103 VSPH 56/2012-72
98 ICm 713/2010 103 VSPH 56/2012-72 (MSPH 98 INS 9318/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: GOLDBECK Bau, spol. s r.o., IČO 64574661, se sídlem ve Vrdech, Chrudimská 42, zast. JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Benešova 610, proti žalovanému: JUDr.Pavel Čížkovský, advokát se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 18/780, insolvenční správce dlužníka LUDAS, spol. s r.o., IČO 25990438, se sídlem v Praze 1, Thunovská 179/12, za vedlejšího účastenství: Silnice Horšovský Týn, a.s., IČO 45359164, se sídlem v Horšovském Týnu, Nad rybníčkem 40, zast. Mgr. MUDr.Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, na straně žalované, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2011, č.j. 98 ICm 713/2010-24,

tak to:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.července 2011, č.j. 98 ICm 713/2010-24 se mění tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 6.000.120,--Kč za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp.zn. MSPH 98 INS 9318/2009, se zamítá pro předčasnost.

II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 12.342,--Kč ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám Mgr. MUDr.Zdeňka Kubici, advokáta se sídlem v Praze 1. (MSPH 98 INS 9318/2009)

III. Ve vztahu žalobce žalovaný žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odův odně ní :

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení ve věci dlužníka přihlášené a v jeho průběhu žalovaným popřené pohledávky ve výši 6.000.120,--Kč (sporná pohledávka) z právního důvodu odpovědnosti za škodu způsobené mu dlužníkem tím, že neodstranil vady děl jako jejich zhotovitel, a to na základě smlouvy o dílo ze 4.5.2005 č.j. 5601-9.01+9.02+9.24+9.28, jejímž předmětem bylo kompletní provedení zemních prací včetně stabilizace zemin betonářských prací venkovních zpevněných ploch a zařízení staveniště včetně veškerých přípravných , projekčních a vedlejších výkonů pro stavbu PRO-PARKRIDGE Jirny (S-1) a z 20.4.2004, č.j. Pro 147/901.1, jejímž předmětem bylo kompletní provedení zemních prací, venkovních zpevněných ploch a dodávky materiálu včetně veškerých přípravných, projekčních a vedlejších výkonů pro stavbu PR 0147 Ahold Olomouc (S-2). V případě vad díla podle S-1 dlužník uznal svou odpovědnost za vady a vyslovil souhlas, aby si je odstranil s tím, že náklady s tím spojené mu přeúčtuje; vady odstranila společnost Stavmater International, spol. s r.o. a náklady činily 3.927.000,--Kč. Po započtení této částky na pohledávky dlužníka ve výši 1.655.455,12 Kč činí pohledávka 2.271.554,--Kč a po připočtení zákonného úroku z prodlení 2.455.129,--Kč (P-1).V případě vad díla podle S-2 dlužník na reklamace vad nereagoval, a proto přistoupil k odstranění vad sám; vady odstranila společnost BV Bau, spol. s r.o. za cenu 3.467.660,--Kč, po připočtení úroků z prodlení činí pohledávka 3.545.991,--Kč (P-2). Sporná pohledávka tak představuje škodu, jež mu vznikla v souvislosti s tím, že dlužníkova díla podle S-1 a S-2 měla vady, jež odstranil prostřednictvím třetích osob.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož žalobce přihlásil do insolvenčního řízení P-1 a P-2 jako náhradu škody z reklamace děl podle S-1 a S-2. Pohledávky pak doložil smlouvami, jež jsou prakticky identické a odchylují se pouze ve specifikaci díla, přičemž v obou z nich je obsaženo smluvní ujednání o postupu při odstraňování vad děl. Poukázal na to, že P-1 dokládá žalobce S-1, reklamačním hlášením z 31.7.2007, oznámením o zápočtu a dopisem-reklamace zpevněných ploch z 26.10.2007, zatímco P-2 S2, reklamačním hlášením ze 14.4.2009, přefakturací nákladů z 20.8.32009, protokolem o převzetí opravených ploch ze 4.8.2009, řadou faktur a oznámením o zahájení prací z 1.7.2009, zdůraznil, že žalobce, přestože je zřejmé, že se jedná o odpovědnost za vady děl, nepředložil žádná tvrzení a důkazy k nim, jimiž by prokázal, že díla měla vady; protokol o převzetí opravených ploch se netýká vad asfaltového povrhu a týká se pouze drenáží. Žalovaný proto uzavřel, že podle přihlášky P-1 a P-2 byly přihlášeny jako nárok z odpovědnosti za škodu způsobenou zřejmě vadným provedením díla a že takový nárok neplyne z přiložených listin. V žalobě samotné se však domáhá nároku ze S-1 a S-2 z odpovědnosti za vady, a to na základě tvrzení, k nimž však vzhledem k ustanovení § 198 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), by neměl soud prvního stupně přihlížet.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod

2 (MSPH 98 INS 9318/2009)

II. výroku). Vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce s dlužníkem uzavřel S-A a S-2, že v rámci záruční doby se na odevzdaných dílech projevily vady, které žalobce u dlužníka (zhotovitele) reklamoval a ten je neodstranil. Proto žalobce v souladu s § 14 odst. 3 obou smluv odstranil vady děl na účet dlužníka prostřednictvím třetí firmy, a to Stavmater International, spol. s r.o. a BV Bau, spol. s r.o. Poté, co byl na dlužníkův majetek prohlášen konkurs, přihlásil žalobce včas své nároky na úhradu nákladů spojených s odstraněním reklamovaných vad v insolvenčním řízení ve výši sporné pohledávky s tím, že důvodem jejího vzniku je reklamace škody děl dle S-1 a S-2. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Cdo 1089/2000 dospěl k závěru, že v přihlášce pohledávek žalobce dostatečně uvedl rozhodné skutečnosti, na nichž se P-1 a P-2 zakládají, neboť odkázal na S-1 a S-2, jako důvod vzniku pohledávek uvedl reklamaci provedeného díla dlužníkem, a dovodil, že stručná tvrzení uvedená v přihlášce pohledávek pak dovylíčil v incidenční žalobě, nikoliv v rozporu s ustanovením § 198 odst. 2 InsZ. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že díla trpěla reklamovanými vadami a že žalobce vynaložil v souvislosti s jejich odstraněním částky, jež tvoří spornou pohledávku. K námitce žalovaného, že díla na základě obou smluv neměla žádné vady, odmítl s tím, že svá tvrzení žalovaný neprokázal, žádné důkazy k nim ostatně nenabídl, a že byla naopak vyvrácena důkazy předloženými žalobcem. Cituje ustanovení § 560 ObchZ dospěl soud prvního stupně, že je tu dána dlužníkova odpovědnost za vady, že měl možnost reklamované vady odstranit, avšak když tak neučinil přes žalobcovu výzvu, musel si být vědom toho, že v souladu se zněním S-1 a S-2 (§ 14 odst. 3) žalobce tyto vady odstraní na účet dlužníka prostřednictvím třetích osob a tím se zbaví možnosti ovlivnit výši vynaložených nákladů. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 202 odst. 1 InsZ, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o určení pravosti výše či pořadí pohledávek proti insolvenčnímu správci.

Tento rozsudek napadli v zákonem stanovené lhůtě jak žalovaný, tak vedlejší účastník.

Žalovaný navrhoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že se žaloba zamítá. Zopakoval svou dosavadní argumentaci s odkazem na ustanovení § 198 odst. 2 InsZ. Upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Cdo 2264/2008, v němž soud formuloval a odůvodnil závěr, že není významné, že věřitel přihlásil pohledávku, kterou kvalifikoval jako nárok na náhradu škody, ale to, že ji skutkově vymezil jako nárok na odstranění vad díla. Dovozoval proto, že chybí-li v přihlášce jakákoli skutková tvrzení, která by umožnila nárok posoudit jako nárok ze smlouvy, jak je v tomto řízení tvrzeno až v žalobě, nelze k těmto opožděně tvrzeným skutečnostem přihlédnout, neboť poslední možnost uplatnění těchto nových důvodů byla do skončení přezkumného jednání. Trval na tom, že z obsahu přihlášky pohledávek nelze dospět k jinému závěru, než že se jedná o pohledávku z odpovědnosti za škodu, kterou dlužník žalobci způsobil porušením své povinnosti plynoucí z reklamace díla. Uzavřel, že se nejedná o situaci, kdy byl přihlášený nárok nesprávně označen, ale o situaci, kdy byl přihlášen jiný nárok, než který má být v projednávané věci určen, tedy nárok dosud nepřihlášený a nepřezkoumaný. Doplnil, že díla žalobce převzal jako bezvadná a pokud tvrdí, že se něm objevily vady, má důkazní břemeno ohledně prokázání jejich existence. Opačné závěry soudu prvního stupně proto odmítl jako neodůvodněné.

3 (MSPH 98 INS 9318/2009)

Vedlejší účastník navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že se žaloba zamítá. Shodně se žalovaným zejména namítl, že soud prvního stupně nesprávně kvalifikoval ustanovení § 198 odst. 2 InsZ, nadto namítl, že v případě P-1 byla přihlášena pohledávka vázána na smlouvu o dílo z 27.6.2005 č. 5701-901, zatímco v žalobě samotné žalobce ji odvozuje ze S-1, vytkl soudu prvního stupně, že věcně podřadil žalobcovy nároky pod ustanovení § 560 ObchZ a přehlédl, že v S-1 a S-2 se jejich účastníci dohodli , že se jejich smluvní ujednání řídí právem německým. Dále vedlejší účastník namítl, že S-1 a S-2 jsou absolutně neplatné z důvodu jejich neurčitosti, že soud prvního stupně nemohl žalobě vyhovět, neboť žalobce nespecifikoval jednotlivé vady děl a nebylo možné posoudit, zda-li jsou kryty zárukou, a poznamenal, že v tomto směru povinnost tvrzení a důkazní je na žalobci. Doplnil, že napadený rozsudek obsahuje pouze souhrnná zjištění, jež ho činí nepřezkoumatelným.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že je odvolání opodstatněno z důvodů, jež ospravedlňují jeho projednání z důvodu hospodárnosti řízení, přestože trpí vadou spočívající v tzv. souhrnném zjištění (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 20 Cdo 2492/99 z 19.7.2001).

Z přihlášky pohledávky žalobce z 5.3.2010 odvolací soud zjistil, že jako pohledávku č. 1 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 2.271.554,--Kč jako jistinu, že důvodem vzniku je náhrada škody z reklamace díla dle smlouvy o dílo ze dne 27.6.2005, č. 5701-901 ve znění dodatku č. 1 ze dne 19.8.2005 projekt Prologis Jirny, faktura č. 1890166 z 21.11.2008 znějící na částku 3.927.000,--Kč , jako další okolnost je uveden jednostranný zápočet vzájemných pohledávek ze dne 21.01.2009 a úrok z prodlení je vyčíslen i s výpočtem ve výši 183.575,--Kč, takže celková pohledávka činí 2.455.129,--Kč. Jako pohledávku č. 2 přihlásil žalobce jistinu ve výši 3.467.660,--Kč jako náhradu škody z reklamace díla dle smlouvy o dílo č. PRO 0147/901,1 projekt AHOLD Olomouc, faktura č. 19900060 ze 14.8.2009 znějící na částku 3.467.660,--Kč, splatnost 14.9.2009 , za další okolnost je uvedeno reklamační hlášení ze dne 10.9.2008 a úrok z prodlení je vyčíslen včetně výpočtu ve výši 78.331,--Kč, takže celková výše pohledávky činí 3.545.991,--Kč s tím, že sporná pohledávka činí 6.001.120,--Kč.

Podle § 173 odst. 4 InsZ, přihláška pohledávky má pro oběh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a o ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 InsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejní

4 (MSPH 98 INS 9318/2009) ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší . Současně jej poučí , jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z citovaných ustanovení InsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat skutečnosti, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou; kvalita přihlášky pohledávky pak předurčuje kvalitu jejího přezkumu, resp. jejího popření správcem, jež svým obsahem lze přirovnat vyjádření k žalobě.

V projednávané věci není sporu o tom, že se žalobce žalobou domáhá určení pravosti pohledávek, jež mají svůj původ ve smlouvách a jedná se o nároky z právního důvodu odpovědnosti dlužníka za vady děl jednaných v S-1 a S-2, zatímco v přihlášce pohledávek žalobce přihlásil pohledávky s nárokem, jež v případě P-1 mí mít souvislost se smlouvou o dílo, jež však není totožná se S-1, v případě P-2 je v ní uvedeno, že uplatněný nárok má souvislost s S-2, avšak není již zřejmé, že by formulace náhrada škody z reklamace díla musela představovat nároky z odpovědnosti za vady, tedy jinak řešeno odpovědnost smluvní, neboť také může být vyložena jako nárok žalobce z odpovědnosti dlužníka za škodu, jež nebýt tvrzené reklamace, by nevznikla, jinak řečeno, že se jedná o mimosmluvní odpovědnost vzniklá v souvislosti s uplatnění reklamace děl. Konstatování soudu prvního stupně o tom, že žalobce jako důvod vzniku P-1 a P-2 uvedl, že se jedná o reklamaci provedeného díla, oporu ve žalobcově formulaci v přihlášce pohledávky nemají. Naopak namístě je závěr, že v přihlášce pohledávky žalobce neuvedl rozhodné skutečnosti, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá, a žalobcem použitá formulace je natolik neurčitá, že nelze nedostatek ve vylíčení rozhodujících skutečnosti napravit až v žalobě. Odvolací soud tak narozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že z výše uvedených důvodů nelze posoudit, zda se žalobce domáhá určení pravosti pohledávek z týchž důvodů jako v přihlášce pohledávky, resp. zda tvrzení uvedená v žalobě byla předmětem přezkumu, a že argumentace Rozhodnutím Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Cdo 1089/2000 není namístě, neboť na projednávanou věc nedopadá.

5 (MSPH 98 INS 9318/2009)

Odvolací soud konstatuje, že žalobcova přihláška pohledávky svým obsahem neodpovídá požadavkům ustanovení § 174 InsZ, že nebyla způsobilá přezkumu a že žalovaný správně měl přistoupit k odstranění jejích vad postupem podle § 188 InsZ, jinak řečeno žaloba byla podána předčasně (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 1726/98 týkající se postupu soudu v incidenčním řízení tam, kde přihláška trpí vadami bránícími jejímu přezkoumání).

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost. V insolvenčním řízení proto bude třeba, aby žalovaný postupoval podle § 188 odst. 2 InsZ a vyzval žalobce k odstranění vad přihlášky pohledávek. Insolvenční soud přistoupí k jejímu novému přezkumu pouze tehdy, budou-li vady přihlášky odstraněny; k výsledkům dosavadního přezkumu přihlášky pohledávek nelze přihlížet.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je ve vztahu žalobce žalovaný odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že v řízení úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly; ve vztahu žalobce vedlejší účastník byl žalobce zavázán k jejich náhradě vedlejšímu účastníku v rozsahu odměny za zastupování advokátem s tím, že je účasten na projednávané věci teprve v odvolacím řízení, v sazbě 9.000,--Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29.2.2012 a 4 náhrad hotových výdajů po 300,--Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 10.200,--Kč, po připočtení DPH 21% ve výši 2.141,--Kč celkem 12.342,--Kč.

Poučen í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

6