103 VSPH 547/2015-70
32 ICm 155/2015 103 VSPH 547/2015-70 (KSCB 25 INS 13964/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobce: FORSET COLLECT LIMITED, se sídlem Agiou Nikolaou 67-69, 2408 Nicosia, Kyperská republika, zast. JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, proti žalovaným: 1) JUDr. Miloslav Havlena, se sídlem v Blatné, J.P. Koubka 81, insolvenční správce Ivety anonymizovano , zast. Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem se sídlem v Blatné, Nad Vdovečkem 1206 a 2) Iveta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Českých Budějovicích, K. Šafáře 62, zast. JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 4, o určení pravosti popřené pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 32 ICm 155/2015-59 ze dne 30. března 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 32 ICm 155/2015-59 ze dne 30. března 2015 se v bodu III. výroku mění tak, že se žalovanému 1) nepřiznává náhrada nákladů řízení.

II. Ve vztahu žalobce žalovaný 1) žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil pravost pohledávky žalobce za Ivetou anonymizovano (žalovaná)v insolvenčním řízení vedeném před ním pod sp.zn. KSCB 25 INS 13964/2014 ve výši 98.474,08 Kč (bod I. výroku) a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí ve výši 11.776,-Kč k rukám jeho právní zástupkyně (bod IV. výroku), žalobu na určení pravosti téže pohledávky za JUDr. Miloslavem Havlenou (žalovaný) zamítl (bod II. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí ve výši 8.568,-Kč k rukám jeho právního zástupce (bod III. výroku).

Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobcova pohledávka ve výši 98.474, 08 Kč přihlášená z právního důvodu směnky a popřená žalovanou je po právu, neboť neshledal námitku promlčení sporné pohledávky poté, co shledal, že žaloba byla podána včas, směnka má zákonem požadované náležitosti a splatnost směnky byla uvedena 13.5.2013, takže k promlčení nároků z ní mohlo dojít nejdříve v roce 2016 a námitky žalované proti směnce ve smyslu § 17 zák. č. 191/1950 Sb. žalovaná proti žalobci nemohla namítat vzhledem k tomu, že žalobce není remitentem ze směnky, to je prvním oprávněným ze směnky. Žalobu proti žalovanému zamítl s odůvodněním, že žalované bylo v insolvenčním řízení (KSCB 25 INS 13964/2014) schváleno oddlužení a s odkazem na ustanovení § 410 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení dovodil, že žalovaný není v řízení pasivně legitimován, neboť žalobcovu pohledávku v insolvenčním řízení nepopřel. Výrok o nákladech řízení ve vztahu žalobce k oběma žalovaným odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tj. jejich náhradu přiznal ve vztahu žalobce žalovaná žalobci, který měl úspěch ve věci, ve vztahu žalobce žalovaný pak přiznal náhradu nákladů řízení naopak žalovanému, neboť vůči němu žalobce procesní úspěch neměl; v obou případech jejich výši odůvodnil náklady účastníků spojených se zastupováním a v případě žalobce ve vztahu k žalované také soudního poplatku.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu III. výroku, neboť soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému vycházel z nesprávného právního posouzení. Akcentoval, že žalobu podal i proti žalovanému vzhledem k obsahu vyrozumění o popření sporné pohledávky a poučení o tom, že je třeba podat žalobu nejen proti popírající žalované, nýbrž také proti nepopírajícímu žalovanému. Řídil se nesprávným poučením a z opatrnosti podal proto žalobu i proti žalovanému. Uzavřel, že v projednávané věci tak nastaly důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř., a proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodu III. výroku změnil tak, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Nadto namítl, že náklady řízení žalovaného nebyly vynaloženy účelně vzhledem k tomu, že jako insolvenční správce měl žalovaný činit právní úkony související s výkonem funkce samostatně, přičemž incidenční spory jsou jistě běžnou záležitosti, s níž se musí insolvenční správce umět vypořádat při vědomí toho, že je vykonává také činnost advokáta.

Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že je důvodné.

Odvolací soud z vyrozumění žalovaného o popření pohledávky žalovanou z 31.12.2014, doručeného právní zástupkyni žalobce 7.1.2015 zjistil, že žalobce vyrozuměl o popření sporné pohledávky žalovanou a že vyzval žalobce jako věřitele popřené pohledávky, který s jejím popřením nesouhlasí k podání žaloby na určení pravosti a výše popřené pohledávky proti popírající žalované (dlužnici) a proti žalovanému (insolvenčnímu správci).

Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V uvedeném ustanovení je upravena moderace náhrady nákladů řízení, jež je pro sporné věci upravena v ustanoveních §§ 142, 143, 146 odst. 2, 146 odst. 3, 147 nebo 148 o.s.ř., neboť se může někdy v konkrétním případě jevit postup podle uvedené právní úpravy jako nepřiměřená tvrdost. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného (KSCB 25 INS 13964/2014)

účastníka (v poměrech projednávané věci pak míry uspokojení pohledávek ostatních dlužníkových věřitelů). Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Třeba zdůraznit, že obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci a ustanovení § 150 o.s.ř. zakládající diskreční oprávnění soudu je namístě aplikovat jen ve zcela výjimečných případech.

V projednávané věci není pochyb, že podáním žaloby proti žalovanému žalobce jen respektoval poučení, jež se mu ve výše uvedeném vyrozumění dostalo, a nechtěl-li pozbýt práva úspěšně brojit proti popření své pohledávky, nezbylo mu než z opatrnosti podat žalobu nejen proti popírající žalované, nýbrž i proti nepopírajícímu žalovanému. To je důvod hodný zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř., neboť nelze přičítat z uvedených důvodů neúspěch žaloby proti žalovanému k jeho tíži, když to byl žalovaný, který popud k podání žaloby proti sobě ve vyrozumění vyslovil.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek v bodu III. výroku podle § 220 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se žalovanému nepřiznává ve vztahu k žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

Nad rámec uvedeného však považuje za vhodné uvést, že z žádného ustanovení InsZ nevyplývá omezení insolvenčního správce se nechat zastoupit advokátem v incidenčním řízení, neboť je povinen v insolvenčním řízení postupovat svědomitě a s odbornou péčí a nelze mu přičítat k tíži, že zmocní ke svému zastupování advokáta, nikoliv proto, že by mu chyběly odborné znalosti, nýbrž pro nedostatek času plnit zároveň více svých povinností v insolvenčním řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že žalobce mající úspěch náklady odvolacího řízení neúčtoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná (KSCB 25 INS 13964/2014)