103 VSPH 418/2017-63
č.j. 79 ICm 2156/2016 103 VSPH 418/2017-63 (KSUL 79 INS 6537/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové ve věci žalobce: Intrum Justitia Czech, s.r.o. se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, IČO: 27221971, zastoupený JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 19 proti žalovanému: Insolvenční agentura v.o.s. se sídlem Karlovy Vary, Západní 1448/16, IČO: 29115540, insolvenční správce dlužníka: Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Chomutov, Hutnická 5290 o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2017, č.j. 79 ICm 2156/2016-48

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. února 2017, č.j. 79 ICm 2156/2016-48, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce, coby věřitel dlužníka, se žalobou podanou proti jeho insolvenčnímu správci domáhá určení, že je po právu jeho žalovaným při přezkumném jednání popřená nezajištěná vykonatelná pohledávka ve výši 101.673,98 Kč (celá dílčí pohledávka č. 2), vzniklá z titulu nároku na smluvní pokutu dle čl. 7 odst. 2 písm. c) dohody o uznání dluhu z 20.12.2012 č. 1028628126 v sazbě 0,15% denně z částky 108.975,33 Kč od 13.12.2013 do 31.5.2014 a v sazbě 0,1% denně z částky 108.975,33 Kč od 1.6.2016 do zaplacení. Přestože byl tento nárok žalobci pravomocně přiznán rozhodčím nálezem sp.zn. 403 Rozh 590/2014-7 z 20.3.2014, žalovaný jej coby nevykonatelný popřel pro materiální nevykonatelnost rozhodčího nálezu, kterým byla žalobci přiznána smluvní

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz (KSUL 79 INS 6537/2016)

pokuta do budoucna a z důvodu sjednání smluvní pokuty za neplnění spotřebitelské smlouvy ve všeobecných podmínkách. S tím však nelze souhlasit, neboť přiznání smluvní pokuty za dobu do zaplacení (jistiny) je ve smyslu rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.4.2014, sp.zn. 23 Co 188/2014 (R 13/2015)) přípustné a názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 se na danou věc, skutkově zcela odlišnou, nepoužije, neboť dlužník ujednání o smluvní pokutě podepsal. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Setrval přitom na námitce materiální nevykonatelnosti rozhodčího nálezu, kterým byla smluvní pokuta přiznána do budoucna a na tvrzení, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, neboť nerespektuje požadavky kladené na něj nálezem Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013. 3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 4. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že řízení je vedeno k tomu legitimovanými osobami, žaloba byla podána včas, není však důvodná. Po provedeném dokazování dospěl (s odkazy na vybranou soudní judikaturu) k názoru, že rozhodčí nález, jímž byl žalobci jeho nárok přiznán, je nezákonný a neplatný, vydaný rozhodcem bez potřebné pravomoci věc rozhodnout. Vycházel přitom ze zjištění, že rozhodčí smlouva vykazuje znaky nepřiměřených podmínek, neboť vyvolává nerovné postavení mezi účastníky řízení ke škodě dlužnice a favorizuje silnější stranu sporu. Konkrétní jí vytýká, že rozhodčí řízení je sjednáno jako neveřejné a že neobsahuje dostatečně transparentní pravidla pro určení osoby rozhodce, když žalobce má na výběr z omezeného a variabilního seznamu osob, který není stálý a definitivní. Není přitom zaručena ani ústnost ani přímost řízení před rozhodcem. 5. Nárok na přihlášenou smluvní pokutu pak není po právu, neboť tato byla sjednána ve smluvních podmínkách připojených ke spotřebitelské smlouvě v rozporu se závěry vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013. Vyjádřil také přesvědčení, že dlužnice byla přinucena akceptovat formulářové smluvní ujednání, které podepsala bez možnosti se k obsahu listin vyjádřit či navrhnout změnu jejich obsahu či je změnit , z čehož dovozuje, že smlouva byla uzavřena v rozporu s právní úpravou spotřebitelských vztahů a je neplatná dle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. pro rozpor s dobrými mravy. Konstatoval také, že smluvní pokuta ve výši 0,15% denně z částky 108.975,33 Kč od 13.12.2013 do 13.12.2014 rozhodčím nálezem přiznána nebyla a že výše smluvní pokuty je nezákonně stanovena fixní částkou, která je nepřiměřeně vysoká a nezohledňuje klesající saldo spláceného dluhu. 6. Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobce s podrobným odůvodněním navrhl jeho změnu s požadavkem, aby žalobě bylo vyhověno. Za nesprávný (a nerespektující relevantní soudní judikaturu) má jak závěr o neplatnosti rozhodčí smlouvy, tak i o nedůvodnosti jeho nároku. 7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu. 9. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. (KSUL 79 INS 6537/2016)

10. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2008, sp.zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2010 sp.zn. 30 Cdo 541/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2010, sp.zn. 32 Cdo 2948/2009). 11. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2013, sp.zn. 29 Cdo 2543/2011). V zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces (§ 1 o.s.ř.) je totiž právem účastníka znát důvody, které soud vedly k vydání jeho rozhodnutí, a to v podobě, která umožňuje jejich přezkoumání v řízení o opravném prostředku, jímž se účastník-odvolatel může kvalifikovaně bránit. 12. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí nedostál, a toto je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž nejsou vyjádřeny úvahy soudu prvního stupně způsobem, jež by umožnily jeho skutkové a právní závěry přezkoumat, a tento nedostatek nelze překonat tím, že tyto úvahy budou dovozovány z obsahu spisového materiálu. Tato okolnost konec konců znemožňuje účastníkům kvalifikovaně se proti vydanému rozhodnutí bránit. 13. Z odůvodnění rozhodnutí není především jednoznačně zřejmé, na základě čeho soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí doložka i dohoda o uznání dluhu byly sjednány neplatně (v situaci, kdy dlužnice nároky žalobce uznává a její vůli v tomto směru nezkoumal). Cituje-li závěry vybraných rozhodnutí vyšších soudů, postrádají jeho úvahy dostatečné hodnocení věci z pohledu konkrétních skutkových okolností dané věci. 14. Konkrétně pak, dovozuje-li neplatnost rozhodčí smlouvy z okolnosti, že rozhodčí řízení bylo sjednáno jako neveřejné, zcela opomíjí, že řízení před rozhodci je neveřejné ze zákona (§ 19 odst. 3 z.č. 216/1994 Sb.). Neobstojí ani jeho argumentace, že rozhodčí doložka neobsahuje jednoznačná a transparentní pravidla pro určení osoby rozhodce. Za situace, kdy sám konstatuje, že smlouva obsahuje seznam 10 rozhodců, z nichž je žalobce (nikoliv tedy nutně věřitel) oprávněn osobu rozhodce vybrat, není zřejmé, z čeho uzavírá, že seznam rozhodců není stálý a definitivní . Argumentuje-li nedostatkem ústnosti rozhodčího řízení, zcela opomíjí jak ujednání stran rozhodčí smlouvy, tak i znění zákona v tomto směru (§ 19 odst. 3 z.č. 216/1994 Sb.). Z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, v čem spatřuje vadu ujednání o tom, že k volbě rozhodce je oprávněn žalobce, která má favorizovat silnější stranu sporu . 15. Odkazuje-li v otázce posouzení platnosti dotčené rozhodčí smlouvy (bez odpovídajících konkrétních relevantních skutkových zjištění) na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2014, sp.zn. 30 Cdo 2401/2014 (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2016, sp.zn. 26 Cdo 3631/2015), zcela opomíjí důraz, který s odkazem na obdobné závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, Nejvyšší soud klade na pečlivé posouzení, zda dotčené rozhodčí doložky nejsou neplatné pro jednání příčící se dobrým mravům. O pečlivosti v posouzení věci ze strany soudu prvního stupně však nemůže být za popsaného stavu (kdy soud prvního stupně své rozhodnutí opírá spíše než o konkrétní skutková zjištění o vybrané závěry vyšších soudů) ani řeči. 16. Odůvodňuje-li soud prvního stupně neplatnost ujednání o smluvní pokutě odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, dostatečně nezohledňuje odlišný

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. (KSUL 79 INS 6537/2016)

skutkový stav dané věci, spočívající zejména v tom, že ujednání o smluvní pokutě je obsaženo ve smlouvě, kterou dlužnice (na rozdíl od situace řešené v citovaném nálezu) podepsala. Za stavu, kdy bližší okolnosti uzavření dotčené smlouvy soud prvního stupně v důkazním řízení nezkoumal, sotva může obstát jeho zjištění, že dlužnice byla přinucena akceptovat formulářové smluvní ujednání, které podepsala bez možnosti se k obsahu listin vyjádřit či navrhnout změnu jejich obsahu či je změnit , z čehož dovozuje, že smlouva byla uzavřena v rozporu s právní úpravou spotřebitelských vztahů. 17. Byla-li dotčeným rozhodčím nálezem přiznána smluvní pokuta ve výši 0,15% denně z částky 108.975,33 Kč od 13.12.2013 do zaplacení (jistiny), neurčitě a nesrozumitelně vyznívají úvahy soudu prvního stupně o tom, že smluvní pokuta ve výši 0,15% denně z částky 108.975,33 Kč od 13.12.2013 do 13.12.2014 rozhodčím nálezem přiznána nebyla a že výše smluvní pokuty je nezákonně stanovena fixní částkou, která je nepřiměřeně vysoká a nezohledňuje klesající saldo spláceného dluhu. S žalovaným namítaným nedostatkem materiální vykonatelnosti vydaného rozhodčího nálezu se přitom nevypořádal vůbec. 18. Nad rámec uvedeného odvolací soud co do posuzování otázky vykonatelnosti sporné pohledávky poznamenává, že soud prvního stupně také zcela pominul, že ve smyslu ust. § 191 odst. 2 InsZ při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek. 19. Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát, a proto jej podle § 219a odst. 1, písm. a), b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž znovu věc posoudí při důsledném respektování § 157 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ).

V Praze dne 11. ledna 2018

JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M., v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.