103 VSPH 634/2015-216
48 ICm 1229/2011 103 VSPH 634/2015-216 (KSPA 48 INS 11498/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobce: Ing. Martin Fořt, bytem v Chrudimi, Palackého 653, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , proti žalovanému: RABŠTEJN, spol. s r.o., IČO 609 33 810, zast. JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 48 ICm 1229/2011-183 ze dne 10. dubna 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 48 ICm 1229/2011-183 ze dne 10. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.242,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá proti žalovanému určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, tj. kupní smlouvy z 30. 10. 2009 (Smlouva), již jako prodávající uzavřel se žalovaným jako kupujícím a jejímž předmětem je prodej rodinného domu č. p. 44 postaveném na pozemku parc. č. 193 a pozemků parc. č. 193 a 978/3, zapsaných pro kat. území Ctětín, část obce Vranov (Nemovitosti C) a dohody o započtení pohledávek dlužníka proti pohledávkám žalovaného z téhož dne na uhrazení části kupní ceny za jejich prodej C (Zápočet). Uvedl, že na základě vkladu práva do katastru nemovitostí se stal žalovaný vlastníkem Nemovitostí C, jež nabyl za cenu 1.300.000,-Kč. Tato cena pak byla zapravena v rozsahu 925.128,-Kč zápočtem a ve výši 374.842,-Kč v hotovosti. V době uzavření Smlouvy měl dlužník pohledávky isir.justi ce.cz 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010)

(správně závazky) vůči nejméně 7 věřitelům o celkové výši nejméně 5.186.177,80 Kč. Nebyl dohledán žádný doklad o zaplacení části kupní ceny v hotovosti. Dovozuje, že na základě úkonů Smlouvy a Zápočtu se dostalo žalovanému vyššího uspokojení jeho pohledávek za dlužníkem oproti ostatním věřitelům dlužníka, než-li by se mu dostalo v konkursu. Pokud nebyla zaplacena část kupní ceny v hotovosti, jednalo by se v případě Smlouvy o úkon učiněný bez přiměřeného protiplnění. Označil pak dlužníkovy věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (P4, P9, P10, P13, P14, P18 a P19). Společnost ČSOB Leasing., a.s. (Společnost ČSOBL) 18. a 22. 9. 2009 předčasně ukončila a zesplatnila všech pět leasingových smluv, čímž dlužníkovi vznikl závazek k 30. 10. 2009 ve výši 630.441,-Kč. Přestože dlužník je popíral, nepředložil žádné listiny svědčící o tom, že nemá závazky vůči věřitelům TANAP, spol. s r.o. (Společnost TANA) a NAPA trucks, spol. s r.o. (Společnost NAPA). K pohledávce Věry Jirešové uvedl, že se jednalo o závazek z půjčky, kterou dlužníkovi věřitelka půjčila na záchranu podnikání a které získala prodejem svého bytu. Dlužník od roku 2005 vykazoval platební nekázeň vůči žalovanému a žalovaný při péči řádného hospodáře musel rozeznat, že dlužník má finanční problémy a že se nachází v úpadku. Další dlužníkovy nemovitosti ve Slatiňanech (Nemovitosti S) byly prodány Martě Rathanové, avšak byly vráceny do majetkové podstaty dlužníka na základě smíru uzavřeného v rámci incidenčního sporu o jejich vyloučení ze soupisu dlužníkovy majetkové podstaty. Původně dlužník Nemovitosti S prodal za částku 3.200.000,-Kč, zatímco v insolvenčním řízení byly zpeněženy za částku 2.900.000,-Kč.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle kterého smlouva byla uzavřena za podmínek obvyklých v obchodním styku a že dlužník obdržel přiměřené protiplnění. Při uzavírání Smlouvy nemohl poznat, že dlužník se nachází v úpadku. Dlužník mu dlužil ze smlouvy o dodávkách pohonných hmot a v době od 10. 3. 2009 do 30. 10. 2009 dluh snížil na částku 550.158,-Kč. Prodejem Nemovitostí C měl dlužníkovi umožnit (z výtěžku prodeje) vypořádat se s ostatními svými věřiteli. Uvedl dále, že půjčil dlužníkovi půjčkou z 15. 6. 2009 225.000,-Kč se splatností do 30. 9. 2009 (Půjčka A) a půjčkou z 29. 10. 2009 150.000,-Kč (Půjčka B), aby dlužník mohl uhradit svým věřitelům pohledávky, v jejichž prospěch byly Nemovitosti C zastaveny a aby při prodeji nebyly zatíženy právy třetích osob. Zároveň se počítalo s tím, že půjčky dlužník vracet nebude a že pohledávky z nich budou započteny na zaplacení kupní ceny za jejich prodej a že se fakticky jednalo o zálohy na jejich budoucí koupi. Tyto věřitele zjistil z údajů v katastru nemovitostí týkajících se Nemovitostí C. Bylo zde zapsáno smluvní zástavní právo k zajištění pohledávek věřitele GE Money Bank, a.s. a dále nařízené exekuce pod sp. zn. 0 Nc 8294/2008 a 0 Nc 9373/2009, avšak podle vyjádření věřitele a exekutorů pohledávky byly uhrazeny nebo vymoženy. Bylo zde také zapsáno soudcovské zástavní právo ve prospěch Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí (OSSZ) pro částku 15.648,-Kč, avšak i tento dluh byl uhrazen 30. 10. 2009 Z věřitelů uváděných žalobcem, tj. GE Money Bank (Společnost GE), a.s., OSSZ a Společnost ČSOBL žádný z nich nepřihlásil své pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení. Pohledávka věřitele Společnosti TANA byla popřena dlužníkem, avšak dodatečně uznána insolvenčním správcem. S věřitelem Společností NAPA měl dlužník uzavřenu dohodu o plnění ve splátkách. O existenci pohledávky Věry 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010)

Jirešové nic nevěděl ani vědět nemohl stejně jako o pohledávkách společnosti Hoffman a Žižák, spol. s r.o. Má za to, že v době uzavření Smlouvy se dlužník nenacházel ve stavu úpadku. Sjednaná kupní cena 1.300.000,-Kč je vyšší než cena podle znaleckého posudku činí jen 1.131.000,-Kč.

Soud prvního stupně zjistil: -že insolvenční řízení bylo zahájeno 6. 10. 2010 dlužníka a že 23. 11. 2011 byl zjištěn dlužníkův úpadek a prohlášen na jeho majetek konkurs, -ze Smlouvy, že byla uzavřena mezi dlužníkem v postavení prodávajícího se žalovaným jako kupujícím 30. 10. 2009, jejím předmětem byl prodej Nemovitostí C za sjednanou kupní cenu ve výši 1.300.000,-Kč s tím, že bude v rozsahu 925.158,-Kč uhrazena Zápočtem proti pohledávkám žalovaného z Půjček A a B ve výši 150.000,-Kč a 225.000,-Kč a dále z dodávky pohonných hmot 550.158,-Kč; a ve zbytku 374.842,-Kč měla být uhrazena v hotovosti před podpisem Smlouvy. Účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí nastaly k 30. 10. 2009, -z kupní smlouvy z 20. 1. 2009, že žalovaný jako prodávající se zavázal prodávat dlužníkovi jako kupujícímu pohonné hmoty (PHM), -z uznání závazku ze 30. 10. 2009, že dlužník uznal vůči žalovanému svůj závazek ve výši 550.158,-Kč jako dluh z dodávek PHM, -z Půjčky A, že byla uzavřena 15. 6. 2009 a že žalovaný na jejím základě měl dlužníkovi půjčit 225.000,-Kč se lhůtou splatnosti do 30. 9.2 009 a úrokem 6% ročně, -z Půjčky B, že byla uzavřena 29. 10. 2009, že žalovaný na jejím základě měl dlužníkovi půjčit 150.000,-Kč bez určení lhůty splatnosti s úrokem 6% ročně, -z příjmových dokladů žalovaného z 27. 10. 2009 a 30. 10. 2009 a z výběrních lístků z téhož dne, že žalovaný vybral částky 150.000,-Kč a 375.000,-Kč a že předání částky 150.000,-Kč a 374.842,-Kč potvrdil svým podpisem žalovaný, -z potvrzení z 15. 6. 2009, že dlužník převzal od žalovaného částku 225.000,-Kč, -ze spisu soudního exekutora JUDr. Igora Olmy, sp. zn. EX 7841/2009, že byla nařízena exekuce Okresním soudem v Ústí nad Orlicí usnesením č. j. 0 Nc 9373/2009-15 a že exekuovaná pohledávka včetně příslušenství byla vymožena a exekuční řízení k 13. 10. 2009 zaniklo, -ze spisu soudního exekutora JUDr. Antonína Dohnala, sp. zn. 014 EX 4814/2008 a potvrzení na č. l. 19 spisu, že exekuce byla nařízena Okresním soudem v Ústí nad Orlici usnesením č. j. 0 Nc 8294/2008-8 a že exekuční řízení po vymožení pohledávky oprávněného včetně příslušenství zaniklo ze zákona 29. 10. 2009, -ze spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 5 E 244/2009, že návrhu OSSZ byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k vymožení pohledávky 22.860,-Kč a že po úhradě pohledávky bylo řízení k návrhu oprávněného 11. 11. 2009 zastaveno, -z potvrzení Společnosti GE z 22. 10. 2009, že zástavní práva váznoucí na Nemovitostech C ve prospěch úhrady pohledávek z úvěru reg. č. 777041102 (Úvěr 102) zanikla, -z Úvěru 102, že byl uzavřen na částku 700.000,-Kč 11. 10. 2014. Pohledávky byly z tohoto úvěru zajištěny zástavním právem k Nemovitostem C, 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010)

-ze zástavní smlouvy č. 777 042 102.1 z 11. 10. 2004, že se týkala zajištění jen pohledávek z Úvěru 102, -ze znaleckého posudku k ocenění Nemovitostí C č. 2071/21/10/2009 ze 14. 10. 2009, že byla jejich cena odhadnuta ve výši 1.131.000,-Kč, -ze zprávy Společnosti ČSOBL z 18. 7. 2011, že 18. 9. 2009 a 22. 9. 2009 ukončila šest leasingových smluv a že k 30. 10. 2009 činil celkový dluh dlužníka 657.586,-Kč, -ze směnečného ujednání z 10. 8. 2005, uznání závazků z 26. 10. 2006, 12. 3. 2007 a 14. 12. 2007, z dohody o přistoupení k závazku z 21. 12. 2007 a ze závazku k úhradě splátek z 24. 1. 2008 a 6. 3. 2008, že mezi dlužníkem a žalovanými probíhaly obchody a že dlužník se opakovaně dostával do prodlení s úhradou závazků vůči žalovanému, -ze zápisu z jednání mezi dlužníkem a žalovaným z 29. 10. 2009, že dlužník žalovaného požádal o poskytnutí Půjčky B na částku 150.000,-Kč za účelem úhrady dluhů zajištěných zástavami na Nemovitostech C s tím, že žalovaný mu je prodá po odstranění právních vad za částku 1,3 mil. Kč, a že na kupní cenu žalovaný si započte své pohledávky 150.000,-Kč, 225.000,-Kč a 550.158,-Kč, -z dohody o prodloužení splatnosti půjčky 1.700.000,-Kč poskytnuté dlužníkovi Věrou Jirešovou, že původní sjednaná splatnost z 30. 3. 2009 byla posunuta na 1. 8. 2010, -z rozvahy za roky 2008 a 2009 a z výkazu zisku a ztrát za roky 2008 a 2009, že dlužník k 31. 12. 2007 vykazoval krytí svých aktiv cizími zdroji ve výši 5.301.000,-Kč, k 31. 12. 2008 ve výši 4.684.000,-Kč a k 31. 12. 2009 ve výši 989.000,-Kč. Krátkodobé závazky dlužníka k 31. 12. 2007 dosahovaly 4.221.000,-Kč, 31. 12. 2008 3.579.000,-Kč a k 31. 12. 2009 336.000,-Kč, -ze sdělení Společnosti GE, z upomínky, z vypovězení smlouvy, že úvěrová smlouva reg. č. 162749882 (Úvěr 882) se stal splatným k 12. 4. 2008 pro částku 427.677,58 Kč pro jeho nepovolené čerpání, že smlouva byla vypovězena k 21. 4. 2008, -z dohody o uznání závazku ze 17. 6. 2008, že dlužník uznal svůj závazek z Úvěru 882 ve výši 429.081,79 Kč s tím, že závazek se stal splatným k 24. 4. 2008. Dlužník se zavázal hradit tuto částku v 23 měsíčních splátkách po 17.870,-Kč a 18.071,79 Kč (splátka č. 24), -ze spisu soudu prvního stupně sp. zn. 48 ICm 1227/2011, že žalobce v této věci se domáhal proti žalovanému Českomoravské stavební spořitelny, a.s. (Společnost ČSMS), že na Nemovitostech S (rodinný domek č. p. 827 postavený na pozemku parc. č. 1354, pozemky parc. č. 1354 a 165/14 zapsané pro kat. úz. Slatiňany) vázlo zástavní právo ve prospěch Společnosti ČSMS k zajištění jeho pohledávek z úvěru, a že pohledávku z úvěru dlužník splatil předčasně v celkové výši 1.311.766,80 Kč, a že k 20. 11. 2009 pohledávka činila 1.318.940,40 Kč a k 1. 2. 2010 1.311.766,80 Kč, -ze spisu soudu prvního stupně sp. zn. 48 ICm 1230/2011 (žalobce v této věci proti žalované Martě Rathanové), že dlužník Martě Rathanové prodal Nemovitosti S za částku 3.200.000,-Kč a že v tomto řízení byl vyslechnut dlužník, který uvedl jako svědek, že Smlouvu uzavíral s cílem opatřit si finanční prostředky na své podnikání a že od kupujícího obdržel v hotovosti částku 374.842,-Kč, -z přihlášky pohledávky P4 věřitele Společnosti GE, že přihlásil do insolvenčního řízení dílčí pohledávku 2 ve výši 239.267,46 Kč jako zůstatek 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010) z Úvěru 882, pohledávka je splatná k 20. 5. 2010, nebyla popřena v insolvenčním řízení, -z přihlášky pohledávky P9 věřitele ČSSZ, že dílčí pohledávky 22.355,-Kč a 5.160,-Kč, že nebyla popřena v insolvenčním řízení, -z přihlášky pohledávky P10 věřitele Společnosti NAPA, že přihlásil dílčí pohledávku 14.994,-Kč se lhůtou splatnosti 22. 3. 2007, pohledávka nebyla v insolvenčním řízení popřena, -z přihlášky pohledávky P13 věřitele Společnosti TANA, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku 31.201,-Kč se lhůtou splatnosti 1. 4. 2009 a že nebyla v insolvenčním řízení popřena (své popření vzal insolvenční správce zpět), -z přihlášky pohledávky P14 věřitele Společnosti ČSOBL, že přihlásil do insolvenčního řízení celkem 6 pohledávek o celkové výši 4.290.414,-Kč majících původ z vypořádání 6 leasingových smluv, jež věřitel předčasně ukončil. Pohledávka ve výši 3.175.647,-Kč nebyla v insolvenčním řízení popřen, k 30. 10. 2009 byly v rozsahu 597.845,-Kč 30 dnů po lhůtě splatnosti v rozsahu 318.646,-Kč tři měsíce po lhůtě splatnosti, -z přihlášky pohledávky P19 věřitele Věry Jirešové, že přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 1,7 mil Kč se lhůtou splatnosti 30. 3. 2009 a že pohledávka nebyla popřena v průběhu insolvenčního řízení, -z přihlášky pohledávky P18 věřitele Hoffman a Žižák, spol. s r.o., že do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku ve výši 142.915,75 se splatností nejpozději do 14. 5. 2009, jež nebyla v insolvenčním řízení popřena, -z přihlášky pohledávky P15 Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR, že přihlásila do insolvenčního řízení pohledávky ve výši 10.740,-Kč a 19.890,-Kč, jež byly vyměřeny 23. 11. 2010, resp. 6. 12. 2010, -z insolvenčního rejstříku, že usnesení o úpadku bylo zveřejněno 23. 11. 2010 a že žaloba byla podána 18. 5. 2011.

Na základě svých skutkových zjištění insolvenční soud předně konstatoval, že žalobu podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě jednoho roku běžící od následujícího dne poté, co nastaly účinky zjištění úpadku, tj. včas.

Cituje § 235, § 241 a § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) učinil insolvenční soud následující právní závěry.

Konstatoval, že Smlouva byla uzavřena v době kratší jednoho roku před podáním insolvenčního návrhu. Smlouvu samu zhodnotil jako platnou, neboť pohledávky vymáhané v exekučních řízeních uvedených v katastru nemovitostí byly uhrazeny ještě před uzavřením Smlouvy a exekuční řízení byla již ukončena-přestaly tak platit účinky inhibitoria. Právu disponovat se svým majetkem dlužníkovi nebránilo ani zástavní právo smluvní ve prospěch Společnosti GE ani soudcovské zástavní právo ve prospěch OSSZ. Nadto dluh vůči OSSZ byl uhrazen 30. 10. 2009 a před uzavřením Smlouvy také zaniklo zástavní právo smluvní.

Dovodil však, že takto platně uzavřená Smlouva ve spojení s úhradou kupní ceny v části započtením naplňuje skutkové znaky zvýhodňujícího právního úkonu 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010) ve smyslu § 241 odst. 2 InsZ. Přestože kupní cena odpovídá závěrům znaleckého posudku podstatné části ceny Nemovitostí C se dlužníkovi vůbec nedostalo a fakticky obdržel jen částku 374.842,-Kč a jen tato částka mohla být použita na poměrné uspokojení dlužníkových dalších věřitelů (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 3358/2011). Pohledávky žalovaného z Půjček A a B vznikly krátce před uzavřením Smlouvy a Zápočtem došlo k jejich uhrazení přesto, že v rozhodující době měl dlužník závazky vůči věřitelům s delší lhůtou po splatnosti. Námitku žalovaného, že půjčky ve skutečnosti představovaly zálohu na budoucí koupi Nemovitostí C odmítl s tím, že ze znění obou plyne jednoznačně, že se jedná o půjčky. V důsledku Zápočtu pohledávek z půjček, ale také pohledávky z neuhrazené ceny za dodané PHM byly uspokojeny pohledávky žalovaného ve vyšším rozsahu než-li by se mu dostalo v konkursu. Pohledávky věřitelů, kterým svědčila práva k Nemovitostem byly uspokojeny pouze za tím účelem, aby mohly být prodány žalovanému bez zatížení právy třetích osob.

K námitce žalovaného, že měl dostatek majetku o uhrazení svých dalších závazků insolvenční soud uvedl, že Nemovitosti S prodal za 3,2 mil. Kč, poté, co byly vráceny do jeho majetkové podstaty, byly v insolvenčním řízení zpeněženy za 2,9 mil. Kč. Nemovitosti S však byly zatíženy zástavním právem ve prospěch Společnosti ČSMS k zajištění její pohledávky za dlužníkem ve výši 1.318.940,40 Kč. V době uzavření Smlouvy pak měl dlužník ještě závazek vůči Věře Jirešové ve výši 1,7 mil. Kč (byť dosud nesplatnou). Hodnota Nemovitostí S tak mohla být využita k uspokojení těchto dvou věřitelů, avšak dlužník měl i další závazky z vypořádání leasingových smluv vůči Společnosti ČSOBL, která přihlásila do insolvenčního řízení na jistině 3.175.647,-Kč (na jistině 3.058.787,-Kč), přičemž tato pohledávka byla v insolvenčním řízení zjištěna. Akcentoval, že dlužník měl v době uzavření Smlouvy závazky ve výši takřka 6 mil. Kč a ani při uhrazení pohledávek dlužníka v tvrzené výši 1 mil. Kč by z této částky a z výtěžku zpeněžení Nemovitostí S uhrazeny nebyly. Dalším byl závazek vůči Společnosti GE ve výši 241.173,54 Kč z Úvěru 882, jež nebyla zajištěna zástavním právem k majetku dlužníka. Insolvenční soud tak uzavřel, že v době uzavření Smlouvy neměl dlužník majetek, z něhož by byl schopen uspokojit pohledávky svých věřitelů, což nakonec vyústilo v podání insolvenčního návrhu.

K tvrzeným pohledávkám dlužníka v celkové výši 1 mil. Kč upozornil na to, že je nelze zahrnout do úvahy o platební schopnosti dlužníka, neboť nebylo prokázáno, že by je bylo lze bez obtíží vydobýt.

Dlužník uzavřel Smlouvu a Zápočet v době, kdy se nacházel v úpadku, neboť měl více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nebyl schopen uspokojovat po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

K výhradě žalovaného, že se při uzavření Smlouvy jednalo o právní úkon uvedený v § 241 odst. 5 písm. b) InsZ (úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku) uvedl, že pro věc je bez významu, zda-li žalovaný v rozhodující době nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, resp. že odporovaný úkon by k jeho úpadku mohl vést, neboť podmínkám obvyklým v obchodním styku neodpovídá situace, kdy dlužník jsoucí v úpadku rozprodává svůj 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010) majetek a kdy za prodej Nemovitostí C se nedostalo dlužníkovi reálně plnění ve výši sjednané kupní ceny.

Insolvenční soud tak uzavřel, že Smlouva a Zápočet představují dlužníkovy úkony, jež jsou neúčinným podle § 242 (zjevně podle § 241) InsZ. Zároveň podle § 239 odst. 4 InsZ per analogiím uložil žalovanému vydat ušlé plnění do majetkové podstaty.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který měl plný úspěch ve věci přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu cestovného ve výši 229,-Kč a náhradu parkovného ve výši 40,-Kč, celkem 269,-Kč. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích pak uložil neúspěšnému žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč podle položky 10 Sazebníku soudních poplatků (ve znění ke dni podání žaloby, tj. 18. 5. 2011)vzhledem k tomu, že úspěšný žalobce v postavení insolvenčního správce je ve smyslu § 11 odst. 2 uvedeného zákona od placení soudního poplatku osvobozen.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Akcentoval, že nesouhlasí s tím, že by Smlouva a Zápočet nespadaly pod úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku a že poukaz na to, že se nedostalo dlužníkovi přiměřeného protiplnění není pro skutkovou podstatu zvýhodňujícího právního významné, neboť toto je rozhodující při určení neúčinnosti právního úkonu podle § 240 InsZ. Trval na tom, že Půjčky A a B představovaly zálohy na zaplacení kupní ceny z budoucí kupní smlouvy. Plnění ze Smlouvy bylo naopak zcela přiměřené odpovídající závěru výše uvedeného znaleckého posudku.

Trval na tom, že v době uzavření Smlouvy a Zápočtu měl dlužník dostatečný majetek k uspokojení pohledávek svých věřitelů, a proto se nenacházel v platební neschopnosti a že existence pohledávky Společnosti ČSOBL ve výši přes 3 mil. Kč nemá oporu v provedených důkazech a trval na tom, že tato společnost měla v rozhodující době za dlužníkem pohledávky jen ve výši 597.845,-Kč. Pohledávka Společnosti ČSMS ve výši 1.318.940,40 Kč byla ještě před prohlášením konkursu na dlužníkův majetek uhrazena a nadto měl dlužník k dispozici také hotovostní platbu žalovaného ve výši 374.842,-Kč. K závěru soudu prvního stupně o platební neschopnosti dlužníka uzavřel, že měl celkem závazky (splatné i nesplatné) ve výši 4.041.420,61 Kč (Společnost ČSOBL pohledávku 597.845,-Kč, Společnost GE 239.267,436 Kč, Hoffman a Žižák 142.915,75 Kč, Společnosti NAPA 14.994,-Kč, společnost TANA 27.458,-Kč, Věra Jirešová pohledávku 1.700.000,-Kč), oproti tomu pak Nemovitosti S, jejichž cena byla v rozhodující době 4.274.842,-Kč až 4.574.842,-Kč.

K otázce, zda ke Smlouvě a Zápočtu došlo v podmínkách obvyklých v obchodním styku a k tomu, zda-li mohl žalovaný poznat, že se nachází dlužník v úpadku, žalovaný konstatoval, že v rozhodující době dlužník běžně provozoval svůj podnik (včetně pronajatých vozidel od ČSOBL) a pokud věděl o nějakých dlužníkových dluzích, tak ten je před uzavřením Smlouvy uhradil. Půjčky A a B představovaly zálohy na plnění podle kupní smlouvy a měly by být takto ve smyslu 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010)

§ 35 odst. 2 ObčZ vykládány. Již při uzavření Smlouvy bylo dohodnuto, že půjčené prostředky budou vráceny tak, že budou započteny na zaplacení kupní ceny. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by se nedostalo dlužníkovi odpovídajícího protiplnění; dostalo se mu tak ještě před uzavřením smlouvy. O pohledávce Věry Jirešové nemohl vědět. V době uzavření Smlouvy tak předpokládal, že dlužník v úpadku není. Ke Smlouvě a Zápočtu došlo za podmínek ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) InsZ. Konstatoval, že pokud by se toto ustanovení vztahovalo jen na případy, kdy se dostalo dlužníkovi přiměřeného protiplnění, pak by nešlo o neúčinný právní úkon, kterým by mohlo dojít ke zvýhodnění věřitele dlužníka. S dlužníkem udržoval obchodní vztahy po delší dobu a věděl, že se občas nachází v prodlení s plněním svých závazků, ale nemohl předpokládat za výše uvedených okolností, že se nachází v úpadku-započtení pak je zcela běžným institutem pro uspokojení pohledávek.

Je přesvědčen, že tu nejsou podmínky pro závěr o neúčinnosti Smlouvy a Zápočtu.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti, neboť není obvyklé, aby věřitel z neuhrazené ceny dodávek PHM poskytoval dlužníkovi další půjčky, že mezi dlužníkem a žalovaným panovaly vztahy v osobní rovině, jež nejsou při běžném obchodování standardní, a proto musel žalovaný vědět o finanční situaci dlužníka v době prodeje Nemovitostí C. Stejně tak za neobvyklých okolností prodával dlužník Nemovitosti S, k jejich vyloučení ze soupisu majetkové podstaty nedošlo poté, co kupující uzavřela smír ohledně neúčinnosti jejich prodeje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Z Půjčky A odvolací soud zjistil, že byla uzavřena 15. 6. 2009 a že na jejím základě žalovaný půjčil dlužníkovi částku 225.000,-Kč s tím, že dluh bude uhrazen 30. 9. 2009 a úrok byl sjednán ve výši 6% ročně.

Z Půjčky B odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi týmiž účastník a že na jejím základě žalovaný půjčil dlužníkovi 150.000,-Kč; strany se dohodli, že dluh bude úročen 6% ročně do zaplacení s tím, že lhůta splatnosti sjednána nebyla.

Podle § 235 odst. 1 InsZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 236 odst. 1 InsZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

Podle § 239 InsZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010) do majetkové podstaty (odst. 1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (odst. 3).

Podle § 241 InsZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčním řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 5 písm. b/).

Podle § 3 InsZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

K úpadku dlužník v uzavření Smlouvy a Zápočtu: V projednávané věci není pochyb o tom, že měl v rozhodující době dlužník více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Zůstává sporné, zda byl ve stavu, kdy tyto pohledávky byl sto uspokojit, resp. zda se nacházel v platební neschopnosti.

Odvolací soud má za to, že se dlužníkovi nepodařilo vyvrátit. Třeba vycházet z toho, že Nemovitostí S nabyl dlužník za částku 3,2 mil. Kč a v průběhu insolvenčního řízení byly zpeněženy za 2,9 mil. Kč (nelze počítat s hotovostní platbou žalovaného při úhradě kupní ceny Nemovitostí C, neboť tuto částku reálně k dispozici v rozhodující době, kdy Smlouva byla uzavřena, dlužník neměl), přičemž žádné opory nemá ve spisu závěr žalovaného, že tyto Nemovitosti měly cenu přesahující 4 mil. Kč oproti nesporným pohledávkám činícím 4.041.420,61 Kč. Správný byl tak závěr soudu prvního stupně, který dovodil, že dlužník nedisponoval s majetkem takové hodnoty, z něhož by mohl uspokojit pohledávky svých věřitelů, a že domněnku své platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ nevyvrátil. 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010)

Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v rozhodující době se nacházel dlužník objektivně v úpadku.

K otázce zaplacení kupní ceny sjednané ve Smlouvě: Jak plyne z výše uvedených Půjček A a B jednalo se o půjčky a výkladem nelze dovodit, že by se jednalo o zálohy na zaplacení ceny Nemovitostí C na základě budoucí kupní smlouvy. Nadto nelze přehlédnout, že si strany těchto smluv sjednali úrok a jedné z nich i lhůtu splatnosti (oproti tvrzení žalovaného, že se nepočítalo s vrácením půjčených částek). Odvolací soud tak nemá pochyb o jejich obsahu. Výklad těchto smluv učiněný žalovaným by mohl být významný jen v případě, že by nebyl v rozporu s jednoznačným jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 ObčZ); v projednávané věci výklad smluv podle žalovaného je právě v takovém rozporu s jejich písemnou formulací. Správnost tohoto závěru pak dokládá i znění Smlouvy, v níž bylo sjednání zaplacení kupní ceny až na částku 374.842,-Kč vzájemným zápočtem, což znamená, že Půjčky A a B nepředstavovaly ve skutečnosti poskytnutí zálohy; v takovém případě by ve Smlouvě nebyly uváděny půjčené částky jako pohledávky žalovaného, nýbrž by v nich byla zcela odlišná formulace. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zaplacení kupní ceny sjednané ve výši 1,3 mil. Kč se mělo realizovat v hotovosti jen do částky 374.842,-Kč, zatímco ve zbytku na základě Zápočtu.

K otázce přiměřeného protiplnění a povědomí žalovaného o dlužníkově úpadkové situaci ve smyslu § 240 odst. 5 písm. b) InsZ.

Žalovaný namítl, že Smlouva a Zápočet představuje úkony, jež byly učiněny za podmínek obvyklého obchodního styku. Právní úpravy takové úkony vylučuje ze zvýhodňujících právních úkonů, avšak definuje předpoklady, na jejichž základě lze dospět k závěru o takových podmínkách. Za obvyklý obchod právní úprava považuje takový, z něhož se dostane prodávajícímu přiměřeného protiplnění a zároveň ten, v jehož prospěch byl úkon učiněn, nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud konstatuje, že předpoklady obvyklého obchodu musí být splněny zároveň a nesplnění jediného z nich má za následek naopak závěr o jeho neobvyklosti. Za obvyklé podmínky v obchodním styku také nelze považovat situaci, kdy prodávající dlužník zjevně rozprodává svůj majetek. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 3358/2011 formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého za zkracující je považován právní úkon, kdy dlužník, který nemá jiný majetek postačující k uspokojení svých věřitelů, jako prodávající uzavřel se svým věřitelem jako kupujícím kupní smlouvu, ve které došlo k započtení kupní ceny proti pohledávce kupujícího, čímž se v době účinnosti kupní smlouvy dlužníku za prodaný majetek nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohli dlužníkovi věřitelé uspokojit své pohledávky. Jinak řečeno neúčinným není právní úkon, na jehož základě namísto prodané věci prodávající dlužník získá finanční prostředky ve výši odpovídající její obvyklé ceně (odpovídající závěrům znaleckého posudku) a kupující namísto těchto finančních prostředků, které reálně vyplatí prodávajícímu dlužníkovi, získá věc a nikterak se neobohatí a majetkové poměry obou účastníků obchodu se nezmění. 48 ICm 1229/2011 (KSPA 48 INS 11498/2010)

V projednávané věci v důsledku Smlouvy a Zápočtu nezůstaly majetkové poměry prodávajícího dlužníka a kupujícího žalovaného nezměněny co do ceny jejich majetku, neboť dlužník namísto ceny 1,3 mil. Kč za prodanou věc obdržel jen částku 374.842,-Kč a jeho majetek se fakticky snížil (k újmě jeho ostatních věřitelů) a kupující získal nejen Nemovitosti C, ale nadto došlo k úplnému uspokojení jeho pohledávek za dlužníkem, jež by se mu v insolvenčním řízení nedostalo. Je tak zjevné, že Smlouva a Zápočet sjednané v době, kdy se dlužník reálně nacházel v úpadku, nebyly sjednány za obvyklých podmínek v obchodním styku. Otázka vědomosti žalovaného o tom, že se nacházel dlužník v úpadkové situaci je pak pro posouzení odporovaných úkonů bez významu.

Na základě výše uvedených skutečností proto odvolací soud shledal napadený rozsudek správným, a proto jej z důvodu věcné správnosti včetně zákonné úpravě odpovídajících bodů III. a IV. výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o.s.ř. představuje jednak paušální náhradu výdajů podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast při jednání před odvolacím soudem) po 300,-Kč a náhradu cestovních výdajů osobním vozidlem RZ 5E4 91 84 značky KIA Picanto Chrudim-Praha a zpět, tj. 244 km, při spotřebě 4,5 lt na 100 km a ceně benzinu Natural 95 29,70 Kč za litr a amortizace 3,80 Kč (podle 1 písm. b/ a § 4 vyhl. č. 385/2015 Sb.) ve výši 1.253,3 Kč (2,44x4,5x29,7 + 244x3,8), celkem 1853,30 Kč a po připočtení DPH ve výši 21% po zaokrouhlení 2.242,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Praze dne 5. října 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela