103 VSPH 5/2016-56
44 ICm 2765/2014 103 VSPH 5/2016-56 (KSUL 44 INS 13302/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem 1097 Nikósia, Diagorou 4, Kyperská republika, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 38, proti žalovanému Insolvency Project, v.o.s., IČO 288 60 993, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská tř. 15/16 , zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, insolvenční správce dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , o určení pravosti popřené pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 44 ICm 2765/2014-34 ze dne 29. října 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 44 ICm 2765/2014-34 ze dne 29. října 2015 se m ě n í tak, že se žaloba na určení pravosti pohledávky 163.700,-Kč v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSUL 44 INS 13302/2014, z a m í t á pro předčasnost.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Žalobce se proti žalovanému domáhá určení pravosti pohledávky ve výši 163.730,-Kč (sporná pohledávka), již přihlásil jako zajištěnou v celkové výši 165.900,-Kč (P2) z právního důvodu kapitalizovaného úroku, majícího původ isir.justi ce.cz 44 ICm 2765/2014 (KSPL 44 INS 13302/2014) ve smlouvě o půjčce uzavřené 9. 2. 2009 s původním věřitelem 1. faktorská, spol. s r.o., IČO 267 77 355 na částku 100.000,-Kč a již žalovaný v rozsahu sporné pohledávky v průběhu insolvenčního řízení popřel. Důvody popření pohledávky, tj. že zesplatněním půjčky nemohlo věřiteli vzniknout právo i na úroky splatné v budoucnu, odmítl s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze sen. zn. 104 VSPH 397/2014 s tím, že naopak zesplatněním půjčky se staly splatné úroky ve sjednaném rozsahu (nebýt toho, jejich splatnost by nastala postupně) a staly se součástí zesplatněné jistiny. Věřitelem sporné pohledávky se stal na základě jejího postoupení postupní smlouvou uzavřenou s původním věřitelem 14. 10. 2011.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ujednání právu na úrok za celou dobu sjednané půjčky v případě, že bude předčasně zpoplatněna, shledává v rozporu s § 39, § 55 a § 56 ObčZ a také § 170 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ). Konstatoval, že celková výše sjednaných úroků činí 257.600,-Kč (1.490 x 240-100.000) a že do úpadku 3. 6. 2014 nastala splatnost úroků ve výši 93.870,-Kč (63 x 1.490). Byla-li zaplacena z tohoto důvodu částka 91.700,-Kč, pak má žalobce právo na zaplacení rozdílu obou částek, tj. 2.170,-Kč; v tomto rozsahu proto přihlášenou pohledávku uznal ve zbytku, tj. ve výši sporné pohledávky naopak P2 popřel.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil pravost sporné pohledávky (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Soud prvního stupně dále zjistil: -že o úpadku dlužnice bylo rozhodnuto 3. 6. 2014 (dok. A-10), -že při přezkumném jednání 31. 7. 2014 žalovaný nepopřel přihlášenou pohledávku (4 pohledávky ve výši P1-100.000,-Kč, P2-165.900,-Kč, P3-20.000,-Kč a P4-20.000,-Kč; celkem 305.900,-Kč) nepopřel v rozsahu 102.700,-Kč (uznal P1 zcela a P2 v rozsahu 2.170,-Kč) jako pohledávky zajištěné a 40.000,-Kč jako nezajištěné (uznal zcela P3 a P4), -z vyrozumění o částečném popření P2 ve výši 163.730,-Kč (165.900-2.170), že byl žalobce o popření P2 vyrozuměn, -že vyrozumění bylo žalobci doručeno 11. 8. 2014, zatímco žaloba byla podána 18. 8. 2014, -že smlouva o půjčce byla uzavřena mezi původním věřitelem a dlužníkem 9. 2. 2009 pod č. j. 1 F 100 635/2009, -že pohledávky ze smlouvy o půjčce byly postoupeny původním věřitelem na žalobce postupní smlouvou ze 14. 10. 2011, -že pohledávky žalobce jsou zajištěny na základě zástavní smlouvy, jejímž předmětem je zastavení dlužničiných nemovitostí, -závazek dlužnice se stal splatný zcela s ohledem na porušení čl. VII odst. 3 smlouvy o půjčce zahájením exekučního řízení doručením výzvy k okamžitému splacení celé půjčky, tj. 4. 4. 2011. 44 ICm 2765/2014 (KSPL 44 INS 13302/2014)

Na základě výše uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla ve smyslu § 198 odst. 1 InsZ podána včas. Konstatoval, že podle čl. IV odst. 1 smlouvy o půjčce se úroky z půjčky počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, pokud není úrok uhrazen v den splatnosti, hledí se na ně jako na novou půjčku a stává se její součástí, že podle čl. III odst. 9 smlouvy v případě porušení smluvních závazků je dlužník povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně nesplacených úroků za celou sjednanou dobu a včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství. S ohledem na porušení čl. VII odst. 3 smlouvy došlo k zesplatnění celé půjčky v důsledku zahájeného exekučního řízení. Kapitalizovaný úrok (jinak splatný až v budoucnu) přirostl k dluhu před rozhodnutím o úpadku, a proto toto běžné ujednání nemůže být hodnoceno jako obcházení ustanovení § 170 odst. 1 písm. a) InsZ. Smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2009, tj. před novelizací občanského zákoníku, na základě které byla vtělena do zákona ochrana spotřebitele podle § 55 a § 56 ObčZ, a proto tato ustanovení nebylo lze na projednávanou věc aplikovat. Smluvní ujednání shledal jako platné a výši hrubého zisku za 20 let ve výši 257.600,-Kč zhodnotil jako jsoucí v rozporu s dobrými mravy. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 202 odst. 1 InsZ.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne, neshledá-li důvody pro jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že čl. III odst. 9 a čl. VII. odst. 3 smlouvy o půjčce je absolutně neplatný podle § 39 ObčZ (také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 102 VSPH 248/2012). K argumentaci uvedené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 103 VSPH 397/2014, na které odkázal nejen žalobce, ale také soud prvního stupně v napadeném rozsudku, uvedl, že na projednávanou věc nedopadá, neboť se týká odstoupení od smlouvy o úvěru, kdy věřitel může požadovat vrácení dlužné částky s úroky, jež přirostou do zaplacení; není zde však uvedeno, že může požadovat úroky v celé výši, jak byly sjednány. Akcentoval zároveň, že ustanovení § 170 InsZ představuje kogentní ustanovení a smluvní strany smlouvy o půjče nemohou s argumentem autonomie vůle stran jeho aplikaci vyloučit.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. K ujednání o důvodech pro zesplatnění půjčky uvedené v čl. VII odst. 3 smlouvy o půjčce uvedl, že si nesjednal s dlužnicí právo, na jehož základě by mohl libovolně podávat návrhy na zahájení insolvenčního řízení (exekučního řízení). Upozornil na to, že insolvenční návrh v projednávané věci podala dlužnice sama a pro případ, že by podal insolvenční návrh sám, bylo by třeba zkoumat, zda takový úkon není v rozporu s dobrými mravy. Ujednání ve smlouvě o půjčce v čl. VII odst. 3 a čl. III odst. 9 shledává platným a zcela v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 5266/2015. Přepočítaný úrok ze smlouvy vzhledem ke sjednané nižší sazbě činí jen 1,07% měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uplatněných důvodů. 44 ICm 2765/2014 (KSPL 44 INS 13302/2014)

Z přihlášky pohledávky žalobce odvolací soud zjistil, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky P1-P4. U P2 uvedl, že činí 165.900,-Kč, je zajištěná majetkem dlužníka, jako důvod je uvedeno půjčení peněž, část jistiny vytvořená kapitalizací úroků ve smlouvy o půjčce č. j. 1 F 100 635/2009 z 9. 2. 2009 a je výsledkem rozdílu 240 x 1.490,-Kč (357.600,-Kč), jistiny 100.000,-Kč (uplatněné jako P1) a uhrazené částky ve výši 91.700,-Kč. Pohledávka je zajištěna označeným majetkem dlužnice, zajištění vzniklo 12. 2. 2009. Jako přílohy přihlášky jsou uvedeny plné moci věřitele k zastupování, smlouva o postoupení pohledávek ze 14. 10. 2011, výpis z obchodního rejstříku věřitele, smlouva o půjčce, doklad o čerpání půjčky, zástavní smlouva z 9. 2. 2009, výzva k úhradě s dokladem o jejím doručení, výpis z katastru a podrobný výpočet celkové výše pohledávky odpovídající tvrzením uvedeným v samotné přihlášce. Na složce, v níž se nachází přihláška pohledávky, je vyznačeno, že přílohy nebyly vytištěny (nebyly ani zveřejněny, resp. byly zveřejněny k žádosti odvolacího soudu).

Podle § 173 odst. 4 InsZ, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 InsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

V ustanovení § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, jsou upraveny náležitosti přihlášky pohledávky. Kromě jiných přihláška pohledávky musí obsahovat bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen. 44 ICm 2765/2014 (KSPL 44 INS 13302/2014)

Podle § 200 InsZ věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5).

Z citovaných ustanovení InsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro vznik pohledávky, které ji individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána nejen insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Na těchto závěrech nemůže změnit nic, že přihláška pohledávky se podává na stanoveném formuláři a že v kolonce důvod vzniku pohledávky není dostatek místa, neboť tvrzení, jež by do formuláře nebylo možné pojmout, mohou být doplněna na připojeném listu. Řádné uplatnění nároku přihláškou pohledávky pak je předpokladem pro závěr, zda věřitel popřené pohledávky se domáhá podanou incidenční žalobou určení pohledávky na základě skutečností, jež byly předmětem přezkumu (§ 198 odst. 2 InsZ). V případě, že popře pohledávku věřitele jiný věřitel, pak jeho popěrný úkon musí být učiněn formálně na formuláři a není-li odmítnut, je považován za zákonem stanovených předpokladů za žalobu.

V projednávané věci byla popřena částečně P2, uplatněné v přihlášce žalobce, která však trpí nedostatky, jež ji činí neprojednatelnou pro nesrozumitelnost. Z čl. III odst. 1 smlouvy o půjčce plyne, že dlužník se zavazuje splácet půjčku včetně příslušenství měsíčně ve výši 1.490,-Kč (nebudou-li nárokovány další nároky z porušení smlouvy). Z čl. IV. smlouvy o půjčce se podává, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně. Z uvedeného lze dovodit, že ve splátce půjčky je skryta platba na úhradu jistiny a zároveň na uspokojení úroku, který za 63 měsíců mohl přirůst jen v rozsahu 1.073,-Kč měsíčně (257.600 : 240). Pokud by přihláška P2 byla srozumitelná a bylo zřejmé, jak byla půjčka splácena, pak by ji žalovaný nemohl popřít tak, že zaplacenou částku 91.700,-Kč započítal jen na P2 a nikoliv také na P1. Nadto úrok mohl za 63 měsíců přirůstat jen v rozsahu 1.073,-Kč měsíčně a nikoliv v rozsahu 1.490,-Kč, jak uvedl žalovaný při uvedení důvodů popření. 44 ICm 2765/2014 (KSPL 44 INS 13302/2014)

Podle § 198 odst. 2 InsZ v žalobě na určení popřeného práva může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Nelze opomenout, že přihlášené pohledávky může popřít nejen insolvenční správce, nýbrž také jiný přihlášený věřitel. Za uvedené situace tak musí být v přihlášce ve skutečnosti tvrzení, z nichž přihlášená pohledávka pramení tak, jak nad rámec přihlášky uvedl žalobce v žalobě, čímž ji fakticky doplňoval, zatímco měly být uvedeny v přihlášce již před přezkumným jednáním a být přístupny všem účastníkům insolvenčního řízení včetně příloh. Nedostatky přihlášky vedly k výše uvedenému popření pohledávky, jehož důvody však zástupce žalovaného při odvolacím jednání nedokázal vysvětlit. Přestože se jedná o půjčku uzavřenou podle § 657 ObčZ, při níž lze sjednat podle § 658 ObčZ úroky, přihláška pohledávky postrádá uvedení výše úroku v procentuální výši, nebo odkaz na ujednání o jeho výši ve smlouvě o půjčce.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 742/2006 publikovaném pod číslem 38/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Jedná se však o výjimku ze zásady, že vylíčení rozhodující skutečností má obsahovat samotná žaloby a jako výjimka by měl být aplikován spíše restriktivně.

V rozhodnutí pod sp. zn. 29 Cdo 1072/2010 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávky, řádně zahájené včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu musí pro předčasnost zamítnout.

Odvolací soud tak shrnuje, že přihláška P2 je neúplná a neobsahuje rozhodné skutečnosti stran dosavadní úhrady půjčky před tím, než byla zesplatněna, ani odkazy na konkrétní ustanovení smlouvy o půjčce, což bránilo žalovanému, aby kvalifikovaně pohledávku přezkoumal a mohli k ní zaujmout stanovisko ostatní přihlášení věřitelé. Zároveň nelze opomenout, že k přezkumu pohledávky došlo v situaci, kdy přílohy uváděné v přihlášce pohledávky nebyly vytištěny a zjevně ani publikovány v insolvenčním rejstříku.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost s tím, že bude-li přihláška P2 k řádné výzvě insolvenčního správce doplněna, bude třeba ji znovu přezkoumat při zvláštním přezkumném jednání. 44 ICm 2765/2014 (KSPL 44 INS 13302/2014)

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř., neboť důvody hodné zvláštního zřetele podle uvedeného ustanovení odvolací soud shledává ve skutečnosti, že ve věci nebylo rozhodnuto s konečnou platností, a nelze proto uvažovat o tom, že žalovaný měl úspěch ve věci samé.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. října 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela