103 VSPH 462/2014-64
129 ICm 3829/2013 103 VSPH 462/2014-64 (KSPL 29 INS 4759/2013)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném zpředsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. lvany Mlejnkové v právní věci žalobce: JUDr. Miloslav Havlena, advokát, se sídlem vBlatné, J. P. Koubka 81, insolvenční správce dlužnice Boženy Procházkové, nar. 11.8.1951, bytem vKlatovech Javorná 6, proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem v Plzni, Hálkova 2790/14, IČO: 72080043, o určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 7.687.231,-Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 129 lCm 3829/2013-47 ze dne 16. června 2014, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 129 ICm 3829/2013-47 ze dne 16. června 2014 se mění tak, že žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí vykonatelnou pohledávku ve výši 7.687.231,-Kč v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 4759/2013, se zamítá pro předčasnost.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužnicí vykonatelnou pohledávku ve výši 7.687.231,-Kč (sporná pohledávka) sodůvodněním, podle něhož žalovanému tato pohledávka nesvědčí (dlužník z přihlášené pohledávky je dlužničin syn), a to byl také důvod, pro který popřel její

(KSPL 29 INS 4759/2013) pravost a výši. Uvedl, že z přihlášky sporné pohledávky jednoznačně plyne, že jeho dlužníkem je Miroslav Procházka, tj. osoba od dlužnice odlišná, která popřenou pohledávku pouze zajišťuje, jak dokládají rozhodnutí žalovaného o zřízení zástavního práva k nemovitostem žalované; vůči dlužnici však žádnou pohledávku žalovaný nemá.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby sodůvodněním, podle něhož vpřihlášce pohledávky v rozpisu pod poř.č. 1-201 řádně identifikoval a specifikoval jednotlivé dílčí pohledávky s uvedením druhu daně a číslem jednacím příslušného vykonatelného rozhodnutí správce daně o stanovení předmětné daňové povinnosti. Uvedl vní a listinami prokázal, že pohledávky uvedené vrozpisu jsou zajištěny zástavním právem k nemovitému majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužnice na základě jeho rozhodnutí podle § 72 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a činil tak s cílem naplnit poslání správy daní, kterým je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Zřízení zástavního práva není sporné. Zřízené zástavní právo má funkci uhrazovací a zajišťovací. Konstatoval, že spornou pohledávku vinsolvenčním řízení uplatnil podle § 166 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), přičemž odkázal na závěry Nejvyššího soudu formulované vjeho rozhodnutí pod sp.zn. 29 Odo 396/2003. Akcentoval, že zpeněžením zástavy v insolvenčním řízení zástavní právo zaniká ve smyslu § 299 lnsZ. Uzavřel, že dlužnice je zástavním dlužníkem, který souhlasil se zřízením zástavního práva knemovitostem vjeho vlastnictví. Doplnil, že popření pohledávky žalovaným nemůže mít procesní účinky, nebot, při zvláštním přezkumném jednání 6.11.2014 spornou pohledávku popřel pro pravost a výši, nebot, mu pohledávka za dlužnicí nevznikla, aniž by v souladu s ustanovením § 194 lnsZ uvedl, jaká je podle něho výše sporné pohledávky.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod l. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku).

Soud prvního stupně zjistil:

-z přihlášky pohledávky a jejích příloh, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku jako pohledávku zajištěnou majetkem dlužnice, konkretizoval ji řadou listin zdaňového řízení stím, že jejích celková výše činí 7.687.231,-Kč, že jejich právním důvodem je zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice a že daňovým dlužníkem (přímým dlužníkem) byl Vladimír Procházka, syn dlužnice, jak plyne z připojených rozhodnutí žalovaného z 22.7.2010 o zřízení zástavního práva k majetku dlužnice (nepřímého dlužníka).

Na základě svých zjištění soud prvního stupně dospěl cituje ustanovení § 166 lnsZ kprávnímu závěru, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí pohledávku, kjejímuž uspokojení může dojít vinsolvenčním řízení vedeném na majetek nepřímého dlužníka, nebot, zpeněžením zástav ve vlastnictví dlužníka zástavní právo zaniká, avšak jen z výtěžku zpeněžení zástav, čemuž nepřekáží ustanovení § 167 odst. 3 lnsZ, podle kterého zajištěný věřitel se stává v insolvenčním řízení věřitelem nezajištěným v rozsahu jeho pohledávky, v němž převyšuje hodnotu zajištění, nebot, toto ustanovení se týká jen těch případů, kdy přímý dlužník a nepřímý dlužník splývají. Doplnil, že zástavní věřitele nemůže vinsolvenčním řízení vedeném na majetek nepřímého dlužníka odlišného

(KSPL 29 INS 4759/2013) od dlužníka přímého získat lepší právní postavení než by měl, nebýt insolvenčního řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. se zřetelem ktomu, že žalovanému, který měl plný úspěch ve věci, žádné náklady řízení nevznikly.

Tento rozsudek napadl žalobce vzákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Připustil, že podle § 167 odst. 1 lnsZ může zajištěný věřitel uspokojit svou pohledávku ze zajištění v insolvenčním řízení vedeném na majetek zástavce, odlišného od přímého dlužníka, avšak namítl, že zamítnutí žaloby bude mít ve smyslu § 167 odst. 3 lnsZ fatální následky pro dlužnici, prodejem zástav, tj. nemovitostí ve vlastnictví dlužnice se zajištěný věřitel uspokojí a v části, v níž k uspokojení jeho zajištěné pohledávky nedošlo se stává nezajištěným věřitelem.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku zdůvodu jeho věcné správnosti. Zopakoval, že mu svědčí nárok za dlužnicí jako nepřímým dlužníkem, sjehož souhlasem byla zajištěna pohledávka třetí osoby, tj. přímého dlužníka, přičemž vneuspokojené části pohledávky zvýtěžku zpeněžení se nadále jedná o pohledávku z daňového nedoplatku za přímým dlužníkem, nikoliv za dlužnicí jako dlužníkem nepřímým.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Odvolací soud zjistil:

-z přihlášky pohledávky, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení své jednak pohledávky v celkové výši 7.687.231,-Kč z právního důvodu daně z přidané hodnoty, jednak zdaně z příjmů fyzických osob stím, že se jedná o pohledávky vykonatelné, představující neuhrazené daňové povinnosti dlužnice vzniklé na základě platných daňových zákonů ČR, zajištěné majetkem dlužnice na základě dvou zástavních práv zřízených rozhodnutím správce daně podle § 72 zák.č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

-z rozhodnutích Finančního úřadu v Klatovech č.j. 69988/10/1339403401729 a č.j. 69978/10/1339403401729 z22.7.2010, že jimi bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem uvedených v přihlášce pohledávky ve vlastnictví Boženy Procházkové, kzajištění pohledávek správce daně uvedených v přihlášce pohledávek za dlužníkem Vladimírem Procházkou a že se tak stalo se souhlasem dlužnice,

-z protokolu o zvláštním přezkumu ze 6.11.2013, že předmětem přezkumu byla přihláška pohledávky žalovaného a že insolvenční správce přihlášenou vykonatelnou pohledávku popřel pro pravost a výši, nebot, dlužníkem z přihlášené pohledávky není dlužnice, nýbrž dlužničin syn.

Podle § 173 odst. 4 lnsZ, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 lnsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované

(KSPL 29 INS 4759/2013) pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 lnsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Vustanovení § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, jsou upraveny náležitosti přihlášky pohledávky. Kromě jiných přihláška pohledávky musí obsahovat bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Podle § 199 lnsZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

Podle § 188 odst. 2 lnsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu krozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z citovaných ustanovení lnsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 188 lnsZ a 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro vznik pohledávky, které ji individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, nebot, jen vtakovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána nejen insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Na těchto závěrech nemůže změnit nic, že přihláška pohledávky se podává na stanoveném formuláři, který nepočítá s případy, kdy se zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vedeného se zástavním (nepřímým dlužníkem) odlišným od osobního (přímého) dlužníka snárokem na uspokojení ze zajištění ve smyslu § 166 věty druhé lnsZ. Řádné uplatnění nároku přihláškou pohledávky pak je předpokladem pro zjištění, zda insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, se domáhá podanou incidenční žalobou správnosti svého popření v rozsahu učiněném v rámci jejího přezkumu (§ 199 odst. 3 lnsZ).

Vprojednávané věci žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí spornou pohledávku, jež má svůj původ v neuhrazené daňové povinnosti

(KSPL 29 INS 4759/2013) dlužnice vzniklé na základě daňových zákonů ČR. K přihlášce pohledávky připojil výše uvedená rozhodnutí daňového správce o zřízení zástavního práva k majetku vlastníka odlišného od daňového dlužníka, z nichž plyne, že kzajištění daňových pohledávek za přímým dlužníkem, tj. synem dlužnice, byly zastaveny nemovitosti ve vlastnictví dlužnice, jež se tak stala nepřímým dlužníkem. Protože přihlášku pohledávky třeba zkoumat komplexně, nebot, na spornou pohledávku, resp. nárok na uspokojení zástavního věřitele ze zajištění poskytnutého zástavcem ve smyslu § 166 věta druhá lnsZ nebyl kdispozici formulář zveřejněný Ministerstvem spravedlnosti, a tuto okolnost nelze přičítat žalovanému k tíži, bylo namístě odstranit rozpor vtvrzení žalovaného vsamotné přihlášce, podle které je dlužnice přímým dlužníkem ze sporné pohledávky, a obsahem připojených rozhodnutí, podle nichž je dlužnice dlužníkem nepřímým.

Odvolací soud proto dospěl kzávěru, že za uvedené situace, kdy nebyl k dispozici příslušný formulář, jímž by mohl žalovaný přihlásit spornou pohledávku, resp. nárok na uspokojení ze zajištění, byla přihláška pohledávky nepřezkoumatelná, o čemž svědčí i důvody, pro které insolvenční správce spornou pohledávku popřel. Z uvedených důvodů odvolací soud má za to, že nebylo lze hodnotit, zda dlužník svá tvrzení obsažená v přihlášce pohledávky prokázal, resp. neprokázal, tj. zabývat se žalobou věcně.

Na základě výše uvedeného vsouladu se závěry Nejvyššího soudu vjeho rozhodnutí pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998 napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí v uvedeném insolvenčním řízení spornou pohledávku, zamítá pro předčasnost.

V dalším řízení insolvenční správce vyzve postupem podle § 188 lnsZ k doplnění přihlášky pohledávky tak, aby byla srozumitelná a znovu ji přezkoumá na zvláštním přezkumném jednání, bude-li kjeho výzvě přihláška řádně doplněna.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 lnsZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. října 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

(KSPL 29 INS 4759/2013)

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná