103 VSPH 461/2015-49
32 ICm 57/2015 103 VSPH 461/2015-49 (KSCB 28 INS 21312/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobce: JUDr. Filip Punda se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 126/II, insolvenční správce dlužníků: Hana anonymizovano , anonymizovano , Bedřich anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Malenice 95, zast. JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem Jindřichův Hradec, Pravdova 1113/II, proti žalovanému: Renegade North LLC se sídlem Silverside Road, Rodney Bldg. Suite 104, Wilmington, Delaware, Spojené státy americké, reg.č. 4671528, zast. Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem Brno, Šumavská 35, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 32 ICm 57/2015-39 ze dne 23. března 2015,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 32 ICm 57/2015-39 ze dne 23. března 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníků žalobou domáhá určení, že není po právu žalovaným v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků pod č. P-2 ve výši 85.144,85 Kč přihlášená pohledávka, kterou popřel. Pohledávka měla vzniknout z vlastní směnky, kterou žalovaný nepředložil, v důsledku čehož není zřejmé, zda je k uplatnění dané pohledávky aktivně legitimován.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil přesvědčení, že k doložení důvodnosti jeho nároku postačuje pravomocný směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 26.6.2012 pod č.j. 13 Cm 779/2012-6, kterým mu byl jeho nárok přisouzen.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků přihlásil dne 1.9.2014 pod č. 2 pohledávku ze směnky vystavené dne 23.1.2007 a splatné dne 30.4.2009 ve výši 85.144,85 Kč, přičemž 48.074,-Kč představuje směnečná suma, 160,-Kč směnečná odměna, 21.730,-Kč náklady řízení a 15.180,85 Kč směnečný úrok od 1.5.2009 do 4.8.2014. Dne 26.6.2012 byl Krajským soudem v Českých Budějovicích pod č.j. 13 Cm 779/2012-6 vydán směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci dne 12.10.1012. Vzhledem k tomu, že přezkumné jednání se konalo dne 25.11.2014, žaloba (ze dne 29.12.2014) byla podána včas. Na základě (KSCB 28 INS 21312/2014) těchto zjištění, cituje ust. § 199 odst. 1, § 174 odst. 1, 2 a §191 odst. 2 z.č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), dále jen InsZ, dospěl k závěru, že ač pohledávka nebyla přihlášena řádně, neboť žalovaný neuvedl přesně důvod jejího vzniku, lze dospět k závěru, že důvodem vzniku není směnka ale judikát, který z ní vznikl . Předložení směnky, jak požaduje žalobce, má soud prvního stupně za nepotřebné a důvod popření dané pohledávky za nevýznamný.

Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobce navrhl jeho změnu s požadavkem, aby žalobě bylo vyhověno. Napadenému rozhodnutí vytkl především to, že podceňuje význam směnky jakožto listiny, kterou se věřitel k výkonu práv z ní legitimuje.

Žalovaný žádá potvrzení napadeného rozhodnutí v přesvědčení, že předmětný směnečný platební rozkaz jeho nárok prokazuje dostatečně.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu.

Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2008, sp.zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2010 sp.zn. 30 Cdo 541/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2010, sp.zn. 32 Cdo 2948/2009). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2013, sp.zn. 29 Cdo 2543/2011). V zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces (§ 1 o.s.ř.) je právem účastníka znát důvody, které soud vedly k vydání jeho rozhodnutí, a to v podobě, která umožňuje jejich přezkoumání v řízení o opravném prostředku, jímž se účastník-odvolatel může kvalifikovaně bránit.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně však není především zřejmé, a v tomto směru je tedy nepřezkoumatelné, zda a s jakým výsledkem se soud (KSCB 28 INS 21312/2014) zabýval otázkou, jestli jsou vůbec splněny předpoklady nutné k tomu, aby se mohl zabývat důvodností žalobcova nároku samotného. Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost (výši nebo pořadí) v insolvenčním řízení přihlášené a správcem (nebo některým z věřitelů) popřené pohledávky, totiž vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2001, sp.zn. 32 Cdo 1726/98, který byl sice vydán v režimu zákona o konkurzu a vyrovnání, přesto však jsou odpovídající závěry z povahy věci použitelné i v režimu insolvenčního zákona). Soud sice konstatuje, že žaloba byla podána včas, další podmínky pro to, aby se mohl zabývat nárokem žalobce jako takovým, však již hodnoceny nejsou. Při zkoumání podmínek majících původ v insolvenčním řízení samotném jde mimo jiné o zkoumání toho, zda žalobce v žalobě uplatňuje právě ty skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 InsZ), zda je dána věcná legitimace účastníků, atd. V tomto směru jsou tedy závěry, o něž soud své rozhodnutí opírá, předčasné.

Není pochyb o tom, že předmět daného sporu je předurčen mimo jiné popěrným úkonem žalobce a kvalitou samotné přihlášky. Měl-li soud prvního stupně, jak ve svém rozhodnutí uvádí, již přihlášku žalovaného za vadnou, z rozhodnutí není zřejmé, a v tomto směru je tedy nepřezkoumatelné, z jakého důvodu pokračoval v řízení a žalobou se zabýval věcně namísto toho, aby žalobu pro předčasnost zamítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2001, sp.zn. 32 Cdo 1726/1998 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2011, sp.zn. 29 Cdo 1072/2010) s tím, že je třeba odstranit vady přihlášky postupem podle § 188 odst. 2 InsZ. Argument, že nedostatečně uvedený důvod vzniku pohledávky je pouhou nepřesností, který soud prvního stupně v této souvislosti uvádí, nemůže sám o sobě obstát. Nelze totiž přehlédnout, že přihláška žalovaného, která jako důvod vzniku pohledávky uvádí směnku (která žalovaným nebyla v dosavadním průběhu řízení předložena) postrádá uvedení konkrétního důvodu k plnění z této směnky dlužníkem. Je přitom zřejmé, že důvodů k plnění ať už přímých či nepřímých dlužníků z (vlastní) směnky může být v závislosti na konkrétních okolnostech celá řada (vystavení směnky dlužníkem, převzetí směnečného rukojemství dlužníkem, nárok indosatáře vůči indosantu, atd.) a předpoklady vzniku jim odpovídajících nároků věřitele nejsou stejné. Povinnost insolvenčního správce přezkoumat podané přihlášky (§ 188 odst. 1 InsZ) a jeho právo, stejně tak jako právo dlužníka a ostatních přihlášených věřitelů (§ 192 odst. 1 InsZ), přihlášené pohledávky popřít, jsou logicky podmíněny právě požadavkem na (přezkoumatelné) vylíčení důvodu vzniku přihlášené pohledávky (§ 174 odst. 2 InsZ).

Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně není dále jednoznačně patrné, na jakých konkrétních úvahách soud své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby vystavěl. Především jeho závěr (bez ohledu na to, zda je správný či nikoliv) o tom, že důvodem vzniku nároku žalovaného není směnka, ale soudní rozhodnutí, postrádá jakékoli racionální, právními argumenty podložené odůvodnění. Staví-li soud prvního stupně své rozhodnutí na tom, že pohledávka žalovaného vznikla z jiného důvodu, než který jako důvod vzniku uvedl žalovaný v přihlášce, postrádá jeho odůvodnění také objasnění právního základu, který by takový jeho postup umožňoval. (KSCB 28 INS 21312/2014)

Z rozhodnutí není zřejmé ani to, na základě jakých úvah soud prvního stupně dospěl k závěru, že daný směnečný platební rozkaz byl vydán v řízení o nároku právě z té směnky, na kterou žalovaný odkazuje (a kterou nepředložil).

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnění svého rozhodnutí o věci formuloval nepřezkoumatelným způsobem, odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o předmětu sporu a přezkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát, a proto jej podle § 7 a § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení. V něm bude na soudu prvního stupně, aby nejdříve posoudil, zda přihláška netrpí vadami odůvodňujícími postup podle § 188 odst. 2 InsZ, a tedy zamítnutí žaloby pro předčasnost. Shledá-li přihlášku přezkoumatelnou, znovu věc posoudí při důsledném respektování § 157 odst. 1 a 2 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 24. června 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná