103 VSPH 48/2012-152
69 ICm 1846/2011 103 VSPH 48/2012-152 (KSUL 69 INS 8310/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobkyně: SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. se sídlem Teplice, Husitská 692/3, insolvenční správce dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Lužická 2023/9, proti žalované: Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Lužická 2023/9, korespondenční adresa K Zámku 26, Střelná, 417 23 Košťany u Teplic, o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2011, č.j. 69 ICm 1846/2011-29,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.listopadu 2011, č.j. 69 ICm 1846/2011-29, se mění tak, že žaloba, jíž se žalobce domáhá rozhodnutí o tom, že vypořádání společného jmění dlužníka Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , trvala bytem Teplice, Lužická 2023/9, PSČ 415 01, a manželky dlužníka Daniela anonymizovano , r.č. 715427/2851, trvale bytem Teplice, Lužická 2023/9, korespondenční adresa: K Zámku 26, Střelná, 417 23 Košťany u Teplic, nelze dle § 274 IZ provést a že nemovitosti na LV 296, k.ú. Střelná, obec Košťany u Teplic, specifikované v soupisu majetkové podstaty pod položkou C-01 , náležející do společného jmění dlužníka a jeho manželky se celé zahrnují do majetkové podstaty, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Žalobkyně tvrdila, že jako insolvenční správkyně dlužníka Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník ), na jehož majetek byl prohlášen konkurs (usnesení nabylo právní moci (KSUL 69 INS 8310/2009)

23.8.2010), identifikovala majetek patřící do společného jmění manželů (dále jen SJM), a to nemovitosti zapsané na LV č. 296 pro kat. území Střelná, obec Košťany, okres Teplice, oceněné částkou 1,3 mil. Kč uvedené v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod pol. C-01 (dále jen sporné nemovitosti) s tím, že jiný majetek manželé anonymizovano neoznačili. Konstatovala, že hodnota jejich SJM tedy činí uvedených 1,3 mil. Kč, přičemž současně identifikovala (byly zjištěny) dlužníkovy závazky v celkové výši 2.309.539,25 Kč (s uvedenou specifikací). Cituje § 159 odst. 1, § 268 a § 274 zák. č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), uzavřela, že vypořádání SJM manželů anonymizovano nelze provést, a proto navrhla, aby soud rozhodl o tom, že vypořádání společného jmění dlužníka Zdeňka anonymizovano a manželky dlužníka Daniely anonymizovano nelze dle § 274 IZ provést, a že nemovitosti na LV 296, k.ú. Střelná, obec Košťany u Teplic, specifikované v soupisu majetkové podstaty pod položkou C-01, náležející do společného jmění dlužníka a jeho manželky se celé zahrnují do majetkové podstaty.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně nezahrnula do soupisu majetkové podstaty dlužníka částku 628.723,-Kč přiznanou mu v dědickém řízení, jež byla žalobkyni zaslána, a že žalobkyní uvedená cena předmětných nemovitostí podle znaleckého posudku je nižší, než na jakou byly žalobkyní pojištěny, tj. 1.800.000,-Kč. Vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně při zjišťování skutečné výše pohledávek přihlášených věřitelů pochybila, zejména v případě věřitele ACM MONEY ČR, a.s. (dále též ACM), jehož pohledávku 1.633.489,-Kč uznala, avšak v několikanásobné výši, než mu náleží; tato pohledávka je též předmětem incidenčního sporu vedeném před insolvenčním soudem pod sp. zn. 69 ICm 2/2011 (posléze tvrdila, že se jedná o žalobu pro zmatečnost). Uzavřela, že se obrátila na příslušné instituce a úřady, aby prošetřily postup insolvenčního správce, jejich rozhodnutí však dosud neobdržela, proto se nemůže k výši přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení dlužníka vyjádřit, a učiní tak až v řízení o žalobě na vypořádání SJM. Doplnila, že shora uvedená pohledávka ACM byl sice přiznána v rozhodčím řízení, avšak domáhá se zrušení rozhodčího nálezu.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně plně vyhověl shora uvedenému žalobnímu návrhu tak, že vypořádání SJM manželů anonymizovano nelze podle § 274 IZ provést z důvodu předlužení (bod I. výroku), a že sporné nemovitosti náležející do SJM těchto manželů se zahrnují do majetkové podstaty dlužníka (bod II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Vyšel z toho, že dlužníkův úpadek byl zjištěn, za způsob jeho řešení byl zvolen nepatrný konkurs a účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne 20.4.2010, že rozsah a hodnota majetku náležejícího do SJM anonymizovano byla zjištěna protokolem o prohlídce domu manželů (sporné nemovitosti) a oceněného znalcem na částku 1,3 mil. Kč. Ze soupisu majetkové podstaty vzal za prokázané, že do ní žalobkyně zahrnula sporné nemovitosti podle § 274 IZ, a že do majetkové podstaty dlužníka přibyla částka 628.723,-Kč, již dlužník zdědil, což vyplývá z rozhodnutí o dědictví a potvrzení žalobkyně. K tvrzení žalované o neoprávněném zjištění pohledávky ACM žalobkyní uvedl, že žalovaná brojí proti rozhodčímu nálezu, jímž byla pohledávka tomuto věřiteli přiznána, nikoliv však proti pohledávce samotné, přičemž zjistil, že Městský soud v Brně rozhodl o odložení vykonatelnosti tohoto rozhodčího nálezu. (KSUL 69 INS 8310/2009)

Cituje § 268 odst. 1, § 270 odst. 1, § 271 odst. 1 a § 274 IZ dospěl k závěru, že ke dni účinnosti konkursu prohlášeného na majetek dlužníka (20.4.2010) zaniklo SJM dlužníka a žalované a povinnost jej vypořádat přešla na žalobkyni. Konstatoval, že výše v konkursu zjištěných pohledávek 2.309.539,25 Kč je definitivní a nemůže být změněna ani případným rozhodnutím o zrušení rozhodčího nálezu, že na to nemá vliv ani řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 69 ICm 2/2011 (důvodem zmatečnosti je nerespektování práva dlužníka osobně se zúčastnit odvolacího jednání při rozhodování o jeho úpadku), a že v majetkové podstatě dlužníka je sepsána pouze částka 628.723,-Kč nabytá dlužníkem dědictvím a sporná nemovitost oceněná na 1,3 mil. Kč. Obvyklé vybavení domácnosti pak nelze do majetkové podstaty zahrnout, neboť jej nelze postihnout výkonem rozhodnutí, osobní vozidlo Dacia Logan bylo z majetkové podstaty žalobkyní vyňato podle § 227 IZ (spolu s dalším vozidlem), neboť jej ze zdravotních důvodů manželé anonymizovano používají pro svou potřebu a pro tyto účely jim byl poskytnut Městským úřadem v Teplicích příspěvek. Z uvedeného dovodil, že celková hodnota dlužníkova výlučného majetku a postižitelného majetku náležejícího do SJM činí 1.928.723,-Kč. Vyslovil, že jen prostým srovnáním této částky s výší dlužníkových závazků 2.309.539,25 Kč je zřejmé, že SJM manželů anonymizovano je předluženo, neboť nepostačuje k úhradě všech pohledávek. Uzavřel, že za této situace není možné postupovat jinak, než podle § 274 IZ a zahrnout celé SJM do majetkové podstaty, což by se nemělo standardně činit cestou žaloby, ale jednostranným úkonem insolvenčního správce; přesto v dané situaci podanou žalobu zhodnotil jako oprávněnou. Doplnil, že žalovaná opakovanými podněty a příslibem podání vlastní žaloby na vypořádání SJM, již sice podala v elektronické podobě, avšak řádně nedoplnila, a proto k ní nemohlo být přihlíženo, dosáhla zrušení nařízené dražby, což může zopakovat kdykoliv znovu. Proto nezbylo žalobkyni, než aby žalobu na vypořádání SJM podala sama, a aby soud svým rozhodnutím jasně stanovil, zda sporná nemovitost do majetkové podstaty patří či nikoliv. Vzhledem k předluženosti SJM neměl jinou možnost, než podané žalobě vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že se jejich náhrady žalobkyně vzdala.

Proti rozsudku soudu prvního stupně se žalovaná včas odvolala a trvala na tom, že majetek v SJM není předlužený. Zopakovala před soudem prvního stupně prezentované námitky ohledně nároku ACM, a že by měl dlužník obdržet finanční plnění od společnosti KLIMAX Teplice, jež za dlužníka měla provádět odvody na sociální a zdravotní pojištění a dlužníku tak náleží částka, z níž tyto odvody byly prováděny, a žalobkyně by ji měla vymáhat, neboť se o této skutečnosti dozvěděla z přihlášky pohledávky této společnosti. Namítla, že se dlužník nemohl vyjádřit k přezkoumaným pohledávkám a zúčastnit se přezkumného jednání ze zdravotních důvodů. V průběhu odvolacího řízení pak doplnila, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14.10.2011 sp. zn. 20 C 166/2010 byl k její a dlužníkově žalobě zrušen rozhodčí nález JUDr. Bc. Martina Kulhánka ze dne 10.6.2009, jimiž byli zavázáni zaplatit ACM společně a nerozdílně částku 843.465,-Kč. Poznamenala, že se touto skutečností měla žalobkyně zabývat a zjistit skutečnou výši pohledávky tohoto věřitele a provést její dodatečné přezkoumání.

V průběhu odvolacího řízení pak žalovaná vznesla námitku podjatosti věc projednávajícího soudce JUDr. Jiřího Bednáře. Důvody podjatosti shledala v tom, že (KSUL 69 INS 8310/2009) jmenovaný soudce údajně poskytl žalobkyni informaci, že její odvolání bude zamítnuto v souvislosti s připravovanou dražbou sporné nemovitosti, a zdůraznila, že všechny jí navržené důkazy byly tímto soudcem v řízení zamítnuty a bylo rozhodováno toliko na základě zjištění z důkazů navržených žalobkyní. Uzavřela, že žalobkyně dražbu sporných nemovitostí připravovala v době, kdy o žalobě nebylo ještě rozhodnuto, neboť byla již kontaktována jedním ze zaměstnanců dražebníka (EURODRAŽBY CZ, a.s.) za účelem aktualizace ceny sporné nemovitosti, z čehož dovodila, že žalobkyně ví, že bude její odvolání zamítnuto. Namítla, že žalobkyně činí kroky ke zpeněžení, ačkoliv jí bylo insolvenčním soudem uloženo do doby rozhodnutí o žalobě na vypořádání SJM, aby zastavila zpeněžování dlužníkova majetku.

Žalovaný měl rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a žádal o jeho potvrzení.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení a došel k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných důvodů, než jsou v něm uplatněny.

K námitce podjatosti soudce JUDr. Jiřího Bednáře:

Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

V citovaném ustanovení jsou formulovány předpoklady pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci jednak pozitivně (odst. 1 až 3), jednak negativně, když je stanoven důvod, pro který nelze námitce podjatosti vyhovět (odst. 4). Důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce nemůže být jeho postup v řízení a jeho rozhodování v jiných věcech, neboť pouze tak se projevuje výkon samotného soudnictví, resp. soudní moc státu ovládaná principem soudní nezávislosti, což však neznamená, že by účastníci řízení byli vystaveni libovůli soudce, neboť jeho procesní postup a rozhodování musí mít základ v zákonné úpravě, jež je pro něj závazná, a podléhají přezkumu jiným soudcem za zákonem stanovených podmínek v rámci řádných a mimořádných opravných prostředků. Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Je tomu tak proto, že je třeba chránit ústavní imperativ, dle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), který je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc.

Podle § 15a o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni (odst.1). Účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde; (KSUL 69 INS 8310/2009) nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později může námitku uplatnit do 15 dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (odst. 2).

Vrchní soud konstatuje, že žalovaná nevznesla vůči soudci JUDr. Bednářovi jakoukoliv námitku podjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 až 3 o.s.ř., ale vyjádřila jen nesouhlas s jeho postupem v řízení, tj. z důvodu, který pro závěr o podjatosti soudce je v § 14 odst. 4 o.s.ř. vyloučen. Vzhledem k tomu, že žalovaná námitky podjatosti podle citovaného ustanovení nevznesla, nemohl se Vrchní soud jimi ani zabývat. Na základě shora uvedeného Vrchní soud uzavřel, že důvody pro vyloučení jmenovaného soudce ve smyslu § 14 o.s.ř., ani jiné důvody v projednávané věci dány nejsou, a proto jako soud nadřízený dovodil, že není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci (§ 16 o.s.ř.) a že řízení před soudem prvního stupně nebylo zatíženou vadou podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., jež by byla důvodem pro zrušení napadeného rozsudku bez dalšího a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K věci samé:

Prohlášením konkursu na majetek dlužníka zaniklo podle § 268 odst. 1 IZ SJM dlužníka a žalované; zaniklé SJM je třeba ve smyslu druhého odstavce tohoto ustanovení vypořádat. Oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu přešlo podle § 270 odst. 1 IZ z dlužníka na insolvenčního správce. Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se podle § 274 IZ celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

Z ustanovení § 205 odst. 3 IZ plyne, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, patří do majetkové podstaty celý a i dlužníkův manžel musí respektovat právní režim majetkové podstaty. K ochraně práv manžela dlužníka, jehož výlučný majetek byl podroben právnímu režimu majetkové podstaty, slouží obecně vzato vylučovací žaloba. Ta však není právním institutem, jehož prostřednictvím by dlužníkův manžel mohl prosazovat odlišnou představu o tom, zda byly splněny podmínky pro postup podle § 274 IZ a zda byl insolvenční správce povinen u soudu podat návrh na vypořádání zniklého SJM. Jestliže manžel dlužníka má zato, že insolvenční správce vyhodnotil nesprávně rozsah závazků dlužníka (včetně posouzení zda jde o výlučné závazky dlužníka anebo o závazky společné dlužníku a jeho manželu) v poměru k hodnotě SJM, a v důsledku toho zahrnul do majetkové podstaty celý majetek v SJM, a takto ho také sepsal s tím, že podle § 274 IZ se jeho vypořádání neprovede, pak je oprávněn podat sám u soudu žalobu na vypořádání zaniklého SJM.

Odvolací soud se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, neboť žalobce není věcně legitimován k podání takové žaloby ve smyslu § 274 IZ, tj. že zaniklé SJ: dlužníka a jeho manžela se nevypořádává. Soud prvního stupně vyslovil rozporné právní názory na procesní postup žalobkyně, neboť měl zato, že taková žaloba je přípustným prostředkem k vyřešení otázky, zda byly splněny podmínky pro to, aby (KSUL 69 INS 8310/2009) insolvenční správce postupoval podle § 274 IZ, současně však sám tento názor zpochybnil v odůvodnění rozsudku, když dospěl k závěru, že takový postup by standardně neměl být činěn cestou žaloby, ale jednostranným úkonem insolvenčního správce, avšak za dané situace podanou žalobu považuje za oprávněnou. Naopak bylo namístě, aby žalobkyně sepsala majetek tvořící SJM do majetkové podstaty, tj. postup, proti němuž by mohla žalovaná brojit žalobou na vypořádání SJM, v němž jako předběžnou by soud musel zodpovědět otázku, zda je SJM předlužené, a proto je třeba postupovat podle § 274 IZ (v důsledku tohoto závěru žalobu zamítnout), nebo není předlužené a přistoupit k jeho vypořádání podle § 270 IZ.

Odvolací soud nad rámec uvedeného pak uvádí, že soud prvního stupně řízení o žalobě žalované ze dne 7.7.2011 o vypořádání SJM manželů anonymizovano usnesením ze dne 8.srpna 2011, č.j. 69 ICm 2042/2011-2 (KSUL 69 INS 8310/2009-C-5-2), nesprávně zastavil z důvodu § 83 odst. 1 o.s.ř. (tzv. litispendence), neboť jejímu zahájení brání projednávaná věc (což zjistil odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu). Jak uvedeno výše, projednávaná věc není řízením o žalobě na vypořádání zaniklého SJM manželů anonymizovano , a proto měl soud žalobu žalované na vypořádání SJM řádně projednat a ve věci rozhodnout.

Odvolací soud se zřetelem ke shora uvedeném proto dospěl k závěru, že podle § 220 odst. 1 o.s.ř. je namístě rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu zamítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20.února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová