůrčí žalobu o neúčinnost započtení pohledávek a závazků dle § 235 a § 242 IZ , v níž pouze uvedla, že dne 2.3.2015 došlo k započtení pohledávek dlužníka a žalovaného ve výši 70.180,-Kč. V důsledku započtení došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení a současně ke zvýhodnění žalovaného, neboť byl tento úkon učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku. Jako důkaz označila podací lístek z 2.3.2015, smlouvu o postoupení pohledávek (bez bližšího určení) a insolvenční spis. V žalobě neuvedla rozhodné skutečnosti, z nichž, budou-li prokázány, plyne, že dlužník učinil neúčinné právní úkony ve smyslu § 235 a násl. IZ. Usnesením č.j. 179 ICm 1098/2016-3 z 26.4.2016 soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění žaloby ve lhůtě 15 dnů ode doručení jeho výzvy, aby podrobně popsala skutkový děj, tedy jakých vzájemných závazků se tyto zápočty týkaly, jaká ustanovení v zástavní smlouvě se zástavním věřitelem byla porušena, uvedla skutečnosti, z nichž dovozuje, že v době odporovaného úkonu se již dlužník nacházel v úpadku a že byly splněny zákonné podmínky neúčinnosti dle § 235 a násl. IZ, včetně vymezení, kterou ze skutkových podstat neúčinnosti v jednání dlužníka spatřuje a předložila listinné důkazy, na jejichž obsah se odvolává, a že podání je třeba předložit ve dvou vyhotoveních. Zároveň byla poučena o tom, že nebudou-li vady žaloby odstraněny ve stanovené lhůtě a pro tyto vady nebude možné v řízení pokračovat, bude žaloba odmítnuta.

K výzvě soudu prvního stupně žalobkyně uvedla, že dlužník fakturou ze dne 31.12.2014 č. 41140514 vyúčtoval žalovanému cenu plnění za správu objektu v prosinci 2014 ve výši 115.749,90 Kč, že žalovaný nabyl dne 6.2.2015 pohledávky (za dlužníkem) od věřitele dlužníka-postupitele FSG Svoboda Šteinfeld, s.r.o., a to ve výši 70.180,-Kč dne 5.2.2015 a k výzvě (žalobkyně) ze dne 17.8.2015 žalovaný namítl, že provedl jednostranný zápočet pohledávky získané od uvedeného postupitele ve výši 70.180,-Kč proti pohledávce dlužníka, přičemž tyto faktury byly zastaveny ve prospěch Raiffeisenbank, a.s. Zdůraznila, že postupiteli i postupníkovi (žalovanému) bylo známo, že faktury jsou zastaveny ve prospěch označené banky, neboť tato skutečnost je vyznačena na faktuře dlužníka. Žalovaný byl tedy povinen plnit zástavnímu věřiteli s tím, že žalovaný již nemůže vůči zástavnímu věřiteli účinně namítat úkony, které vedly k zániku pohledávky, a odkázala na shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, z nichž citovala, jak uvedeno v odvolání proti napadenému usnesení. K důkazu předložila fakturu dlužníka č. 41140514, smlouvu o postoupení pohledávek z 6.2.2015 a odpověď žalovaného z 30.9.2015 na výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky ze 17.8.2015. (MSPH 79 INS 4498/2015)

Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně zůstala nadále neprojednatelná pro vady, jež brání soudu prvního stupně v pokračování v řízení, neboť se domáhá vyslovení neúčinnosti právních úkonů, jež učinil žalovaný, nikoliv dlužník, neboť za neúčinné úkony považuje jednostranné zápočty pohledávek žalovaným proti pohledávkám dlužníka, jež ten má za žalovaným. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani po výzvě soudu prvního stupně vady žaloby neodstranila, neboť žádná tvrzení ohledně dlužníkových právních úkonů neuvedla, postupoval soud prvního stupně správně, když žalobu odmítl podle § 160 odst. 4 IZ a § 43 odst. 2 o.s.ř.

K tomu odvolací soud poznamenává, že uvedla-li žalobkyně v odvolání, že za právní úkon považuje dlužníkovo opomenutí spočívající v nečinnosti, tj. nereagování na započtení, nelze jej považovat za právní úkon (jednání, resp. opomenutí) dlužníka. Nehledě na skutečnost, že se jedná o nová tvrzení a fakticky změnu žalobního návrhu, nic bližšího žalobkyně v odvolání ohledně tohoto právního úkonu (jednání) dlužníka netvrdí. Žalovaný učinil vůči dlužníkovi jednostranný právní úkon (tuto skutečnost dovozuje žalobkyně jen ze sdělení žalovaného z 30.9.2015, aniž by prokázala, kdy byl zápočet skutečně proveden), jemuž se dlužník jen stěží mohl bránit, přičemž žalobkyně ve svých tvrzeních ani neuvádí, kdy takový právní úkon dlužník učinil nebo měl učinit. I tato skutečnost zakládá neurčitost v tvrzeních žalobkyně.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. září 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná