103 VSPH 445/2015-40
86 ICm 3361/2014 103 VSPH 445/2015-40 (KSLB 86 INS 19082/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v právní věci žalobkyně KONKURSNÍ v.o.s., IČO 25417959, se sídlem Měsíčná 256/2, 460 02 Liberec 3, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, 460 02 Liberec 3, proti žalovanému Martinu anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová 191, 468 24 Držkov, zastoupenému Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem Revoluční 123/17, 460 01 Liberec 4, o určení výše pohledávky žalovaného, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 20. února 2015, č.j. 86 ICm 3361/2014-30, ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. února 2015, č.j. 86 ICm 3361/2014-32,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 20. února 2015, č.j. 86 ICm 3361/2014-30, ve znění opravného usnesení ze dne 20. února 2015, č.j. 86 ICm 3361/2014-32, se v bodu II. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.238,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Rudolfa Vaňka.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne ze dne 20. února 2015, č.j. 86 ICm 3361/2014-30, ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. února 2015, č.j. 86 ICm 3361/2014-32, určil, že žalovaný má vůči dlužníku pohledávku ve výši 78.686, 10,-Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 16.456,-Kč (bod II. výroku).

Proti tomuto rozsudku se do bodu II. výroku žalovaný včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Domnívá se, že pro přiznání náhrady nákladů řízení není důvod, neboť takovéto rozhodnutí by bylo v rozporu s dobrými mravy. Společnice insolvenční správkyně Mgr. Lenka Vitebská, je zároveň vedena, (KSLB 86 INS 19082/2014) jako členka sdružení Vaněk, Vondřička, Pomališ a partneři, advokátní kancelář. Náhrada nákladů řízení má být splatná k rukám jiného společníka této advokátní kanceláře. Podle žalovaného je insolvenční správkyně s ohledem na účast Mgr. Lenky Vitebské natolik personálně vybavena, že využití služeb advokáta pro soudní řízení není účelně vynaloženým nákladem řízení a je v rozporu s dobrými mravy. Proto je zde důvod pro nepřiznání nákladů řízení podle § 150 o.s.ř.

Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodu II. výroku potvrdil. Uvedla, že není žádného důvodu pro to, aby se kterákoliv obchodní korporace, jejímž členem je advokát, nemohla nechat zastupovat jiným advokátem. Podle žalobkyně z ničeho neplyne ani to, aby se tato korporace nemohla nechat zastupovat advokátem z advokátní kanceláře, v níž její statutární orgán působí jako advokát.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. e) IZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Odměna za zastupování advokátem) je podle ustálené soudní praxe sama o sobě vždy nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř., soud přihlíží především k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2008, sp.zn. ÚS 188/08 [N 66/49 SbNU 23]).

Žalobkyně vystupuje ve funkci insolvenční správkyně, která vykonává svou činnost podle insolvenčního zákona a v rámci své činnosti je i účastnicí incidenčních sporů. Z článku 37 odst. 2 a 3 Listiny plyne právo každého, tj. i obchodní korporace, jejíž činností je výkon insolvenční správkyně, na právní pomoc v řízení před soudy, (KSLB 86 INS 19082/2014) jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Má-li právo na náhradu nákladů řízení spojených se svým zastupováním advokátem též účastník, který je sám advokátem (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13), nelze toto právo upřít obchodní korporaci, jejíž společnicí je advokátka. Ústavně garantované právo na právní pomoc zahrnuje (vyjma řízení pro něž je předepsáno obligatorní zastoupení) právo účastnice zvolit si, zda se nechá či nenechá zastoupit a případně též kým. Insolvenční správkyně, která je obchodní korporací, jejíž společnicí je advokátka, má právo, aby se nechala jako účastnice řízení v incidenčních řízeních zastoupit zástupcem, jejž si sama zvolí, a to i advokátem (§ 24 a 25 o.s.ř.). V daném případě je právní zastoupení tak ponecháno zcela na vůli žalobkyně, a to bez ohledu na to, zda by toho byla jinak schopna sama.

Podle § 142 účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Pojem "účelný" v aplikovaném ustanovení je nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů, nesouvisejících s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady. Vzhledem k ústavně zaručenému právu na právní pomoc nelze prostřednictvím uvedeného termínu vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 187/06 ze dne 19. 6. 2007).

Odvolací soud tedy neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř. Žalobkyní zvolený advokát není společníkem obchodní korporace, která je insolvenční správkyní, a jen to, že při výkonu advokacie zástupce žalobkyně s jednou ze společnic insolvenční správkyně, jež je také advokátkou, spolupracuje, není důvodem pro nepřiznání nákladů řízení.

Proto odvolací soud napadený rozsudek v bodu II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně v něm byla zcela úspěšná. Její náklady spočívají v odměně advokáta v poloviční sazbě 1.550,-Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé), náhradě jeho hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 300,-Kč (paušální náhrada hotových výdajů 300,-Kč za jeden úkon právní služby), celkem 1.850,-Kč po připočtení DPH ve výši 21% tak náhrada nákladů odvolacího řízení činí 2.238,50,-Kč (vše podle § 11 odst. 2 písm. c), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (KSLB 86 INS 19082/2014)

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Praze dne 1. září 2015

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná