103 VSPH 60/2016-145
139 ICm 2453/2012 103 VSPH 60/2016-145 (KSPL 20 INS 2596/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, PH.D. v právní věci žalobce: JUDr. Dagmar Mixová, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 93, insolvenční správkyně Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , proti žalovanému: Ing. Josef Sedlák, MBA se sídlem v Plzni, Koterovská 29, insolvenční správce dlužníka SORstav-plus, spol. s r.o., IČO 263 44 068, zast. Mgr. Martinem Seberou, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 9, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2453/2012-122 ze dne 6. října 2015

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2453/2012-122 ze dne 6.října 2015 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se proti žalovanému domáhá určení pravosti 4 pohledávek přihláškou Př-23, a to ve výši 128.021,87 Kč (P1), 318.717,-Kč (P2), 1.912.200,-Kč (P3) a 13.132,62 Kč (P4) tj. celkem ve výši 2.372.071,49 Kč. Uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil pohledávky v celkové výši 2.478.697,23 Kč (P1 + příslušenství ve výši 51.963,47 Kč, P2, P3 + příslušenství 54.662,27 Kč a P4, z toho příslušenství 52,62Kč), tj. v částce vyšší o příslušenství P1 ve výši 51.963,47 Kč a P3 ve výši 54.662,27 Kč, tj. celkem o 106.625,74 Kč. Akcentoval, že žalobu na určení pravosti pohledávek podal z opatrnosti, neboť k jejich popření nemělo při přezkumu konaném 23.7.2012 vůbec dojít, když výzva insolvenčního správce k doplnění přihlášky pohledávky mu byla doručena až dva dny po jeho konání, a proto považuje popření pohledávek žalovaným za zmatečné. Na tom nemůže nic změnit ani to, že 18.7.2012 zaslal insolvenčnímu soudu některé přílohy označené v přihlášce, jež však nebylo reakcí na výzvu insolvenčního správce. Namítl také, že důvodem popření pohledávek nemůže být neexistencí důvodu jejich vzniku. Nadto upozornil na obsahový rozpor protokolu o přezkumném jednání, vyrozumění o popření pohledávek a upraveného seznamu přihlášených pohledávek. Z protokolu o přezkumném jednání žalovaný popřel pohledávky žalobce do výše 2.478.697,49 Kč (v celém rozsahu), avšak s tím, že do výše 2.465.564,61 Kč (P1 s přísl.+P2+P3 s přísl.) není dán právní důvod pohledávek, přičemž popřel i P4 avšak jen v jistině 13.080,-Kč, zatímco její příslušenství ve výši 52,62 Kč nebylo přezkoumáno vůbec, s odůvodněním, že zanikla jednostranným započtením. Ve vyrozumění o popření pohledávek zaslaného žalobci insolvenční správce uvedl, že popírá přihlášené pohledávky ve výši 2.478.697,23 (tj. v přihlášené výši), co do částky 2.465.564,61 Kč s tím, že neexistuje právní důvod pohledávek P1 s přísl.,P2 a P3 s přísl., a že popírá P4 včetně příslušenství, tj. 13.132,62 Kč z toho důvodu, že zanikla na základě isir.justi ce.cz (KSPL 20 INS 2596/2012) jednostranného započtení; podle upraveného seznamu přihlášených pohledávek žalovaný popřel pohledávky žalobce jen v rozsahu 2.465.564,61 Kč, nikoliv pak P4.

K P1 uvedl, že se jedná o smluvní pokutu ze smlouvy o dílo č. 11/2006 z 5.6.2006 ve znění dodatků č. 1 z 26.2.2007 a č. 2 z 6.6.2007 (Smlouva) podle čl. 6 bod 6.1. za prodlení s odevzdáním díla ve sjednané lhůtě ve výši 0,05 % za každý den prodlení, od 31.7.2007 do 7.10.2007, tj. za 68 dní prodlení ve výši 128.021,87 Kč.

K P2 uvedl, že má svůj původ ve smlouvě o zprostředkování uzavřené mezi dlužníkem a společností Clearing ICE, a.s. (společnosti ICE) a představuje úrok z prodlení za neuhrazené faktury vystavené dlužníkovi ve výši 0,5 % denně. Pohledávka mu byla postoupena společností ICE na základě postupní smlouvy, jež s ní uzavřel 1.8.2007.

K P3 uvedl, že vznikla z právního důvodu dlužníkovy odpovědnosti za škodu, kterou mu dlužník způsobil v souvislosti s plněním Smlouvy, kdy dlužník (zhotovitel) odmítl převzít na zaplacení ceny díla plnění ve formě clearingových prostředků v rámci clearingového systému společnosti ICE, a pro nedostatek jeho součinnosti je proto uložil ve prospěch dlužníka do soluční úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 3 (sp.zn. 13 Sd 390/2007). Plnění touto formou se stalo posléze nemožným v důsledku zjištění úpadku společnosti ICE a prohlášení konkursu na její majetek.

K popření P1-P3 uvedl, že formulace, že právní důvody vzniku této pohledávky jsou důvody neexistujícími není § 193 v zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), předvídáno, a proto dovozoval, že k popřením všech tří pohledávek došlo neplatně.

K popření P4 uvedl, že představuje pohledávku vykonatelnou podle pravomocného usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 22168/2011-A-27 z 11.4.2012, které nebylo právní moci 8.5.2012 ve výši 13.080,-Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení ve výši 52,56 Kč. Namítl, že nemohla zaniknout jednostranným započtením žalovaného, neboť projev vůle započíst proti této pohledávce pohledávku dlužníka byl učiněn až po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku spojeného s prohlášením konkursu, tj. neplatně (§ 140 odst. 2 InsZ).

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že přihláška pohledávek neobsahovala žádné vady, jež by bránily jejímu přezkoumání a výzva žalobci se týkala pouze doplnění příloh a k doložení výpočtu úroků. K doplnění přihlášky pohledávky došlo před přezkumným jednáním a nezjišťoval, zda se tak stalo na základě jeho výzvy. Vadné doručení vyrozumění o popření pohledávek nemělo za následek procesní újmu žalobce, který podal žalobu na určení pravosti popřených pohledávek včas a ani nenamítal, že by vyrozumění od insolvenčního správce neobdržel.

K P1 uvedl, že dílo mělo být dlužníkem dokončeno nejpozději 31.7.2007, přičemž ve skutečnosti podle zápisu ve stavebním deníku k dokončení díla došlo již (KSPL 20 INS 2596/2012)

7.7.2007 a bylo dohodnuto odstranění nedodělků do 31.7.2007, což se také stalo, jak plyne ze stavebního deníku ze zápisu ze 4.8.2008; pohledávka ze smluvní pokuty tak žalobci nevznikla. Doplnil, že z fakturované ceny díla ve výši 3.765.349,-Kč splatné 8.11.2007 žalobce uhradil dlužníkovi pouze 860.000,-Kč. Žalobce tak dluží dlužníkovi 2.905.349,-Kč, přičemž ve výši 1.912.163,-Kč byla pohledávka přiznána pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 20/2009-272 z 1.6.2010 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Cmo 363/2010-414 ze 3.5.2011 včetně úroku z prodlení od 30.4.2010 a náklady soudního řízení ve výši 141.172,-Kč. Zbývá tak uhradit dluh ve výši 993.186,-Kč, jenž je předmětem sporu před Městským soudem v Praze. Namítl promlčení P1, neboť nárok na smluvní pokutu vznikl 8.10.2007, promlčecí doba marně uplynula 8.10.2011 a P1 byla uplatněna až v roce 2012.

K P2 uvedl, že nikdy neexistovala a Společnost ICE ji nemohla postoupit žalobci. Odkázal přitom na výše uvedené řízení a konstatoval, že žalobce dosud nesplnil svou povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti k jejímu vzniku, neboť žalobcem předložené listiny prokazují pouze, že došlo ke změně věřitele této pohledávky. Nadto namítl promlčení P2, neboť byla přihlášena do insolvenčního řízení až 22.6.2012, zatímco její splatnost nastala 8.11.2007 a promlčecí doba 4 let tak marně uplynula 8.11.2011. Zároveň upozornil na ustanovení § 196a odst. 3 ObchZ, které při obchodech uzavíraných mezi společností a členem jejího statutárního orgánu (tj. Společností ICE a původním věřitelem) za protihodnotu přesahující 10 % upsaného základního kapitálu být aplikováno, a proto i postupní smlouva z 1.7.2007 také podléhala režimu citovaného ustanovení a bylo třeba doložit cenu pohledávky znaleckým posudkem (základní kapitál Společnosti ICE činil 1 mil. Kč) musela být při uzavření postupní smlouvy výše pohledávky oceněna.

K P3 uvedl, že otázka, zda-li mohl žalobce uhradit cenu díla v clearingových poukázkách byla již zodpovězena ve shora uvedeném řízení jak soudem prvního, tak soudem druhého stupně, se závěrem, že ke splnění nemohlo dojít jejich složením do úschovy. Nadto zdůraznil, že přebírání clearingových poukázek měl dlužník v původní smlouvě o vstupu do systému společnosti ICE explicitně zakázané, a proto bylo namístě, že je nepřevzal. Žalobce nikterak neprokázal, že mu vznikla škoda, nehledě na to, že byl členem představenstva společnosti ICE a nelze vyloučit, že si tyto poukázky vytvořil.

K P4 uvedl, že z ustanovení § 140 odst. 2 až 4 InsZ nevyplývá žalobcův závěr, že by nemohl v postavení insolvenčního správce započíst pohledávku dlužníka proti pohledávce přihlášeného věřitele, a zdůraznil, že citované ustanovení má chránit především dlužníka proti jednostrannému započtení pohledávek věřitele. Příslušenství ve výši 52,62 Kč nebylo započítáno nedopatřením a je třeba ji považovat za zjištěnou v insolvenčním řízení; následně bude i toto příslušenství započítáno proti pohledávkám žalobce. Jedná se o vykonatelnou pohledávku, a protože nepodal včas žalobu na určení její neexistence, byla tato pohledávka v insolvenčním řízení zjištěna.

Rozsudek soudu prvního stupně č.j. 139 ICm 2453/2012 89 ze 7.10.20104, jímž byla určena pravost pohledávky P4 a ohledně P1-P3 byla žaloba, byl k odvolání (KSPL 20 INS 2596/2012)

žalobce usnesením Vrchního soudu v Praze sen.zn. 103 VSPH 675/2014-104 ze 13.5.2015 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvody zrušení shledal v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jeho odůvodnění neodpovídalo právní úpravě § 157 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Opomenul se vypořádat s procesními vadami, k nimž v průběhu insolvenčního řízení došlo při přezkoumávání přihlášených pohledávek vedly k pochybnostem, zda byly sporné pohledávky řádně popřeny a v jakém rozsahu (podal žalobu na určení pravosti P4, která popřena nebyla) a nezabýval se otázkou, zda byla žaloba na určení popřeného práva podána včas. Věcně pak odvolací soud soudu prvního stupně vytknul, že vydání napadeného rozsudku nepředcházelo dokazování, tj. v případě listiny postupem podle § 129 o.s.ř. a při jednání 25.9.2014, resp. 7.10.2014 protokoloval pouze přednesy účastníků. Odvolací soud tak uzavřel, že na podaném rozhodnutí soudu prvního stupně je nesrozumitelné, neboť právním závěrům nepředchází korektně zjištěný skutkový stav a skutkový závěr po zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl v části určení pravosti pohledávek P1-P3 (bod I. výroku), zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 28.919,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného (bod II. výroku) a v části týkající se určení pravosti P4 žalobu odmítl (bod IV. výroku).

Aniž by v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. uvedl, čeho se žalobkyně domáhá, z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, uvedl, že v řízení pokračoval po přerušení řízení, k němuž došlo ze zákona na základě prohlášení konkursu na původního Jaromíra anonymizovano (původní žalobce), neboť jeho insolvenční správkyně navrhla pokračování v řízení a stala se namísto něho účastnicí řízení. Cituje § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) konstatoval, že žalobkyně je věcně legitimována k žalobě (patrně v části týkající se P1-P3).

K pohledávce P4 dovodil, že k podání žaloby byl věcně legitimován podle § 199 InsZ žalovaný a s odkazem na § 160 odst. 4 InsZ dospěl k závěru, že v tomto rozsahu byla podána žaloba osobou neoprávněnou; nadto dovodil nedůvodnost žaloby, neboť P4 byla v insolvenčním řízení zjištěna podle § 201 odst. 2 InsZ.

K otázkám procesním soud prvního stupně uvedl, že přezkumné jednání konané 23.7.2012 nebylo zmatečné, neboť výzva k předložení příloh byla doručena věřiteli již 20.7.2012, jak zjistil z insolvenčního spisu vedeného pod KSPL 20 2596/2012 a insolvenční soud je měl při přezkumném jednání k dispozici; vada při doručování výzvy proto průběhu přezkumu nikterak neovlivnila a Př-23 nebyla přezkoumána zmatečně, resp. předčasně.

Soud prvního stupně k P1 zjistil: -z Př-23, že právním důvodem P1 ve výši 128.021,87 Kč je smluvní pokuta podle čl. 6 bod 1 Smlouvy o dílo č. 11/2006 (13.06) z 5.6.2006 (Smlouva) za dobu od 1.8. do 7.10.2007, (KSPL 20 INS 2596/2012)

-ze Smlouvy, že dlužník v postavení zhotovitele se v bodu 6.1. zavázal pro případ prodlení s odevzdáním díla ve lhůtách uvedených v čl. 5 zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení; čl. 5 neobsahuje ujednání o lhůtách či termínech plnění díla, jež se naopak nachází v čl. 3, změněném písemnými dodatky č. 1 a 2, -z dodatku č. 1 Smlouvy z 26.2.2007, že termín dokončení díla byl posunut na 30.4.2007, -z dodatku č. 2 Smlouvy ze 6.6.2007, že termín dokončení díla byl posunut na 22.6.2007, přičemž datum 22.6.2007 je přeškrtnuto a nahrazeno ručně psaným datem 31.7.2007 s tím, že bylo opraveno po dohodě s původním žalobcem 14.6.2007 (žalobce v žalobě uvedl, že podle dodatku č. 2 měly být všechny části díla dokončeny nejpozději 31.7.2007-dílo fakticky bylo dokončeno až 7.10.2007), -ze zápisu o předání a převzetí prací podle dodatku č. 2 ze 7.7.2007 (Zápis A), že je opatřen třemi nečitelnými podpisy, z nichž prostřední lze identifikovat jako podpis původního žalobce. Podle bodu 1 zápisu byly práce předány a převzaty s tím, že nedodělky budou dokončeny do 31.7.2007, zatímco podle dodatku k tomu zápisu ze 4.8.2007 (Zápis B) je obsažena jen formulace, že termín ukončení těchto prací je 31.7.2007.

K P2 (ve výši 318.717,-Kč) soud prvního stupně zjistil: -z Př-23, že pohledávka představuje úroky z prodlení z pohledávky společnosti Clearing ICE, a.s. (Společnost ICE) za dlužníkem a že byla postoupena postupní smlouvou z 1.8.2007 původnímu žalobci, -z oznámení Společnosti ICE ze 16.10.2007, adresované dlužníkovi, že má za ním pohledávku ve výši 1.417.392,-Kč, jež zahrnuje neproplacenou zálohovou fakturu na částku 905.489,-Kč a tři poplatky za zprostředkování obchodního případu ve výši 32.326,-Kč, 57.120,-Kč a 3.740,-Kč a že úrok z prodlení se zaplacením uvedené částky v sazbě 0,5 % denně za každý den prodlení činí celkem 318.717,-Kč, -z oznámení původního žalobce o započtení pohledávek z 8.11.2007, že byly započteny postoupené mu pohledávky ve výši 993.186,-Kč proti pohledávkám dlužníkovým ve výši 3.765.349,-Kč.

K P3 (ve výši 1.912.200,-Kč) soud prvního stupně zjistil: -z Př-23 bodu 11, že pohledávka má svůj původ v dlužníkově odpovědnosti za škodu vzniklou tím, že od původního věřitele (objednatele) nepřijal na zaplacení ceny díla clearingové poukázky vystavené Společností ICE, -z čl. 5 Smlouvy týkající se platebních podmínek, že v ní nebyla sjednána úhrada ceny díla clearingovými poukázkami.

Na základě svých skutkových zjištění učinil soud prvního stupně následující právní závěry:

K P1:

Na základě Zápisů A a B vzal za prokázané, že dílo bylo fakticky dokončeno k 31.7.2.2007 a že termín dokončení k tomuto datu uvedený v dodatku č. 2 Smlouvy (jednostranně uvedený) byl potvrzen Zápisem A; tento den jako lhůtu k dokončení (KSPL 20 INS 2596/2012) díla uvedl žalobce v čl. III žaloby. Dílo bylo dokončeno 31.7.2007 a žalobci proto nevzniklo právo na smluvní pokutu vyúčtovanou za prodlení s dokončením díla za dobu od 1.8.2007 do 7.10.2007. Pokud v průběhu incidenčního řízení pak žalobce změnil dobu prodlení od 23.6.2007 do 31.7.2007, nebylo možné k ní přihlédnout vzhledem k tomu, že by se jednalo změnu rozhodných skutečností uvedených v přihlášce pohledávky ( § 198 odst. 2 InsZ). Bez zřetele k uvedenému závěru doplnil, že P1 je promlčena, neboť lhůta 4 let začala běžet od 1.8.2007, zatímco původní žalobce P1 uplatnil až přihláškou z 28.6.2012 ( § 391 a násl. ObchZ).

K P2:

Soud prvního stupně dovodil, že původní žalobce není věřitelem P2, neboť předložené listiny neobsahují dostatečné údaje o postupovaných pohledávkách, a proto je nelze specifikovat co do důvodu a splatnosti, přičemž upozornil zároveň na to, že původní Společnost ICE uvádí, že byla uzavřena 15.8.2007 a předmětem postupu byla pohledávka ve výši 1.317.392,-Kč , zatímco původní žalobce uvádí, že postupní smlouva byla uzavřena 1.8.2007 a předmětem postupu byla pohledávka ve výši 993.186,-Kč. Nebyla předložena ani postupní smlouva ani nebyla doložena pohledávka Společnosti ICE, jež měla být původnímu žalobci postoupena. Oznámení postupitele dlužníkovi bylo vyhotoveno 16.10.2007, avšak přihláška pohledávky byla uplatněna až 28.6.2012, právem proto žalovaný namítl její promlčení.

K P3:

Na základě provedených důkazů, nebyla zjištěna povinnost dlužníka přijmout plnění ceny díla v clearingových poukázkách vystavených Společností ICE, žádnou povinnost neporušil poté, co odmítl plnění původního žalobce těmito poukázkami, a proto nemohla dlužníkovi vzniknout odpovědnost za uplatněnou škodu.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal žalovanému, který měl úspěch ve věci v rozsahu nákladů spojených se zastupování advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši odměny v rozsahu 7 úkonů právní služby v sazbě 2.500,-Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) z tarifní hodnoty 30.000,-Kč, dvou právních úkonů právní služby snížených na jednu polovinu a dále 9 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT s připočtením DPH 21 %.

Tento rozsudek napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti bodům I a II. výroku a navrhla, aby ho odvolací soud v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož nevypořádal s argumentací zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu týkajícího se v pořadí prvního rozsudku ve věci samé a aniž s její argumentací týkající se procesních vad při přezkumu přihlášek pohledávek, kterou zopakoval.

Z hlediska procesního akcentovala, že výzva žalovaného z 15.7.2012 nebyla doručena zástupci věřitele-původního žalobce JUDr. Miroslavu Zámiškovi, nýbrž 25.7.2012 nesprávně Mgr. Marku Plajnerovi. Výzva žalovaného byla doručena až dva dny po konání přezkumného jednání. Z tohoto důvodu přezkum pohledávek trpí (KSPL 20 INS 2596/2012) zmatečností a přihláška původního věřitele měla být vyloučena z přezkumu konaném 23.7.20121 a vyčleněna k přezkumu zvláštnímu. Soudu prvního stupně vytkla, že účinnost popření pohledávek dovodil jen konstatováním zjištění z insolvenčního spisu a vyjádřila zásadní nesouhlas s tím, že je bez právního významu, zda zástupce původního žalobce zaslal soudu přílohy z vlastního podnětu nebo na výzvu žalovaného. Zároveň namítla, že se soud prvního stupně nevypořádal s její námitkou, že sporné pohledávky popřel žalovaný neplatně při formulaci, že popřel jejich existenci pro neexistenci důvodů jejich vzniku. K této části tak žalobkyně uzavřela, že v době konání přezkumného jednání ani nezačala původnímu žalobci běžet lhůta pro doplnění přihlášky pohledávky, přičemž doručení příloh nelze považovat za splnění výzvy žalovaného, a že sporné pohledávky nebyly popřeny platně; soud prvního stupně se těmito otázkami nevypořádal.

Z hlediska věcného k P1 uvedl, že změnil v průběhu řízení pouze její výši, nikoliv však skutečnosti, na kterých se zakládá, a proto nelze dovozovat, že se domáhal určení jiné než popřené pohledávky. Osvědčil, že podle dodatku č. 2 ke Smlouvě plyne jednoznačně , že termín plnění díla bylo 15.6.2007 ohledně objektů čp. 50 a 54 a 22.6.2007 ohledně objektu garáže a dílny a pokud tato data byla škrtnuta nebyly původním žalobcem řádně podepsána jejich oprava. Trvá proto na tom, že nelze dohodu měnit jednostranným záznamem dlužníka a ruční oprava dat je proto neplatná. Nebylo však zpochybněno, že dílo bylo odevzdáno 31.7.2007 a že dlužník se ocitl v prodlení od 16.6.2007 původnímu žalobci vznikla pohledávka ze smluvní pokuty.

K P2 namítl, že existuje v celé výši, původní žalobce ji nabyl postupní smlouvou z 1.8.2007 od Společnosti ICE, mající svůj původ v neuhrazené zálohové faktury dlužníka, jistiny těchto pohledávek zanikly jednostranným zápočtem původního žalobce proti pohledávkám dlužníka z ceny za dílo, zatímco příslušenství ve výši 318.717,-Kč nezaniklo.

K P3 žalobkyně uvedla, že dlužník (zhotovitel díla) 25.10.2007 vystavil fakturu na zaplacení prací podle smlouvy o dílo ve výši 3.765.349,-Kč se lhůtou splatnosti 8.11.2007. Tento den provedl původní žalobce jednostranný zápočet svých splatných pohledávek dlužníkovi ve výši 1.853.186,-Kč a zbývalo tak uhradit dlužníkovi rozdíl ve výši 1.912.163,-Kč. Za účelem úhrady této částky nakoupil původní věřitele clearingové prostředky v hodnotě 1.912.000,-Kč, jež převedl na dlužníků clearingový účet; tyto prostředky odmítl dlužník převzít. Dovodil, že dlužník porušil povinnost podle § 370 ObchZ a neposkytl součinnost potřebnou k řádnému splnění dluhu. Tím původnímu žalobci vznikla škoda rovnající se částce, kterou vynaložil na clearingové prostředky. Připomněl, že soud prvního stupně opětovně neprovedl důkaz spisem Městského soudu v Praze sp.zn. 31 Cm 20/2009, jež je pro posouzení existence P3 zásadní, a upozornil na rozsudek Vrchního soudu v Praze týkající se odvolání dlužníka v uvedené věci (v postavení žalobce) č.j. 1 Cmo 363/2010-414 ze 3.5.2011, v němž soud uvedl že dlužník byl povinen poskytnout původnímu žalobci (v citované věci v postavení žalovaného) příslušnou součinnost tím, že bude mít takový účet u Společnosti ICE veden, a to v zásadě až do splnění jeho závazků podle Smlouvy.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. (KSPL 20 INS 2596/2012)

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nadále nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Pravidla odůvodnění rozhodnutí soudu formulovaná v citovaném ustanovení mají za cíl, aby účastník, jemuž nebylo vyhověno, se mohl kvalifikovaně bránit takovému rozhodnutí soudu odvoláním a aby mohl brojit proti skutkovým zjištěním soudu a hodnocení provedených důkazů ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) a f) o.s.ř.

V projednávané věci opětovně soud prvního stupně nerespektoval výše uvedené ustanovení, neboť v napadeném rozsudku neuvedl, čeho se domáhá žalobce a jak se vyjádřil k žalobě žalovaný. Představa, že napadený rozsudek tvoří součást rozsudku zrušeného (č.j. 139 ICm 2453/2012-89 ze 7.10.2014) neodpovídá právní úpravě. Každé rozhodnutí ve věci samé tak musí obsahovat všechny rozhodné skutečnosti, aby nebylo třeba dovozovat jeho obsah nahlédnutím do spisu nebo do rozhodnutí předchozího, jež bylo zrušeno. Již v tomto směru je napadený rozsudek opět nepřezkoumatelný.

Přestože soud prvního stupně při věcném posouzení P1-P3 učinil skutková zjištění, jež posoudil po právní stránce a v tomto směru rozhodnutí netrpí již dříve vytýkanými vadami, při posouzení procesních vad týkajících se popření sporných pohledávek zůstává napadený rozsudek nesrozumitelný pro nedostatek důvodů.

Ve zrušovacím usnesení Vrchní soud v Praze uvedl, že popření P1-P4 budí pochybnosti pro rozpor mezi upraveným seznam pohledávek, obsahem protokolu o přezkumném jednání a vyrozuměním o popření pohledávek, zda byly řádně popřeny a v jakém rozsahu.

V odůvodnění napadeného rozsudku se soud právního stupně s těmito pochybnostmi (přestože v pořadí prvním rozsudku ve věci samé formulaci popření žalovaným uvedl jen v uvozovkách) prakticky nevypořádal, neboť pouze dovodil, že ke dni přezkumného jednání měl insolvenční soud k dispozici doplnění přihlášek podaných původním žalobcem a nic tak nebránilo k přezkumu Př-23. (KSPL 20 INS 2596/2012)

Podle § 193 InsZ o popření pohledávky co do její pravosti jede tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 194 InsZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Z insolvenčního spisu vedeného pod sp.zn. KSPL 20 INS 2596/2014 plyne, že 23.7.2012 proběhlo přezkumné jednání a podle protokolu (dok. B-3) správce uvedl, že popírá pohledávku věřitele č. 23 Jaromíra anonymizovano co do pravosti a výše 2.478.697,23 Kč s odůvodněním, že co do částky 2.465.564,61 Kč není dán právní důvod pro tuto pohledávku, resp. soubor přihlášených pohledávek, a co do částky 13.080 Kč došlo k zániku pohledávky jednostranným zápočtem v rozsahu 13.080,-Kč . Podle seznamu přihlášených pohledávek (dok. B-5) u původního žalobce je uvedeno, že se jedná o fakticky o 4 přihlášené pohledávky s uvedením jejich právního důvodu vzniku o celkové výši 2.478.697,23 Kč s tím, že je popírá v rozsahu 2.465.564,61 Kč. V upraveném seznamu přihlášených pohledávek (dok. B-20) je potvrzeno popření pohledávek v rozsahu 2.465.564,61 Kč a nadto je zde uvedeno, že žalovaný nepopírá pohledávku ve výši 13.132,62 Kč a lze se jen domnívat, že se jedná o dílčí pohledávku P4 v téže výši. V nalézacím spisu je připojeno vyrozumění žalovaného z 27.7.2012 o popření pohledávek v celé výši 2.478.697,23 Kč. Zjevně proto pak původní žalobce podal žalobu na určení pravosti P4.

Popření pohledávek, jak k němu došlo při přezkumném jednání, shledává odvolací soud neurčitým a nesrozumitelným, neboť původní žalobce nepřihlásil do insolvenčního řízení jedinou pohledávku ve výši 2.478.697,23 Kč, již bylo třeba přezkoumávat, nýbrž pohledávky P1-P4 ve výši, jak jsou uvedený výše. Pokud pak žalovaný uvedl, že tato pohledávka zanikla jednostranným zápočtem, není jednoznačně patrné, které z uvedených 4 pohledávek se týká popření v rozsahu 13.080,-Kč. Nadto důvody popření, jež formuloval žalovaný tak, že není dán důvod pro tuto pohledávku (byť se jednalo o pohledávky čtyři) jsou zcela nekonkrétní a původní žalobce pak se nemohl kvalifikovaně takovému popření bránit incidenční žalobou.

Odvolací soud konstatuje, že předpokladem vyhovění žaloby na určení popřeného práva je nejen to, že zda byla podána včas, a zda žalobce prokázal existenci popřených pohledávek, ale také zjištění, že k vůbec k popření pohledávky účinně došlo, neboť jinak nebyl důvod k podání žaloby; tuto otázku shledává za zásadní pro další řízení. Přestože ve zrušovacím usnesení výše uvedené rozpory odvolací soud naznačil, soud prvního stupně se otázkou, zda byly sporné pohledávky vůbec účinně popřeny, nezabýval a zabýval se žalobou ve věcné rovině.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěje-li k závěru, že k řádnému popření (KSPL 20 INS 2596/2012) pohledávek nedošlo, zamítne žalobu pro předčasnost. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Podle § 221 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud nepostupoval jen proto, že soudce, který napadený rozsudek vydal, již funkci soudce nevykonává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná