103 VSPH 515/2016-47
35 ICm 2530/2015 103 VSPH 515/2016-47 (KSHK 35 INS 3905/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobce: JUDr. Kamil Andree, se sídlem v Olomouci, Dolní nám. 43, insolvenční správce Dušana anonymizovano , anonymizovano , zast. Mgr. Lívií Strakovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 28, proti žalovanému: Marcel anonymizovano , anonymizovano , bytem v Liberci-Novém Městě, Dobrovského 15, zast. Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou se sídlem v Liberci-Františkově, Vysoká 4, o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 1.312.000,-Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 35 ICm 2530/2015-27 ze dne 11. února 2016,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 35 ICm 2530/2015-27 ze dne 11. února 2016 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce v postavení insolvenčního správce dlužníka se domáhá proti žalovanému určení, že nemá za dlužníkem do insolvenčního řízení jako nevykonatelnou přihlášenou a v jeho průběhu dlužníkem a jím popřenou pohledávku ve výši 1.310.000,-Kč (sporná pohledávka) z titulu smluvní pokuty k zajištění plnění smlouvy o půjčce uzavřené 18. 5. 2011 mezi dlužníkem a společností HYPO STAR, a.s. IČO 248 10 509 jako věřitelem (původní věřitel-dále jen Smlouva) a jež byla judikována rozhodnutím Okresního soudu v Jičíně č. j. 211 C 18/2014-83 ze 6. 8. 2014, které nabylo právní moci 12. 9. 2014. Konstatoval, že sporná pohledávka představuje část celkové pohledávky přihlášené ve výši 9.360.000,-Kč, jež je vykonatelná; ohledně nevykonatelného zbytku ve výši 8.048.000,-Kč vyrozuměl žalovaného o popření pohledávky. Ten nabyl spornou pohledávku od původního věřitele postupní smlouvou z 31. 1. 2015 s tím, že původní věřitel postup pohledávky dlužníkovi oznámil. Své popření odůvodnil neplatností ujednání o smluvní pokutě sjednané ve výši 0,5% denně z dlužné částky podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem a dobrými mravy s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Cdo 51/96 a Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 249/1997 týkající se výkladu pojmu dobrých mravů. Akcentoval, že sjednání smluvní pokuty v souvislosti s uzavřením Smlouvy nesledovalo svůj účel, to je zajistit preventivně, aby dlužník půjčku ve výši 1,5 mil. Kč a úroky ve výši 0,1 mil. Kč ve lhůtě 6 měsíců řádně splatil, nýbrž pro založení dalších dlužníkových závazků, neboť mohl očekávat při sjednání smlouvy o smluvní pokuty, že dlužník své povinnosti ze Smlouvy nebude schopen dostát. Nadto nelze opominout, že pohledávky ze Smlouvy byly ještě zajištěny zajišťovacím převodem práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka. isir.justi ce.cz 35 ICm 2530/2015 (KSHK 35 INS 3905/2015)

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil poté, co při jednání nebyla předložena soudu prvního stupně plná moc k zastupování vystavená Mgr. Nedomlelovou a dostavila se jen v roli substituta Mgr. Kateřina Brožková, advokátní koncipientka, jež se vykázala pověřením Mgr. Zuzany Nedomlelové z 5. 2. 2016 a soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, kterého k jednání řádně předvolal.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl (bod I. výroku), uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení 12.342,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám k jeho právní zástupkyně (bod II. výroku) a uložil mu zaplatit soudní poplatek České republice ve výši 5.000,-Kč na účet soudu prvního stupně (bod III. výroku).

Soud prvního stupně zjistil: -ze Smlouvy uzavřené 18. 5. 2011, výdajového pokladního dokladu ze 17. 5. 2011 a výpisu z účtu původního věřitele, že ten půjčil Jaroslavu a Haně Smolíkovým a také dlužníkovi jako společně a nerozdílně zavázaným 1,5 mil. Kč se lhůtou splatnosti 6 měsíců od podpisu Smlouvy a k zaplacení úroků ve výši 0,1 mil. Kč. Pro případ nesplnění závazků ze Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky denně za každý den prodlení a dále byly závazky dlužníků zajištěny smlouvami o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníků,

-z přihlášky pohledávky zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 9,36 mil. Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu ze Smlouvy s tím, že dlužník neuhradil ani část půjčené částky nebo úroku s tím, že část smluvní pokuty byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Jičíně č. j. 211 C 18/2014-83 ze dne 6. 8. 2014 a že smluvní pokuta byla vypočítána za dobu od 19. 11. 2011 do 31. 1. 2015. Původní věřitel pohledávku postoupil jako postupitel žalovanému postupní smlouvou z 31. 1. 2015 a postup oznámil dlužníkovi,

-z postupní smlouvy z 31. 1. 2015, že ji uzavřel původní věřitel a pohledávku ze smluvní pokuty postoupil žalovanému.

Soud prvního stupně dále vyšel z rozsudku Okresního soudu v Semilech č. j. 5 C 78/2012-63 ze dne 3. 12. 2012 potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 193/2013-85 z 20. 6. 2013, v němž byla zamítnuta žaloba původního věřitele na vyklizení nemovitostí, jež byly předmětem zajišťovacího převodu práva se závěrem, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná a dále z rozsudku Okresního soudu v Jičíně, v němž soud zavázal k žalobě původního věřitele proti dlužníkům ze Smlouvy žalované k zaplacení 2.912.000,-Kč s úrokem z prodlení 7,75% ročně z částky 1,6 mil. Kč od 19. 11. 2011 do zaplacení a náklady řízení ve výši 212.764,-Kč; stalo se tak formou rozsudku pro uznání poté, co žalovaní se nevyjádřili k žalobě na výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř.).

Na základě svých skutkových zjištění cituje ustanovení § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), § 39, § 52, § 55, § 169 písm. e) a § 524 ObčZ a s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. 35 ICm 2530/2015 (KSHK 35 INS 3905/2015)

I. ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012 učinil soud prvního stupně závěr, podle něhož třeba vztah ze Smlouvy posuzovat podle § 52 a násl. ObčZ. Konstatoval, že Smlouva obsahuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran za situaci, kdy původní věřitel pro případ jakéhokoliv prodlení v plnění závazku spoludlužníky se stal nepodmíněným vlastníkem jejich nemovitosti a kdy původní věřitel bez souhlasu dlužníka-spotřebitele v rozporu s § 56 odst. 1 písm. k) ObčZ převedl práva a povinnosti ze Smlouvy, resp. nároky ze smluvní pokuty na žalovaného, aniž by bylo zřejmé, zda bylo dlužníkovi oznámeno místo, kam má plnit. Z těchto okolností dovodil, že Smlouva byla uzavřena neplatně a že ve spojení se smlouvou o zajišťovacím převodu práva svým obsahem obcházela zákon. Neplatným shledal zároveň sjednání smluvní pokuty a smlouvu postupní. Uzavřel tak, že žalovaný nemá za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném s dlužníkem pohledávku ve výši 1.312.000,-Kč a že skutečnosti vedoucí k tomuto závěru nebyly uplatněny v řízení vedeném před Okresním soudem v Jičíně (nejedná se tak o jiné právní posouzení věci).

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci v rozsahu nákladů spojených se zastupováním podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Především namítl, že udělil plnou moc k zastupování své právní zástupkyně, která pověřila ke svému zastupování k jednání před soudem prvního stupně koncipientku, jež se tímto pověřením prokázala. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2822/2013 a II.ÚS 153/2002 dovozoval, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces, a svým postupem mu odepřel přístup k jednání za situace, kdy se pověřený zástupce vykázal pověřením jeho právní zástupkyně.

Věcně pak žalovaný namítl, že žalobcovy námitky proti sporné pohledávce, jež má charakter pohledávky vykonatelné představují jiní právní posouzení věci vyloučené dikcí ustanovení § 199 InsZ. Konstatoval, že spornou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku vykonatelnou na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně, v němž nepochybně byla odstraněna spornost platnosti právního titulu sporné pohledávky. Nadto vyjádřil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Odo 438/2005 závěr, že smluvní pokuta ve výši 0,5% dlužné částky denně za každý den prodlení je platným ujednáním, přičemž až ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% je považováno za neplatný právní úkon.

Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku, neboť řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou, jež mohlo za následek nesprávné rozhodnutí soudu a jeho skutková zjištění nemají oporu v řádně provedeném dokazování při jednání. 35 ICm 2530/2015 (KSHK 35 INS 3905/2015)

Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv v řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout ve věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 73/82 plná moc k zastupování účastníka v řízení, zvolil-li si účastník zástupce, patří k podmínkám řízení. Nedoložení plné moci udělené k zastupování v občanském soudním řízení je odstranitelným nedostatek podmínky řízení.

V projednávané věci není pochyb o tom, že ve smyslu § 32 odst. 1 o.s.ř. bylo povinností toho, kdo vystupuje v řízení jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce prokázat své oprávnění již při prvním úkonu, který ve věci učinil. Smlouva o zastupování však má povahu ujednání, jež lze uzavřít ústně a plná moc je toliko materiálním výrazem této neformálně uzavřené smlouvy. Proto se také praxe soudu přiklonila k tomu, že plná moc vystavená poté, co zástupce již učinil procesní úkony v řízení za svého klienta, se vztahuje i na ně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 495/1997).

Odvolací soud za situace, kdy se vykázala advokátní koncipientka pověřením vystaveným právní zástupkyní žalované (a zřejmě by substituční plnou moc neměla důvod vystavit bez uzavření dohody s klientem o zastupování), má za to, že nebyl vzhledem k výše uvedenému důvod odepřít zástupci právní zástupkyně žalovaného právo účastnit se jednání, při němž byl vyhlášen napadený rozsudek, vyjádřit se k žalobě a činit procesní úkony, jež účastníkovi náleží s tím, že nedostatek plné moci bude odstraněn. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že plná moc žalovaného není řádně prokázána, pak neměl splněnu jednu z odstranitelných podmínek řízení důvod jednat. Soud prvního stupně svým postupem upřel právo žalovaného na spravedlivý proces a zatížil tak řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

Pro úplnost odvolací soud považuje za vhodné upozornit soud prvního stupně na to, že podle § 129 o.s.ř. důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující. Takovým dokazováním však není formulace sděluje se podstatný obsah přihláškového spisu , z níž není vůbec zřejmé, které listiny jako důkaz z přihláškového spisu byly provedeny podle citovaného ustanovení; rozsudky tuzemských soudů se neprokazují. V odůvodnění napadeného rozsudku přitom soud učinil zjištění ze Smlouvy, avšak uvedl ještě další důkazy (např. výdajový doklad), z nichž však nezjistil nic; učinil zjištění z přihlášky pohledávky, avšak jeho zjištění vůbec nedává podklad pro závěr, že sporná pohledávka byla přihlášena v části jako vykonatelná, neboť opomněl učinit zjištění z doplnění přihlášky pohledávky.

Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že řízení bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že odůvodnění rozsudku nemá podklad v provedeném dokazování, čímž se stává nepřezkoumatelným. 35 ICm 2530/2015 (KSHK 35 INS 3905/2015)

Proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž neopomene se vypořádat řádně s otázkou, zda-li důvody popření pohledávky nepředstavují zákonem vyloučené jiné právní posouzení věci ve smyslu § 199 InsZ, k němuž se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 7/2013 publikované pod číslem 106/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela