103 VSPH 630/2016-11
44 ICm 3675/2015 103 VSPH 630/2016-11 (KSUL 44 INS 5558/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobkyně: Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělušice 64, Most, zast. Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, proti žalovanému: Mgr. Petr Zapletal, IČO 01918893, se sídlem Praha 9, Sokolovská 352/215, insolvenční správce dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. července 2016, č.j. 44 ICm 3675/2015-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. července 2016, č.j. 44 ICm 3675/2015-5, se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně podáním z 21.9.2015 označeném jako Žaloba proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu pro popření pravosti pohledávky č. 10 ke sp. zn. KSUL 44 INS 5558/2015 navrhla, aby insolvenční soud její pohledávku uznal a zamítl popření insolvenčního správce, jenž její přihlášenou pohledávku č. 10 na zvláštním přezkumném jednání dne 27.8.2015 popřel a dopisem z 31.8.2015 ji vyzval k podání žaloby proti popření dílčí pohledávky č. 1, dlužník ji nepopřel. Namítla, že v dopisech Mgr. Zapletala (žalovaného) dochází pravidelně k administrativním chybám, takže předpokládá, že se jedná o popření její pohledávky č. 10. Uvedla, že ke splacení pohledávky došlo ještě dříve, než nastaly účinky vypořádání zaniklého společného jmění manželů (SJM), neboť pohledávku Hypoteční banky uspokojila v rámci režimu SJM výhradně ona sama. Dlužník ji svým jednáním znemožnil podnikání a prakticky ji dostal na mizinu, takže neměla jinou možnost, než prodat nemovitost a vyplatit společné dluhy, avšak uspokojila pouze hypotéku, exekuci, provizi realitní kanceláře a daň z prodeje. Tím se ocitla na ulici, nemá práci a nemá prostředky na další uspokojení společných dluhů, jež má s dlužníkem, jenž se od všech plateb distancoval a od jejich rozchodu se nezajímá, jak uspokojit ostatní věřitele, které ani v insolvenčním řízení neuvedl. Uzavřela, že hypotéku sjednali s dlužníkem společně, a proto by se na jejím uspokojení měli podílet oba, avšak s dlužníkem nedokázala a nenalezla žádné řešení.

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl podání doručené soudu dne 21.9.2015, jehož obsahem je žaloba shora (v záhlaví rozhodnutí) uvedené žalobkyně na určení pravosti přihlášené pohledávky (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Soud isir.justi ce.cz (KSUL 44 INS 5558/2015) konstatoval, že dne 27.8.2015 na zvláštním přezkumném jednání byla přezkoumána přihláška pohledávky č. 10 věřitele č. 10, jež byla popřena insolvenčním správcem pro pravost, a že dlužník žádnou pohledávku nepopřel.

Soud cituje § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) dovodil, že žalobkyně, ačkoliv byla vyzvána usnesením č.j. 44 ICm 3675/2015-3 ze dne 4.4.2016 (dále jen Usnesení) dle § 43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění nedostatků žaloby, na níž žalobkyně nereagovala, dovodil, že vadnost žaloby spočívá v tom, že není zřejmé, o čem spor vůbec je, neboť chybí vysvětlení základních skutkových okolností a není v ní vyjádřeno, oč žalobkyně v řízení usiluje. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřela, že žalobkyně nevylíčila řádně skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, přičemž ani neuvedla, proti komu návrh směřuje, neoznačila důkazy, jichž se dovolává a jakou pohledávku a v jaké výši a z jakého konkrétního titulu by měla za dlužníkem mít. Neodstraněné vady žaloby brání v jejím dalším projednání, neboť ani přes výzvu soudu nebyly vady odstraněny, a proto podle § 43 odst. 2 o.s.ř. žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí nepřiznal náhradu nákladů řízení, jiným účastníkům náklady spojené s řízením o odvolání nevznikly.

Proti tomuto usnesení se žalobkyně včas odvolala a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že se žaloba neodmítá. Namítla, že se jí Usnesení nedostalo do dispozice, přičemž v napadeném usnesení není ani uvedeno, kdy ji mělo být doručeno a od kdy jí začala běžet lhůta pro doplnění žaloby. Uvedla, že jako osoba bez hlubších znalostí právních předpisů nevěděla, jakou podobu má mít žaloba, proto je v odvolání právně zastoupena a žalobu doplňuje. Uvedla, že byla provdána za dlužníka, k rozvodu došlo více než tři roky před zjištěním jeho úpadku. V důsledku toho marně uplynula lhůta tří let k uzavření dohody o vypořádání jejich zaniklého SJM a nastala právní fikce, že společné závazky ze SJM se dělí na polovinu. Protože uhradila celý závazek z hypotečního úvěru, jenž činil 516.238,-Kč, vznikl jí nárok za dlužníkem na úhradu poloviny zaplacené částky. Vzhledem k tomu, že jí dlužník ničeho nezaplatil, podala přihlášku do insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek, a proto navrhuje, aby soud rozhodl, že její pohledávka č. 10 za dlužníkem se zjišťuje jako nepodmíněná, peněžitá, nezajištěná a nevykonatelná ve výši 258.119,-Kč.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh, který musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků, popř. též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel (žalobce) domáhá, přičemž je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a to v listinné nebo elektronické podobě.

Citované ustanovení vymezuje náležitosti žaloby po obsahové stránce. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu (KSUL 44 INS 5558/2015) jednoznačně vyplývaly, popřípadě, aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Právní charakteristiku skutku pak není povinen v návrhu uvádět, neboť vylíčení rozhodujících skutečností v první řadě slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností žalobce dále plní svoji povinnost tvrzení (§ 101 o.s.ř.), již může plnit nejen v návrhu samotném, ale i později v rámci přípravy jednání nebo i při jednání; označením důkazů ke svým tvrzením plní žalobce svou povinnost důkazní (§ 120 o.s.ř.), již lze splnit nejen v žalobě samotné, ale i v průběhu řízení (ve sporech koncentrovaných ze zákona do skončení prvního jednání ve věci). Zásadní pro posouzení projednatelnosti žaloby je nepochybné vyjádření, čeho se žalobce domáhá, neboť soud ve sporném řízení v každém okamžiku musí mít zcela jasný předmět sporu (viz dále § 95 a 96 o.s.ř.), aby mohl dostát své povinnosti ve sporném řízení vyčerpat v rozsudku celý jeho předmět (§ 152 odst. 2 o.s.ř.).

Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1); není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

Podle citovaného ustanovení je podání vadné, neobsahuje-li všechny náležitosti, které musí zejména podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř. obsahovat, nebo je-li nesrozumitelné nebo neurčité. Nesrozumitelné je podání, jestliže z hlediska způsobu vyjádření nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti podání, jaké náležitosti jsou v něm uvedeny nebo zda jsou uvedeny všechny potřebné náležitosti; nejsou-li některé z nich přesně a jednoznačně vyjádřeny z hlediska jejich obsahu, je podání neurčité; jedná se například o žalobu, v níž vylíčení rozhodujících skutečností je natolik kusé, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení. Nápravu neúplného podání je možné zjednat jeho doplněním.

V projednávané věci žalobkyně v podání z 21.9.2015 (doručeno soudu 23.9.2015) označeném jako Žaloba proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu pro popření pravosti pohledávky č. 10 ke sp. zn. KSUL 44 INS 5558/2015 v insolvenčním řízení vedeném na dlužníka Jaroslava anonymizovano sebe řádně označila, žalovaného pak označila Mgr. Zapletal, a dále uvedla skutečnosti, jak popsáno shora.

Usnesením pak byla soudem prvního stupně vyzvána k odstranění vad žaloby, aby v souladu s § 79 o.s.ř. vylíčila rozhodující skutečnosti, uvedla, proti komu návrh směřuje, označila důkazy, jichž se dovolává a doplnila žalobní petit s poučením, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě 14 dnů, bude její podání odmítnuto. (KSUL 44 INS 5558/2015)

Usnesení bylo doručováno žalobkyni na jí uvedenou adresu, avšak doručující pošta vrátila zásilku obsahující Usnesení soudu prvního stupně zpět s poznámkou, že adresátu (žalobkyni) zanechala dne 8.4.2016 výzvu, aby si zásilku vyzvedla, avšak ve stanovené lhůtě (10 dnů) tak neučinila a zásilku vrátila zpět, neboť ji nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta. Soud prvního stupně tedy podle § 49 odst. 4 o.s.ř. vyvěsil o tom sdělení na úřední desce soudu dne 25.4.2016, sňato bylo dne 7.5.2016 a tímto dne došlo k doručení Usnesení žalobkyni (§ 50l o.s.ř.). Z těchto důvodů nejsou namístě námitky žalobkyně o nedoručení Usnesení, neboť sama způsobila, že ji nemohlo být doručeno. Pokud označila svou adresu pro doručování a nezajistila, aby na ní byla doručována korespondence, neboť nemá schránku pro doručování, jde tato okolnost k její tíži.

Odvolací soud konstatuje, že i přes shora uvedené, důvody pro odmítnutí spočívající v neodstranění vad podání žalobkyně nebyly namístě, neboť soudem prvního stupně vytýkané vady žaloby jejímu projednání nebrání. Předně není namístě závěr soudu prvního stupně, že není zřejmé, vůči komu žaloba směřuje, neboť sám nemá pochyb o tom, kdo je touto osobou, když žalovaného označil v napadeném rozhodnutí i v Usnesení. Žaloba je pak reakcí na výzvu žalovaného, jenž při zvláštním přezkumném jednání 27.8.2015 přihlášenou pohledávku žalobkyně popřel a zaslal jí vyrozumění o popření této pohledávky s uvedením důvodů shodnými, jak uvedeno v upraveném seznamu pohledávek. I když vylíčení skutkové stavu žalobkyní v žalobě je své podstatě strohé, z dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku není pochyb o tom, jakou pohledávku žalobkyně v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka-jejího bývalého manžela uplatnila, neboť tvrzení obsažená v přihlášce a jejím doplnění shledal žalovaný a insolvenční soud za řádná, a proto ji přezkoumal, neboť obsahují vylíčení skutečností týkající se vzniku pohledávky. S tvrzeními uvedenými v žalobě pak není pochyb o tom, čeho se žalobkyně domáhá.

V této souvislosti odvolací soud upozorňuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15.5.1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96, v němž byl formulován závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít-zprostředkovaně-původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojil k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Žalobkyně ve svém návrhu fakticky odkázala na tyto listinné důkazy, a proto neexistuje zákonná překážka (v režimu § 101 o.s.ř.), jež by bránila uplatnění tvrzení žalobkyně o učiněném popření pravosti pohledávky žalovaným přihlášené žalobkyní do insolvenčního řízení dlužníka.

Odvolací soud proto právní závěry soudu prvního stupně nesdílí a dospěl k závěru, že žaloba projednatelná je, a pokud by některými nedostatky trpěla, pak to může mít význam jen pro závěr o neunesení povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene žalobcem v souvislosti s poučením podle § 118b o.s.ř., nikoliv k odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o.s.ř.

Na základě výše uvedeného odvolací soud podle § 220 a § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se žaloba neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného (KSUL 44 INS 5558/2015)

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soud v Ústí nad Labem.

V Praze dne 22. září 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná