103 VSPH 37/2012-63
45 ICm 1310/2011 103 VSPH 37/2012-63 (KSUL 45 INS 3642/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr.Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: CETELEM ČR, a.s., IČO 25085689, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 5, proti žalovaným: 1) JUDr.Ing. Helena Horová, advokátka se sídlem v Praze 4, V Luhu 18, insolvenční správkyně dlužníka Kristýny anonymizovano , anonymizovano , zast. JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V Luhu 18, 2) Kristýna anonymizovano , n anonymizovano , bytem v Kadani, Nerudova 369, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 ICm 1310/2011-36 ze dne 15.září 2011

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 ICm 1310/2011-36 ze dne 15.září 2011 se mění tak, že žaloba na určení, že žalobce má za žalovanou 2) nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru č. 420306801123007 ze dne 18. března 2009 ve výši 110.830,--Kč v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 45 INS 3642/2011, se zamítá pro předčasnost.

II. Žalované 1) se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Ve vztahu žalobce žalovaná 2) žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. (KSUL 45 INS 3642/2011)

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal žalobou proti žalovaným určení pravosti do insolvenčního řízení přihlášené a žalovaným popřené pohledávky ve výši 110.830,--Kč (sporná pohledávka) z právního důvodu úvěrové smlouvy č. 420306801123007 z 18.3.2009 (také Smlouva) uzavřené s žalovanou 2). Uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku v celkové výši 148.030,--Kč označenou č. 1 (přihlášená pohledávka) jako jistotu a vyjádřil nesouhlas s jejím popřením do výše 110.830,--Kč co do pravosti a výše s tím, že podle nich je přihlášená pohledávka složena z odměně za poskytnutí úvěrů, úroků, poplatků a pokut, jež jsou v rozporu s ustanovením § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 ObčZ. Doplnil, že na základě Smlouvy poskytl žalované 2) úvěr v celkové výši 200.000,--Kč a že součástí Smlouvy o revolvingovém úvěru byly Všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR, a.s. Žalovaná 2) se zavázala splatit výše uvedený úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.067,--Kč vždy 15. dne v měsíci počínaje 15.4.2009. Vyslovil přesvědčení, že sjednání úroku z úvěru ve výši 13.49% ročně není nepřípustným či nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 55 a §56 ObčZ, neboť se jedná o běžnou sazbu bank a dalších finančních institucí na trhu poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Takovým ujednáním není ani poplatek za upomínku ve výši 100,--Kč, jež odpovídá platnému sazebníků poplatků a odpovídá svou výší nákladům spojených s jejím odesláním.

Žalované se k žalobě nevyjádřily.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s žalovanou 2) dvě pohledávky v celkové výši 201.296,--Kč s tím, že přihlášená pohledávka ve výši 148.030,--Kč byla zjištěna ve výši 90.456,--Kč a žalovanými popřena ve výši sporné pohledávky. Zjistil, že přihlášená pohledávka byla přihlášena bez rozčlenění na jistinu a na její příslušenství, že žalovaná 1) přihlášenou pohledávku popřela z důvodu neplatnosti žalobcova právního úkonu při uzavírání spotřebitelské smlouvy s odkazem na ustanovení § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 ObčZ, provádějící Směrnici Rady č. 93/13/EHS z 5.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ohledně sjednané odměny za poskytnutí úvěru, úroků, poplatků a pokut. Konstatoval, že žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto jej nemohl poučit podle § 118a o.s.ř. o tom, že dosavadní tvrzení nejsou dostatečným podkladem pro posouzení pravosti sporné pohledávky. Cituje ustanovení § 198 odst. 1 a § 197 odst. 2,3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k následujícím právním závěrům. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 397/2006, podle jehož závěrů občanské soudní řízení je založeno na procesní aktivitě účastníků, uplatňuje se v něm projednací zásada, z níž třeba dovodit povinnost účastníků tvrdit rozhodující skutečnosti (povinnost tvrzení) a povinnost tvrzené skutečnosti prokázat (povinnost důkazní) a také to, že při nesplnění těchto povinností nese účastník řízení odpovědnost za svůj procesní neúspěch. Zdůraznil, že soud není povinen pátrat z úřední povinnosti o rozhodných skutečnostech, jež žalobce neuvedl a nejsou uvedeny ani v samotné přihlášce přihlášené pohledávky. Uzavřel, že se nezabýval věcně důvody, pro které byla přihlášená pohledávka částečně popřena, neboť neměl podklad pro své rozhodování, tj. žalobcova rozhodující tvrzení a důkazy.Výrok

2 (KSUL 45 INS 3642/2011) o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování skutečnosti, že v řízení zcela úspěšným žalovaným žádné náklady řízení nevznikly.

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví, pokud nedospěje k závěru o nutnosti napadený rozsudek zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že 10.5.2011 mu bylo doručeno vyrozumění žalované 1) a že důvodem popření přihlášené pohledávky bylo, že se jedná v rozsahu popření o odměnu za poskytnutí úvěru, úroků, poplatků a pokut, jež byly sjednány neplatně. Namítl, že v přihlášce pohledávky vylíčil právní důvod přihlášené pohledávky, tj. Smlouvu a doložil důkazy k prokázání její výše a že přihlášenou pohledávku specifikoval řádně, neboť se jedná pouze o nesplacenou jistinu nezahrnující odměnu za poskytnutí úvěru, úroky, poplatky či pokuty. Shrnul, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odmítl, že by nesplnil svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní.

Žalovaná 1) navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně. Uvedla, že žalobce u přihlášené pohledávky v kolonce jistina uvedl částku 148.030,--Kč, přičemž není zřejmé, co považuje za jistinu úvěru a z čeho se uplatněná pohledávka skládá. Uvedla, že z předložených dokladů plyne, že k 15.3.2011 zaplatila žalovaná 2) 100.004,--Kč, přičemž jako dlužná částka je uvedeno 148.029,65 Kč, zatímco maximální výše úvěru měla činit 200.000,--Kč. Protože fakticky bylo žalované 2) poskytnuto jen 137.203,--Kč, pak po odečtení 100.004,--Kč zbývá zaplatit jen 37.199,--Kč.

Žalovaná 2) se k žalobcovu odvolání nevyjádřila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uplatněných důvodů.

Z přihlášky pohledávky odvolací soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení celkem 2 pohledávky, z nichž přihlášená pohledávka činí 148.030,00 Kč a žalobce při označení rozhodných skutečností, z nichž plyne se omezil jen na tvrzení, že důvodem jejího vzniku je smlouva o poskytnutí úvěru č. 420306801123007 z 18.3.2009 a představuje jistinu s tím, že příslušenství pohledávky žalobce neuplatňuje.

Podle § 173 odst. 4 InsZ, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 InsZ přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejnilo

3 (KSUL 45 INS 3642/2011) ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z citovaných ustanovení InsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva obdobně jako žaloba a zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky proto zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.), a lze uzavřít, že důvody pro které soud odmítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat skutečnosti, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána insolvenčním správcem, ale také věřiteli, kteří mohou přihlášenou pohledávku popřít; popření pohledávky pak představuje obdobu vyjádření žalovaného k žalobě. Na těchto závěrech nemůže změnit nic ani to, že přihláška pohledávky se podává na stanoveném formuláři a že v kolonce důvod vzniku pohledávky není dostatek místa, neboť tvrzení, jež by do formuláře nebylo možné pojmout, mohou být doplněna na připojeném listu.

V projednávané věci přihlášená pohledávka v přihlášce pohledávky byla identifikována tak, že vznikla na základě Smlouvy bez uvedení dalších rozhodných skutečností, jež by ji ospravedlňovaly. Nevyplývá z ní tvrzení o tom, že sjednaný úvěr byl skutečně čerpán a další tvrzení, jež uplatnil žalobce až v projednávané věci v reakci na popření přihlášené pohledávky ve výši sporné pohledávky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uveřejněném pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (sp.zn. 29 Odo 742/2006) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál ) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Toto rozhodnutí však na úplnost přihlášky pohledávky nelze aplikovat, neboť žalobce nemohl odkázat na listiny, které připojil k přihlášce, když tento odkaz se váže prvotně vždy na základní tvrzení, k němuž na takové listiny odkáže. Taková tvrzení však žalobce v přihlášce pohledávky nenabídl. Nedostatky přihlášky pohledávky se projevily při přezkumném jednání, kdy byla přihlášená pohledávka popřena žalovanými s tím, že v sobě zahrnuje její příslušenství, ačkoliv to nikterak z přihlášky pohledávky neplyne, což mělo za následek, že v žalobě v této věci žalobce uvedl další tvrzení o výši odměny za poskytnutí úvěru, o níž v přihlášce není uvedeno nic. Nepřezkoumatelnost přihlášky pohledávky v podstatě konstatoval i soud prvního stupně, avšak nevyvodil z nedostatku uvedených tvrzení v přihlášce pohledávky tomu odpovídající závěry.

4 (KSUL 45 INS 3642/2011)

Odvolací soud konstatuje, že přihláška pohledávky svým obsahem neodpovídá požadavkům ustanovení § 174 InsZ, neboť Smlouva není důvodem vzniku pohledávky (tím může být jen porušení povinností ze Smlouvy, avšak jen při tvrzení, že úvěr dlužnice skutečně čerpala a nesplácela). Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky, a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998, jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení). Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně neměl důvod se věcně žalobou zabývat, neboť k popření přihlášené pohledávky došlo na základě nepřezkoumatelné přihlášky.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu žalobce žalovaná 1) je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř., neboť důvody hodné zvláštního zřetele pro postupu podle uvedeného ustanovení odvolací shledává ve skutečnosti, že ve věci nebylo rozhodnuto s konečnou platnosti a nelze proto uvažovat o tom, že žalovaný měl úspěch ve věci samé. Ve vztahu žalobce žalovaná 2) odvolací soud respektoval okolnost, že žalovaná žádné náklady řízení před soudy obou stupňů neuplatňovala.

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

5