103 VSPH 373/2016-91
67 ICm 181/2016 103 VSPH 373/2016-91 (KSPH 67 INS 13590/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v právní věci žalobce: Triplex4you, s.r.o., IČO 02939410, se sídlem Velký Osek, Jiráskova 386, zast. Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem se sídlem Praha 1, Palackého 715/15, proti žalovanému: Ing. Tomáš Zůza se sídlem Praha 10, Kodaňská 45, insolvenční správce dlužníka BANCCAROS, a.s. IČO 28177207, se sídlem Pečky, Tř. 5. května 1082, zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, za vedlejšího účastenství: Patrick Dermot anonymizovano , anonymizovano , bytem Co. Kildare, Newbridge, Atharvan, Rose town Stud farm, Irská republika, zast. Mgr. Kristínou Kohlovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, na straně žalovaného, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 67 ICm 181/2016-74 ze dne 30. března 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2016, č.j. 67 ICm 181/2016-74, se mění tak, že s e v y s l o v u j e n e p ř í p u s t n o s t vedlejšího účastenství Patrick Dermot anonymizovano , anonymizovano , v řízení na straně žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá vyloučení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 2676 pro kat. území Bolevec, obec Plzeň, část obce Bolevec (dále jen nemovitosti), z majetkové podstaty dlužníka s tvrzením, že je jejich vlastníkem na základě kupní smlouvy ze dne 10.6.2014 (dále jen S2) uzavřené s prodávajícím TORINAMAN, s.r.o. se sídlem v Praze 1 (dále jen prodávající). Důvodem zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka je údajné odstoupení žalovaného od kupní smlouvy ze dne 18.10.2011(dále jen S 1), jíž nabyl prodávající nemovitosti od dlužníka.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost, neboť od S1) odstoupil z důvodu, že prodávající nezaplatil dlužníku za převedené nemovitosti kupní cenu 45 mil. Kč, a to v souladu s ust. VII. odst. 5 S1) dne 18.11.2015. Namítl, že prodávající při nabytí nemovitostí nemohl být v dobré víře, neboť ve společnostech žalobce, dlužníka a prodávajícího figurují osoby R. Mrázek, Ing. Jan Růžička a M.Kliner, jež se osobně znají.

V průběhu řízení do něho vstoupil výše uvedený vedlejší účastník na straně žalované s odůvodněním, podle něhož má právní zájem na výsledku tohoto sporu. isir.justi ce.cz (KSPH 67 INS 13590/2015)

Uvedl, že je dlužníkovým nezajištěným věřitelem v insolvenčním řízení a že výsledek tohoto řízení bude mít vliv na právní poměry majetkové podstaty a jedná se o maximalizaci toho, kolik věřitelé dostanou za své pohledávky, neboť existuje zde úzký vztah mezi výsledkem tohoto řízení a mírou uspokojení jeho pohledávky. Případný úspěch či neúspěch žalovaného bude mít značný dopad do jeho právního postavení. Jeho právní zájem na výsledku řízení je dán již samotnou pozicí největšího věřitele dlužníka, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1196/2002 z 12.6.2003 a nález Ústavního soudu ze dne 5.8.2009 sp. zn. I. ÚS 2036/08. Zdůraznil, že byl proti dlužníku úspěšný ve sporu o zaplacení částky 3.982.832,-EUR z titulu bezdůvodného obohacení, avšak i přes tuto skutečnost nedosáhl uspokojení své pohledávky, a to zejména z důvodu, že dlužník před zahájením insolvenčního řízení veškerý majetek vyvedl ve prospěch třetích osob, s nimiž pak provedl vzájemný zápočet pohledávek, přičemž se mu z těchto transakcí žádného plnění nedostalo. Uzavřel, že dlužníku poskytl finanční prostředky na zakoupení nemovitostí, avšak dlužník ho úmyslně uvedl v omyl, když mu tvrdil, že je jeho jediným akcionářem a že jako jediný akcionář bude skrz dlužníka vlastnit předmětné nemovitosti, přičemž disponuje z období před zahájením insolvenčního řízení informacemi, jež žalovaný nemá a jež mají zásadní význam pro dokazování.

Žalovaný vyjádřil souhlas se vstupem vedlejšího účastníka do řízení na své straně.

Žalobce vyjádřil nesouhlas s účastenstvím vedlejšího účastníka na straně žalovaného, neboť předmět tohoto sporu se jeho práv nedotýká, přičemž dle § 93 odst. 1 o.s.ř. je vyžadován právní zájem na výsledku řízení. K zajištění toho, aby byl do majetkové podstaty získán majetek, je zde insolvenční správce, neboť to je smyslem jeho činnosti, a není důvod, aby to za něj nebo spolu s ním zajišťoval kterýkoliv přihlášený věřitel. Uzavřel, že přirozeným zájmem každého přihlášeného věřitele na co nejvyšším rozsahu jeho uspokojení v insolvenčním řízení je jen zájmem majetkovým a jeho právní postavení nemůže ovlivnit.

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že vstup Patricka Dermot anonymizovano , anonymizovano , bytem Co. Kildare, Newbridge, Atharvan, Rose town Stud farm, Irská republika (dále jen vedlejší účastník), do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného se připouští. Cituje § 93 odst. 1 až 3 o.s.ř. vyslovil, že má za to, že je zde zájem věřitelů na co nejvyšším uspokojení jejich zjištěných pohledávek a na výši jejich uspokojení má vliv rozsah zpeněžované majetkové podstaty. Vyslovil, že se ztotožnil s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, na něž vedlejší účastník odkázal, a dále s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 252/2012-111 z 3.9.2012, z něhož citoval. Uzavřel, že zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se sice týkalo vedlejšího účastenství v řízení o neúčinnost právního jednání, avšak ve svém důsledku jde o totéž, jako v tomto řízení, tj. o rozsah majetkové podstaty, jež bude dána k dispozici k uspokojení insolvenčních věřitelů, a proto se cítí vázán názorem odvolacího soudu a vstup vedlejšího účastníka do řízení připustil.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil, že přistoupení vedlejšího účastníka do řízení (KSPH 67 INS 13590/2015) na straně žalovaného nepřipouští. Zopakoval svou předchozí argumentaci s tím, že důvody vznesené vedlejším účastníkem pro vstup do řízení fakticky znamenají, že by do takového řízení mohl přistoupit kterýkoliv přihlášený věřitel, neboť přirozeným zájmem každého věřitele na co nejvyšším uspokojení je jen zájmem majetkovým a nemůže jeho právní postavení ovlivnit. Okolnost, že dlužník měl nemovitosti pořídit za prostředky vedlejšího účastníka, není v daném případě podstatné, naopak je podstatné, za jakých okolností je nabyl on a zda byl žalovaný oprávněn odstoupit od S1) poté, kdy je nabyl dle S2). Není namístě argumentace vedlejšího účastníka rozhodnutím Nejvyššího soudu, jež se týkalo výjimečných skutkových a právních okolností, což se podává i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3068/13, přičemž ve shodném rozhodnutí Nejvyšší soud shrnuje judikaturu Ústavního soudu (např. sp. zn. IV. ÚS 718/06, II. ÚS 1589/11). Z ní se podává, že o právní zájem se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení pro potřeby § 93 o.s.ř. nepostačuje. Odkázal na závěry uvedené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 229/13 ve vztahu k incidenčnímu sporu, podle nichž je nutno šetřit principy, na kterých insolvenční řízení stojí, aby nedocházelo k nechtěným průtahům či navyšování nákladů, jež půjdou následně na vrub věřitelů, přičemž nejde primárně o nalezení kolektivní spravedlnosti související s pluralitou věřitelů a společným zdrojem, z něhož jsou jejich pohledávky uspokojovány. Ústavní soud vyslovil, že výsledek předmětného incidenčního řízení nemohl mít bezprostředně vliv na právní postavení stěžovatele, toliko na jeho právo majetkové, takže majetkový zájem na co nejvyšším poměrném uspokojení pohledávky z konkursní (majetkové) podstaty podmínku právního zájmu na výsledku sporu nenaplňuje. Ten by mohl být dán jedině v případě, kdy k věcem, které mají být podle návrhu z podstaty vyloučeny, by vedlejší účastník měl existující právo na oddělené uspokojení, jež by mu umožňovalo uspokojení jeho zajištěné pohledávky v průběhu řízení z věcí, které jsou předmětem vylučovací žaloby.

Žalovaný navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež mu předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., přihlédl k omezením uvedeným v § 205a a § 211a o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 93 o.s.ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není (odst. 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odst. 3). (KSPH 67 INS 13590/2015)

Vedlejší účastenství je formou společenství účastníků v občanském soudním řízení. Vedlejší účastník je osoba odlišná od účastníka samotného, která se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňovala nebo bránila své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků, neboť na jeho úspěchu v řízení má právní zájem. Vedlejším účastníkem se vedlejší účastník stane tak, že vstoupí do řízení, a to okamžikem, kdy soudu dojde jeho podání obsahující vstup do řízení. Samozřejmým předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník. O přípustnosti vedlejšího účastenství vedlejšího účastníka soud rozhoduje jen na návrh některého z účastníků. V takovém případě zkoumá, zda má vedlejší účastník zájem na výsledku řízení. O právní zájem zpravidla jde tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva), zatímco pouhý majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. Tak by tomu bylo například v případě vstupu hlavního dlužníka do řízení na straně žalovaného, v němž věřitel žaluje na zaplacení dlužníkova ručitele, neboť jeho právní zájem na výsledku sporu spočívá v tom, aby žalovaný ručitel byl v řízení úspěšný a nebyl zavázán k úhradě pohledávky. Pokud by ručitel v řízení úspěch neměl a pohledávku věřiteli uhradil, pak by mu vznikla pohledávka za hlavním dlužníkem; právní postavení hlavního dlužníka by se tak změnilo.

V případě, že je vznesena námitka nepřípustnosti vedlejšího účastenství vedlejšího účastníka v řízení, stává se jeho postavení v řízení podmíněným rozhodnutím soudu, kterým by tato námitka byla zamítnuta. Z tohoto důvodu pak do doby, než o této námitce bude pravomocně rozhodnuto, nelze pokračovat v řízení.

V projednávané věci předmětem sporu je vyloučení nemovitostí dlužníka z jeho majetkové podstaty. V případě vyhovění žalobě nemovitosti nebudou tvořit majetkovou podstatu, což by mělo za následek, že zde nebude výtěžek jejich zpeněžení a pohledávky věřitelů nebudou z tohoto výtěžku uspokojovány.

Odvolací soud má též za to, že právní postavení vedlejšího účastníka jako věřitele dlužníka v insolvenčním řízení se nikterak nezmění v závislosti na výsledku výše uvedené vylučovací žaloby. Je tak zjevné, že vedlejší účastník nemá právní zájem na výsledku tohoto sporu, nýbrž jen zájem ekonomický, tj. aby míra uspokojení jeho pohledávky v insolvenčním řízení byla co nejvyšší. Takový zájem však pro posouzení návrhu na vyslovení nepřípustnosti jeho vedlejšího účastenství ve sporu na straně žalovaného není rozhodující. Vedlejšímu účastníku pak nic nebrání, aby poskytl žalovanému důkazy potřebné pro vedení tohoto sporu.

K tomu ještě odvolací soud poznamenává, že ust. § 16 odst. 2 IZ, podle něhož je vedlejší účastenství v incidenčních sporech přípustné, neznamená, že kterýkoliv subjekt může do takových řízení vstoupit bez toho, aby byly splněny podmínky vedlejšího účastenství stanovené v § 93 o.s.ř., jehož aplikace ve smyslu § 7 IZ je namístě. V této souvislosti odvolací soud odkazuje (shodně s odvolatelem) na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 229/13, jenž se zabýval stížností vedlejšího účastníka, jenž nebyl jako vedlejší účastník na straně žalobce-insolvenčního správce-do řízení v incidenčním sporu připuštěn podle § 93 o.s.ř. z důvodu, že nemá právní zájem na výsledku takového sporu. Odvolací soud pro (KSPH 67 INS 13590/2015) stručnost odkazuje na shora uvedenou argumentaci odvolatele tímto rozhodnutím Ústavního soudu.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. za použití § 7 IZ změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. srpna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná