103 VSPH 549/2015-61
42 ICm 39/2015 103 VSPH 549/2015-61 (KSCB 27 INS 29347/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr.Michala Kubína a soudců JUDr.Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobce : Všeobecná úvěrová banka, a.s., IČO 313 20 155 se sídlem v Bratislavě, Mlýnské Nivy 1, Slovenská republika, zast. JUDr.Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská 3, proti žalovanému: Technosys, a.s., IČO 248 271 69, se sídlem v Praze 5, Musílkova 58, zast. Mgr. Romanem Moussawi, advokátem se sídlem v Prazhe 1, Pařížská 11, za účasti státního zastupitelství, o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem HEAVY MACHINERY SERVICES, a.s. pohledávku, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 39/2015-36 ze dne 23.dubna 2015 takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 39/2015 -36 ze dne 23.dubna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. 27 INS 29347/2013 před Krajským soudem v Českých Budějovicích za dlužníkem HEAVY MACHINERY SERVICES, a.s. pohledávku o celkové výši 293.450.682,-Kč (bod I. výroku) a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 21.152,29 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku).

V odůvodnění rozsudku uvedl, že spornou pohledávku přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení z titulu poskytnutých půjček dlužníkovi poté, co s ním uzavřel rámcovou smlouvu o půjčkách ze 7.11.2011, podle níž se žalovaný zavázal dlužníkovi poskytovat půjčky až do výše 100 mil. Kč a z 11.9.2012, v níž se žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky až do úhrnné výše 300 mil. Kč; 28.6.2013 uzavřel žalovaný s dlužníkem dohodu o narovnání, v níž se dlužník žalovanému zavázal zaplatit žalobci celkem 293.450.682,-Kč, přičemž tuto částku zároveň uznal.

42 ICm 39/2015 (KSCB 27 INS 29347/2013)

Žalobce popřel pohledávku žalovaného s odůvodněním, podle něhož sporná pohledávka neexistuje, neboť rámcové smlouvy o půjčce nejsou a nemohou být právním titulem ke sporné pohledávce, když rámcová smlouva nezakládá jednotlivý závazkový vztah půjčky a jedná se o jakási pravidla, jimiž se budou řídit budoucí poskytnuté půjčky a dále žalovaný nedokládá, že by půjčky fakticky poskytl.

Soud prvního stupně poté, co zjistil, že přezkumné jednání ve věci se konalo 14.7.2014 a popěrný úkon žalobce byl insolvenčnímu soudu doručen 9.7.2014, tedy včas, dospěl v rámci přípravy k závěru, že je pro povahu věci a okolnosti případu namístě vyzvat žalovaného k vyjádření podle § 114b občanského soudního řádu (o.s.ř.), neboť se jedná o skutkově velmi obsáhlou věc, spornou pohledávku tvoří mnoho jednotlivých půjček, k jejich poskytování docházelo po dlouhé časové období. Vyzval proto žalovaného k vyjádření se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy k žalobě podle § 114b o.s.ř., aby zjistil jeho postoj k věci a mohl si vytvořit představu o rozsahu sporných skutečností a dokazování k nim. Přestože výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou, 30.1.2015, na výzvu ve stanovené lhůtě, která marně uplynula 2.3.2015 nereagoval a doručil mu vyjádření až 3.3.2015; nemohl k němu přihlížet, neboť uplynutím lhůty 30 dnů byla nastolena domněnka uznání žalovaného nároku. Postupoval proto podle § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř. a žalobě rozsudkem pro uznání vyhověl, neboť měl povinnost takto postupovat, jak plyne ze závěrů Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí pod sp.zn. 28 Cdo 604/2010. Zároveň žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobce v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a nákladů žalobce spojených se zastupováním podle § 142 odst. 1 o.s.ř, tj. podle úspěchu ve věci.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, podle kterého výzva k vyjádření byla mu doručena až 9.2.2015, kdy si žalovaný usnesení soudu prvního stupně č.j. 42 ICm 39/2015-25 s datové schránky vyzvedl. Poukázal na to, že k doručení zásilky do datové schránky dochází okamžikem, kdy se do ní přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k danému dokumentu (§17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb.). Uzavřel, že není namístě závěr, že mu byla výzva doručena 30.1.2015 a že bylo třeba počítat lhůtu 30 dnů ode dne následujícího po dni doručení, tj. 10.2.2015, takže lhůta 30 dnů uplynula až 11.3.2015, zatímco vyjádření bylo doručeno soudu prvního stupně již 3.3.2015.

Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle §§ 212 a 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm.d) o.s.ř., dospěl k závěru, že tu nejsou podmínky pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku a že odvolání žalovaného je opodstatněné, byť z jiných než uplatněných důvodů.

Podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se

42 ICm 39/2015 (KSCB 27 INS 29347/2013) zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, nebo evropským platebním rozkazem, může předseda místo výzvy podle § 114 a odst. 2 písm.a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Povahou věci se rozumí její typová, skutkové či právní obtížnost, která sama o sobě vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Tak tomu je v případě, kdy je zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné a kdy bez stanoviska žalovaného nelze jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími určitý konkrétní spor, který jinak nemusí být typově složitý po skutkové nebo právní stránce. K aplikaci citovaného ustanovení na spory vyvolané konkursem za účinností zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ZKV) se vyjádřil Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí pod sp.zn. 1 Ko 402/2002) nebo Vrchní soud v Praze (srov. rozhodnutí pod sp.zn. 13 Cmo 56/20013) tak, že je vyloučena. Pro poměry incidenčních řízení zahájených za účinnosti InsZ Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp.zn. 29 ICdo 5/2012 formuloval závěr, podle kterého přihláškou nevykonatelné pohledávky (a obsahem žaloby na určení její pravosti) a popěrným úkonem insolvenčního správce by měla být procesní stanoviska stran incidenčního sporu konkretizována natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. naplněny zásadně nebudou. Neobsahuje-li popření pravosti pohledávky argumentaci, ze které insolvenční správce dovozuje své popření, lze-jako výjimku z pravidla-akceptovat ve sporu o určení pravosti pohledávky i postup soudu prvního stupně podle citovaného ustanovení.

V projednávané věci bylo incidenční řízení zahájeno na základě popěrného úkonu věřitele dlužníka (nejedná se o popření pohledávky insolvenčním správcem) týkající se pohledávky jiného věřitele ve smyslu § 200 odst. 5 InsZ, neboť popření pohledávky považoval insolvenční soud za žalobu poté, co neshledal důvody pro jeho odmítnutí. Důvody pro postup podle § 114b odst. 1 o.s.ř. na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledává. Ze strany popírajícího popěrný úkon je úkonem, který vykazuje zákonné náležitosti uplatnění práva proti věřiteli popřené pohledávky (jinak by byl odmítnut) a jeho obsah je determinován obsahem přihlášky druhého věřitele, jež byla přezkoumána při přezkumném jednání a nebyla shledána nepřezkoumatelnou. Z uvedeného plyne, že v incidenčním řízení zahájeném

42 ICm 39/2015 (KSCB 27 INS 29347/2013) podle § 200 odst. 5 InsZ soud má k dispozici obsahově projednatelnou přihlášku představující uplatnění práva v insolvenčním řízení jakož i popěrný úkon, který představuje vyjádření k přihlášce pohledávky. Za uvedené situace nepřichází postup podle § 114b odst. 1 o.s.ř. v úvahu. Byla-li by totiž přihláška pohledávky nedostatečná po obsahové stránce, pak by ji nebylo lze přezkoumat a žalobce by ji nemohl kvalifikovaně popřít. Namísto postupu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. by bylo třeba žalobu na určení oprávněnosti popěrného úkonu naopak zamítnout pro předčasnost se závěrem, že je nejdříve nutné odstranit vady přihlášky pohledávky podle § 188 InsZ a k jejímu novému přezkumu přikročit jen budou-li její vady odstraněny. Je tak zjevné, že v tomto typu incidenčního řízení nelze podle uvedeného ustanovení postupovat ani přiměřeně, neboť to vylučují, jak povaha, tak okolnosti věci.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud projedná oprávněnost žalobcova popěrného úkonu, avšak jen tehdy shledá-li, že přihláška věřitele, jehož pohledávka je popírána je bez vad. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne zároveň o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10.července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika