103 VSPH 342/2012-62
77 ICm 894/2011 103 VSPH 342/2012-62 (MSPH 77 INS 4414/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: Československá obchodní banka, a.s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO: 00001350, proti žalovaněmu: Juřena, Orbes a spol., v.o.s. (dříve Euroinsolvence) se sídlem Zlín, Nábřežní 599, IČO: 29024382, insolvenční správce dlužníka MONTANA SWISS sport, s.r.o. se sídlem Praha 5-Košíře, Musílkova 184/8, IČO: 27609715, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2012, č.j. 77 lCm 894/2011-38, takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 77 ICm 894/2011-38 ze dne 3. července 2012 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovaněmu domáhal určení, že má za dlužníkem do insolvenčního řízení na dlužníkův majetek jako podmíněnou a nevykonatelnou přihlášenou a vjeho průběhu žalovaným popřenou pohledávku ve výši 5.639.914,85 Kč (dále jen sporná pohledávka) ztitulu blankosměnky vlastní ze dne 13.3.2007 avalovaně dlužníkem za výstavce Radka Vancla (dále těž Výstavce). Uvedl, že předmětná blankosměnka je směnkou kauční zajišt'ující úvěr ve výši 6 mil. Kč, jež poskytl Výstavci na základě úvěrové smlouvy ze dne 13.3.2007 formou kontokorentu, jenž byl Výstavcem čerpán v plně výši a ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka činila výše jeho pohledávky za Výstavcem spornou pohledávku. Zdůraznil, že je oprávněn vyplnit blankosměnku na základě Dohody o vyplňovacím právu

(MSPH 77 INS 4414/2010) směnečném ze 13.3.2007 (dále jen Dohoda), vníž jsou sjednána pravidla pro vyplnění. Poznamenal, že uvedený aval za Výstavce na blankosměnce byl ve smyslu § 196a obch. zák. schválen valnou hromadou dlužníka. Pokračoval, že směnečný závazek dlužníka-avalisty vznikl jeho podpisem na blankosměnce dne 13.3.2007 a je z ní zavázán, stejně jako ten, za něhož se zaručil (Výstavce). Uzavřel, že sice ještě nenastaly podmínky pro vyplnění této blankosměnky, proto spornou pohledávku přihlásil jako podmíněnou podle § 182 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), stím, že bude požadovat plnění pouze v případě, že blankosměnka bude vyplněna a stane se tak řádnou směnkou a výše požadované pohledávky bude odpovídat maximálně výši zajištěné pohledávky ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu a namítl, že avalista nezajišt'uje povinnost určitého směnečného dlužníka, ale garantuje zaplacení směnky jako takové, a že nemůže být platného avalu bez platné směnky, tedy není-li směnka splatná, nemůže být žádáno její uspokojení avalistou. Pokračoval, že směnečnou pohledávku lze uplatnit teprve na základě platné směnky, a pokud hlavní dlužník (Výstavce směnky) zajištěný dluh věřiteli (žalobci) řádně hradí nebo dosud nenastala splatnost zajištěného dluhu, není věřitel oprávněn vyplnit předmětnou blankosměnku a domáhat se plnění po avalovi; dokud není blankosměnka vyplněna, jde o pouhou listinu, jež žádné nároky věřitele nezakládá. Uzavřel, že na projednávanou věc pak nedopadá ani ust. § 183 IZ, jež umožňuje věřiteli, který má pohledávku vůči insolvenčnímu dlužníku jako hlavnímu (obligačnímu) dlužníkovi ze závazkového právního vztahu, aby se i po přihlášení této pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka mohl uspokojit zmajetku třetích osob zajišt'ujících splnění dlužníkova závazku, a to i mimo insolveční řízení; tyto třetí osoby pak mohou přihlásit svou pohledávku, která by jim proti dlužníku v insolvenčním řízení vznikla uspokojením věřitele, jako podmíněnou, avšak jen v případě, že věřiteli budou plnit a že ji nepřihlásí samotný věřitel. Pokud tak učiní, vstupují na jeho místo do řízení v rozsahu, ve kterém mu za dlužníka plnily.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že přihláška sporné pohledávky žalobce do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka není po právu (bod l. výroku) a vyslovil, že žádný zúčastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku). Vzal za prokázané, že 28.6.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl současně prohlášen konkurs, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka spornou pohledávku ztitulu blankosměnky ze dne 13.3.2007 jako nevykonatelnou, nezajištěnou, podmíněnou a nesplatnou pohledávku s tím, že bude požadovat plnění pouze vpřípadě, že blankosměnka bude vyplněna a stane se řádnou směnkou. Spornou pohledávku žalovaný popřel zcela pro pravost. Dále zjistil, že kzajištění kontokorentního úvěru Výstavce byla vystavena předmětná blankosměnka a kjejímu vyplnění byla včl. lll úvěrové smlouvy sjednána Dohoda; zůstatek nesplaceného úvěru k 30.6.2010 pak činil 5.639.914,85 Kč. Zjistil zlistiny označené: číslo směnky 156/5113/07, že obsahuje text: VTrutnově, dne 13. března 2007, výstavce Radek Vancl, IČO 65697685 (podpis) zaplatí za tuto směnku na řad ČSOB,a.s. Praha 1, IČO 00001350 bez protestu u ČSOB, a.s. Trutnov, smlouva č. 0546/07/3113, datum splatnosti: nevyplněno; částka, měna v Kč-nevyplněno; dále text vlevo: jako aval za výstavce: MONTANA SWISS sport, s.r.o., IČO 27609715, Radek Vancl-jednatel (podpis);

(MSPH 77 INS 4414/2010) jako aval za výstavce VANCL sport, s.r.o., IČO 27488560, Radek Vancl-jednatel (podpis), Daniel Krčmář-jednatel (podpis).

Dospěl k závěru, že žalobce má za Výstavem nesplatnou pohledávku z úvěru ze dne 13.3.2007, jež je zajištěna nevyplněnou směnkou vystavenou R.Vanclem a avalovanou mimo jiné dlužníkem, a že žalobcem předložená blankosměnka není cenným papírem, nýbrž se jedná o listinu, jež teprve v případě jejího doplnění dle Dohody se stane splatnou směnkou vůči Výstavci a dlužníkovi jako avalistovi; blankosměnka není splatným závazkem výstavce, ani avalisty. Uzavřel, že ust. § 183 IZ řeší odlišné situace, tj. právo věřitelů domáhat se plnění vůči ručitelům dlužníka, aniž by tito ručitelé plnili do majetkové podstaty a právo ručitelů, pokud za dlužníka plnili, přihlásit podmíněně své pohledávky pro případ ručení (zřejmě plnění za dlužníka z titulu ručení). Ze všech shora uvedených důvodů nemohl žalobce přihlásit ani podmíněně blankosměnku vůči avalistovi-dlužníkovi, a proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.

Žalobce napadl shora uvedený rozsudek odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví. Zopakoval v průběhu řízení vznesenou argumentaci a zdůraznil, že dlužníkův závazek jako avalisty, shodně jako Výstavce, vznikl dnem sepsání blankosměnky, resp. podepsáním směnečně zavázanými osobami, a nikoliv až dnem vyplnění směnky. Uzavřel, že neměl-li by možnost přihlásit svoji směnečnou pohledávkou z titulu blankosměnky do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka, budou jeho práva zásadním způsobem zkrácena, resp. nebude mít možnost vymáhat svoji směnečnou pohledávku za směnečným dlužníkem-avalistou, nebot' účelem insolvenčního řízení není vyloučení některých věřitelů z uspokojení, nýbrž naopakje jím co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení všech dlužníkových věřitelů. Doplnil, že pro jeho odvolací argumentaci svědčí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 TDo 889/2013, z něhož se podává, že vyplněním blankosměnky na směnku má účinky ex tunc, tudíž že je avalista zavázán od samého počátku jejího vystavení poté, co je realizováno vyplňovací právo.

žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., nařídil jednání v souladu s § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

Podle § 174 IZ přihlášky pohledávek ajejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odst. 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odst. 2).

Z uvedeného ustanovení se tradičně dovozuje, že věřitel nemusí v přihlášce uplatněný nárok podřadit pod konkrétní zákonné ustanovení. Požadavek, že přihláška musí obsahovat důvod vzniku a výši pohledávky, znamená pouze úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž věřitel pohledávku dovozuje.

(MSPH 77 INS 4414/2010)

Podle § 183 IZ přihláškou pohledávky, kterou zajišt'ují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění (odst. 1). Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně (odst. 2). Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy (odst. 3).

Podle čl. l. § 10 zákona směnečného a šekového (č. 191/1950 Sb., ve znění změn a doplňků-ZSS), nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.

Uvedené ustanovení se týká tzv. blankosměnky (nebo též biankosměnky). V právní teorii i praxi není sporu o tom, že tzv. blankosměnka je listinou, která je zárodkem budoucí směnky, a která byla záměrně, podle ujednání, vystavena v neúplné podobě, a to proto, aby se po pozdějším doplnění jinou osobou, než je ten, kdo tuto listinu vystavuje, stala směnkou skutečnou, úplnou. Právní úkon, kterým je jiný zmocňován kvyplnění směnky pak bývá nazýván vyplňovacím prohlášením, udělené právo k dotvoření směnky pak vyplňovacím právem. Udělit toto právo může pouze ten, kdo uvádí takovou listinu do oběhu, tj. výstavce nebo při blankoakceptech příjemce, další majitelé již nikoli. Protože blankosměnka není směnkou, nemůže být ani zdrojem práv a povinností účastníků, a teprve po svém vyplnění se stane skutečnou směnkou. Účinky této přeměny směnky nevyplněné v dokonalou směnku nastanou ovšem s účinky ex tunc, tedy jako by již od počátku byla tato listina uvedena do oběhu co dokonalá směnka. K tomu blíže i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2031/2009 z 26.4.2011, v němž tento soud uzavřel, že nevyplněná blankosměnka není pohledávkou, není ani cenným papírem, jedná se pouze o listinu, která před vyplněním není pohledávkou a nelze ji tedy považovat za závazek osob v blankosměnce uvedených. Je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího vyplnit datum splatnosti, má majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky jakékoliv datum splatnosti. Jedná-li se o zajišt'ovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu splatnosti zajišt'ovaného dluhu.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci na jehož základě přijal právní závěry, s nimiž se ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Uplatnil-li tedy žalobce přihláškou pohledávku z blankosměnky, tedy neúplné směnky, fakticky tak ve světle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu přihlásil pohledávku dosud neexistující, jež ještě nevznikla, přičemž je nepochybné, že směnka nemohla být ani doplněna o směnečnou sumu a datum

(MSPH 77 INS 4414/2010) splatnosti v souladu s vyplňovacím právem, nebot' splatnost dluhu z úvěrové smlouvy, který směnka zjišt'uje, dosud nenastala.

Odvolací soud dospěl k závěru, že samotná neexistence pohledávky zblankosměnky jako takové pak nemůže být ani pohledávkou podmíněnou ve smyslu § 183 IZ, nehledě na skutečnost, že se v případě žalobce nejedná o dlužníkova ručitele, jenž by měl za dlužníka plnit jeho věřiteli a následně vyžadovat toto plnění po dlužníku samotném, nebot' je v postavení věřitele, který může uplatnit nároky, nikoliv zblankosměnky, ale ze směnky přímo vůči solidárně zavázaným dlužníkům.V daném případě tedy po doplnění blankosměnky vůči Výstavci směnky, nebot' se jedná o zárodek směnky vlastní ve smyslu čl. l. § 75 ZSS a avalistovi-dlužníku ve smyslu čl. l. § 30 téhož zákona, podle něhož zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím a tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal. Směnečné rukojemství představuje zvláštní směnečně právní prostředek, jehož nejvýznamnější znakem je, že nesměřuje vůči přesně definovanému věřiteli, ale vůči každému majiteli směnky. Směnečný rukojmí (avalista) není oproti obecnému ručiteli (např. § 546 obč. zák. § 303 obch. zák.) zavázán za určitého dlužníka, nezajišt'uje povinnost jen některého ze směnečných dlužníků, ale zajišt'uje zaplacení směnky vůbec, a je v zásadě dlužníkem samostatným.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení

Výrok o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem obou je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29.října 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová