103 VSPH 365/2013-13
188 ICm 2996/2013 103 VSPH 365/2013-13 (MSPH 88 INS 29332/2012)

Usnesení

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeněm zpředsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Milana Bořka v právní věci žalobce: Jaroslav Žák-Reality lnvest Group, spol. sr.o., IČO 26868156, se sídlem v Ostravě-Polance nad Odrou, Hraničky 1305/8c, zast. JUDr. Tomášem Capouškem, Ph.D advokátem se sídlem vPraze 2, Apolinářská 445/6, proti žalovaněmu: Ql investiční společnost, a.s., IČO 27911497, se sídlem vPraze 1, Rybná 14, zast. Mgr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 188 lCm 2996/2013-3 ze dne 9.září 2013 takto:

|. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 188 ICm 2996/2013-3 ze dne 9.září 2013 se potvrzuje.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.850,--Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí krukám Mgr. Erika Zemana, advokáta se sídlem v Praze.

Odůvodněnh

Napadeným usnesením soud prvního stupně podle § 202 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) odmítl žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil svě popření pohledávky žalovaněho v insolvenčním řízení vedeněm pod sp.zn. MSPH 88 INS 29332/2012 na předepsaněm formuláři, jež se nadále považuje za žalobu, nebot' se k němu v tomto insolvenčním řízení přihlíží ve smyslu § 200 odst. 3 lnsZ. Cituje ustanovení § 202 lnsZ soud prvního stupně konstatoval, že ve lhůtě 15 dnů od přezkumněho jednání, jež se konalo 1.8.2013 a poslední den lhůty připadl na 16.8.2013, žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost, tj. složit jistotu na náklady incidenčního řízení ve výši 10.000,--Kč a ani neprokázal , že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, a proto žalobu odmítl. Zároveň vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 3 o.s.ř.

Toto rozhodnutí napadl žalobce v zákonem stanoveně lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se žaloba neodmítá. Doložil zaplacení jistoty ve výši 10.000,--Kč potvrzením účtárny soudu prvního stupně vystaveněho pod č. 2013/2613/712 z 19.9.2013. Namítl, že soud prvního stupně měl postupovat analogicky jako vpřípadě pozdní úhrady soudního poplatku, kdy soud svě usnesení o zastavení řízení vdůsledku pozdě zaplaceněho soudního poplatku zruší, a odkázal přitom na usnesení č.j. MSPH 88 INS 19378/2012-C2-4 Městskěho soudu v Praze z 12.2.2013. Připomněl že podle § 160 odst. 1 lnsZ třeba vycházet subsidiárně z občanskěho soudního řádu (o.s.ř.).

Žalovaný navrhl potvrzení napadeněho usnesení s odůvodněním, podle něhož třeba postupovat nikoliv analogicky podle situace, jež nastane při opožděněm zaplacení soudního

(MSPH 88 INS 29332/2012) poplatku v době, kdy je již nepravomocně řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, nebot' se netýká výběru soudních poplatků upraveného zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (SoudP), nýbrž analogicky podle právní úpravy § 75b o.s.ř., podle níž nezaplacení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, jež je navrhováno, vede bez dalšího k odmítnutí návrhu na předběžné opatření.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že je důvodné.

Podle § 202 lnsZ přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,--Kč. Nebylo-li vdobě konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve ne uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3). Nebude-li jistota podle odstavce 3 složena nebo nedoloží-li přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne (odst. 5). Povinnost složit jistotu podle odstavce 3 nemá přihlášený věřitel, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, vjehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky (odst. 6).

Výše uvedená právní úprava přináší věřiteli, jehož pohledávka byla popřena jiným věřitelem, pojistku, že popírající věřitel je ochoten a schopen nést tíži nákladů sporu vzniklých věřiteli popřené pohledávky.Tomu odpovídá institut jistoty na náklady incidenčního sporu upravený na obdobných principech jako institut jistoty podle § 75b o.s.ř.

V projednávané věci má žaloba svůj původ v popření pohledávky přihlášeným věřitelem, jež za podmínek § 200 lnsZ je považována za žalobu, kterou žalobce uplatnil své popření proti věřiteli popřené pohledávky. Přezkumné jednání se konalo 1.8.2013 a 15. den zákonné lhůty připadl na pátek 16.8.2013, přičemž z dokladu o zaplacení jistoty ve výši 10.000,--Kč vystaveného účtárnou soudu prvního stupně pod č. 2013/2613P/712 plyne, že tato jistota byla složena až 19.9.2013.

Odvolací soud nesdílí závěry odvolatele, že je třeba postupovat analogicky podle situace ve sporném řízení, kdy soudní poplatek je zaplacen až poté, co řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo nepravomocně zastaveno ve smyslu SoudP (§ 9 odst. 7), nebot' jednak tato úprava není obsažena v o.s.ř., na který odkazuje v § 7 lnsZ, jednak se týká soudních poplatků, sui generis vybírané daně. Institut jistoty na náklady insolvenčního sporu nemá nic společného s výběrem soudního poplatku, tj. vztahem navrhovatele a státu, nýbrž se týká jen účastníků samotných a má obdobnou funkci jako jistota podle § 75b o.s.ř. týkající se zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. Protože žalobce nedoložil, resp. neosvědčil, že povinnost zaplatit jistotu nemá, resp. že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, vjehož důsledku by mohla vzniknout újma a popření pohledávky žalovaného věřitele mělo vliv na její zjištění, je namístě závěr, že nejpozději 16.8.2013 byl žalobce povinen zaplatit jistotu podle § 202 odst. 3 lnsZ (o způsobu řešení dlužníkova úpadku bylo rozhodnuto zároveň se zjištěním úpadku již 3.5.2013, a proto lhůta 10 dnů od tohoto data nepřichází v úvahu).

(MSPH 88 INS 29332/2012)

Za situace, kdy žalobce v uvedené lhůtě jistotu nezaplatil, soud prvního stupně správně postupoval podle § 202 odst. 5 lnsZ a žalobu odmítl.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., a proto ji přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému v rozsahu odměny za zastupování podle § 151 odst. 2 o.s.ř. v sazbě ve výši 3.100,--Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif-AT) ztarifní hodnoty 50.000,--Kč podle § 9 odst. 4 písm.c) AT snížené na jednu polovinu podle § 11 odst. 2 písm.c) AT a jedné náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 300,--Kč, tj. celkem 1.850,--Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2.října 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová