103 VSPH 557/2016-223
57 ICm 90/2012 103 VSPH 557/2016-223 (KSLB 57 INS 2062/2011)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové ve věci žalobkyně: JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, insolvenční správkyně dlužnice Bau & Construct Investment s.r.o., IČO: 25983725, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská 433/3, zastoupené Mgr. Zuzanou Mládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 16, proti žalovanému: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vrchlabí 1600, zastoupenému JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, o určení neplatnosti právního úkonu dlužnice, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 11. května 2016, č.j. 57 ICm 90/2012-208,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 11. května 2016, č.j. 57 ICm 90/2012-208, se v bodu II. výroku o nákladech řízení mění jen tak, že jejich výše činí 67.978,-Kč.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2.239,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Zuzany Mládkové, advokátky se sídlem v Praze 1.

Odůvodnění: Žalobkyně se v postavení insolvenční správkyně domáhala proti žalovanému jednak určení neplatnosti bankovních převodů finančních prostředků v celkové výši 28.631.500,-Kč uskutečněných z bankovního účtu dlužnice ve prospěch bankovního účtu žalovaného, jednak určení, že finanční prostředky ve výši 28.631.500,-Kč náležejí do majetkové podstaty dlužnice, jednak uložení povinnosti žalovanému vydat finanční prostředky ve výši 28.631.500,-Kč do majetkové podstaty dlužnice.

Usnesením ze dne 25. září 2013, č.j. 57 ICm 90/2012-106, jež nabylo právní moci dne 3. října 2013, soud prvního stupně věc týkající se žalobního návrhu o uložení povinnosti žalovanému vydat finanční prostředky ve výši 28.631.500,-Kč do majetkové podstaty dlužnice vyloučil k samostatnému řízení.

Rozsudkem ze dne 7. února 2014, č.j. 57 ICm 90/2012-146, soud prvního stupně v bodě I. výroku určil, že bankovní převody finančních prostředků ve výši 27.600.000,-Kč uskutečněné z bankovního účtu dlužnice ve prospěch bankovního účtu žalovaného jsou neplatné, v bodě II. výroku zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti bankovních převodů finančních prostředků ve výši 1.031.500,-Kč uskutečněných z bankovního účtu dlužnice ve prospěch bankovního účtu žalovaného, v bodě IV. výroku zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že finanční prostředky ve výši 28.631.500,-Kč náležejí do majetkové podstaty isir.justi ce.cz (KSLB 57 INS 2062/2011) dlužnice. Citovaný rozsudek byl v bodě I. výroku k odvolání žalovaného zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2015, č.j. 103 VSPH 216/2014-182, (a věc vrácena k dalšímu řízení), v bodech II. a IV. výroku nabyl dne 26. března 2014 právní moci.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti bankovních převodů finančních prostředků ve výši 27.600.000,-Kč uskutečněných z bankovního účtu dlužnice ve prospěch bankovního účtu žalovaného. V bodě II. výroku zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů řízení žalovanému ve výši 457.694,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Dospívaje k závěru o absenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti řečených právních úkonů shledal žalobkyni jako nelegitimovanou k podání žaloby v situaci, v níž probíhá žalobkyní zahájené řízení o plnění z napadených úkonů dlužnice.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodnil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a vyhláškou č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif). V řízení úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem v rozsahu odměny ve výši 356.380,-Kč podle ust. § 7 bod 7. Advokátního tarifu za šest úkonů právní službyi učiněných před 1.1.2013 (6 x 55.780,-Kč) a podle ust. § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu za sedm úkonů právní služby učiněných po 1.1.2013 (7 x 3.100,-Kč za pět úkonů před soudem prvního stupně a dva úkony před odvolacím soudem), třinácti náhrad hotových výdajů po 300,-Kč (3.900,-Kč) podle ust. § 13 odst. 1 a 3 Advokátního tarifu, jízdného dle ust. § 13 odst. 4 Advokátního tarifu a vyhlášky č. 429/2011 Sb., vyhlášky č. 472/2012 Sb. a vyhlášky č. 435/2013 Sb. za cesty k jednání Karlovy Vary-Liberec a zpět a Karlovy Vary-Praha a zpět v celkové výši 12.879,56 Kč (21.11.2012-2.831,02 Kč, 20.11.2013-2.841,25 Kč, 29.1.2014-2.872,21 Kč, 25.3.2014-1.622,01 Kč, 11.5.2016-2.713,56 Kč), náhrady za promeškaný čas v počtu 51 půlhodiny po 100,-Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 Advokátního tarifu (5.100,-Kč) a 21 % DPH ve výši 79.434,50 Kč.

Včas podaným odvoláním proti bodu II. výroku napadeného rozhodnutí žalobkyně navrhla jeho změnu, pokud jde o stanovení výše odměny advokáta za úkony právní služby do 1.1.2013. Odkazujíc na předmět řízení a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7.11.2013, čj. 101 VSPH 334/2013-177, dovozuje odměnu advokáta za úkon právní služby provedený do 1.1.2013 ve výši 1.500,-Kč dle ust. § 9 odst. 1 Advokátního tarifu.

Žalovaný shledává bod II. výroku napadeného rozsudku jako věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Odkazuje na možnost navýšení nákladů řízení při několikeré kumulaci nároků žalobkyní dovolávaje se předmětu řízení ve fázi před vyloučením žaloby o vydání plnění k samostatnému řízení. Žalobkyně uplatnila žalobou několik nároků na určení, jejichž předmětem bylo peněžité plnění ve výši 28.631.500,-Kč.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. (KSLB 57 INS 2062/2011)

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení.

Podle § 163 InsZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012 se částka 25 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního úkonu, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

Podle § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013 se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

Odvolací soud shledal správnými závěry soudu prvního stupně odůvodňující jak přiznání náhrady nákladů v řízení plně úspěšnému žalovanému, tak výpočet náhrady nákladů za zastoupení advokátem v rozsahu třinácti náhrad hotových výdajů ve výši 3.900,-Kč, cestovních náhrad (jízdného) v celkové výši 12.879,56 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 5.100,-Kč; správnost těchto závěrů nebyla žalobkyní nijak zpochybněna. Pokud jde o výpočet odměny advokáta, je třeba akcentovat charakter tohoto sporu, jenž jako incidenční je vyvolaný insolvenčním řízením. Řízení o určení neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu dlužníka patří mezi incidenční řízení, přičemž jejich úprava se řídí ust. §§ 159 až 163 a §§ 231 až 243 InsZ. Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 19/2012, ze dne 30.5.2013, je takový spor ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u něhož se považuje (pro rozhodnou dobu do 31.12.2012) za tarifní hodnotu částka 25.000,-Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. Advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,-Kč. Námitce žalovaného týkající se předmětu sporu na základě žaloby o vydání plnění, jež byla soudem prvního stupně vyloučena k samostatnému řízení, nelze přitakat. Ve vyloučené věci je třeba při rozhodování o nákladech řízení samostatně posuzovat kroky činěné jednotlivými stranami, a v případě úspěchu žalovaného tak zohlednit úkony právní služby činěné od počátku řízení.

Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pro určení výše odměny za zastupování měla být za úkony právní služby učiněné v době před 1.1.2013 použita sazba podle § 9 odst. 3 písm. a) Advokátního tarifu. Ust. § 9 (KSLB 57 INS 2062/2011) odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu je správně aplikované za úkony právní služby učiněné po 1.1.2013.

Náhrada nákladů úspěšného žalovaného v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem v době před vydáním napadeného rozsudku tedy spočívá v odměně 12.600,-Kč za šest úkonů právní služby (převzetí věci, sepsání vyjádření ze dnů 13.2.2012, 5.4.2012 a 18.12.2012 a účast na jednání přesahujícím 2 hodiny dne 21.11.2012) po 2.100,-Kč z tarifní hodnoty 25.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) Advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2012], v odměně 21.700,-Kč za sedm úkonů právní služby (sepsání vyjádření ze dnů 3.12.2013 a 26.1.2016, odvolání, účast na jednání ve dnech 20.11.2013, 29.1.2014, 25.3.2015 a 11.5.2016) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) Advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2013], v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 3.900,-Kč za třináct úkonů po 300,-Kč (§ 13 odst. 1 a 3 Advokátního tarifu), v náhradě cestovních výdajů v celkové výši 12.880,-Kč za čtyři cesty Karlovy Vary-Liberec a zpět a cestu Karlovy Vary-Praha a zpět a v náhradě za promeškaný čas ve výši 5.100,-Kč za 51 půlhodinu po 100,-Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 Advokátního tarifu], což s připočtením 21 % DPH ve výši 11.798,-Kč podle § 137 odst. 1 o.s.ř. činí 67.978,-Kč.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek v bodu II. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil, jak uvedeno v bodu I. výroku tohoto usnesení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni v rozsahu odměny za zastupování advokátem. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla stanovena z odměny za právní zastupování advokátem ve výši 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) Advokátního tarifu] za jeden úkon (odvolání) s tím, že výše sazby odměny byla podle § 11 odst. 2 písm. c) Advokátního tarifu krácena o 50 %, tj. 1.550,-Kč, a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,-Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 3 Advokátního tarifu), tj. 1.850,-Kč, což s připočtením 21 % DPH ve výši 389,-Kč činí 2.239,-Kč. Lhůta k plnění v bodu II. výroku tohoto usnesení byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 6 o.s.ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. října 2016 JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná