103 VSPH 546/2016-82
56 ICm 2758/2014 103 VSPH 546/2016-82 (KSPA 56 INS 30047/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobkyně: JUDr. Jarmila Cindrová se sídlem Ústí nad Orlicí, Mistra Jaroslava Kociana 38, insolvenční správkyně Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Pastviny 68, místem podnikání Žamberk, 17. listopadu 1322, IČO 49316699, proti žalovanému: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Nová ulice, Wellnerova 559/2, zast. JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem Olomouc, Litovelská 1340/2C, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. 56 ICm 2758/2014-72 ze dne 9. května 2016

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. 56 ICm 2758/2014-72 ze dne 9. května 2016 se v bodu II. výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.238,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Radka Závodného, advokáta se sídlem v Olomouci.

Odůvodnění:

Žalobkyně se se žalobou proti žalovanému domáhala vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy z 20.11.2009, jíž dlužník převedl žalovanému nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 1876 pro obec a katastrální území Černošice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ (dále jen nemovitosti), s odůvodněním, podle kterého dlužník převedl nemovitosti žalovanému předmětnou kupní smlouvou s úmyslem zkrátit uspokojení věřitelů, o čemž žalovaný věděl.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že za dlužníkem prodané nemovitosti, oceněné znalcem částkou 530.000,-Kč, zaplatil 1.500.000,-Kč, přičemž mu nebylo známo, že by se dlužník nacházel v úpadkové situaci, kupní smlouvu uzavřel zcela bez úmyslu zkrátit věřitele a v dobré víře, přičemž mu nebyl žádný úmysl dlužníka znám.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy z 20.11.2009, jíž dlužník převedl žalovanému nemovitosti, zamítl (bod I. výroku) a neúspěšnou žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení za zastupování advokátem ve výši 21.386,18 Kč (bod II. výroku). isir.justi ce.cz (KSPA 56 INS 30047/2012)

Tento rozsudek napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud v rozsahu bodu II. výroku změnil tak, že se náhrada nákladů řízení žalobci nepřiznává, event., že mu bude přiznána náhrada ve výši 10.000,-Kč, neboť tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř. Tyto důvody shledala ve skutečnosti, že jako insolvenční správkyně dlužníka postupovala s péčí řádného hospodáře, neboť z dlužníkem předložených podkladů bylo lze dovodit úmysl dlužníka převést nemovitosti žalovanému s cílem zkrátit své věřitele, což se nakonec v řízení neprokázalo a žaloba byla zamítnuta.

Žalovaný navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit, neboť o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a nese odpovědnost za své jednání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek v bodu II. výroku a řízení jeho vydání předcházející, aniž by nařizoval v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Podle § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2014, sp. zn. 28 Cdo 2170/2014).

Obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Ustanovení § 150 o.s.ř., zakládající diskreční oprávnění soudu, nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení (KSPA 56 INS 30047/2012) výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o.s.ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. října 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06).

Úvaha žalobkyně o tom, že tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že není namístě postupovat podle § 150 o.s.ř. a žalovanému nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení. Za daných okolností by totiž nebylo spravedlivé požadovat na úspěšném žalovaném, aby náklady řízení nesl ze svého. Na druhou stranu je zcela v souladu se zákonem a nejeví se nespravedlivým (příliš tvrdým) uložit povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, jakožto účastnici, která úspěch ve věci neměla, a která z hlediska vhodnosti aplikace § 150 o.s.ř. ani nic konkrétního netvrdila, resp. nemůže jím být skutečnost, že ke svým tvrzením o úmyslném zkrácení věřitelů ze strany dlužníka nenabídla žádný důkaz, což ve svém důsledku vedlo k zamítnutí žaloby. Pokud podstoupila riziko, že v řízení bude neúspěšná, musela předpokládat, že bude zavázána k náhradě nákladů řízení.

Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek v napadené části jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil; v odvolání nenapadené části (bod I. výroku) zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalobci v rozsahu odměny za zastupování advokátem v sazbě 3.100,-Kč z tarifní hodnoty sporu 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) krácené o 50 % podle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif-AT) za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) a dále jedné náhrady hotových výdajů 300,-Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, tj. 1.850,-Kč, po připočtení DPH ve výši 21% ve výši 2.238,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 29. srpna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná