103 VSPH 548/2015-28
42 ICm 831/2015 103 VSPH 548/2015-28 (KSCB 27 INS 25346/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. Aleš Konrád, bytem v Praze 8, Ratibořská 30, zast. Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30a, proti žalovanému: JUDr. Petr Moravec, se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 28, insolvenční správce Mgr. Evy anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 831/2015-18 ze dne 16.dubna 2015

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 831/2015 -18 ze dne 16.dubna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení žalobcem přihlášené a v průběhu insolvenčního řízení žalovaným popřené pohledávky ve výši 321.300,76 Kč (sporná pohledávka) s odůvodněním, že představuje jeho nárok na zaplacení dlužného nájemného za období od října 2012 do února 2013 a záloh na služby za období od listopadu 2012 do února 2013 podle nájemní smlouvy, již uzavřel s tehdejším manželem dlužnice Tomášem Hejnou (manžel). Uvedl, že proti manželu dlužnice podal žalobu 27.5.2013 k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, který rozhodl rozsudkem č.j. 34 C 151/2013-72 z 2.9.2013, jímž bylo uloženo zaplatit mu 228.802,16 Kč s přísl. a dále uhradit náklady řízení ve výši 60.823,73,-Kč; rozsudek nabyl právní moci 9.10.2013 a je vykonatelný (Rozsudek). Zdůraznil, že pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, a proto je legitimován k podání žaloby podle § 199 odst. 1 zák. č. 182/0006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), žalovaný, a žalobu podává pouze z opatrnosti. S popřením pohledávky žalovaným, totiž že se jedná o pohledávku z podnikání manžela a dlužnice tak není ze sporné pohledávky zavázána, vyjádřil nesouhlas, neboť má za to, že pohledávka za dlužnicí existuje s odkazem na ustanovení § 262a občanského soudního řádu (o.s.ř.). Doplnil, že s manželem dlužnice uzavřel nájemní smlouvu 1.7.20123 ve znění dodatků z 1.7.2012

42 ICm 831/2015 (KSCB 27 INS 25346/2014) a 1.10.2012 na dobu neurčitou (Smlouva), jejímž předmětem byl pronájem nebytového prostoru v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. 1437, objektu občanské vybavenosti, stojící na pozemku parc.č. 2014/12 zapsané pro kat. úz. České Budějovice, obec České Budějovice v katastru nemovitostí za nájemné měsíčně 37.758,-Kč bez DPH splatné vždy do 10 dne příslušného kalendářního měsíce na základě vystavené faktury. Ke vzniku závazku z dlužného nájemného ve výši 228.802,16 Kč s přísl. došlo za trvání manželství manžela s dlužnicí a sporná pohledávka je předmětem společného jmění manželů (SJM), a to podle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ vzhledem k dikci ustanovení § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.). Upozornil zároveň na to, že ani dohoda o vypořádání SJM nezbavuje konkursní věřitele práva domáhat se uspokojení svých pohledávek ze SJM, resp. i z majetku na základě takové dohody přikázaného druhému z manželů, tj. v projednávané věci dlužnici; tím spíše lze postihovat majetek spadající do SJM, jež dosud vypořádáno nebylo, přičemž odkázal na závěry Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Cdo 2709/2009. K výzvě, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve lhůtě bude souhlas předpokládán, se nevyjádřil.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k výzvě, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání se shodně jako žalobce nevyjádřil.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), učinil tak bez jednání za podmínek § 115a o.s.ř., kdy účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. Soud prvního stupně zjistil:

-z přihlášky žalobcovy pohledávky, že ji přihlásil za dlužnicí ve výši 321.300,76 Kč z titulu Rozsudku, jímž bylo uloženo manželovi zaplatit část dlužného nájemného za nájem nebytových prostor sloužících k jeho podnikání s úroky z prodlení a náklady řízení. Vzhledem k tomu, že závazek manžela vznikl za trvání manželství s dlužnicí, je i dlužnice z této pohledávky zavázána, neboť se jedná o společný závazek vzniklý za trvání manželství,

-z protokolu o přezkumném jednání, jež se konalo 12.1.2015, že sporná pohledávka byla popřena žalovaným co do pravosti s odůvodněním, podle něhož se jedná o manželův závazek v souvislosti s jeho podnikáním bez vědomí dlužnice, přičemž neexistuje vůči ní právní nárok, neboť soudní řízení bylo vedeno pouze vůči manželovi,

-z vyrozumění o popření sporné pohledávky, že bylo doručeno žalobci 11.2.2015,

-z prezentačního razítka, že žaloba byla podána 25.2.2015,

42 ICm 831/2015 (KSCB 27 INS 25346/2014)

-ze Smlouvy, Rozsudku a živnostenského rejstříku, že sporná pohledávka má svůj právní původ v dlužném nájemném za užívání nebytových prostor sloužících manželovi k podnikání,

-ze shodného tvrzení stran, že pohledávka žalobce vznikla za trvání manželství dlužnice s manželem. Soud prvního stupně předně konstatoval, že žaloba byla podána včas a uvedl, že rozhodující je posouzení, zda se Rozsudek týká také dlužnice a zda je podstatné, že ke vzniku sporné pohledávky došlo bez dlužničina vědomí.

Cituje § 143 odst. 1 písm. b) a § 148 odst. 2 ObčZ soud prvního stupně učinil právní závěr, že sporná pohledávka vznikla za trvání manželství dlužnice a manžela a odpovídá jí tak jejich společný závazek, přičemž za nevýznamné shledal, že dlužnice o závazku ze sporné pohledávky nevěděla. Akcentoval, že nedostatek souhlasu dlužnice s podnikáním manžela nemá význam vzhledem k tomu, že sjednání Smlouvy bylo zcela běžným právním úkonem manžela, nepřesahujícím obvyklou správu SJM. Okolnost, že soudní řízení, jež vyústilo v Rozsudek bylo vedeno pouze proti manželovi pak neznamená, že závazek dlužnice odpovídající sporné pohledávce neexistuje. Proto žalobě vyhověl; výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 202 odst. 1 InsZ.

Toto rozhodnutí napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že se žaloba zamítá s odůvodněním, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť má k dispozici prohlášení manžela, které připojuje, podle kterého dlužnice skutečně nevěděla o podnikatelských aktivitách manžela, jejichž následkem jsou jeho závazky o celkové výši 856.016,80 Kč vůči čtyřem věřitelům, kteří své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí. Zdůraznil, že rozsah závazků manžela přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, jež třeba zkoumat nikoliv jednotlivě, ale ve svém souhrnu. Zároveň však upozornil na měsíční nájem nebytových prostor činící podle přihlášky pohledávky měsíčně přes 45.000,-Kč, zatímco dlužnice pracuje jako učitelka s příjmem 22.000,-Kč měsíčně.

Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že je opodstatněno.

K otázce uplatnění práva proti dlužnici:

Podle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ SJM manželů mimo jiné tvoří i závazky, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

42 ICm 831/2015 (KSCB 27 INS 25346/2014)

Podle § 159a odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení, což ve svých důsledcích znamená, nejedná-li se o rozhodnutí subjektivně závazného pro každého nebo osoby, na něž byla zákonem rozšířena závaznost rozhodnutí (§ 159a odst. 2 a 3 o.s.ř.), že ten kdo nebyl účastníkem řízení a ani podle zákona vůči němu není rozhodnutí závazné, může uplatňovat svá práva k věci nebo právu, o nichž bylo rozhodnuto v jiném řízení a ani soud správní úřad nebo jiný orgán veřejné správy při posuzování věci nemůže vůči němu vycházet ze závěru, že a jak o ní bylo v jiném řízení již pravomocně rozhodnuto. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud dlužnice nebyla účastna řízení, v němž byla manželovi uložena povinnost Rozsudkem, tento Rozsudek ji nezavazuje a z tohoto důvodu bylo na žalobci, aby svůj nárok uplatnil i vůči dlužnici v přihlášce pohledávky (tak jako v žalobě proti manželovi) a nikoliv z titulu Rozsudku. Argumentace ustanovením § 262a o.s.ř. není namístě, neboť ta se týká jen povinnosti dlužnice strpět uspokojení pohledávky manželova věřitele ze SJM jedná-li se o závazek do něho spadající za podmínek definovaných v § 143 odst. 1 písm.b) ObčZ.

K procesnímu postupu soudu prvního stupně podle § 115a o.s.ř.:

Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedený v § 120 odst. 2 o.s.ř. Z uvedeného ustanovení tak plyne, že základní podmínkou, bez níž nelze věc projednat bez nařízení jednání není souhlas účastníků s takovýmto postupem, neboť i kdyby tento souhlas soud od účastníků měl (výslovný nebo mlčky), přesto takový postup není namístě tam, kde nelze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů prokazujících všechna skutková zjištění, tedy jestliže byl na základě předložených listin náležitě zjištěn skutkový stav věci. Důsledkem toho pak je závěr, že rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno.

V projednávané věci žalobce navrhl, aby soud prvního stupně provedl důkaz obsahem spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. KSCB 27 INS 25346/2014, přihláškou pohledávky, seznamem přihlášených pohledávek, Rozsudkem, vyrozuměním o popření přihlášené pohledávky, Smlouvou a seznamem závazků dlužnice, jež měl soud prvního stupně k dispozici předtím, než učinil výzvu, zda-li účastníci souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání.

Z výše uvedených listin však soud prvního stupně nemohl učinit skutkové zjištění k závěru, zda-li byla naplněna nejen podmínka, že závazek odpovídající sporné pohledávce vznikl za trvání SJM, nýbrž také to, zda takový závazek není vyloučen ze SJM, neboť manžel přijal závazky bez souhlasu dlužnice přesahující majetkové poměry manželů. Ke zjištění, zda-li uvedený závazek spadá do SJM

42 ICm 831/2015 (KSCB 27 INS 25346/2014) dlužnice a manžela bylo třeba provádět dokazování na základě důkazů, k jejichž návrhu měl soud prvního stupně účastníky vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že důvody pro postup podle § 115a o.s.ř. v projednávané věci tu nebyly a svým postupem proto soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm.a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž poté, co poučí účastníky řízení ve smyslu § 118a se bude zabývat otázkou, přiměřenosti závazku, který přijal manžel vzhledem k majetkovým poměrům dlužnice, a zda-li spadá či nespadá do SJM. Tento postup však zvolí jen za předpokladu, že nebude mít pochyb o projednatelnosti přihlášky pohledávky v intencích výše uvedených závěrů odvolacího soudu. V rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne o náhradě nákladů před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20.července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika