103 VSPH 352/2012-134
28 ICm 1079/2010 103 VSPH 352/2012-134 (KSCB 28 INS 2546/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem v Tisé 101/E, zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem v Děčíně , Masarykovo nám. 3/3, proti žalovanému: Ing. František Penz, sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 21, insolvenční správce dlužníka společnosti KAREL DVOŘÁK, a.s., IČO 25183567, se sídlem v Táboře, Vožická 2604, zast. JUDr. Františkem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Klavíkova 18, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.července 2012, č.j. 28 ICm 1079/2010-125,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. července 2012, č.j. 28 ICm 1079/2010-125 se v bodu III. výroku mění jen tak, že výše náhrady se určuje částkou 12.240,--Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 960,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Františka Smejkala, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému určení pravosti do insolvenčního řízení ve věci dlužníka přihlášené jako nevykonatelné a podmíněné, avšak žalovaným popřené pohledávky ve výši 103.359.257,--Kč z právního důvodu smlouvy o dílo, již uzavřel s dlužníkem 26.6.2008 (sporná pohledávka), s odůvodněním, že dlužník předmět díla provedl a předal mu je a vystavil celkem 23 faktur na celkovou cenu díla ve výši sporné pohledávky, jež dlužníkovi uhradil. Vysvětlil, že sporná pohledávka představuje jeho eventuální nároky jako objednatele z vad díla v průběhu záruky, jež byla sjednána na dobu 60 měsíců a upozornil na to, že žalovaným uváděná bankovní záruka nepokrývá svou výší jeho budoucí nároky.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a namítl, že výše uvedenou záruku dlužník poskytl 90% jeho objednatelů a že ti všichni by mohli přihlásit své možné budoucí nároky z odpovědnosti dlužníka za vady. Připomněl zároveň, že v případě díla odevzdaného žalobci se dlužník zavázal ručit za vady díla jen do výše 5% ceny díla. (KSCB 28 INS 2546/2010)

Dříve, než začal soud jednat ve věci samé, žalobce vzal žalobu zpět. Uvedl, že po podání přihlášky vady díla v záruční době uplatnil, avšak následně požádal o plnění ve výši 2.807.221,20 Kč Českou spořitelnu, a.s., mu uvedenou částku poukázala a došlo tak k uspokojení většiny dosud uplatněných nároků z vad díla a doplnil, že tuto pohledávku z bankovní záruky uplatnila Česká spořitelna, a.s. za dlužníkem v insolvenčním řízení. Dále uvedl, že jako přímý uživatel předmětu díla, tj. hobby centra anonymizovano Děčín, další významnější problémy na odevzdaném díle neshledává a nic nenasvědčuje tomu, že do konce záruční doby by se na díle mohly nějaké další významnější závady objevit. Z uvedených důvodu vzal žalobu zpět co do určení pravosti pohledávky ve výši 2.807.221,20 Kč a zároveň i co do určení pravosti pohledávky ve zbytku tj. 100.552.035,80 Kč, neboť neočekává, že by nastala podmínka, na jejímž základě by pohledávka v této zbývající částce nastala. Zároveň navrhl, aby soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný vyslovil souhlas se zpětvzetím žaloby a navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil (bod I. výroku), vyslovil, že se žalobci nevrací soudní poplatek (bod II. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 13.440,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce (bod III. výroku). Zastavení řízení odůvodnil ustanovením § 96 o.s.ř. a vyslovil, že se žalobci nevrací soudní poplatek, neboť podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se sice vrací soudní poplatek snížený o 20%, avšak nejméně 1.000,--Kč, tj. ve výši zaplaceného soudního poplatku. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. s odůvodněním, že to byl žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a proto jejich náhradu přiznal žalovanému v sazbě 10.000,--Kč podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a 4 náhrad hotových výdajů po 300,--Kč, tj. 11.200,--Kč, po připočtení DPH 13.440,--Kč.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu III. výroku a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že vysloví, že žádnému z účastníků řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznil, že sporná pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení pouze jako podmíněná s tím, že podmínka spočívala ve vzniku pohledávek z odpovědnosti dlužníka za vady, jež se objeví v průběhu záruční doby. Soudu prvního stupně vytkl, že nezohlednil okolnost, že od podání žaloby do jejího zpětvzetí uplynuly dva roky a že v průběhu této doby mu pohledávky z odpovědnosti za vady díla vznikly, avšak byly uhrazeny z bankovní záruky, kterou byly tyto eventuální nároky jištěny a protože v důsledku uplynutí doby lze předpokládat, že další vady na díle nevzniknou, a proto vzal žalobu zpět nejen na určení ve výši pohledávky ve výši je mu byla uhrazena, nýbrž i co do určení pravosti pohledávky ve zbytku sporné pohledávky. Upozornil na to, že žaloba byla podána důvodně, neboť v rozsahu 2.807.221,20 Kč se sporná pohledávka stala nepodmíněnou, avšak byla zapravena. Výše uvedené skutečnosti zhodnotil jako důvody hodné zvláštního zřetele pro postup soudu podle § 150 o.s.ř.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

2 (KSCB 28 INS 2546/2010)

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., jednání, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Jedná o moderační právo soudu v případě, kdy by se mohla aplikace ustanovení § 142, § 143, § 146 odst. 2, § 147 nebo § 148 o.s.ř. jevit jako nepřiměřená tvrdost. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí soud vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. V první řadě soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba vzít přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Zavinění toho, že řízení muselo být zastaveno třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku. Žalobce nezaviní zastavení řízení tam, kde ke zpětvzetí přistoupí z toho důvodu, že by se žalobou nemohl uspět, neboť žalovaný důvodně u soudu uplatněný žalobcův nárok uspokojil dobrovolně.

V projednávané věci odvolací soud má za to, že trvání řízení v délce 2 let by mohlo představovat důvod hodný zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř., ale jen v případě, že by bylo zcela vyloučeno, aby žalobci vznikla za dlužníka pohledávka z odpovědnosti za vady, neboť již uplynula záruční doba; v projednávané věci však záruční doba byla sjednána nikoliv v délce dvou let, nýbrž 60 měsíců, tj. pěti let a poběží až do roku 2014. Důvody pro postup podle uvedeného ustanovení, tj. majetkové, sociální osobní poměry žalobce ani netvrdil. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení správně postupoval podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Lze přisvědčit žalobci, že v rozsahu pohledávky 2.807.221,20 Kč byl z procesního hlediska v řízení úspěšný ve 2,71% sporné pohledávky a že v tomto rozsahu vzal žalobu zpět pro chování dlužníka, resp. toho, kdo tyto pohledávky zajišťoval bankovní zárukou, neboť by s žalobou na určení pravosti pohledávky v uvedeném rozsahu nemohl uspět. Je však třeba mít na zřeteli, že tento důvod žalobci nesvědčil u zpětvzetí žaloby na určení pravosti podmíněné pohledávky v rozsahu 100.552.035,80 Kč , tj. v rozsahu 97,28%, neboť záruční doba ještě neuplynula a bylo tedy jen na vůli žalobce, zda bude trvat na určení pravosti pohledávky nebo nikoliv, v situaci, kdy nebylo lze vyloučit, že ve zbývající záruční době by žalobci mohly vzniknout pohledávky za dlužníkem z odpovědnosti za vady díla a žalobci nehrozilo, že by nemohl ve věci mít úspěch. Z uvedených důvodu je proto na žalobce třeba hledět jako na účastníka řízení, který z procesního hlediska byl neúspěšný v rozsahu přes 95%, tj. byl úspěšný jen v poměrně nepatrné části, a proto soud prvního stupně správně žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení protistrany. Odvolací soud napadené usnesení v bodu III. výroku podle § 220 odst. 1 písm.a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. pak změnil jen ve výši této náhrady, neboť žaloba byla podána za účinnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb. od 1.9.1996 do 29.února 2012, a proto bylo

3 (KSCB 28 INS 2546/2010) namístě vycházet podle § 8 ze sazby 9.000,--Kč, takže náhrada nákladů po připočtení 4 náhrad hotových výdajů po 300,--Kč, činí 10.200,--Kč, s připočtením DPH pak 12.240,--Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř., a proto byla v odvolacím řízení v převážné části úspěšnému žalovanému přiznána jejich náhrada v rozsahu odměny za zastupování advokátem v sazbě 1.000,--Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., krácené podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky o 50% a jedné náhrady hotových výdajů 300,--Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 800,--Kč, po připočtení DPH 20% 960,--Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 23.listopadu 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

4