103 VSPH 325/2015-46
71 ICm 16/2014 103 VSPH 325/2015-46 (KSUL 71 INS 30753/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, PH.D. v právní věci žalobce: VRŠANSKÝ a spol. , v.o.s., IČO 254 66 763, se sídlem v Teplicích, Kollárova 11, insolvenční správce dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , zast. Mgr. Martinem Sobkem, advokátem se sídlem v Praze, proti žalovanému: Mgr. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bílině, Příkrá 7, zast. JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 7, o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 16/2014-21 ze dne 12. února 2015

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 16/2014-21 ze dne 12. února 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce v postavení insolvenčního správce se domáhá žalobou proti žalovanému určení neúčinnosti úkonu dlužnice v kupní smlouvě z 10.9.2012 (Smlouva), jíž jako prodávající prodala žalovanému spoluvlastnický podíl ve výši 50 % k pozemku parc. č. 296/10 zapsaného pro kat. úz. Razice, obec Hrobčice za sjednanou cenu 80.000,-Kč (Pozemek). Uvedl, že Smlouva byla uzavřena v době, kdy dlužnice, jak sama uvedla v insolvenčním návrhu s návrhem na povolení oddlužení, byla v úpadku od srpna 2012, a bez přiměřeného protiplnění, neboť podle ocenění pozemku pro daňové účely, jeho cena činila 171.479,-Kč.

Žalovaný k žalobě nevyjádřil.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl (bod I. výroku), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a uložil žalovanému ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplati České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč podle položky 13 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků-přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (SoudP-bod III. výroku). Soud prvního stupně zjistil: -že usnesením č.j. KSUL 71 INS 30753/2012-A-12 Krajský soud v Ústí nad Labem z 22.5.2013 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, že žalobce byl ustanoven jejím insolvenčním správcem a že usnesením B-4 z 19.7.2013 soud neschválil dlužničino oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs, který projedná jako konkurs nepatrný, (KSUL 71 INS 30753/2012)

-ze Smlouvy, že ji uzavřela dlužnice jako prodávající a žalovanému v postavení kupujícího výše uvedený pozemek za cenu 80.000,-Kč 10.9.2012 a že nabyla věcně právních účinků,

Cituje ustanovení § 231 až § 243 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), poté, co konstatoval, že žaloba byly podána včas (bez uvedení skutkových zjištění k tomuto závěru), soud prvního stupně učinil právní závěr, podle kterého Smlouva byla uzavřena bez přiměřeného protiplnění v době, kdy se nacházela dlužnice fakticky od srpna 2012 v úpadku, neboť se tak stalo za kupní cenu 80.000,-Kč, ačkoliv cena Pozemku byla daleko vyšší, vycházeje z žalobcova tvrzení o tom, že jeho hodnota pro daňové účely byla určena náhradním způsobem ve výši í 171.479,-Kč, a došlo tak ke zkrácení uspokojení dlužničiných věřitelů.

Doplnil, že rozhodl o žalobě bez nařízení jednání poté, co se účastníci nevyjádřili k jeho výzvě ze 6.11.2014 (Výzva), zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a poučení o tom, že nevyjádří-li se ve lhůtě 7 dní ode dne doručení tohoto usnesení, bude mít za to, že s uvedeným postupem souhlasí.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) při respektování toho, že v řízení zcela úspěšný žalobce žádné náklady řízení neuplatnil.

O povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl za podmínek § 2 odst. 3 zák. SoudP, neboť žalobce, který je osvobozen od soudních poplatků ze zákona měl plný úspěch ve věci.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním pro případ, že by k jeho žádosti o určení neúčinnosti doručení níže uvedených písemnosti bylo určeno, že mu byly doručeny účinně a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Zdůraznil, že mu nebyla doručena kromě opisu žaloby a rozsudku ve věci žádná další písemnost. S usnesením soudu prvního stupně obsahujícím výzvu, aby se k žalobě a její opravě vyjádřil ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení (z 1.9.2014), se seznámil až po nahlédnutí do soudního spisu. Jeho syn Petr anonymizovano , podepsal doručenku dokládající doručení usnesení, avšak mu je nikdy nepředal a obdobně se to stalo i s Výzvou, k níž se měl vyjádřit, zda souhlasí s tím, aby soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání. Účinky doručení tak nemohly nastat a napadený rozsudek soud prvního stupně vydal, aniž se mohl k žalobě účinně vyjádřit, a důvodně očekával, že bude ve věci nařízeno jednání. Připustil, že jeho vztahy k synovi nejsou příliš vřelé a jejich styky jsou minimální, neboť se zdržuje od časných ranních hodin až do večera na svém statku. K věci uvedl, že se žalobou nesouhlasí a že neobsahuje žádný argument, jenž by ji odůvodnil. Není zřejmý závěr o uzavření Smlouvy bez přiměřeného protiplnění, když žalobce neuvádí, jak vysoká měla být kupní cena za převod Pozemku, přičemž žalobce odkazující na znalecký posudek z oboru ekonomiky takovým posudkem nedisponuje. Žalobcův odkaz na hodnotu Pozemku stanovenou náhradním způsobem pro účely daňové shledal bez významu, neboť tak nebyla určena cena obvyklá. Žalobci byla známa jen sjednaná kupní cena, nikoliv však také to, že Pozemek je zatížen věcným břemenem spočívajícím v údržbě a úpravě podzemního vedení telekomunikační sítě, jež obecnou cenu nezvyšuje. Sjednaná cena Pozemku (spoluvlastnického podílu ve výši 50 % o výměře 9.375 metrů plošných) představuje (KSUL 71 INS 30753/2012) cenovou relaci 8,53 Kč za plošný metr, přičemž v dané lokalitě se obvyklé ceny srovnatelných pozemků pohybují od 8,-Kč do 10,-Kč za plošný metr. Uzavřel, že sjednaná kupní cena ve Smlouvě odpovídá ceně obvyklé; připojil znalecký posudek Ing. Jana Dvořáka č. 42/19842/2015 z 5.3.2015, podle něhož Pozemek byl prodán za obvyklou cenu v daném místě a čase (tj. 10.9.2012).

Žalovaný podal v rámci odvolání návrh na určení neúčinnosti doručení usnesení (k vyjádření k připojené žalobě) z 1.9.2014 do vlastních rukou podle § 49 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a urgence ze 14.10.2014 doručovaná podle § 50 o.s.ř. postupem podle § 50d o.s.ř., neboť se s nimi nemohl seznámit. Zároveň však v doplnění odvolání uvedl, že podle zjištění dalších skutečností nedošlo k žádnému doručení těchto písemností, resp. nejedná se o doručovací úkony, jež by mohly být prohlášeny za neúčinné, a uzavřel, že tento návrh podal pouze z opatrnosti pro případ, že by soud dospěl k závěru, že k doručovacím úkonům došlo.

Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

K postupu soudu podle § 115a o.s.ř. za situace, kdy by účastníci s tímto postupem souhlasili anebo se práva na účasti na projednání věci vzdali:

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 161 odst. 1 poslední věta InsZ a § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jedná se o výjimku ze zásady, že k projednání věci soud nařídí jednání tam, kde se účastníci obracejí na soud zásadně se žádostí o právní posouzení skutkového základu věci, který je zachycen předloženými listinnými důkazy. Postup podle § 115a o.s.ř. představuje také výjimkou ze zásady, že soud může činit skutkové zjištění jen z těch důkazních prostředků, jimiž byl proveden důkaz způsobem, který předepisuje zákon. Skutková zjištění soud činí přímo z listin, které účastníci předložili k návrhu, případně které si soud vyžádal na základě důkazních návrhů účastníků. Z povahy věci plyne, že skutková zjištění soud může čerpat jen z těchto listin, popřípadě může vzít za svá zjištění nesporná tvrzení účastníků. Bez nařízení jednání může soud rozhodnout, jen jestliže má za to, že účastníky předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění, tedy jestliže byl na základě předložených listin náležitě zjištěn skutkový stav věci; v opačném případě nelze postupovat podle citovaného ustanovení a soud musí nařídit jednání, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. Z uvedeného plyne i závěr, že nelze takto postupovat tam, kde by rozhodnutí soudu bylo založeno na tom, (KSUL 71 INS 30753/2012)

že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Odo 1198/2003). Okolnost, že účastníci řízení souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání neznamená pro žalovaného shodné následky jako v případě uznání nároku podle § 153a o.s.ř.

V projednávané věci žalobce k prokázání svých tvrzení o neúčinnosti Smlouvy navrhl vycházet z rozhodnutí insolvenčního soudu, v němž byl zjištěn úpadek dlužnice, z rozhodnutí, jímž byl prohlášen konkurs na dlužničin majetek, a provést důkazy listinami, tj. Smlouvou, insolvenčním návrhem dlužnice (založeném v insolvenčním spisu) a znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí. Soud prvního stupně postavil svá skutkové závěry na zjištění z usnesení insolvenčního soudu obsahující zjištění úpadku dlužnice, z usnesení, jímž byl prohlášen na její majetek konkurs a dále ze Smlouvy. Jeho závěr, o tom, že Smlouva byla uzavřena bez přiměřeného protiplnění, tj. neúčinně za současného konstatování, že se tak stalo v době, kdy minimálně od srpna 2012 se dlužnice nacházela v úpadkové situaci, důkazy, z nichž vycházel, resp. shodnými tvrzeními stran v tomto řízení, prokazován není.

Soud prvního stupně rozhodl o žalobě, aniž měl k dispozici listinné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že žaloba byla podána důvodně. Neučinil zjištění k obvyklé ceně Pozemku a svůj závěr postavil jen na žalobcově tvrzení (l.č. 13 spisu), jež však vychází pouze z určení jeho ceny náhradním způsobem a nikoliv na základě znaleckého posudku, který k důkazu v žalobě žalobce navrhl ke stanovení obvyklé ceny Pozemku na základě znaleckého posudku znalce zjevně ustanoveného v tomto řízení, neboť žádný konkrétní znalecký posudek nepředložil. Soud neučinil ani žádné zjištění z insolvenčního návrhu, jak navrhoval žalobce. Žalobcova tvrzení k naplnění skutkové podstaty neúčinnosti smlouvy podle § 240 InsZ nenacházejí oporu v navrhovaných důkazech, resp. listinách, jež měl soud k dispozici. Za takové situace však by žalobce neunesl důkazní břemeno, což jak výše uvedeno, neumožňovalo postup podle § 115a o.s.ř., i kdyby účastníci s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasili.

Právní závěry soudu prvního stupně nemají oporu ve skutkových zjištěních učiněných z listinných důkazů, jež žalobce navrhl, a tento nesoulad vede k závěru, že je napadený rozsudek vnitřně rozporný, a proto i nepřezkoumatelný.

K postupu soudu prvního stupně podle § 115a o.s.ř.:

V projednávané věci napadl žalovaný rozsudek především z toho důvodu, že mu nebylo doručeno usnesení s připojenou žalobou a výzvou k vyjádření (z 1.9.2014) ani k jeho urgence (ze 14.10.2014), přičemž dovozuje, že mu nebyly písemnosti řádně doručeny, resp. že mu nebyly doručeny vůbec.

K tomu odvolací soud odkazuje na ustanovení § 49 odst. 4 a § 50 o.s.ř., z nichž plyne, že adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se na ní zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Omluvitelným (KSUL 71 INS 30753/2012) důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje.

Ze spisu plyne, že žalovaný na všech listinách včetně Smlouvy má uvedenou adresu Příkrá 297/7, 418 01 Bílina, na níž mu byl také řádně doručen napadený rozsudek. Na tuto adresu mu byly obě písemnosti doručeny, v prvním případě (doručení do vlastních rukou) je založena doručenka s podpisem o převzetí zásilky 10.9.2014 a v druhém případě (doručení podle § 50 o.s.ř.) byla zásilka doručena vhozením do schránky. Odvolací soud tak nesdílí názor žalovaného, že by k doručení obou písemností nedošlo. S ohledem na výše uvedené závěry však konstatuje, že rozhodovat o jeho žádosti o určení neúčinnosti doručení obou písemností z omluvitelných důvodů za podmínek § 50d o.s.ř. by postrádalo smysl a nemělo by pro rozhodnutí odvolacího soudu žádný význam.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, v němž provede řádné dokazování při respektování poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř., z něhož dovodí skutkové závěry, jež posoudí po právní stránce. V rozhodnutí, jímž řízení skončí, zároveň rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná