103 VSPH 533/2015-139
34 ICm 1581/2013 103 VSPH 533/2015-139 (KSPH 40 INS 30394/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LLM. v právní věci žalobce: AMERICAN PROPERTIES, s.r.o., IČO 24824585, se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, zastoupeného JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti žalované: JUDr. Ing. Lucie Kovářová, se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka GASTROSERVIS OCTÁRNA, s.r.o., IČO 24694771, se sídlem Štefánikova 52, Kutná Hora, zastoupenému JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10, o vyloučení věcí z majetkové podstaty, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 34 ICm 1581/2013-105 ze dne 8. dubna 2015

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 34 ICm 1581/2013-105 ze dne 8. dubna 2015 se v bodu III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 8.228,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Vladimíry Pajerové, advokátky se sídlem v Praze 2.

Odůvodnění:

Žalobou se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud z majetkové podstaty shora označeného dlužníka v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka vyloučil movité věci v žalobě označené (zapsané pod položkou č. 10 a 11 soupisu majetkové podstaty, dále jen movité věci), pohledávku za žalobcem z titulu zhodnocení části budovy č.p. 52, zapsané na LV 13007, k. ú. Kutná Hora (položka isir.justi ce.cz (KSPH 40 INS 30394/2012)

č. 6 soupisu majetkové podstaty) a kauci na nájemném za žalobcem ve výši 270.000 Kč (položka č. 7 soupisu majetkové podstaty). Ve vztahu k movitým věcem uvedl, že se jedná o vybavení fitness centra, jehož prostory měl dlužník v nájmu na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 11. 10. 2011, na základě níž žalobce přenechal dlužníkovi do dočasného užívání nebytové prostory v budově čp. 52 postavené na pozemku parc. č. 1381 v kat. úz. a obci Kutná Hora.

S ohledem na skutečnost, že předmětem odvolání je pouze část rozsudku týkající se vyloučení movitých věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku), odvolací soud se tedy zabýval jen této části žaloby a rozsudku.

Žalobce tvrdil, že movité věci nabyl od dlužníka na základě kupních smluv ze dne 7.6.2012 a 20.6.2012, byly ohodnoceny znalkyní Jaroslavou Gajduškovou znaleckým posudkem ze dne 1.12.2011, přičemž v kupních smlouvách není stanoveno, že by znalecký posudek měl být jejich nedílnou součástí. Dlužník byl se zněním znaleckého posudku seznámen a souhlasil s ním, o čemž svědčí i fakt, že vystavil na kupní cenu dle posudku daňový doklad (fakturu). Kupní smlouvy dostatečně specifikují výši kupní ceny, resp. postup pro její výpočet, movité věci mu byly dlužníkem předány a dlužník mu jejich cenu vyfakturoval. Po ukončení nájemní smlouvy s dlužníkem následně pokračoval ve spolupráci s P. Míkou a V. Poulovou na základě Dohody o spolupráci se společností Smart Administration, jejíž jedinou jednatelkou a společníkem byla zaměstnankyně dlužníka, paní Poulová. V rámci této spolupráce uvedená společnost převzala movité věci a byla zavázána k jejich opatrování. Až do ukončení smluvního vztahu s uvedenou společností dlužník či jeho jednatel nikterak nezpochybňoval převod movitých věcí, řádně doručený zápočet, ani to, že jsou movité věci v jeho vlastnictví. Odmítl tvrzení žalované, že ačkoliv došlo k předání zboží a akceptaci ceny, ztratil vlastnictví k movitým věcem. Obě strany se podmínkami kupních smluv i stanovením kupní ceny znaleckým posudkem řídily a respektovaly je. Ani v případě argumentu, že je písemná forma smlouvy nezbytná za podmínek § 272 odst. 1 obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb., obch. zák.), se nejedná o neplatné kupní smlouvy, neboť není vyloučeno, aby účastníci uzavřeli kupní smlouvu zčásti písemně a zčásti (ujednání o tom, že listiny přiložené ke smlouvě jsou její přílohou) ústně, přičemž rozhodující pro hodnocení jejich ujednání je, k čemu směřovala jejich vůle při uzavírání smlouvy. Z textu smluv se jasně podává vůle jejich účastníků, že bude vyhotoven znalecký posudek po podpisu smlouvy. Nelze ignorovat konkludentní souhlas dlužníka s cenou tím, že vystavil a zaslal žalobci fakturu, jelikož jeho chování nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, co chtěl projevit. Je zde zcela jasný souhlas s výší kupní ceny stanovené na základě znaleckého posudku.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že uvedené kupní smlouvy stanoví, že kupní cena za movité věci bude upravena na základě znaleckého posudku, přičemž však kupní smlouvy, u nichž bylo určení kupní ceny omezeno toliko na odkaz na znalecký posudek, který bude teprve v budoucnosti vypracován, nelze než považovat za neurčitý a tedy neplatný právní úkon dle § 37 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák.), což dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1848/2010. Originály kupních smluv znalecký posudek jako nedílnou součást (jak smlouvy předpokládají) neobsahují, přičemž nebylo ani prokázáno, že by znalecký posudek zadaný žalobcem byl dlužníkovi řádně doručen, (KSPH 40 INS 30394/2012) když dlužník měl k dispozici pouze jeho návrh. Žalobce v insolvenčním řízení sám uznal a potvrdil skutečnost, že znalecký posudek se zamýšlenou součástí kupní smlouvy nikdy nestal. Žalobcem tvrzená kupní cena navíc nebyla nikdy uhrazena a její uhrazení žalobce dovozuje ze zápočtu pohledávky za dlužníkem, existenci a oprávněnost takového započtení však dlužník i žalovaný popírají. Nesouhlasí ani s tvrzením, že dlužník souhlasil s výší kupní ceny tím, že vystavil fakturu na předmětnou částku. Faktura jako účetní doklad totiž není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Žalovaná upozornila též na to, že žalobce nedokládá, jaké konkrétní movité věci měly být do jeho vlastnictví předány, neboť uvedený znalecký posudek neobsahuje všechny položky, jejichž vlastnictví mělo dle kupních smluv přejít na žalobce, a naopak zahrnuje též položky, které nebyly obsaženy v kupních smlouvách a jejich vlastnictví na žalobce přejít nemělo. Vzhledem k těmto rozporům je nutno považovat kupní smlouvy za neurčité a tedy neplatné i z důvodu neurčitosti předmětu převodu.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení o žalobě na vyloučení pohledávky za žalobcem z titulu kauce na nájemném ve výši 270.000,-Kč z majetkové podstaty dlužníka zapsané v soupisu jeho majetkové podstaty jako položka č. 7 zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby dle § 96 o.s.ř. (bod I. výroku), žalobu na vyloučení pohledávky za žalobcem z titulu zhodnocení části budovy čp. 52, zapsané na LV 13007, kat. úz. Kutná Hora, z majetkové podstaty dlužníka zapsané v soupisu jeho majetkové podstaty jako položka č. 6 zamítl (bod II. výroku), z majetkové podstaty dlužníka vyloučil movité věci zapsané v soupisu jeho majetkové podstaty pod položkami č. 10 v příloze č. 2 soupisu majetkové podstaty pod č. 1-22, 24-101, 104-110, 112-116, 118-149 a č. 11 v příloze č. 3 soupisu majetkové podstaty pod č. 2-50 (bod III. výroku), žalobu na vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka zapsaných v soupisu jeho majetkové podstaty pod položkou č. 11 v příloze č. 3 soupisu pod č. 51-63, a dále movité věci označené jako server DELL + čtečka zamítl (bod IV. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 10.285,-Kč k rukám jejího právního zástupce.

Z insolvenčního spisu soud prvního stupně zjistil, že dne 23.1.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. V části soupisu s označením Movitý majetek jsou pak zahrnuty vybavení fitness centra-soubor movitých věcí (položka č. 10) a drobný majetek dlužníka [položka č. 11 (v soupisu je zjevný překlep, když i tato položka je označena jako č. 10)] s tím, že u obou položek je uveden jako důvod soupisu plnění poskytnuté na základě neplatné kupní smlouvy a učiněn odkaz na rozpis movitých věcí, který je přílohou soupisu. Příloha č. 2 soupisu majetkové podstaty se týká položky č. 10 (vybavení fitness centra) a obsahuje 149 položek, příloha č. 3 soupisu majetkové podstaty se týká položky č. 11 (drobný majetek dlužníka) a obsahuje 74 položek (soupis majetkové podstaty, doplnění ke dni 23.7.2014, včetně příloh). Soud prvního stupně konstatoval, že v době rozhodování soudu účinky konkursu trvají a sporný majetek je v rámci podstaty nadále zapsán v majetkové podstatě dlužníka, přičemž žalobce byl o tom vyrozuměn přípisem ze dne 2.4.2013. Dále vyslovil, že zbývá posoudit splnění podmínky spočívající v tom, zda osoba, která se domáhá vyloučení věci z majetkové podstaty, prokázala nejen to, že tento majetek neměl být do soupisu zahrnut, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zahrnutí majetku do (KSPH 40 INS 30394/2012) soupisu, svědčí jí (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2010, sp. zn. 29 Cdo 2463/2009).

V případě movitých věcí zjistil, že obě kupní smlouvy (ze dne 7.6.2012, dále jen KS1/ a ze dne 20.6.2012, dále jen KS2/ včetně příloh) uzavřené dlužníkem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím obsahují ujednání o převodu vlastnického práva k movitým věcem uvedeným v přílohách těchto smluv a současně závazek kupujícího uhradit prodávajícímu kupní cenu (čl. I.1.). Současně obsahují shodné ujednání (čl. III.1.) tohoto znění: Smluvní strany se dohodly, že kupní cena za movité věci bude upravena na základě znaleckého posudku, vyhotoveného znalcem v oboru na základě objednávky kupujícího, a to nejpozději do 2 měsíců od podpisu této smlouvy. Znalecký posudek bude tvořit přílohu této smlouvy. Jak plyne ze znaleckého posudku vyhotoveného dne 18.7.2012, Jaroslavou Gajduškovou, soudním znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady movitých věcí, odhadní cena movitých věcí (stanovená tržní hodnota) dle k posudku připojených seznamů č. 1-4 činí s DPH celkem 1.637.240,-Kč. V návaznosti na komunikaci mezi zástupcem žalobce a zástupci dlužníka pak dlužník (jako dodavatel) vystavil žalobci (jako odběrateli) fakturu na částku 1.637.240,-Kč, což zjistil z e-mailová korespondence mezi zástupcem žalobce a zástupci dlužníka ze dne 8.7.2012 a 23.7.2012 a faktury č. 120100388.

Cituje § 409, § 443 odst. 1, § 444 a § 445 obch. zák. a § 37 odst. 1 obč. zák. soud prvního stupně učinil následující závěry.

K namítané neurčitosti kupní ceny, z čehož žalovaná dovozuje neplatnost obou kupních smluv a tedy oprávněnost zápisu movitých věcí do majetkové podstaty, soud upozornil na rozdíl, který existuje mezi požadavky stanovenými na určitost stanovení kupní ceny v případě kupní smlouvy dle§ 409 obch. zák. a dle ustanovení § 588 obč. zák., podle něhož z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu . Na rozdíl od úpravy občanskoprávní tedy obchodní zákoník v případě vztahů obchodněprávních sice požaduje, aby kupní cena byla dohodnuta ve smlouvě, současně ovšem připouští, aby zde byl na místo určení přesné ceny stanoven způsob jejího dodatečného určení. Takový způsob určení kupní ceny musí pro naplnění požadavku platnosti (určitosti) předmětné smlouvy být dostatečně určitý a nepochybný, aby zabránil případnému ovlivňování výše kupní ceny účastníky smluvního vztahu po uzavření předmětné smlouvy a předcházel tak nejasnostem a případným sporům. Takový rozdíl v pojetí určitosti dohodnuté kupní ceny zcela respektuje odlišnost pojetí občanskoprávních vztahů na straně jedné a obchodně právních vztahů, jež se obecně vyznačují vyšší mírou smluvní volnosti, na straně druhé. Pokud se tedy účastníci smluv dohodli, že kupní cena za movité věci bude určena na základě znaleckého posudku vyhotoveného znalcem v oboru dle objednávky kupujícího, a to nejpozději do 2 měsíců od podpisu této smlouvy, respektuje podle názoru soudu takové ujednání smysl § 409 obch. zák. Pokud pak jde o žalovaným zmiňovanou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1848/2010), je třeba upozornit na to, že citované rozhodnutí (stejně tak jako judikatura, na kterou toto rozhodnutí odkazuje, tj. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1625/2002) se týkalo právě výkladu § 588 obč. zák. a nikoliv citovaných ustanovení obchodního zákoníku, a není proto (KSPH 40 INS 30394/2012) v projednávané věci aplikovatelné. Vzhledem k povaze ujednání kupních smluv je dále zřejmé, že znalecký posudek nemohl být v době podpisu kupních smluv jejich nedílnou součástí. Dovodil, že však na rozdíl od žalovaného nemá pochybnosti o tom, že po svém vypracování se v důsledku odkazu učiněného v čl. III.1. kupních smluv stal jejich součástí, ostatně žalobcem předložená faktura vystavená dlužníkem svědčí o tom, že dlužník byl se znaleckým posudkem (resp. s kupní cenou plynoucí ze znaleckého posudku) seznámen a nerozporoval ji. S ohledem na výše uvedené se proto neztotožnil se žalovaným a dospěl k závěru, že účastníky zvolený způsob ujednání o kupní ceně nezpůsobuje neplatnost posuzovaných kupních smluv.

Soud prvního stupně pokračoval, že pokud jde o argumentaci účastníků týkající se úhrady kupní ceny, je třeba vycházet z toho, že předmětem sporu je prokázání vlastnického práva žalobce ke sporným movitým věcem. Jak přitom plyne z § 443 odst. 1 obch. zák. (není-li dohodnuto jinak, srov. § 444 a § 445 téhož zákona) kupující nabývá vlastnické právo ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo dohodnuto jinak, není pro posouzení nabytí vlastnického práva žalobcem určující zaplacení kupní ceny, ale předání zboží. Tvrzení žalobce o tom, že předmětné movité věci převzal a dále zavázal společnost Smart Administration k jejich dalšímu opatrování, žalovaný nikterak nezpochybnil, ostatně takové tvrzení žalobce je logické i z toho důvodu, že předmětné movité věci (vybavení fitness centra) se nacházely v nebytových prostorách, které žalobce ponechal dlužníkovi k dočasnému užívání. S námitkou žalovaného zpochybňující platnost posuzovaných kupních smluv s ohledem na nezaplacení kupní ceny se rovněž neztotožnil.

Uzavřel, že upozorňuje-li žalovaný na neurčitý předmět kupních smluv, v tomto ohledu nemohl přehlédnout, že seznamy věcí připojených jako přílohy k daným kupním smlouvám, ke znaleckému posudku a přílohy k soupisu majetkové podstaty se skutečně liší a neobsahují shodný výčet movitých věcí. Ostatně ani žalobní návrh žalobce (přehled movitých věcí, jejichž vyloučení žalobce v projednávané žalobě navrhuje) není identický se žádným z uvedených seznamů. Přes výše uvedené by však považoval se nepřípustně formalistické, pokud by z takové skutečnosti (týkající se navíc pouze omezeného počtu movitých věcí) bez dalšího dovozoval neplatnost posuzovaných kupních smluv jako celku. Jejich předmět je jednoznačně a určitě vymezen prostřednictvím příloh k těmto smlouvám připojeným, které obsahují konkrétní výčet movitých věcí. Pokud pak jde o určení kupní ceny těchto věcí, nemá jakékoliv pochybnosti o určitosti určení ceny u těch věcí, které byly znalcem v rámci výše označeného znaleckého posudku oceněny. Žalobce se ani nedomáhá vyloučení všech movitých věcí, které jsou uvedeny v přílohách k jednotlivým položkám soupisu majetkové podstaty dlužníka. Proto soud v případě těch movitých věcí, které byly součástí příloh kupních smluv a současně jejich ocenění provedl znalec v označeném znaleckém posudku (byly součástí příloh ke znaleckému posudku) dospěl k závěru, že žalobce zde prokázal vlastnické právo k těmto movitým věcem (právo vylučující jejich zápis do majetkové podstaty) a žalobě v této části vyhověl. Rozhodl tedy, že z majetkové podstaty dlužníka se vylučují movité věci zapsané v daném insolvenčním řízení v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 10 v příloze č. 2 soupisu majetkové podstaty pod č. 1-22, 24-101, 104-110, 112-116, 118-149 a pod položkou č. 11 v příloze č. 3 soupisu majetkové podstaty pod č. 2-50. Naopak, pokud jde o zbývající movité věci, jejichž vyloučení (KSPH 40 INS 30394/2012) z majetkové podstaty se žalobce v projednávané věci taktéž domáhal, a které nebyly předmětem převodu vlastnického práva dle předložených kupních smluv (nebyly uvedeny v přílohách těchto smluv), nemohl z hlediska tvrzeného vlastnického práva žalobce v této části žalobě vyhovět. Žalobce neprokázal tvrzené právo ke zbývajícím movitým věcem, a to ani přes poučení soudu podle ustanovení § 118a o.s.ř., a proto zamítl žalobu v části vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka zapsaných v daném insolvenčním řízení v soupisu majetkové podstaty pod položkou č. 11 v příloze č. 3 soupisu majetkové podstaty pod č. 51-63, a dále vyloučení movité věci označené jako server DELL + čtečka (tato movitá věc ani nebyla v rámci příloh soupisu majetkové podstaty dlužníka uvedena).

Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil § 163 IZ ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li ve věci účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, a ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované za právní zastupování advokátem.

V zákonné lhůtě napadla tento rozsudek žalovaná odvoláním proti bodu III. výroku, jímž bylo žalobě částečně vyhověno, a navrhla, aby jej odvolací soud změnil a žalobu zamítl i v této části. Zopakovala v průběhu řízení vznesené námitky týkající se zejména stanovení způsobu kupní ceny v obou kupních smlouvách s důrazem na skutečnost, že ceny měly být upraveny, a pokud smluvní strany chtěly odkázat na znalecký posudek, musel by být vypracován již v době uzavření kupních smluv. Poznamenala, že samotný posudek, jímž byly movité věci oceněny, neobsahuje náležitosti § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. Uzavřela, že kupní smlouvy jsou absolutně neplatné pro neurčitost stanovení kupních cen dle § 37 odst. 1 obč. zák.

Žalobce navrhl odvoláním napadenou část rozsudku potvrdit, neboť ji považuje za věcně správnou. Zopakoval tvrzení prezentovaná před soudem prvního stupně s důrazem na vůli smluvních stran, neboť jejich úmyslem bylo převést vlastnictví veškerých věcí nacházejících se v předmětné nemovitosti dlužníkem na něj. Uzavřel, že v případě pochyb o platnosti smluv je třeba vyjít ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze 14.4.2005, sp. zn. I. ÚS 623/03, podle něhož základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy před výkladem, jež zakládá neplatnost, jsou-li možné oba výklady Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 218 odst. 1 IZ majetek náležející do majetkové podstaty se zapisuje do soupisu samostatnými položkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci; to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde překážka dočasné povahy bránící řádné identifikaci sepisovaného majetku, doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně po jejím odpadnutí. (KSPH 40 INS 30394/2012)

Majetek náležející do majetkové podstaty se zapisuje formou samostatných položek a musí být označen identifikovatelným způsobem. Individuálně určený majetek je sepisován běžným postupem například s uvedením modelu, typu, výrobního čísla, registrační značky, nezaměnitelnou formou popisu věci, kombinací více způsobů-slovní popis a fotografie aj. Genericky určený majetek může být nahrazen věcmi stejného druhu a jakosti a je charakterizován počtem, mírou či váhou. V tomto smyslu také musí být do majetkové podstaty sepsán. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2009, vyslovil závěr, že jsou-li pochybnosti o tom, jaký majetek zařadil správce konkursní podstaty (insolvenční správce) do soupisu majetku konkursní podstaty, je třeba provést výklad obsahu soupisu v souladu s pravidly zakotvenými v ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. (podle něj právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem). Teprve tehdy, není-li možné ani tímto způsobem zjistit, jaký majetek zařadil správce konkursní podstaty (insolvenční správce) do soupisu, lze uzavřít, že v dané části nemá takový soupis žádné právní účinky. I když se jedná o rozhodnutí týkající se soupisu konkursní podstaty podle zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ZKV), jsou tyto závěry zcela použitelné i pro hodnocení soupisu majetkové podstaty podle insolvenčního zákona.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

K předpokladům, za nichž lze vyhovět žalobě na vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 2086/2000 z 30.5.2001 a dále sp. zn. 29 Cdo 342/2000 z 28.2.2002 (publikovaném pod číslem 67/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení. Podle nich k předpokladům úspěšnosti vylučovací žaloby patří mimo jiné i to, že žalobu podala jiná osoba než úpadce a že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky úpadku a věc je nadále sepsána v podstatě. Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Věcná legitimace k podání vylučovací žaloby zpravidla svědčí vlastníkům věci, práva nebo majetkové hodnoty, tedy osobám, jejichž vlastnické právo je ohroženo a v případě nepodání žaloby by je ztratily. Z uvedeného plyne zároveň, že v případě, že nebude zjištěna žalobcova věcná legitimace, nemá tu místo se zabývat otázkou, zda sporná věc byla sepsána do soupisu majetkové podstaty právem, resp. zda je ve vlastnictví dlužníka.

Odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj podrobně a přesvědčivě odůvodněný závěr o důvodnosti žaloby v té části, v níž žalobě vyhověl, mají spolehlivou oporu v provedeném dokazování a jsou náležitě právně posouzena. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje a nemá pochybnosti o závěru, že na základě KS 1) a KS 2) se stal žalobce vlastníkem movitých věcí v nich uvedených, jež žalovaná zapsala do soupisu majetkové podstaty (§ 218 IZ). Vzhledem k tomu, že se žalobce (KSPH 40 INS 30394/2012) stal vlastníkem sporných movitých věcí, svědčí mu právo na jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka podle § 225 odst. 1 IZ, jak správně dovodil soud prvního stupně. Jen pro úplnost odvolací soud poznamenává, že námitku žalované o dodatečné úpravě kupní ceny nelze akceptovat v případě KS 2), neboť v přiloženém seznamu movitých věcí (příloha 3) této smlouvy byly již movité věci před jejich oceněním znalcem položkově specifikovány cenou (za jednotlivé kusy a celkové množství) bez DPH.

Odvolací soud proto v napadené části rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. V odvoláním nenapadené části zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalobci v rozsahu jeho nákladů spojených se zastupováním advokátem, a to odměny za dva úkony právní služby v sazbě 3.100,-Kč podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif-AT) z tarifní sazby 50.000,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, celkem tak činí náklady 6.800,-Kč, po připočtení DPH 21 % ve výši 1.428,-Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. pak 8.228,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná