103 VSPH 350/2016-71
198 ICm 1231/2014 103 VSPH 350/2016-71 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobce: ENERGOSUN a. s., IČO 283 86 477, se sídlem v Brně, Mečová 358/8, proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková, LL.M.,IČO 662 20 521, se sídlem v Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22 , insolvenční správkyni dlužníka Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci, IČO 255 71 150, o vyloučení pohledávky ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 198 ICm 1231/2014-61 ze dne 12.listopadu 2015,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 1231/2014-61 ze dne 12.listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalované domáhá vyloučení pohledávky ve výši 66,450.222,70 Kč, jejíž je dlužníkem, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, podle kterého uzavřel s dlužníkem úvěrovou smlouvu č. 504218038, na jejímž základě mu byl poskytnut dlužníkem úvěr do výše 64,500.000,-Kč, který čerpal. Pohledávka z úvěru byla zajištěna zástavní smlouvou, na jejímž základě zastavil nemovitosti ve prospěch dlužníka v postavení zástavního věřitele. Poté, co byl zjištěn dlužníkův úpadek a prohlášen na jeho majetek konkurs, sepsal dlužníkův insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty i výše uvedenou pohledávku, z níž je zavázán. Protože se nikdy nestal členem dlužníka a nečlenovi dlužníka nebyl dlužník oprávněn poskytovat úvěr, je úvěrová smlouva neplatná a dlužník má za ním pouze nároky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši čerpání úvěru, nikoliv částky plynoucí z uvedené neplatné úvěrové smlouvy.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dlužník byl oprávněn mu poskytnout úvěr, neboť ji žalobce uzavíral jako jeho člen.

Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu odmítl (bod I. výroku) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 8.228,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. 198 ICm 1231/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013)

Cituje § 225 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 734/2006 dospěl soud prvního stupně k závěru, že citované ustanovení žalobcovu věcnou legitimaci nezakládá, neboť z pohledávky, jejíž vyloučení ze soupisu majetkové podstaty se domáhá, je dlužníkem a nikoliv věřitelem, kterému věcná legitimace svědčila. Postupoval proto podle § 160 odst. 4 a žalobu na vyloučení pohledávky podanou jejím dlužníkem odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhradu žalovanému uložil žalobci v rozsahu nákladů spojených se zastupováním, tj. za 2 úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT) s připočtením DPH ve výši 21%.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že mu nesvědčí věcná legitimace k podání žaloby. Zopakoval, že úvěrová smlouva, kterou uzavřel s dlužníkem je neplatná, a z toho důvodu nemůže být platnou ani směnka, zajišťující pohledávky z neplatného úvěru, kterou proto žalovaný neměl právo sepsat do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Žalobou se brání proti uplatnění neexistující pohledávky ze směnky a proti dalšímu poškozování svého dobrého jména v obchodních vztazích, neboť figuruje v insolvenčním rejstříku jako mnohamilionový dlužník společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs a je pro něj neakceptovatelné, aby čekal na, zda a kdy v něm bude podána žaloba na plnění z předmětné směnky, proti níž by pak, jak uvedl soud prvního stupně mohl uplatnit svou obranu. Doplnil, že žalovaná postupně zpeněžuje majetek sepsaný do soupisu majetkové podstaty, včetně uvedené směnky a její nabyvatel nebude mít povědomí o existující právně sporné situaci, což by mohlo vést ke vzniku škody třetí osoby.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není opodstatněno.

Podle § 206 odst. 2 písm. h) InsZ majetkovou podstatu tvoří mimo jiné dlužníkovy peněžité a nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné.

Podle § 225 InsZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2).

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 29 Cdo 342/2000 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod číslem 67/2002, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, formuloval závěr, že osoba, která se domáhá vyloučení věci (pohledávky) ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, 198 ICm 1231/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Všechny tyto předpoklady musí být splněny zároveň. K aktivní legitimaci k vylučovací žalobě se Nejvyšší soud vyjádřil i v rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 951/2006, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož věcná legitimace svědčí jen věřiteli do soupisu majetkové podstaty zahrnuté pohledávky, nikoliv tomu, kdo je z ní zavázán, neboť případnou obranu může taková osoba uplatnit ve sporu o její zaplacení.

V projednávané věci se žalobce domáhá vyloučení pohledávky, z níž je zavázán, v odvolání pak odkazuje na pohledávku ze směnky. Přestože v tomto směru se jeví odvolání hůře přezkoumatelným, odvolací soud konstatuje, že pro jeho rozhodnutí o něm není významné, zda se jedná o pohledávku ze smlouvy nebo ze směnky, neboť spornou je otázka, zda žalobci svědčí věcná legitimace k podání žaloby. Spor o vyloučení pohledávky (směnky) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka je fakticky sporem o věřitelství ze sporné pohledávky, resp. majitelství směnky, neboť jak žalobce, tak insolvenční správce dlužníka tvrdí a zůstává na soudu, aby tento spor vyřešil, tj. zodpověděl otázku, zda-li může insolvenční správce dlužníka jako věřitele této pohledávky (majitele směnky) ji v insolvenčním řízení zpeněžit nebo ji musí ze soupisu vyloučit, neboť jejím věřitelem, resp. majitelem směnky, je žalobce, který se jejího vyloučení žalobou domáhal.

Protože nebyl naplněn základní předpoklad úspěšnosti vylučovací žaloby, tj. že žalobci nesvědčí právo vylučující sepis pohledávky (ze směnky nebo ze smlouvy) do soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť není jejím věřitelem, nebylo namístě se zabývat žalobou samotnou.

Nad rámec uvedeného odvolací soud považuje za vhodné doplnit, že se směnkou, resp. s pohledávkou ze smlouvy má právo majitel směnky, resp. věřitel pohledávky ze smlouvy disponovat, třeba i zveřejnit nebo s ní obchodovat, a dlužník nemůže toto právo jakkoliv omezovat. Pokud by se věřitel takto dopustil porušení povinnosti, bylo by třeba otázku případné škody řešit v jiném řízení. Vzhledem k právním závěrům, jež odpovídají soudní praxi Nejvyššího soudu, pak další v odvolání žalobcem prezentované námitky nejsou pro rozhodnutí v tomto řízení významné.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrdil z důvodu jeho věcné správnosti včetně právní úpravě odpovídajícího rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. při respektování skutečnosti, v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný se jejich náhrady výslovně vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené 198 ICm 1231/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013)

rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5.května 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela