103 VSPH 383/2014-108
78 lCm 3007/2012 103 VSPH 383/2014-108 (MSPH 78 INS 14526/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl předsedou senátu JUDr. Jaroslavem Burešem v právní věci žalobce lng. Lee Loudy, Vodičkova 41, 110 00 Praha 1, insolvenčního správce dlužníka LOGURAN, a.s., IČO: 27107884, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, se sídlem V Jámě 1/699, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) lMPULS-Leasing-AUSTRIA s.r.o., se sídlem Dlouhá 733/29, 110 00 Praha1, IČO: 65006658, zastoupenému Mgr. Radkem Hladkým, advokátem, se sídlem v Praze 1, 110 00, Národní 41/973, 2) PeHToo a.s., se sídlem 110 00 Praha 1, Na Poříčí 1067/25, IČO: 45357072, zastoupenému JUDr. Tomášem Machem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 196/18, o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.dubna 2014, č.j. 78 lCm 3007/2012-74, takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č.j. 78 ICm 3007/2012-74, se ve výroku |. mění tak, že vůči žalovanému 1) se zamítá žaloba na určení, že dohoda označená jako Návrh na předčasné ukončení leasingové smlouvy č. KFZCZK6106327 ze dne 29.12.2006 a Návrh na uzavření kupní smlouvy uzavřené dne 30.6.2011, uzavřené mezi společností LOGURAN a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 121/1658, ICO 27107884, žalovaným č. v1 IMPULS-Leasing-Austria s.r.o., se sídlem Praha 1, Dlouhá 733/29, ICO 65006658 ažalovaným 2) PeHToo, a.s., se sídlem Praha1, Na Poříčí 1067/25, IČO 45357072, je vůči věřitelům, pro účely insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu vPraze pod spzn. MSPH 78 INS 1452612011, neúčinným právním úkonem .

(MSPH 78 INS 14526/2011)

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím částku 12.342,-Kč splatnou do tří dnů od právní moci rozsudku krukám advokáta Mgr. Radka Hladkého.

|||. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Odůvodněnh

Městský soud v Praze jako soud insolvenční rozsudkem ze dne 30. dubna 2014, č.j. MSPH 78 lCm 3007/2012-74, určil, že dohoda označená jako Návrh na předčasné ukončení leasingové smlouvy č. KFZCZK6106327 ze dne 29.12.2006 a Návrh na uzavření kupní smlouvy uzavřené dne 30.6.2011, uzavřené mezi společností LOGURAN a.s., žalovaným 1) a žalovaným 2) je vůči věřitelům, pro účely insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 14526/2011, neúčinným právním úkonem. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit žalobci k rukám JUDr. Miroslava Houšky částku 10.164,-Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Vodůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že žalobce coby insolvenční správce dlužníka LOGURAN a.s. (dále jen dlužník) podal žalobu na určení neúčinností označených úkonů dlužníka na základě tvrzení, že dne 30.6.2011 došlo k dohodě mezi dlužníkem, žalovaným 1) a žalovaným 2), podle níž mělo dojít kpředčasnému ukončení leasingové smlouvy č. KFZCZK6106327 uzavřené dne 29.12.2006 mezi dlužníkem a žalovaným 1), na předmět leasingu automobil VW Caddy Life. Stalo se tak v době, kdy dlužníkovi zbývalo doplatit žalovanému 1) na splátkách 31.120,50 Kč včetně administrativního poplatku. Dlužník vyslovil souhlas s tím, aby byl jeho leasingový vztah se žalovaným 1) ukončen a aby byl předmět leasingu převeden na žalovaného 2). Žalovaný 2) měl doplatit na leasingových splátkách částku 31.120,50 Kč. Podle žalobce tím dlužník naplnil skutkovou podstatu podle § 240 IZ-neúčinný právní úkon, kterým dlužník poskytl plnění bez přiměřeného protiplnění-protože se vzdal svých práv leasingového nájemce z leasingové smlouvy aumožnil, aby automobil nabyl místo něho žalovaný 2).

Žalovaný 1) tvrdil, že v leasingových vztazích je zcela obvyklé, že leasingový nájemce ukončí leasingový vztah a je to projevem je ho svobod né vůle. Obdobně bylo postupováno i vprojednávané věci aproto nemohou být insolvenčním správcem namítané projevy vůle neplatnými ani neúčinnými právními úkony.

Žalovaný 2) namítl nedostatek své pasivní legitimace; k převodu práva došlo po ukončení leasingové smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným 1) a kuzavření nového vztahu mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) jako kupujícím. Měl zato, že vztah mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) nemůže být neúčinnosti tohoto úkonu napadána. Byl to on, kdo žalovanému 1) zaplatil sjednanou kupní cenu a naplnil tak kupní smlouvu uzavřenou se žalovaným 1).

(MSPH 78 INS 14526/2011)

Soud prvního stupně měl za nesporné

-že dne 30.6.2011 byl uzavřen mezi dlužníkem, žalovaným 1) a žalovaným 2) smluvní vztah nazvaný jako Návrh na předčasné ukončení leasingové smlouvy č. KFZCZK6106327 uzavřené dne 29.12.2006 a Návrh na uzavření kupní smlouvy ze dne 30.6.2011,

-že shora uvedená smlouva se týkala osobního automobilu VW Caddy Life,

-že žalovaný 1) obdržel doplacení zbytku leasingových splátek včetně administrativního poplatku.

Za své vzal insolvenční soud zjištění o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 21.7.2011 učiněné ke dni 30.6.2011; tento zápočet obsahoval fakturu č.6106327 na částku 31.120,50 Kč spoznámkou úhrada firmě lMPULS-Leasing-AUSTRIA s.r.o.

Cituje ustanovení § 235 až 242 IZ soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci může být napaden jako neúčinný právní úkon dlužníka, kterým se dlužník podílel na dohodě ze dne 30.6.2011 a umožnil ji. Dlužník v této dohodě deklaroval úmysl, ukončit po dohodě se žalovaným 1) leasingovou smlouvu č. KFZCZK 6106327, uzavřenou dne 29.12.2006, na předmět leasingu VW Caddy Life. Současně tu dlužník též požádal o předčasné ukončení této leasingové smlouvy.

Insolvenční soud se zabýval tím, zda tento právní úkon dlužníka není úkonem absolutně neplatným. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 1027/2006, ze dne 1. 7. 2008 a z toho, že

-právní úkon, který smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu,

-jestliže dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelných pohledávek jeho věřitelů, neplyne závěr, že v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele jednaly obě smluvní strany tohoto úkonu jen ztoho, že druhé smluvní straně bylo známo, že dlužník úkon učinil v úmyslu zkrátit své věřitele,

-užití ustanovení § 39 obč. zák. o absolutní neplatnosti úkonu příčícího se dobrým mravům není pro obchodní závazkové vztahy vyloučeno právní úpravou § 265 obch. zák.,

-je-li právní úkon v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák., neznamená to bez dalšího, že se takový právní úkon též příčí dobrým mravům.

Soud prvního stupně přitom nepochyboval o tom, že jediným vlastníkem dlužníka a žalovaného 2) byla osoba p. Odermanna, že k napadeným dohodám došlo zjeho iniciativy, a že p. Odermann věděl kdo, kdy a jak bude za předmětný automobil platit a celou akci učinil za účelem vyvedení majetku dlužníka na třetí osobu (v odůvodnění napadeného rozsudku se uvádí, že : soudu nebyly poskytnuty žádné důkazy o opaku tvrzeného ). Tvrzení žalobce, že se dlužník ke dni 30.6.2011 nacházel ve stavu úpadku nebylo v řízení nikým zpochyb ně no.

(MSPH 78 INS 14526/2011)

Přesto došel soud prvního stupně k závěru, že projevy vůle ze strany dlužníka nebyly natolik se příčící dobrým mravům, že to způsobovalo jejich absolutní neplatnost .

Dlužník totiž projevil svoji vůli vtom, že vyslovil souhlas spředčasným ukončením leasingové smlouvy č. KFZCZK 6106327, ze dne 29.12.2006, že doplatil chybějící splátky leasingu včetně administrativního poplatku a to vše učinil pod podmínkou, že vyplacený automobil VW Caddy Life z ukončeného leasingu bude žalovaným 1) prodán konkrétně žalovanému 2). Tím, že dlužník zaplatil žalovanému 1) všechny platby související s předmětem leasingu se věřitelé dlužníka mohli důvodně domnívat, že automobil VW Caddy Life se stane vlastnictvím dlužníka. Místo toho dlužník podle soudu prvního stupně vyslovením souhlasu sdohodou způsobil, že po zaplacení všech splátek a poplatků se automobil stal vlastnictvím žalovaného 2). Žalovaný 1) obdržel zleasingové smlouvy č. KFZCZK6106327, ze dne 29.12.2006 všechny předpokládané platby, žalovaný 2) se stal vlastníkem předmětného automobilu bez toho, aby na jeho pořízení vynaložil jakoukoli platbu a dlužník, který celý leasingový proces fi nancoval, nezískal do svého vlastnictví po splnění všech podmínek z leasingové smlouvy žádnou hodnotu.

Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná, jelikož se dlužníku nedostalo znapadených trojstranných úkonů přiměřeného protiplnění a žalobcem napadené dohody zkracovaly upokojení jeho věřitelů. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 o.s.ř.. Protože oba žalovaní byli vůči žalobci v celém rozsahu věci neúspěšní, uložil jim nahradit žalobci náklady vynaložené v řízení ve výši 10.164,-Kč (3 úkony právní pomoci po 2.500,-Kč, 3 x paušál 300,-Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH dle vyhl. č. 177/1996 Sb).

Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal pouze žalovaný 1). Namítal, že povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů majíjen osoby, které z nich měly prospěch. Ze smluv, jež měl soud prvního stupně za rozhod né, měl prospěch pouze žalovaný 2); tento prospěch podle soudu prvního stupně spočíval vtom, že obdržel vozidlo (předmět leasingu) za cenu nižší, než je cena obvyklá, resp. že cenu neplatil, jelikož tak učinil dlužník. Odvolatel ztěchto právních úkonů prospěch neměl. Byly mu pouze uhrazeny dlužné leasingové splátky jako kupní cena. Ty by případně obdržel od dlužníka jako leasingového nájemce ztitulu leasingové smlouvy. Ztěchto důvodů žalovaný 1) žádá, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu proti němu zamítl.

Žalobce žádal potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil, že v důsledku úkonu dlužníka bylo umožněno, aby žalovaný 1) obdržel plnění, které měl obdržet podle leasingové smlouvy, navýšené o administrativní poplatek. Plnění, které nabyl žalovaný2) je podle žalobce i dílem odpověd nosti žalovaného 1).

Žalovaný 2) se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolal a ve vyjádření krozsudku uvedl, že námitku nedostatku své pasivní věcné legitimace považuje ve fázi odvolacího řízení za bezpřed mětno u.

Odvolací soud zpodnětu řádně a včas podaného odvolání žalovaného 1) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. včetně

(MSPH 78 lNS 14526/2011) předcházejícího řízení jen ve vztahu k tomuto žalovanému a došel kzávěru, že odvolání je opodstatněno.

Vřízení o odpůrčí žalobě podle § 239 odst. 1 IZ jsou pasivně věcně legitimovány osoby, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Okruh těchto osob vymezuje § 237 odst.1 a 2 IZ; jsou jimi osoby, v jejichž prospěch bny neúčinné právní úkony učiněny, nebo osoby, které měly z neúčinného právního úkonu prospěch, anebo dědici a jiní právní nástupci těchto (obou) osob, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu. Ktomu, aby odpůrčí žalobě insolvenčního správce mohlo být vyhověno vůči konkrétní osobě musí být splněna podmínka, že jde konkrétní dlužníkův neúčinný úkon (tu měl soud prvního stupně patrně za splněnu vzhledem k § 240 odst.1 IZ) a že z tohoto úkonu měla konkrétní osoba prospěch. O tom, že tu taková osoba je, již pravomocně rozhodl soud prvního stupně ve vztahu k žalova nému 2).

Naproti tomu ve vztahu k žalovanému 1) tato podmínka zjevně splněna není. Smyslem neúčinnosti právních úkonů je dosáhnout takového stavu, kdy po splnění povinnosti vydat dlužníkovo plnění do majetkové podstaty budou moci být zkrácení věřitelé uspokojeni ve vyšší míře, než by tomu bylo, kdyby dlužníkův neúčinný právní úkon nebyl takto postižen . Sám o sobě výrok o neúčinnosti právního úkonu, by měl vůči konkrétní osobě jen akademickou povahu, jestliže by současně od této osoby nemohl být odčerpán majetkový prospěch, které ho se jí dostalo.

Vdané věci tohoto stavu bude dosaženo tím, že žalovaný 2) vydá (pakliže ktomu bude insolvenčním správcem dlužníka vyzván) plnění, jež zdlužníkova neúčinného právního úkonu obdržel. Ve vztahu k žalovanému 1) ovšem není žádného plnění, kterého by se mu zdlužníkova neúčinného úkonu dostalo; z povahy věci jím nemůže být doplacení leasingových splátek, neboli plnění k němuž se dlužník řádně zavázal. Se žalobcem i soudem prvního stupně jest souhlasit, že žalovaný se jistě svým právním jednáním na uzavření smluv s dlužníkem i druhým žalovaným podílel. Protože však ztěchto jednání sám prospěch neměl, nemůže být pasivně věcně legitimován ve sporu podle § 239 odst. 1 IZ a žaloba proti němu musí být zamítnuta.

Se zřetelem k tomu odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu ve vztahu vůči žalovanému 1) zamítl. Takové rozhodnutí ssebou nese i nový výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně jakož i před soudem odvolacím. Úspěšnému žalovanému 1) náleží podle § 142 odst.1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení záležejících vzastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč, což spolu s DPH činí 11.253,-Kč a náhrada hotových výdajů spolu s DPH 1.089,-Kč, celkem 12.342,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

(MSPH 78 lNS 14526/2011) v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1. října 2014

JUDr. Jaroslav B u re š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná