103 VSPH 58/2017-250
42 ICm 3666/2015 103 VSPH 58/2017-250 (KSCB 28 INS 11674/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína ve věci žalobkyně: JIVA TRADE s.r.o. , IČO: 25891359, se sídlem Olomouc, Horní Lán 15, zastoupená Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Olomouc, Horní nám. 7, proti žalované: Mgr. Zuzana Orbesová se sídlem Olomouc, Železniční 469/4, insolvenční správce dlužníka: JIP-Papírny Větřní, a.s. se sídlem Větřní, Papírenská 2, IČO: 45022526 zastoupená JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, o určení pohledávky, o odvoláních účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. září 2016, č.j. 42 ICm 3666/2015-207,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 42 ICm 3666/2015-207 ze dne 13. září 2016 se v bodech I., III., IV., VI., VII., VIII., IX. a X. mění tak, že žaloba na určení pravosti, výše a pořadí pohledávek P250-2 ve výši 23.619.661,98 Kč, P250-3 ve výši 2.770.916,16 Kč, P250-4 ve výši 1.233.099,10 Kč a P250-5 ve výši 1.307.237,12 Kč v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Českých Budějovic sp.zn. KSCB 28 INS 11674/2013 se zamítá pro předčasnost.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz (KSCB 28 INS 11674/2013)

II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 42 ICm 3666/2015-207 ze dne 13. září 2016 se v bodě II. výroku potvrzuje ve znění, že žaloba na určení pravosti pohledávek P250-2 ve výši 328.583,-Kč, 122.603,08 Kč a 236.585,62 Kč vyúčtovaných fakturami č. 1300011, 1300013 a 1300032 se zamítá pro předčasnost.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

1. Žalobce coby věřitel dlužníka se žalobou podanou proti žalovanému v postavení insolvenčního správce dlužníka domáhá určení, že jsou po právu ve výších uplatněných v přihlášce jeho pohledávky za dlužníkem s právem na přednostní uspokojení z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka, které žalovaný popřel. 2. Konkrétně se jedná o pohledávku ve výši 23.619.661,98 Kč (P250-2) s příslušenstvím vzniklou z titulu neuhrazené kupní ceny za dílčí kupní smlouvy, na jejichž základě dodal dlužníkovi sběrový papír a ve dvou případech celulózu s tím, že tyto dodávky dlužníku vyúčtoval 30 vyjmenovanými fakturami. Nárok za zaplacení dodané celulózy byl do této pohledávky (P250-2) zařazen omylem, když měl být zařazen pod pohledávku P250-5. Vedle toho byla 3 fakturami vyúčtována dlužníku dodávka celulózy v měsíci lednu, únoru a březnu 2013 ve výši 10 EUR za tunu. Tento materiál byl dodáván na konsignační sklad v areálu dlužníka, kde byl uložen coby vlastnictví žalobce do doby, než jej dlužník odebral jako vstupní materiál své výroby, v kterémžto okamžiku mu byla dodávka vyúčtována a vlastnictví převedeno na dlužníka. Celulóza nebyla převedena na dlužníka, ale byla mu dodána za účelem zpracování pro žalobce. Z nabízených důkazních listin pak má vyplývat, druh zboží, jeho množství a cena a to, že dlužník odebral nejméně takové množství, které mu bylo celkem fakturováno. Tyto obchody se odvíjely dle rámcové smlouvy o konsignačním skladu z 25.5.2011. V případě její neplatnosti či v případě, že obchody byly uskutečněny mimo její rámec, má žalobce nárok na požadované plnění z titulu realizovaného faktického plnění. 3. Dále jde o pohledávku ve výši 2.770.916,16 Kč (P250-3) s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé při plnění rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011, podle které byla dlužníku žalobcem v lednu, únoru a březnu 2013 dodána celulóza za účelem jejího zpracování pro žalobce s tím, že nebezpečí škody na věci nesl dlužník. Žalobce dodal dlužníku o 164.119 kg celulózy více, než bylo reálně zpracováno. Cena ztracené celulózy byla dlužníku vyúčtována v souladu s jejich obchodní praxí ve výši 106.985,18 EUR. 4. Pohledávka ve výši 1.233.099,10 Kč s příslušenstvím (P250-4) vznikla z titulu náhrady škody při plnění rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011, podle které žalobci dlužník dodal hotové výrobky z papíru, jejichž cena byla vyúčtována vyjmenovanými fakturami, které žalobce uhradil aniž by zboží fakticky odebral. Nebezpečí škody na věci nesl dlužník. Tyto věci se však ve skladu dlužníka zřejmě nenacházejí. 5. Pohledávka ve výši 1.307.237,12 Kč s příslušenstvím (P250-5) vznikla z titulu náhrady škody při plnění rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011, podle které žalobce dodal v roce 2012 dlužníku celulózu (ve svém vlastnictví do doby jejího zpracování) za účelem jejího zpracování pro žalobce. Nebezpečí škody na věci nesl dlužník. Cena ztracené celulózy byla na základě souhlasu stran vyúčtována fakturou ze dne 31.12.2012 ve výši 2.466.002,98 Kč, z čehož byla část zaplacena zápočtem ze dne 8.3.2013 a část uhrazena dne 11.4.2013. Výše této pohledávky tedy činí 1.275.697,68 Kč s úroky ve výši 31.539,44 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013)

6. Tyto pohledávky jsou zajištěny s právem přednostního uspokojení z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka v podobě papírenského stroje č. 4 včetně příslušenství dle zástavní smlouvy ze dne 8.9.2010, pohledávek dlužníka vůči správci daně z titulu nároku na vrácení nadměrného odpočtu DPH dle smlouvy ze dne 24.6.2011, a zásob rozpracovaných výrobků uložených ve skladech dlužníka Větřní, Papírenská 2 a Zábřeh, Lukavice 21 7. Žalovaný žádá zamítnutí žaloby. Trvá na popření všech uvedených pohledávek žalobce. K pohledávce č. 2 především namítá, že smlouvu o konsignačním skladu považuje za neplatnou pro rozpor s dobrými mrav a pro porušení zásad poctivého obchodního styku, neboť výrazně zvýhodňuje žalobce na úkor dlužníka. Předmětné výrobky nebyly nikdy součástí konsignačního skladu a nebyly být dlužníkem ani odebrány. Pohledávka tedy nevznikla. Bylo-li dotčené zboží spotřebováno, nepodléhalo režimu konsignačního skladu a nebylo ve vlastnictví žalobce, ale dlužníka, který jej zaplatil. Bylo-li by zjištěno, že zboží patřilo žalobci a dlužník jej spotřeboval, připadalo by v úvahu bezdůvodné obohacení. Žalobcem by pak muselo být prokázáno, jaký materiál dodal a o co se zvětšil majetek dlužníka. Nárok na příslušenství by pak byl vyloučen, neboť výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla učiněna až přihláškou pohledávky. Sběrový papír dodaný žalobcem nelze jednoznačně identifikovat, ani odděleně od ostatního zboží v konsignačním skaldu skladovat. Žalobce nebyl jediným dodavatelem tohoto materiálu dlužníkovi. 8. K pohledávce č. 3 žalovaný namítá, že žádná celulóza, která by byla dlužníku dodána v režimu smlouvy o obchodní spolupráci a nebyla pro žalobce zpracována či uskladněna tu není. Žádnou takovou celulózu dlužník neztratil. Bez porušení povinnosti dlužníka ze smlouvy ke vzniku škody dojít nemohlo. Pohledávka č. 4 dána není, neboť smlouva o obchodní spolupráci je neplatná. Nikdy nemohla nastat situace, že by výrobky ve vlastnictví žalobce byly umístěny na skladě dlužníka a zároveň byla zaplacena jejich cena žalobcem. Nejsou tu žádné výrobky, se kterými by bylo naloženo jinak než dle smlouvy o obchodní spolupráci. K doložení nároku předložená faktura nepostačuje. Pohledávka č. 5 není po právu, neboť tvrzení žalobce nebyla doložena a smlouva o obchodní spolupráci je neplatná. K doložení nároku předložená faktura nepostačuje. 9. Co do uplatňovaného zajištění namítá, že zástavní smlouva je neplatná pro neurčitost. Nejsou v ní specifikovány pohledávky, které mají být zajištěny ani smlouva, ze které by měly být generovány. Neplatná je i smlouva o zajišťovacím převodu práva. Bez ohledu na to zástavní smlouva nekryje nárok na náhradu škody. 10. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávky P250-2 ve výši 22.930.860,90 Kč jsou po právu (bod I. výroku). Žalobu na určení, že dílčí pohledávky žalobce P250-2 ve výši 328.583 Kč (vyúčtované fakturou č. 130001-správně 1300011), ve výši 122.603,08 Kč (vyúčtované fakturou č. 1300013) a ve výši 236.585,62 Kč (vyúčtované fakturou č. 1300032) byly žalobcem do přihlášeny po právu zamítl pro předčasnost (bod II. výroku). Řízení co do částky 992,88 Kč s příslušenstvím ve výši 36,50 u pohledávky P250-2 zastavil (bod III. výroku). Určil, že pohledávka P250-3 ve výši 1.368.887,50 Kč je po právu (bod V. výroku). Žalobu na určení pravosti dílčí pohledávky žalobce P250-3 ve výši 1.368.886,66 Kč zamítl (bod V. výroku). Řízení zastavil co do částky 33.142 Kč u pohledávky P250-3 (bod VI. výroku). Určil, že pohledávky P250-4 ve výši 1.219.951 Kč jsou po právu (bod VII. výroku). Řízení částečně zastavil co do částky 13.148,10 Kč u pohledávky P250-4 (bod VIII. výroku). Určil, že pohledávka P250-5 ve výši 1.307.237,12 Kč je po právu (bod IX. výroku). Zamítl žalobu a na určení, že pohledávky P250-2,3,4,5 jsou zajištěny papírenským strojem č. 4 dle zástavní smlouvy ze dne 8.9.2010, pohledávkami dlužníka vůči Specializovanému finančnímu úřadu ve výši 3.191.132,-Kč, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24.6.2011a zástavním právem k souboru věcí dlužníka na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí uzavřené

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013)

dme 28.6.2011 (bod X. výroku). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod XI. výroku). 11. Vyšel z toho, že žaloba byla podána včas dle § 198 odst. 1 InsZ, že žalovaným byly sporné pohledávky popřeny pouze co do pravosti a jejich pořadí, nikoliv však co do jejich výše, když tvrzení žalovaného o tom, že jejich výše je nanejvýš 1 Kč obchází ust. § 194 InsZ. 12. Co do pohledávky P250-2, odkazuje na ust. § 409 obchodního zákoníku a § 174 odst. 2, § 188 odst. 2 insolvenčního zákona dospěl k závěru, že každá jednotlivá pohledávka z titulu kupní ceny za dodaný sběrový papír, jak byla souhrnně dlužníku vyúčtována žalobcem 28 fakturami (33 přihláškových faktur, bez faktur č. 130011, č. 130013 a č. 130032 a faktur č. 1120123 a č. 1120125) je po právu. Smlouvy o konsignačním skladu nelze z právního hlediska hodnotit jako důvod vzniku uplatňovaných pohledávek a slouží jen jako vodítko pro vyložení vůle účastníků při jejich vzájemné spolupráci. Právním důvodem vzniku pohledávek je pak každá jednotlivá právní skutečnost při každé jednotlivé zakázce . Z provedeného dokazování má za zřejmé, že účastníci postupovali podle smlouvy o konsignačním skladu až do okamžiku odebrání sběrového papíru dlužníkem, kdy již smlouvou o konsignačním skladu předvídaný postup stran mezi účastníky nebyl uplatňován, neboť dlužník nezasílal žalobci objednávky na odebírané zboží. Byly však konkludentně uzavírány kupní smlouvy. Žalobce prokázal dodání předmětného sběrového papíru a prokázal i cenu sjednanou za sběrový papír a mezi účastníky je nesporné, že tento papír se již u dlužníka nenachází. Proto, obecně popisuje, jakým způsobem probíhala obchodní spolupráce žalobce s dlužníkem (aniž by specifikoval konkrétní skutková zjištění, z nichž vycházel) žalobě v části týkající se nezaplacené kupní ceny za odebraný sběrový papír vyhověl. 13. Část žaloby týkající se pohledávek uplatněných pod P250-2 z titulu odměny za dodanou celulózu (plnění vyúčtované fakturou č. 1300011, č. 1300013 a č. 1300032) soud prvního stupně zamítl pro předčasnost, neboť žalobce nesplnil své povinnosti stanovené mu v ust. § 174 odst. 2 InsZ, když dostatečně přesně nevylíčil rozhodující skutečnosti pro vznik a výši přihlašované pohledávky. Holé tvrzení, že mezi dlužníkem a žalobcem byla vyúčtována odměna za dodanou celulózu, což byla dle dohody stran obchodní přirážka, která byla hrazena i v předchozích měsících je nedostatečné. Insolvenční správce tak měl postupovat ve smyslu ustanovení § 188 odst. 2 InsZ, neboť přihláška nebyla způsobilá k přezkumu. 14. Co do pravosti pohledávky přihlášené pod č. P250-3 vycházel z toho, že v období ledna až března 2013 bylo dovezeno do podniku dlužníka žalobcem o 84 tun celulózy více, než mu podle rámcové smlouvy o obchodní spolupráci náleželo, přičemž obvyklá cena této odebrané celulózy bez smluvního podkladu byla v daném období 520 EUR za jednu tunu bez DPH. Co do pravosti P250-4 poukázal na to, že v rámci žalobních tvrzení žalobce poskytl soudu přehlednou tabulku s označením důkazů o výrobě tvrzených výrobků pro žalobce a důkazů o jejich zaplacení, které soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Po zohlednění zpětvzetí přihlášky a zpětvzetí žaloby, týkající se pohledávky P250-4 je dle jeho názoru mezi účastníky nesporný skutkový stav vylíčený v přihlášce. Ohledně P250-5 je mezi účastníky nesporné, že v minulosti byla uzavřena mezi dlužníkem a žalobcem dohoda ohledně schodku na odebrané celulóze ve které byl schodek zjištěn ve výši tvrzené žalobcem v přihlášce, přičemž přihlášková výše pohledávky odpovídá vyúčtování fakturami č. 11201141, č. 1120123 a č. 1120125. 15. Proto, odkazuje na § 420 odst. 1 občanského zákoníku 40/1964 Sb. a § 373 obchodního zákoníku dospěl u P250-3 k závěru, že dlužník odebral celulózu, ke které mu nesvědčilo žádné právo, a způsobil svým zaviněným jednáním žalobci škodu, jejíž výše je mezi účastníky nesporná. Ve zbytku nároku, vycházeje z nesporných tvrzení účastníků ohledně množství zpracované celulózy dlužníkem, ke které neměl vlastnické právo, žalobu jako nedůvodnou zamítl. U P250-4 mezi účastníky byly uzavřeny kupní smlouvy na prodej zhotoveného zboží, jehož cena byla žalobcem uhrazena, avšak zboží již neodebral a jeho odebrání již není možné, neboť se u

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013)

dlužníka nenachází. Dlužník tak žalobci způsobil škodu ve výši kupní ceny za neodebrané zboží. Žalobě týkající se pohledávky P250-5 bylo vyhověno na základě nesporných tvrzení účastníků, která se promítla taktéž do výše vyhovujícího výroku u dílčí pohledávky P250-2, neboť skutková tvrzení vážící se ke dvěma fakturám č. 1120123 a č. 1120125 byla zahrnuta co do číselného vyjádření v přihlášce pohledávky a navazujícím petitu žaloby pod přihláškou P250-2. 16. Co do zajištění těchto pohledávek dospěl soud prvního stupně s podrobným odůvodněním k závěru, že zástavní smlouva k věcem movitým je dle § 39 o.z. neplatná, neboť postrádá označení druhu zajišťované pohledávky a není možné zjistit, které pohledávky mají tvořit předmět zajištění. Není zde uvedena ani výše zajišťovaných pohledávek. Pro svou neurčitost v rozporu s § 155 odst. 4 občanského zákoníku je neplatné i ujednání o zřízení zástavního práva k pohledávkám, které nejsou identifikovány. Mimo to, pohledávka, která měla tvořit předmět zajištění, neexistuje. Neplatná je i smlouva o zajišťovacím převodu práva k souboru věcí, neboť vykazuje ve smyslu ust. § 169 písm. e) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. znaky nepřípustné propadné zástavy. 17. Včas podaným odvoláním proti bodům II. a X. výroku tohoto rozhodnutí žalobce navrhl, aby v části, o které bylo rozhodnuto bodem II. výroku byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně a co do bodu X. výroku, aby žalobě bylo vyhověno. Především má za to, že jeho přihláška v části, ve které byla žaloba zamítnuta pro předčasnost, byla podána řádně a vytýkané vady neobsahuje. Nárok na určení pořadí sporných pohledávek nebyl správně posouzen. Je přesvědčen, že jeho pohledávky tvrzenými způsoby zajištěny jsou. S odvolací argumentací žalovaného nesouhlasí. 18. Včas podaným odvoláním proti bodům I., IV., VII., IX. a XI. výroku tohoto rozhodnutí žalovaný navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Je přesvědčen, že smlouva o konsignačním skaldu je neplatná pro neurčitost. Vymezení skladu adresou Papírenská 2 Větřní je neurčité, neboť se zde nacházelo více konsignačních skladů. Sběrový papír dodaný žalobcem nelze jednoznačně identifikovat, ani skladovat odděleně od ostatního zboží ve skladu. Vlastnictví se dá nabýt jen ke konkrétní věci a nestačí aby smluvní straně bylo jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to zároveň objektivně seznatelné třetím osobám. K převodu druhově určené věci nestačí smlouva, ale je třeba i její odlišení od jiných druhově určených věcí. Pokud tvrzené transakce probíhaly, pak mimo režim smlouvy o konsignačním skladu. Mimo to namítá, že sporné pohledávky byly žalobcem přihlášeny neurčitým způsobem a žaloba proto měla být zamítnuta pro předčasnost. 19. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 20. Je především třeba konstatovat, že ani u jedné z projednávaných pohledávek (mimo části, ve které byla žaloba zamítnuta pro předčasnost) není rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodněno způsobem požadovaným zákonem (§ 157 odst. 2 o.s.ř. za použití § 7 InsZ), a v tomto směru je pro nedostatek důvodů a zčásti pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné. U posuzované pohledávky č. 2 není odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně řádné ani po stránce skutkové (rozhodná skutková zjištění nejsou z podstatné části vůbec uvedena) ani po stránce právní. Obdobně to platí i u pohledávek č. 3, 4 a 5, ve vztahu ke kterým soud prvního stupně nedůvodně vychází pouze z okolností mezi účastníky nesporných a po právní stránce věc hodnotí nejednoznačně a povrchně. Byť by tyto okolnosti svědčily pro zrušení napadeného rozhodnutí odvolacím soudem dle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ, ten (veden odlišným právním názorem na věc v části, ve které rozhodnutí přezkoumatelné je, totiž co do závěru o bezvadné přihlášce pohledávek žalobce) takto nepostupoval a po částečném zopakování dokazování dospěl k závěru, že je možné o věci rozhodnout.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013)

21. Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. 22. Podle § 173 odst. 4 InsZ, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. 23. Podle § 176 InsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. 24. V ustanovení § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, jsou upraveny náležitosti přihlášky pohledávky. Kromě jiných přihláška pohledávky musí obsahovat bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky. 25. Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. 26. Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen. 27. Podle § 200 InsZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odst. 1). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5). 28. Z citovaných ustanovení insolvenčního zákona plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro vznik pohledávky, které ji individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána nejen insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku dle § 200 InsZ popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Řádné uplatnění nároku přihláškou pohledávky pak je předpokladem pro závěr, zda věřitel popřené pohledávky se domáhá podanou incidenční žalobou určení pohledávky na základě skutečností, jež byly předmětem přezkumu (§ 198 odst. 2 InsZ).

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013)

29. Odvolací soud z několikrát doplňované (26.9.2013 a 20.5.2014) přihlášky pohledávek žalobce ze dne 30.7.2013, evidované v insolvenčním rejstříku pod P250 zjistil, že žalobce přihlásil celkem 5 pohledávek v celkové výši 71.736.564,67 Kč. 30. Jako důvod vzniku pohledávky č. 2 (o pohledávce č. 1 je vedeno samostatné řízení) uvedl neuhrazenou kupní cenu za dílčí kupní smlouvy uzavřené v režimu smlouvy o konsignačním skladu ze dne 25.5.2011, na jejichž základě dodal dlužníku sběrový papír (jehož dodání vyúčtoval dlužníku 31 fakturami), resp. v několika případech celulózu. Fakturami 1300023, 1300025 byla dlužníku vyúčtována cena celulózy s tím, že pod pohledávku č. 2 byly zařazeny omylem, neboť věcně patří pod pohledávku č. 5. Fakturami 1300011, 1300013 a 1300032 žalobce dlužníku vyúčtoval odměnu za celulózu dodanou v lednu, únoru a březnu 2013 za cenu 10,-EUR za každou dodanou tunu. Tato odměna byla v podstatě smluvní obchodní přirážkou a byla hrazena i v předchozích měsících na základě dohody obou stran. Materiál byl věřitelem dodáván na konsignační skald, který se nacházel v areálu dlužníka, byl tam coby vlastnictví žalobce uskladněn a v okamžiku, kdy jej dlužník ze skladu za předem dohodnutou cenu v maximálně možném množství odebral (za účelem jeho zpracování), žalobce vystavil příslušnou fakturu. 31. Důvodem vzniku pohledávky č. 3 je nárok na náhradu škody způsobené při plnění rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011 tím, že v lednu, v únoru a v březnu 2013 žalobce dodal dlužníku celulózu za účelem jejího dalšího zpracování pro žalobce v množství o 164.119,-Kč vyšším, než bylo dlužníkem reálně použito k dohodnutému účelu. Cenu ztracené celulózy vyúčtoval žalobce dlužníku fakturou č. 1300042 (kterou také cituje v seznamu faktur dokládajících vznik pohledávky P250-2 z titulu dodaného sběrového papíru). 32. Důvodem vzniku pohledávky č. 4 je nárok na náhradu škody způsobené při plnění rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011 tím, že dlužníkem byly žalobci dodány hotové výrobky z papíru, jejichž cena byla vyúčtována vyjmenovanými fakturami, které žalobce uhradil, nicméně zboží fyzicky neodebral a zůstalo ve skladu dlužníka, který nesl nebezpečí škody na něm po celou dobu jeho uskladnění. Dotčené výrobky se na skaldech dlužníka nenacházejí. 33. A konečně důvodem vzniku pohledávky č. 5 je nárok na náhradu škody způsobené při plnění rámcové smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24.6.2011 tím, že v roce 2012 žalobce dodal dlužníku celulózu, kterou dlužník zpracoval na hotové výroby pro něj. Vlastnické právo k celulóze přecházelo na dlužníka až jejím zpracováním. Nebezpečí škody na celulóze nesl po celou dobu dlužník. Na vzniklém schodku se žalobce s dlužníkem dohodl s tím, že tento činí 1,275.697,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 31.539,44 Kč. 34. Z přihlášky pohledávek žalobce také vyplývá, že tyto pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k papírenskému stroji č. 4 včetně příslušenství dle zástavní smlouvy ze dne 8.9.2010 (pohledávky č. 2,3,4,5), zástavním právem k pohledávkám dlužníka vůči správci daně z titulu nároku na vrácení nadměrného odpočtu DPH dle smlouvy ze dne 24.6.2011 (pohledávky č. 2,3,4,5) a zajišťovacím převodem vlastnického práva k souboru věcí dle smlouvy ze dne 28.6.2011 (pohledávky č. 3,4,5). 35. Z uvedeného je zřejmé, že přihláška těchto pohledávek trpí nedostatky, jež ji v celém rozsahu činí neprojednatelnou pro nesrozumitelnost, resp. nedostatek důvodů. Skutkové okolnosti významné pro vznik jednotlivých nároků žalobce nejsou totiž v jeho přihlášce konkretizovány s takovou přesností a úplností, aby bylo možno učinit jednoznačný závěr o titulu jejich vzniku a o jejich výši. 36. Je-li pohledávka č. 2 uplatňována z titulu uzavření několika kupních smluv, z nabízených tvrzení nelze zjistit konkrétní okolnosti, na základě kterých takové smlouvy měly vzniknout a co bylo jejich obsahem. Odkazy na přiložené faktury (coby důkazní prostředek) takový nedostatek zhojit nemohou, když vylíčení rozhodujících skutečností sice může mít zprostředkovaně původ i

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013)

v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (u přihlášky pohledávky to platí obdobně). Jedná se však o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodující skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako výjimka by měl být aplikován spíše restriktivně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 742/2006-R 38/2009). 37. Jsou-li pohledávky 3, 4 a 5 uplatňovány z titulu náhrady škody, odůvodnění jejich vzniku a výše je také nedostatečné, když (jak žalovaný důvodně namítá), není vůbec zřejmé, jaké povinnosti měl dlužník ve vztahu k žalobci v daných souvislostech porušit, aby bylo možno dospět k závěru o jeho odpovědnosti za škodu vůči žalobci. 38. Titulem nárokovaných plnění přitom nemohou být tvrzené rámcové smlouvy, které bez dalšího nejsou dostatečným důvodem vzniku konkrétních pohledávek, a samy o sobě pouze deklarují pravidla vzájemného obchodování a spolupráce žalobce s dlužníkem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 629/2006 a 23 Cdo 4644/2014). 39. Tyto nedostatky nelze zhojit doplněním (či změnou) tvrzení odůvodňujících nároky žalobce v rámci daného incidenčního sporu (§ 198 odst. 2 InsZ), o což se žalobce evidentně pokoušel. Nebyly-li jednotlivé nároky žalobce uplatněny řádnou přihláškou, nebylo možno je ani řádně přezkoumat žalovaným správcem (příp. ostatními věřiteli). 40. Zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, řádně zahájeném včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu musí pro předčasnost zamítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2011, sp. zn. 29 Cdo 1072/2010). 41. Proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 7 InsZ změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost, a to i ve vztahu k závislým výrokům o částečném zastavení řízení (o němž bylo soudem prvního stupně ve světle jeho usnesení ze dne 30.8.2016 na čl. 199 spisu v rozporu se zákonem rozhodnuto duplicitně). V části, ve které tímto způsobem o nárocích žalobce rozhodl již sám soud prvního stupně (bod II. výroku napadeného rozhodnutí) je napadené rozhodnutí věcně správné, a proto jej podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil ve znění reagujícím na vadné uvedení čísla jedné z dotčených (a ve výroku uvedených) faktur. 42. Bude-li přihláška žalobce k výzvě insolvenčního správce řádně doplněna (v přihlášce musí být úplná tvrzení o tom, z čeho pohledávka a její výše pramení a tato musí být přístupná všem účastníkům insolvenčního řízení včetně příloh), bude třeba ji znovu přezkoumat při zvláštním přezkumném jednání. 43. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř. za použití § 163 InsZ. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému spočívají ve skutečnosti, že ve věci nebylo rozhodnuto s konečnou platností, a nelze proto uvažovat o tom, že by žalovaný měl úspěch ve věci samé.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 28 INS 11674/2013) rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 InsZ).

Praha dne 7. února 2018

JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M., v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.