103 VSPH 323/2012-48
44 lCm 597/2012 103 VSPH 323/2012-48 (KSPA 44 INS 15500/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobce: BP lntegralis Limited, reg. č. 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, zast. Mgr. lvo Siegelem, advokátem se sídlem Praha 1, Školská 38, proti žalovanému: lng. Karel Kuna se sídlem Velké Hamry 393, Ústí nad Orlicí, insolvenční správce dlužníka Libora Krahulce, bytem Koldín 11, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Čechova 396, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu vHradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 2. srpna 2012, č.j. 44 lCm 597/2012-23, KSPA 44 INS 15500/2011, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 44 ICm 597/2012-23 ze dne 2. srpna 2012, se v bodu |. výroku potvrzuje; v bodu ||. výroku o náhradě nákladů řízení se mění jen tak, že výše náhrady se stanoví částkou 10.815,-Kč.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Martina Cervinky, advokáta se sídlem v Ceské Třebové 13.315,-.Kč.

Odůvodněnh Žalobce, jako právní nástupce původního žalobce 1. faktorská s.r.o. se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, se žalobou proti žalovanému domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 204.600,-Kč s úrokem z prodlení ve

(KSPA 44 INS 15500/2011) výši 28.492,76 Kč (dále jen pohledávka A) z titulu kapitalizovaných smluvních úroků, zajištěnou zástavním právem kpozemkům parc. č. st. 44, 39/1, 3279 a 3280 zapsaných na LV č. 87 pro kat. území a obec Koldín (dále jen Nemovitosti), a pohledávku ve výši 22.541,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.267,06 Kč (dále jen pohledávka B) ztitulu nákladů rozhodčího řízení rovněž zajištěnou Nemovitostmi. Uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení na dlužníka celkem čtyři pohledávky vcelkové výši 381.826,89 Kč jako vykonatelné a zajištěné, jež mají původ ve smlouvě o půjčce č. 1F 100825/2009 ze dne 29.6.2009 (dále jen Smlouva). Konstatoval, že žalovaný pohledávku A) (přihlášena jako pohledávka č. 2) při přezkumném jednání popřel s odůvodněním, že se nejedná o vykonatelnou pohledávku z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu vydaného na základě neplatné rozhodčí doložky dle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona s tím, že nelze požadovat smluvené úroky z pohledávky přirostlé až po prohlášení úpadku dlužníka, a pohledávku B) (přihlášena jako pohledávka č. 4) popřel ze stejného důvodu jako pohledávku B). Namítl, že obě popřené pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými podle rozhodčího nálezu 002 SRKČR-003/2010 ze 6.8.2010 (dále jen rozhodčí nález), a že rozhodčí doložka byla sjednána ve Smlouvě. Z uvedených důvodů měl podat žalobu žalovaný podle § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), avšak z důvodu procesní opatrnosti kjeho výzvě ji podal sám. Pokračoval, že dlužníku byla na základě Smlouvy poskytnuta původním věřitelem částka 100.000,-Kč, již se dlužník zavázal zaplatit v pravidelných 240 měsíčních splátkách po 1.490,-Kč, zahrnující jistinu a sjednané úroky, splatných vždy k28. dni měsíce. V případě porušení smluvních závazků ve smyslu čl. lll. odst. 8 Smlouvy pro prodlení súhradou jakékoliv splatné částky přesahující šedesát dnů nebo pět procent půjčené částky, či zhoršení zajištění, je dlužník povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky včetně veškerého nesplaceného příslušenství a dalších nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou splátek podle uvedeného článku Smlouvy, proto ho (původní věřitel) vyzval k úhradě celé splatné půjčky včetně úroků za celou sjednanou dobu do 15 dnů od doručení výzvy, tj. do 8.1.2010. Uzavřel, že nesouhlasí se závěry žalovaného o neplatnosti rozhodčího nálezu vdůsledku neplatného sjednání rozhodčí doložky, nebot' ujednání o ní vychází zdobrovolného dvoustranného projevu vůle smluvních stran a jeho obsah ani jeho sjednání nebylo mezi původním věřitelem a dlužníkem nikdy sporné, přičemž ujednání o rozhodčí doložce se mohl dlužník bránit nejen vprůběhu rozhodčího řízení, ale též mohl podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, což neučinil.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobcem přihlášenou pohledávku popřel jako nevykonatelnou, nebot' má za to, že rozhodčí nález, o nějž žalobce své nároky opírá, byl vydán na základě ve Smlouvě neplatně sjednané rozhodčí doložky dle § 39 obč. zák., když o nárocích žalobce rozhodoval rozhodce, jež není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona ve smyslu závěrů vyslovených v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28.5.2009, č.j. 12 Cmo 496/2008-28, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.1.2012 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Rozhodčí nález tedy považuje za nicotný, a proto jakékoliv nároky z něj plynoucí, jímž je pohledávka B) popřel. Pohledávku A) popřel zdůvodu, že ujednání v čl. lll. odst. 8 Smlouvy považuje za neplatné jednak pro rozpor s ust. § 170 IZ, jednak pro rozpor s dobrými mravy a se zákonem o spotřebitelském úvěru.

(KSPA 44 lNS 15500/2011)

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod l. výroku) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 13.966,-Kč (bod ll. výroku). Vyšel ze zjištění, že žalobce přihlásil čtyři dílčí vykonatelné pohledávky, a to: pohledávku č. 1) ve výši 100.000,-Kč jako jistinu ze smlouvy o půjčce, jež se stala splatnou 8.1.2010 s úrokem z prodlení 13.926,08 Kč, pohledávku č.2 (A) jako jistinu ve výši 204.600,-Kč, jež představuje kapitalizované úroky dle Smlouvy vyčíslené jako rozdíl násobku 240x1.490,-Kč mínus 100.000,-Kč (jistina-pohledávka č. 1) a výsledek snížil o uhrazenou částku 3.000,-Kč a 50.000,-Kč představující zajišt'ovací úschovu, pohledávku č. 3) ve výši 10.000,-Kč jako smluvní pokutu a pohledávku č. 4 (B) jako náklady rozhodčího řízení ve výši jistiny 22.541,-Kč s úrokem z prodlení 2.267,06 Kč podle poplatkového řádu Smírčí a rozhodčí komory České republiky (dále též SRK), přičemž vykonatelnost dokládal rozhodčím nálezem č. 002 SRKČR-003/2010 ze dne 6.8.2010 Mgr. Evy Ciprysové. Ze Smlouvy zjistil, že ji uzavřeli podle § 657 a násl. obč. zák. dlužník s původním věřitelem, jenž se zavázal poskytnout dlužníku půjčku ve výši 100 tis. Kč a dlužník se ji zavázal vrátit v pravidelných 240 měsíčních splátkách po 1.490,-Kč od 28.7.2009 do 28.6.2029, přičemž podle čl. lll.bodu 8 Smlouvy se dlužník mimo jiné zavázal pro případ prodlení s úhradou jakékoli splatné částky delší 60 dnů a v případě dalších porušení povinností zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky včetně nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky a příslušenství a ostatních nesplacených oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších. Z čl. lV. bodu 2 Smlouvy zjistil, že její účastníci sjednali pro případ, že úrok z půjčky nebude uhrazen vden splatnosti, že se na tento úrok bude hledět jako na novou půjčku dlužníkovi, jež se slučuje s dosavadní půjčkou, připočítává se kjistině dosavadní půjčky a stává se její součástí a jde o novou půjčku, která sleduje veškeré ostatní podmínky, které náleží dosavadní půjčce a věřitel může novou výši dluhu promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. Z čl. Vlll. bodu 4 Smlouvy zjistil, že se účastnicí dohodli na projednávání veškerých sporů vzniklých vsouvislosti se zajištěním nároků vyplývajících ze Smlouvy vrozhodčím řízení rozhodcem zapsaným vseznamu SRK. Z rozhodčího nálezu Mgr. Evy Ciprysové zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobce 304.600,-Kč s úrokem z prodlení od 17.2.2010 do zaplacení, že byla žaloba zamítnuta co do zaplacení 90.000,-Kč s úrokem z prodlení z částky 53.000,-Kč a zaplacení smluvní pokuty 9.138,-Kč, a že byl dlužník zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 22.541,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci nálezu. Z výzvy právního předchůdce žalobce z 11.12.2009 zjistil, že vyzval dlužníka kzaplacení částky 305.345,-Kč včetně smluvní pokuty a nezaplacených splátek, a že dlužník zaplatil 3.000,-Kč a žalobce zohlednil dlužníkovi nevyplacenou částku 50.000,-Kč.

Soud cituje § 7 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (RozŘ), a § 198 odst. 3 IZ a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 z 11.5.2011dospěl k závěru, že ujednání o rozhodčí doložce ve Smlouvě je neplatné, nebot' rozhodčí doložka neobsahovala počet rozhodců, ani způsob, jímž má být určen, přičemž výběr rozhodce ze seznamu SRK nelze provést, když není stálým rozhodčím soudem, rovněž neobsahuje ani označení konkrétní osoby rozhodce, jenž by měl spory rozhodovat. Dovodil, že rozhodčí doložka je neplatná podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona, Mgr. Ciprysová nebyla oprávněna jednat a vydat rozhodčí nález, takže jím přiznané náklady

(KSPA 44 lNS 15500/2011) rozhodčího řízení nevznikly po právu, a proto byla pohledávka B) žalovaným popřena důvodně. K pohledávce A) dovodil, že kdyby postupoval žalobce podle ujednání ve Smlouvě, měl nesplacené dlužné úroky učinit součástí jistiny, resp. je sloučit s dosavadní půjčkou a přihlásit je jako pohledávku č. 1), tj. jistinu, a pokud je přihlásil samostatně, učinil tak v rozporu se Smlouvou, nebot' jako samostatná pohledávka úroky neexistují. Uzavřel, že žalobce ani podle smluvního ujednání neměl právo volby, zda nezaplacené úroky sloučí s jistinou nebo je bude žádat samostatně, nebot' se staly neoddělitelnou součástí jistiny; žádá-li žalobce ještě úroky z prodlení ze samostatně přihlášených úroků, pak tento nárok sodkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 101/2002 ze dne 24.3.2004 není přípustný vůbec. Doplnil, že není namístě námitka žalobce, že žalovaný přezkoumal přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou, nebot' je na něm, jak ji posoudí a zařadí kpřezkumu, když rozhodující je výsledek přezkumného jednání, nikoliv jak byla pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení (odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu vO|omouci KSOS 36 lNS 3457/2013, 3 VSOL 200/2011-P1-17 z13.6.2011). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů za právní zastupování advokátem.

V zákonem stanovené lhůtě napadl žalobce shora citovaný rozsudek odvoláním, v němž navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. Namítl, že závěr soudu ohledně pohledávky A) postavený na tom, že tuto pohledávku přihlásil samostatně, nikoliv jako součást přihlášené pohledávky č. 1) nemá oporu v zákoně, přičemž soud vodůvodnění oprávněnost tohoto nároku nezpochybnil, naopak ho připustil. K závěrům soudu k pohledávce B), resp. k platnosti ve Smlouvě sjednané rozhodčí doložce zopakoval argumentaci prezentovanou před soudem prvního stupně sdůrazem na to, že při výkladu právních úkonů jmenovitě smluv, jejichž výklad umožňuje dovozovat jak jejich platnost, tak i neplatnost, má být neplatnost právního úkonu výjimkou, nikoli zásadou.

Žalovaný zopakoval rovněž argumentaci prezentovanou před soudem prvního stupně a navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku (obč. zák.) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Neplatnost právního úkonu podle tohoto ustanovení je tzv. neplatností absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Právní úkon je neurčitý tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nikoliv jednoznačný-a tím i neurčitý-zůstává jeho věcný obsah (včetně předmětu ujednání), přičemž neurčitost obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel (§ 35 odst. 2, 3 obč. zák.). Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí tato určitost obsahu projevu vůle vyplývat ztextu listiny, na kterém je zaznamenána a nestačí, že smluvním

(KSPA 44 lNS 15500/2011) stranám je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to objektivně seznatelné osobám, které smluvní stranou nejsou.

Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

Odvolací soud doplnil řízení čtením Smlouvy, zejména ustanovení čl. lV a Vlll, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalobce podle § 657 a násl. obč. zák., a že vedle shora uvedených ujednání o výši půjčky, splatnosti, počtu a výši měsíčních splátek, účastníci sjednali v čl. lV, že v případech, kdy dojde ke změnám v dohodnutém způsobu splacení půjčky a jejího příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, se pro stanovení nových splátek, doplatků či přeplatků půjčky a jejího příslušenství a ostatních nároků věřitele, použije sazba úroku z půjčky, která je obsažena pravidelných splátkách sjednaných v příslušném oddíle této smlouvy (tím je čl. lll. odst. 2, vněmž bylo ujednáno, že pravidelné měsíční splátky 1.490,-Kč obsahují splátky jistiny a úroku). Tyto pravidelné splátky v sobě zahrnují splátky jistiny a splátky úroku z půjčky, který běží ode dne poskytnutí půjčky do úplného vrácení jistiny včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele. Stanoveným splátkám odpovídá úrok způjčky ve výši 1,42 % měsíčně, čemuž odpovídá průměrný přepočtený úrok 1,07 % měsíčně. V případě sporu o vypočtenou výši úroku účastníci prohlašují, že výše úroku se počítá ze sjednaných splátek, tj. splátky se nestanovují z úroku. Měsícem se rozumí 30 po sobě jdoucích dnů (odstavec 1). V odstavci 2 bylo dále sjednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen vden splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se ktémuž dni slučuje sdosavadní půjčkou, tj. připočítává se kjistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí dosavadní půjčce stím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. V odstavci 3 je uvedeno, že RPSN činí 18,74 %. V případě sporu o vypočtenou hodnotu tohoto údaje účastníci prohlašují, že tato se počítá ze sjednaných splátek, tj. splátky se nestanovují z hodnoty RPSN. Včl. Vlll. odst. 4 Smlouvy pak její účastníci sjednali, že veškeré spory z ní vyplývající budou řešeny vrozhodčím řízení rozhodcem (popř. rozhodčím senátem) zapsaným vseznamu rozhodců Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. se sídlem vPraze 10 a bude se řídit mimo jiné ijejím jednacím a poplatkovým řádem.

Nejvyšší soud sjednotil soudní praxi v otázce posuzování platnosti rozhodčích smluv (rozhodčích doložek) především publikací rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (R 45/2010). V citovaném rozhodnutí je vysloven závěr, že rozhodčí smlouva, jestliže neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto

(KSPA 44 lNS 15500/2011) právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Na uvedené závěry pak navázal svou judikaturou i Nejvyšší soud ČR, jenž vrozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011 (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 121/2011) vyslovil závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.

Soud prvního stupně ktěmto rozhodnutím správně přihlédl, nebot' právě takovou rozhodčí doložku dlužnice se žalobcem uzavřela a na jejím základě rozhodce Mgr. Ciprysová vydala rozhodčí nález. Tzv. Smírčí a rozhodčí komora České republiky, o.s. zcela jistě není stálým rozhodčím soudem podle § 13 odst. 1 RozŘ zřízeným na základě zákona; je občanským sdružením. Je mimo pochybnost, že rozhodce byl ve sporu mezi účastníky ustaven na základě rozhodčí doložky, která byla ve smyslu citovaného rozhodnutí sjednána neplatně. Ktakovému závěru je samozřejmě oprávněn (povinen) též insolvenční soud, který zkoumá vykonatelnost přihlášené pohledávky v rámci incidenčního sporu. Insolvenční soud ze zjištění, že rozhodčí doložka je neplatná, nemůže vincidenčním sporu o určení pravosti přihlášené pohledávky vyvodit jiný závěr, než je ten, že pohledávka je nevykonatelnou. Je tomu tak proto, že rozhodčí nález, který vydal rozhodce, jenž svou pravomoc založil na neplatné rozhodčí smlouvě (rozhodčí doložce) není veřejnou listinou způsobilou doložit v insolvenčním řízení vykonatelnost přihlášené pohledávky. Rozhodnutí totiž vydal někdo, kdo ktomu nebyl vybaven odpovídající pravomocí; chybí tu základní podmínka nutná ktomu, aby listina vydaná někým jiným, než orgánem státní moci měla charakter listiny veřejné. Tzv. rozhodčí nález, jímž věřitel (žalobce) doložil svou pohledávku tedy není ničím jiným, než soukromou listinou, jež ve sledovaných souvislostech je zcela bez právního významu.

Soud prvního stupně tedy správně posoudil žalobcem přihlášené pohledávky jako nevykonatelné. Správně též vycházel ztoho, že při posouzení vymezení popěrné role je rozhodující stanovisko insolvenčního správce. Bez zřetele ktomu, zda věřitel přihlásí do insolvenčního řízení pohledávku jako vykonatelnou a doloží ji listinami, o nichž má za to, že jsou ktomu způsobilé, určující je, jak insolvenční správce pohledávku zařadí do seznamu přihlášených pohledávek. Jestliže ji takto předurčí postavení pohledávky coby nevykonatelné, je na věřiteli, aby ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 IZ uplatnil své právo vincidenčním sporu; to žalobce ostatně učinil.

V důsledku toho se soud prvního stupně logicky a důvodně zabýval pravostí a posléze výší přihlášených pohledávek. Sjeho zjištěními a právními závěry se odvolací soud ztotožnil zcela v případě pohledávky B).

V případě pohledávky A) na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že ve Smlouvě chybí platné ujednání o úrocích z půjčky dle § 658 odst. 1 obč. zák., resp. že takovým není ujednání včl. lV. Smlouvy, nebot' je považuje za nesrozumitelné a neurčité již jen z tohoto důvodu, že z uváděné výše měsíčního úroku není zřejmé, jaký úrok byl sjednán-1,42 % měsíčně, čemuž odpovídá průměrný přepočtený úrok 1,07 % měsíčně není vyjádřením sjednaného

(KSPA 44 lNS 15500/2011)

úroku a uvedené ustanovení zhodnotil jako neplatné podle § 37 odst. 1 obč. zák., a nelze proto uvažovat o tom, že žalobce postupoval v rozporu se Smlouvou podle ustanoveních, jež jsou absolutně neplatná, jak dovozoval soud prvního stupně. O jiné výši úroku není ve Smlouvě zmínky, vyjma ujednání, že je obsažen v měsíční splátce dle čl. lll. odst. 2, aniž by byla uvedena jeho výše. Podle žalobcova výpočtu v přihlášce, v níž stanovil úrok jako součin sjednaných měsíčních splátek (240x1.490,-Kč, což činí 357.600,-Kč) po odečtení jistiny 100.000,-Kč (tj. 257.600,-Kč) by měl měsíční úrok činit 1.073,-Kč (tedy 257.600,-Kč : 240); zbytek splátky 417,-Kč tvoří jistina (100.000,-Kč : 240), úrok tak představuje cca 72 % měsíční splátky. Z uvedeného je zřejmé, že skutečně nelze zjistit, jaká výše úroku byla ve Smlouvě sjednána, a proto odvolací soud dovodil, že mezi účastníky Smlouvy nedošlo ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. k platnému ujednání o úrocích a právní předchůdce tedy půjčil dlužníku peněžní prostředky bezúročně. V důsledku toho žalobci nárok na zaplacení sjednaného úroku z půjčky nevznikl, a tedy ani nárok na zaplacení úroku zprodlení ztakového úroku, proto bylo namístě i ohledně pohledávky A) žalobu zamítnout.

Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný a změnil jej jen ve výroku o náhradě nákladů řízení, jak vysvětleno níže.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., je třeba podrobit revizi rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, byt' o nich soud rozhodl v souladu v době rozhodnutí účinnou právní úpravou zrušené vyhlášky. Při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je tedy namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (srov. shodně též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů úspěšného žalovaného v řízení před soudem prvního stupně tedy podle § 220 o.s.ř. změnil v části odměny advokáta za zastupování, jež činí 6.300,-Kč za tři úkony právní služby po 2.100,-Kč z tarifní hodnoty 35.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod a § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.12.2012] a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za tři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tj. 7.200,-Kč, což s přiznanou náhradou za zmeškaný čas 600,-Kč a jízdného 1.138,-Kč činí celkem 8.938,-Kč a s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.877,-Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) pak činí celkem 10.815,-Kč.

Náhrada nákladů odvolacího řízení byla stanovena podle shodných ustanovení, jako v řízení před soudem prvního stupně stím, že výše sazby odměny

(KSPA 44 lNS 15500/2011) byla stanovena podle advokátního tarifu v jeho znění od 1.1.2013 a tarifní hodnota za jeden úkon právní služby byla stanovena podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c), jehož výše činí 3.100,-Kč ztarifní hodnoty 50.000,-Kč. Právní zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání 23.10.2013), takže mu přísluší odměna ve výši 6.200,-Kč a náhrada hotových režijních výdajů vpaušální částce 300,-Kč za úkon, tj. 600,-Kč, což dohromady činí 6.800,-Kč, dále náhrada nákladů jízdného osobním vozidlem Volvo S80T6 na trase Česká Třebová-Praha a zpět se vzdáleností 404 km (202 km jedním směrem) ve výši 3.204,-Kč, tj. 7,93 Kč za kilometr (při průměrné spotřebě 12 litrů benzinu natural 95 na 100 km a ceně benzinu 36,10 Kč a opotřebení vozidla 3,60 za kilometr dle vyhl. č. 472/2012 Sb.) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále čas strávený na cestě ve výši 1.000,-Kč (tj. 10 půlhodin po 100,-Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, tedy celkem 11.004,-Kč, což s připočtením 21 % DPH ve výši 2.311,-Kč představuje celkem 13.315,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu vHradci Králové, pobočka v Pardubicích.

V Praze dne 23. října 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová