103 VSPH 37/2013-73
79 ICm 1673/2012 103 VSPH 37/2013-73 (KSUL 79 INS 23897/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce lng. Jana Rippela, se sídlem v Lounech, Dobroměřice 419, insolvenčního správce dlužníka Andreje Abraháma, proti žalované České pojišťovně a.s., IČ: 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o určení existence popřené vykonatelné pohledávky žalovaného, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. listopadu 2012, č.j. 79 lCm 1673/2012-60, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vÚstí nad Labem ze dne 20. listopadu 2012, č.j. 79 ICm 167312012 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20.11.2012, č.j. 79 lCm 1673/2012-60 v bodě l. zamítnul žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 178.749,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Andreje Abraháma (dále jen dlužník ), vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 79 INS 23897/2011, kterou žalobce popřel při přezkumném jednání dne 22.5.2012, není po právu. Vbodě ll. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud l. stupně uvedl, že žalovaný (věřitel) přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka popíranou pohledávku jako vykonatelnou, na základě

(KSUL 79 INS 23897/2011) platebního rozkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 13.7.2010, č.j. 25 C 459/2010-60, který nabyl právní moci dne 31.8.2010. Pohledávka ve výši 178.749,-Kč se skládá z regresní pohledávky věřitele, který za dlužníka uhradil pojistné plnění v souhrnné výši 148.482,-Kč, a dále z částky 5.940,-Kč odpovídající náhradě nákladů řízení a úroků z prodlení ve výši 24.327,-Kč. Pojistné plnění bylo poskytnuto z titulu odpovědnosti dlužníka za škodu způsobenou při dopravní nehodě dne 28.11.2008. Žalobce dovozoval, že není dána příčinná souvislosti mezi jednáním dlužníka, který řídil bez řidičského oprávnění a vzniklou škodou a že proto nelze mít za splněnou zákonnou podmínku regresního nároku pojišt'ovny, totiž že dlužník porušil základní povinnosti při provozu vozidla.

Cituje ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, soud prvního stupně dovodil, že dlužník porušil svou základní povinnost při provozu vozidla, jelikož řídil bez řidičského oprávnění, ačkoliv trpěl vážnou oční vadou, která byla překážkou jeho zdravotní způsobilosti křízení motorových vozidel a pro kterou mu bylo řidičské oprávnění odňato. Toto porušení přitom podle názoru soudu prvního stupně mělo za následek vznik škody na vozidle ve vlastnictví poškozeného pana Miroslava Ohema. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 202 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a navrhoval, aby jej odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 1437/2006, jmenovitě na závěry ktzv. řetězci příčin vzniklé škody. Podle odvolatele není dána příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou jestliže do děje vstupuje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Je-li příčin více, musí se jednat o příčinu podstatnou. Soud prvního stupně přitom-jak se uvádí v odvolání-svůj závěr, že porušení povinnosti dlužníka bylo příčinnou vzniku škody, nikterak neodůvodnil, možné příčiny vzniku škody nezjišt'oval a nezkoumal, která z nich byla příčinou podstatnou. Žalobce uvedl příčiny tři, přičemž podstatnou měla být podle něho příčina záležející vtom, že dlužník nejspíše nepřizpůsobil svou jízdu povětrnostním podmínkám a podchlazený povrchu vozovky.

Závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňoval základní podmínky pro to, aby mu mohlo být řidičské oprávnění vráceno, byl podle odvolatele učiněn bez dokazování. Odvolatel má zato, že se žalobními tvrzeními se míjí závěr soudu prvního stupně, že na pozemních komunikacích mohou jezdit jen způsobilí řidiči a že motorové vozidlo se lehce může stát smrtícím nástrojem.

Žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek , aniž nařizoval odvolací jednání ( stím účastníci vyslovili souhlas), včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 199 odst. 1 IZ podá insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu,

(KSUL 79 INS 23897/2011) kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může žalobce v žalobě proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku pod č. P6 ve výši 178.749,-Kč. Jako její důvod uvedl regresní pohledávka-dopravní nehoda ze dne 28.11.2008-řízení bez příslušného řidičského oprávnění-pojistná událost č. 2506555 . Žalovaný tvrdil, že dlužník pohledávku neuhradil, a to ani na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 13.7.2010, sp. zn. 25 C 459/2010, který nabyl právní moci dne 31.8.2010. K přihlášce věřitel připojil platební rozkaz, návrh na jeho vydání a exekuční příkaz. Insolvenční správce měl takto přihlášenou pohledávku za nedostatečně doloženou a vyzval žalobce dne 20.4.2012, aby přihlášku doplnil o listiny dokládající skutečný důvod vzniku pohledávky a její výši.

Věřitel doplnil přihlášku pohledávky podáním ze dne 26.4.2012; tvrdil, že pohledávku uplatňuje z titulu regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti zprovozu vozidla. Dlužník měl zavinit dopravní nehodu, při které došlo ke škodě, kterou žalovaný uhradil za dlužníka z titulu pojistné smlouvy mezi nimi uzavřené. Jak přitom vyplývá z trestního příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 13.5.2009, sp. zn. 15 T 60/2009, nebyl dlužník držitelem řidičského oprávnění, nebot' to mu bylo odňato pro těžkou oční vadu. Právě tato řidičská nezpůsobilost dlužníka byla podle žalovaného v příčinné souvislosti se vznikem škody. Žalovaný připojil listiny dokládající vznik a výši škody, záznam relace dopravní nehody, pojistnou smlouvu a trestní příkaz.

V aktualizovaném seznamu přihlášených pohledávek, který byl soudu prvního stupně doručen dne 12.5.2012, insolvenční správce popřel pravost přihlášené pohledávky žalovaného a uvedl, že ani po doplnění přihlášky pohledávky podáním ze dne 27.4.2012 nedoložil věřitel příčinnou souvislost mezi porušením základní povinnosti dlužníkem (řízení vozidla bez oprávnění) a vznikem škody.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 22.5.2012 vyplývá, že žádný jiný důvod popření pohledávky žalovaného insolvenční správce neuplatnil; připojil pouze seznam přihlášených pohledávek, ve kterém zopakoval zcela shodný důvod popření jako v předchozím aktualizovaném seznamu pohledávek ze dne 12.5.2012.

Insolvenční správce tak mohl ve smyslu § 199 odst. 3 IZ v následné incidenční žalobě jako důvod popření pohledávky uplatnit pouze to, že žalovaný nedoložil příčinnou souvislost mezi porušením základní povinnosti dlužníka (v podobě řízení bez vozidla bez oprávnění) a vznikem škody .

(KSUL 79 INS 23897/2011)

Takto koncipované popření a na něm založená žaloba insolvenčního správce ovšem nemůže z povahy věci uspět. Jelikož pohledávka žalovaného je pohledávkou přiznanou pravomocným rozhodnutím soudu, tedy pohledávkou vykonatelnou, mohl insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 199 2 a3 IZ uplatnit jako způsobilý důvod popření ( a to jak vsamotném popíracím úkonu, tak vžalobě) pravosti přihlášené pohledávky jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v původním řízení. Protože institut popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správce vylučuje její popření z důvodu jiného (množného) právního posouzení skutkových okolností, jsou insolvenčnímu správci vpopíracím úkonu resp. v žalobě zpopření kdispozici pouze skutkové okolnosti.

Jinak řečeno, úspěšné popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem předpokládá , že správce v tomto procesním úkonu, jehož obsah musí být zachycen v protokolu o přezkumném jednání, resp. v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (§ 197 odst. 1 IZ), tvrdí takové skutečnosti, jejichž prokázání vincidenčním sporu důkazy označenými žalobcem coby insolvenčním správcem, může vést k právnímu posouzení věci, vjehož důsledku bude věřitelův nárok shledán nedůvodným. V popření přitom může insolvenční správce uplatnit jen takové skutkové okolnosti, které dlužník-žalovaný neuplatnil v původním řízení.

Posouzení, zda insolvenčním správcem tvrzené skutečnosti jsou nové, závisí na dlužníkově obraně vpůvodním řízení. Vdané věci dlužník neuplatnil žádné skutečnosti; kžalobě se nevyjádřil a odpor proti platebnímu rozkazu nepodal. Insolvenční správce tedy mohl v popření a následné žalobě uplatnit (tvrdit a posléze prokazovat) jakékoliv skutečnosti, které-jestliže by bny prokázány-mohly odůvodňovat skutkový závěr, že jednání dlužníka nebylo jedinou příčinou vzniku škody a posléze závěr právní o rozsahu odpovědnosti řidiče (dlužníka) za vzniklou škodu.

Žalobce se ovšem omezil jen na zpochybnění právního posouzení, na němž byl (převzetím žalobních tvrzení ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 o.s.ř ) založen vydaný platební rozkaz, aniž uvedl jakékoliv skutečnosti ( skutkové okolnosti), jejichž prokázáním by mohl být odůvodněn závěr, že porušení povinností řidiče dlužníkem nebylo jedinou příčinou vzniku škody. Platební rozkaz obsahuje ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 o.s.ř. nevyslovený závěr soudu, že ze žalobcem uvedených skutečností vyplývá uplatněné právo, tedy že žalobcem (věřitelem) vylíčené skutečnosti vžalobě, jestliže by byly prokázány, umožňují přijmout závěr právní o důvodnosti uplatněného nároku. Insolvenční správce ovšem neuvedl v popření (ve smyslu netvrdil) vůbec žádné skutkové okolnosti; prosazoval toliko jiné právní posouzení věci, což je samo o sobě nepřípustným důvodem popření vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 IZ). Proto platí, že takové popření je z povahy věci nezpůsobilé zpochybnit pravost věřitelem přihlášené vykonatelné pohledávky. Jen na okraj odvolací soud poznamenává, že popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem nemůže zůstat v rovině negativní ( žalovaný nedoložil příčinnou souvislost ); jeho základem je vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení věřitelova nároku jako nedůvodného.

Odtud plyne, že rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta je věcně správný, třebaže jeho vydání předcházelo dokazování, jehož třeba nebylo.

Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o.s.ř. závislý výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

(KSUL 79 INS 23897/2011) stejně jako Veden stejnými důvody rozhodl odvolací soud podle § 202 odst. 1 IZ ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. i o nákladech řízení odvolacího.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 22. srpna 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová