103 VSPH 618/2015-54
139 ICm 3261/2014 103 VSPH 618/2015-54 (KSPL 20 INS 1183/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v právní věci žalobce: BP Integralis Limited, se sídlem Diagorou, Kermia Building, 6 th 4, 1097, Nicosia, Kyperská republika, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 38, proti žalovanému: štancl-insolvence, v.o.s., IČO 29105048, se sídlem Plzeň, Kollárova 619/44, insolvenční správce dlužníků Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 68775792, a Růženy anonymizovano , anonymizovano , IČO 74157094, oba bytem Hartmanice 58, Sušice, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 3261/2014-30 ze dne 29. dubna 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 139 ICm 3261/2014-30 ze dne 29. dubna 2015 se m ě n í tak, že se žaloba na určení, že žalobce má za dlužníky Jiřím Pfeiferem a Růženou anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPL 20 INS 1183/2013 pohledávky ve výši 535.420,61 Kč a 46.626,-Kč, z a m í t á pro předčasnost.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se proti žalovanému domáhá určení pravosti pohledávek ve výši 535.420,61 Kč (dále jen P2), již přihlásil jako zajištěnou z právního důvodu kapitalizovaného úroku, majícího původ ve smlouvě o úvěru ze dne 8. 7. 2010 isir.justi ce.cz 139 ICm 3261/2014 (KSPL 20 INS 1183/2013)

č. 1F101259/2010 (dále též Smlouva) uzavřené mezi původním věřitelem 1. faktorská, spol. s r.o., IČO 267 77 355 (dále jen Věřitel), s dlužníky na částku 250.000,-Kč, a ve výši 46.626,-Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení sjednané ve Smlouvě, již přihlásil jako nevykonatelnou a nezajištěnou (dále jen P3), které žalovaný popřel. Dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr splatit ve 240 měsíčních splátkách po 3.725,-Kč. Dne 14. 11. 2011 mu Věřitel pohledávku z tohoto úvěru postoupil a úvěr se stal splatným z důvodu podání insolvenčního návrhu dlužníky dle ujednání bodu VII/3 Smlouvy, tj. dne 17. 1. 2013. Důvody popření pohledávky, tj. že zesplatněním úroku mu nemohlo jako věřiteli vzniknout právo i na úroky splatné v budoucnu odmítl, naopak zesplatněním úroku se staly splatné úroky ve sjednaném rozsahu (nebýt toho, jejich splatnost by nastala postupně) a staly se součástí zesplatněné jistiny. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 88/2014-81 ze dne 27. 5. 2014. Pohledávka P3 byla přihlášena původně ve výši 69.630,-Kč, žalovaný ji popřel do výše 46.626,-Kč s tím, že nezpochybnil platnost ujednání o smluvní pokutě, avšak její výši odvodil od pohledávky P2 již popírá.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ujednání o právu na úrok za celou dobu sjednané půjčky v případě, že bude předčasně zpoplatněna, shledává v rozporu s § 170 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Nepopírá, že běžný úrok je cenou půjčených peněz, avšak zesplatněním úvěru byla Smlouva ukončena a žalobci náleží toliko nároky do doby ukončení, nikoliv z dalšího mnohaletého řádného pokračování.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení pravosti pohledávek P2 a P3 žalobce za dlužníky zamítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Soud prvního stupně zjistil: -ze Smlouvy, že dlužníci Růžena anonymizovano a Jiří Pfeifer uzavřeli s Věřitelem smlouvu o úvěru dne 8. 7. 2010, když se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 250.000,-Kč, který bude zaplacen ve 240ti měsíčních splátkách po 3.725,-Kč, celkem mělo být zaplaceno 894.000,-Kč; -z článku III. odst. 11 Smlouvy, že závazek dlužníka trvá až do úplného zaplacení úvěru, tj. jistiny, úroků, úroků z prodlení, smluvních pokut a ostatních oprávněných nároků Věřitele, a že úhrady dlužníka Věřiteli se započítávají postupně na tyto ostatní nároky, na smluvní pokuty, na úroky z prodlení, na úroky z úvěru a nakonec na úhradu jistiny; -z článku VII. odst. 1 Smlouvy, že pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splatné částky účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 3 % opožděné platby, a to za každý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé požadované splatné částky; -že ve Smlouvě bylo dále účastníky dohodnuto, že pokud na sebe vyhlásí účastníci (dlužníci) insolvenci, stane se splatný celý dluh; -ze zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 8. 7. 2010, že se účastníci dohodli, že pohledávka vyplývající ze Smlouvy, bude 139 ICm 3261/2014 (KSPL 20 INS 1183/2013)

zajištěna zástavním právem k nemovitostem tak, jak žalobce tvrdil v žalobě; -že Věřitel postoupil žalobci pohledávky ze Smlouvy dne 14. 10. 2011.

Na základě výše uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou řádně neplnili a po podání insolvenčního návrhu se stal splatný celý dluh vyplývající ze Smlouvy včetně úroků, úroků z prodlení a smluvních pokut, přičemž tyto pohledávky byly zajištěny zástavním právem a své právo (ze Smlouvy) Věřitel postoupil žalobci dne 14. 10. 2011, když všechny tyto úkony jsou v souladu s právem.

Cituje § 506 obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb., obch. zák.), vyslovil, že jeho aplikace je mezi účastníky sporná, a uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na veškeré úroky v souladu s § 506 obch. zák., neboť dlužníci nebyli po dobu delší než 3 měsíce v prodlení se splácením jedné splátky a také zároveň nebyli v prodlení s vrácením více než dvou splátek. Z toho vyplývá, že postup dle článku VII. odst. 3 Smlouvy, když příslušná zavázaná osoba podá insolvenční návrh sama na sebe, splatnost celé půjčky nastává k okamžiku, kdy byl insolvenční návrh doručen soudu, neznamená splnění podmínky § 506 obch. zák. tak, aby mohl Věřitel, resp. žalobce, požadovat zaplacení celého příslušenství tak, jak požadoval ve své přihlášce pohledávkami P2 a P3, proto žalobu zamítl, neboť takto přihlášené dílčí pohledávky neodpovídají zákonnému právu žalobce v souladu s § 506 obch. zák., když je zde možné dovodit obcházení § 170 IZ. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšný žalovaný nepožadoval jejich náhradu.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl, neshledá-li důvody pro jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho argumentací týkající se zesplatnění úvěru a kapitalizace úroků z úvěru do jistiny a jím vyslovená premisa, že jakékoliv ujednání týkající se práva požadovat okamžité splacení úvěru včetně budoucích úroků musí být v souladu s § 506 obch. zák. je nesprávná, neboť se nejedná o kogentní ustanovení obchodního zákoníku, a proto lze sjednat i zcela jiné důvody zesplatnění úvěru a v jiné době, než stanoví zákon. Zopakoval argumentaci prezentovanou před soudem prvního stupně s důrazem na shora citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a dále odkázal na další rozhodnutí tohoto soudu č. j. 104 VSPH 29/2014-87 z 11. 3. 2014 v obdobné věci, jenž dovodil, že nároky dle § 170 písm. a) IZ vzniklé před rozhodnutím o úpadku, které přirostly teprve v době po rozhodnutí o úpadku v případě ujednání o zesplatnění úvěru (pro prodlení s úhradou splátky), nepředstavují ujednání obcházející toto ustanovení insolvenčního zákona.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uplatněných důvodů. 139 ICm 3261/2014 (KSPL 20 INS 1183/2013)

Z přihlášky pohledávky žalobce odvolací soud zjistil, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky P1 až P3. U P2 uvedl, že činí 523.695,-Kč, je zajištěná majetkem dlužníka, jako důvod je uvedeno půjčení peněz-část jistiny vytvořená kapitalizací úroků (podle čl. IV odst. 2 smlouvy o úvěru) sjednaných ve smlouvě o úvěru č. 1 F 101259/2010 z 8. 7. 2010 a je výsledkem rozdílu 240 splátek x 3.725,-Kč, jistiny 250.000,-Kč (uplatněné jako P1) a uhrazené částky ve výši 120.305,-Kč. Vedle této částky požaduje příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení ve výši 11.725,61 Kč dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v aktuálním znění, ode dne vzniku prodlení do dne usnesení o úpadku, celkem tedy P2 činí 535.420,61 Kč. Pohledávka je zajištěna označeným majetkem dlužníků, zajištění vzniklo 8. 7. 2014 uzavřením zástavní smlouvy 1F 101259/2010. U P3 uvedl, že činí 69.630,-Kč, jedná se o nezajištěnou pohledávku, jako důvod je uvedeno: smluvní pokuta z důvodu prodlení s vrácením celého zesplatněného úvěru, jež činí 3 % z celého zesplatněného úvěru po odečtení uhrazené částky, tj. 23.310,-Kč za každý měsíc prodlení počínaje 17. 1. 2013 do zaplacení.

Jako přílohy přihlášky jsou uvedeny plné moci věřitele k zastupování, smlouva o postoupení pohledávek ze 14. 10. 2011, výpis z obchodního rejstříku věřitele, smlouva o úvěru z 8. 7. 2010 1F 101259/2010, doklady o zaplacení (příkazy bance k úhradě), zástavní smlouva z 8. 7. 2010 1F 101259/2010, výpis z katastru nemovitostí a podrobný výpočet celkové výše pohledávky odpovídající tvrzením uvedeným v samotné přihlášce.

Odvolací soud dále z čl. III odst. 1 a 2 Smlouvy zjistil, že se dlužníci zavazují splácet poskytnutý úvěr včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele měsíčně ve výši 3.725,-Kč po dobu 240 měsíců k 28. dni každého měsíce. Z čl. IV. 2 Smlouvy se podává, že úroky z úvěru se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, v den pravidelné splátky a nebude-li úrok uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na nový úvěr věřitele dlužníkovi, který se slučuje s dosavadním úvěrem, tj. připočítává se k jistině dosavadního úvěru a stává se jeho součástí. Dále zjistil z čl. IV.1 Smlouvy, že stanoveným splátkám odpovídá úrok z úvěru ve výši 1,41 % měsíčně, čemuž odpovídá průměrný přepočtený úrok 1,07 % měsíčně.

Podle § 173 odst. 4 IZ přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 IZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. 139 ICm 3261/2014 (KSPL 20 INS 1183/2013)

V ustanovení § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, jsou upraveny náležitosti přihlášky pohledávky. Kromě jiných přihláška pohledávky musí obsahovat bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Podle § 198 odst. 2 IZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Podle § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle § 200 IZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5).

Z citovaných ustanovení IZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro vznik pohledávky, které ji individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána nejen insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Na těchto závěrech nemůže změnit nic, že přihláška pohledávky se podává na stanoveném formuláři a že v kolonce důvod vzniku pohledávky není dostatek místa, neboť tvrzení, jež by do formuláře nebylo možné pojmout, mohou být doplněna na připojeném listu. Řádné uplatnění nároku přihláškou pohledávky pak je předpokladem pro závěr, zda věřitel popřené pohledávky se domáhá podanou incidenční žalobou určení pohledávky na základě skutečností, jež byly předmětem přezkumu (§ 198 odst. 2 IZ). V případě, že popře pohledávku věřitele jiný věřitel, pak jeho popěrný úkon musí být učiněn formálně 139 ICm 3261/2014 (KSPL 20 INS 1183/2013) na formuláři a není-li odmítnut, je považován za zákonem stanovených předpokladů za žalobu.

V projednávané věci byly popřeny P2 a částečně P3 uplatněné v přihlášce žalobce, která však trpí nedostatky, jež ji činí neprojednatelnou pro nesrozumitelnost. Z provedených důkazů lze dovodit, že ve splátce úroku je skryta platba na úhradu jistiny a zároveň na uspokojení úroku, aniž by bylo v přihlášce P2 zřetelně vyjádřeno, co obsahuje samotná splátka úvěru, tedy výši jistiny, úroku a event. dalších nároků věřitele, aby bylo možné tyto nároky identifikovat, když se ani z přihlášky nepodává, kolik splátek dlužníci zaplatili. Žalobce ani v žalobě řádně nevylíčil tyto skutečnosti a teprve při jednání před soudem prvního stupně (viz protokol z jednání dne 20. 4. 2015) k výpočtu P2 uvedl, že zaplaceno mělo být celkem 894.000,-Kč (240x3.725), od této částky se odečte jistina 250.000,-Kč, čímž je stanoven kapitalizovaný úrok 644.000,-Kč k úrokům, které měly být zaplaceny za celou dobu úvěru. Dlužníky bylo zaplaceno 120.305,-Kč a tato částka se odečetla od částky 644.000,-Kč, což je právě jistina P2 , tedy částka 523.695,-Kč, z níž pak stanovil úrok z prodlení ve výši 11.725,61 Kč za období od splatnosti do rozhodnutí o úpadku, tj. od 18. 1. 2013 do 15. 3. 2015 ve výši 8,05 %. Ke stanovení výše P3 pak sdělil, že vychází z částky, jež je součtem kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 523.695,-Kč, jistiny ve výši 250.000,-Kč, když zaplacená částka 120.305,-Kč byla započtena na úroky v souladu se smluvním ujednáním III/1 a výsledná částka představuje 3 % smluvní pokuty dle čl. VII/1.

Podle § 198 odst. 2 IZ v žalobě na určení popřeného práva může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Nelze opomenout, že přihlášené pohledávky může popřít nejen insolvenční správce, nýbrž také jiný přihlášený věřitel. Za uvedené situace tak musí být v přihlášce ve skutečnosti tvrzení, z nichž přihlášená pohledávka pramení tak, jak nad rámec přihlášky uvedl žalobce při jednání před soudem prvního stupně, čímž ji fakticky doplňoval, zatímco měly být uvedeny v přihlášce již před přezkumným jednáním a být přístupny všem účastníkům insolvenčního řízení včetně příloh. Odvolací soud však dospěl k závěru, že ani uvedeným doplněním žalobce vady přihlášky neodstranil. V případě P2 z něj není vůbec zřejmé, jaká výše úroku byla sjednána, resp. odkaz na ujednání o její výši ve Smlouvě a kolik zaplatili dlužníci na úrocích a jistině, v případě P3, jež je odvozena od P2 pak již nelze vůbec seznat stanovení její výše. Nelze pak ani dovodit, z jakého základu vycházel žalovaný při jejím částečném popření, když ji uznal do výše 23.004,-Kč, což nijak nevysvětlil.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 742/2006 publikovaném pod číslem 38/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Jedná se však o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodující skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako výjimka by měl být aplikován spíše restriktivně. 139 ICm 3261/2014 (KSPL 20 INS 1183/2013)

V rozhodnutí pod sp. zn. 29 Cdo 1072/2010 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávky, řádně zahájené včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu musí pro předčasnost zamítnout.

Odvolací soud tak shrnuje, že přihlášky P2 a P3 jsou neúplné a neobsahují rozhodné skutečnosti stran dosavadní úhrady úvěru před tím, než byl zesplatněn, ani odkazy na konkrétní ustanovení Smlouvy, což bránilo žalovanému, aby kvalifikovaně pohledávku přezkoumal a mohli k ní zaujmout stanovisko i ostatní přihlášení věřitelé. Zároveň nelze opomenout, že k přezkumu pohledávky došlo v situaci, kdy přílohy uváděné v přihlášce nebyly ani publikovány v insolvenčním rejstříku.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost s tím, že budou-li přihlášky P2 a P3 k řádné výzvě insolvenčního správce doplněny, bude třeba je znovu přezkoumat při zvláštním přezkumném jednání.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř., neboť důvody hodné zvláštního zřetele podle uvedeného ustanovení odvolací soud shledává ve skutečnosti, že ve věci nebylo rozhodnuto s konečnou platností, a nelze proto uvažovat o tom, že žalovaný měl úspěch ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela