103 VSPH 321/2012-57
39 ICm 3065/2011 103 VSPH 321/2012-57 (KSPH 39 INS 1330/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: CETELEM ČR, a.s. se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208, IČO 25086689, proti žalovaným: 1) Mgr. et Mgr. Martina Stínková se sídlem Kladno, T.G.Masaryka 346, insolvenční správkyně dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Bystřice, KNesvačilům 390, a 2) Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem Bystřice, K Nesvačilům 390, obě zastoupeni Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem Kladno, Průchodní 346, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 39 lCm 3065/2011-27 ze dne 2. května 2011, ve znění opravných usnesení č.j. 39 lCm 3065/2011-35 ze dne 6. června 2012 a č.j. 39 lCm 3065/2011-49 ze dne 1.|istopadu 2012, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vPraze Krajského soudu v Praze č.j. 39 ICm 306512011-27 ze dne 2. května 2011, ve znění opravných usnesení č.j. 39 ICm 306512011-35 ze dne 6. června 2012 a č.j. 39 ICm 306512011-49 ze dne 1.|istopadu 2012, se mění v bodech |||. a IV. výroku tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužnicí v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 39 INS 1330/2011 ve výši 65.040,-Kč se zamítá pro předčasnost.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

(KSPH 39 INS 1330/2011)

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovaným domáhal určení, že má za dlužnicí do insolvenčního řízení na její majetek přihlášenou a vjeho průběhu žalovanými popřenou nevykonatelnou pohledávku ve výši 69.026,-Kč (dále jen sporná pohledávka) ztitulu poskytnutého úvěru č. 4215930640001 z31.10.2007 ve výši 8.826,-Kč (dále jen smlouva A) a z úvěrové karty č. 4215930645100 s maximálním úvěrovým rámcem 100 tis. Kč (dále též smlouva B), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné úvěrové podmínky žalobce (dále jen VÚP). Uvedl, že zcelkově přihlášené pohledávky 80.364,-Kč žalované popřely pohledávku co do pravosti a výše v částce 69.026,-Kč, že se dlužnice zavázala splatit úvěr v deseti splátkách po 929,-Kč a dále se zavázala splácet úvěr poskytnutý formou čerpání peněžních prostředků zposkytnutého úvěrového rámce vpravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z takto poskytnutých peněžních prostředků k 10. dni v měsíci. Dlužnice se dostala do prodlení súhradami splátek, proto od úvěrové smlouvy odstoupil. Odmítl popření sporné pohledávky žalovanými zdůvodu neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona a pro rozpor se zákonem a pro nesrozumitelnost s ujednáním podle § 4 zák. č. 321/2001 Sb. a § 56 obč. zák. stím, že by dlužnice měla vydat jen bezdůvodné obohacení ve výši 11.338,-Kč. Uzavřel, že úvěrová smlouva obsahuje požadované náležitosti, vyjadřuje vůli dlužnice čerpat peněžité částky zposkytnutého úvěrového rámce, a proto nemůže být v rozporu se zákonem, ani nemůže zákon obcházet a nemůže se jednat ani o bezdůvodné obohacení.

Žalované navrhly zamítnutí žaloby v celém rozsahu a namítly, že mezi dlužnicí a žalobcem nebyla uzavřena smlouva B) a je na žalobci, aby prokázal, že na základě této smlouvy poskytl dlužnici peněžní prostředky, což neučinil, nebot' ujednání o poskytnutí úvěrového rámce ze dne 31.10.2007 nelze považovat za platně uzavřenou úvěrovou smlouvu z důvodu nesjednání úroku, a proto je neplatná podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona a pro nesrozumitelnost ji nelze posoudit ani jako jiný typ smlouvy. Dalším důvodem, pro níž nelze tuto smlouvu považovat za platně uzavřenou je skutečnost, že neobsahuje náležitosti stanovené v § 4 zák. č. 321/2001 Sb.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení ohledně určení pravosti pohledávky proti žalované 2) zastavil (bod l. výroku), dále zastavil řízení ohledně částky 3.986,-Kč (bod ll. výroku), vyslovil, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 65.040,-Kč ztitulu úvěrové smlouvy A) (bod lll. výroku), zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované 2) ve výši 10.920,-Kč (bod lV. výroku) a vyslovil, že žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (bod V. výroku).

Řízení bylo zastaveno vůči žalované 2) zcela a v rozsahu určení částky 3.986,-Kč vůči žalované 1) v důsledku zpětvzetí žaloby žalobcem podle § 96 odst. 3 o.s.ř.; jednáno tedy bylo o určení pravosti pohledávky 65.040,-Kč proti žalované 1).

(KSPH 39 INS 1330/2011)

Soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a dlužnicí byla uzavřena smlouva A), v níž dlužnice požádala o poskytnutí úvěrového rámce v maximální výši 100 tis. Kč a vydání úvěrové karty, že dlužnice čerpala opakovaně prostřednictvím úvěrové karty AURA plus částky v celkové výši 152.511,-Kč, a že ve splátkách uhradila 113.748,-Kč, jak se podává z listiny o čerpání úvěru B). Dlužnice byla seznámena se způsobem čerpání určené částky, výší úvěru i úrokovou sazbou, jež činila 1,78 % měsíčně. Dále vzal soud za prokázané, že žalobce od smlouvy B) odstoupil podáním z 28.4.2011 k datu 31.5.2011 v souladu se VÚP pro nedodržení splátek úvěru a vyčíslil zůstatek úvěru částkou 80.364,-Kč.

Soud cituje § 497 a § 349 odst. 1 obch. zák., § 37 odst. 1, § 39 a § 56 odst. 1 až 3 obč. zák. a § 2 písm. a) a § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 321/2001 Sb. dospěl k závěru, že mezi žalobcem a dlužnicí byla uzavřena úvěrová smlouva, jež vznikla zasláním požadované částky na účet prodávajícího podle smlouvy A) a zasláním úvěrové karty dlužnici, přičemž se jedná o nároky vzniklé z původní úvěrové smlouvy A), podle níž dlužnice opakovaně čerpala úvěr v celkové částce 152.511,-Kč. Uvedl, že žalovaná 1) v průběhu jednání došla k závěru, že přestože rozdíl mezi penězi přijatými a splacenými činí je cca 40 tis. Kč, neodpovídá tomu rozsah, v němž pohledávku popřela a uznala jen v rozsahu 11.338,-Kč. Uzavřel, že jestliže žalobce žádá o uhrazení rozdílu mezi tím, co dlužníku poskytl a co mu dlužník uhradil a žádá navíc to, co představuje kapitalizovaný úrok jako součást jistiny, jehož výše činí 1,78 % měsíčně, není důvod mu požadovanou částku nepřiznat, nebot' žalobcem požadovaný úrok nijak nevybočuje z běžného úročení poskytovaného bankami, a proto žalobě vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce a žalovaná 2) odůvodnil § 150 o.s.ř., ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) § 142 odst. 1 a § 202 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobem jeho řešení (insolvenční zákon-IZ).

Žalovaná 1) napadla shora uvedený rozsudek odvoláním proti bodům lll. a V. výroku a navrhla, aby ho odvolací soud změnil a žalobu zamítl. Namítla, že zdokazování vyplynulo, že žalobce odeslal bez dalšího vdubnu 2008 dlužnici úvěrovou kartu a dlužnice pak počala čerpat z této karty finanční prostředky, avšak trvá na tom, že akceptoval-li žalobce návrh dlužnice na uzavření smlouvy o úvěru (úvěrovou kartu), učinil tak v době nikoliv přiměřené, a proto nemohlo dojít k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Zaslání úvěrové karty bylo novým návrhem žalobce, a pokud dlužnice čerpala z úvěrové karty nějaké prostředky, čerpala je bez právního důvodu. Uzavřela, že žalobce žádné úroky nepřihlásil, a proto je jako příslušenství pohledávky nemohla ani uznat, přičemž je z přílohy přihlášky zřejmé, že žalobce nesprávně přihlásil příslušenství ve výši 3.986,75 Kč a vtéto částce vzal žalobu zpět.

Žalobce navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit stím, že žalovaná 1) vodvolání nově argumentuje tím, že úvěrová smlouva nebyla vůbec uzavřena, nebot' oferta byla akceptována v nepřiměřené dlouhé době, a nikoliv, že je neplatná."

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením,

(KSPH 39 INS 1330/2011) která jsou uvedena v § 205a odst. 1 a § 211a o.s.ř., nařídil jednání v souladu s § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl kzávěru, že odvolání žalobkyně 1) je opodstatněné, byt' zjiných důvodů.

Podle § 174 IZ přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odst. 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odst. 2).

Z uvedeného ustanovení se tradičně dovozuje, že věřitel nemusí v přihlášce uplatněný nárok podřadit pod konkrétní zákonné ustanovení. Požadavek, že přihláška musí obsahovat důvod vzniku a výši pohledávky, znamená pouze úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž věřitel pohledávku dovozuje.

Podle § 188 IZ insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření stím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odst. 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu krozhodnutí otom, že se kpřihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odst. 2)

Uvedená ustanovení určují pro insolvenčního správce přesný postup pro případy, kdy věřitelé podali přihlášku pohledávky, jež vykazuje vady, a nelze ji proto přezkoumat, nebot' předmětem přezkumu mohou být jen přihlášky mající všechny obsahové náležitosti nezbytné k tomu, aby v ní uvedená pohledávka mohla být řádně přezkoumána, resp. popřena; přihlášky, jež tomuto požadavku neodpovídají, bez dalšího přezkoumat nelze. Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2008 sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P16 publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2009).

Dopustí-li insolvenční soud, aby při přezkumném jednání byla přezkoumána i pohledávka, jejíž přihláška vykazuje vady, nezbývá soudu v tzv. incidenčním sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky, zjistí-li, že přihláška pohledávky měla v části, o které má vincidenčním sporu rozhodnout, vady bránící jejímu přezkumu, aby žalobu pro předčasnost zamítl.

(KSPH 39 INS 1330/2011)

Odvolací soud zopakoval dokazování přihláškou pohledávky žalobce evidovanou pod poř. č. P14 ze dne 13.5.2011 (doručená soudu 18.5.2011), z níž zjistil, že jako důvod jejího vzniku-jistiny-ve výši 80.364,-Kč je uvedeno: úvěrová karta evidovaný pod č. 42159320645100 a poskytnutý na základě bodu B1) smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42159320640001 ze dne 31.10.2007, jedná se o pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou, jejíž splatnost nastala ke dni 19.4.2011. Dále žalobce uvedl, že číslo 201811759165725 uvedené na Žádosti/smlouvě o poskytnutí úvěru slouží ke komunikaci společnosti žalobce s prodejcem. Po převedení peněžních prostředků na účet prodejce je klientovi zaslán úvodní dopis, ve kterém, mu sděluje žalobce číslo jeho úvěrového účtu, který mu byl přidělen zavedením údajů klienta do svého informačního systému, tj. vtomto případě číslo 42159320640001. K přihlášce žalobce přiložil smlouvu A), výpis z úvěrového účtu klienta č. 42159320645100 a sdělení čísla účtu.

Odvolací soud konstatuje, že na rozdíl od soudu prvního stupně a samotné žalované 1) neshledal, že by přihláška pohledávky žalobce byla bez vad. Má zato, že žalobcem v přihlášce uváděné skutečnosti o důvodech vzniku pohledávky nejsou dostatečně určité, nebot' samotná přihláška pohledávky má charakter žaloby, jímž se uplatňuje právo, a proto musí obsahovat úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž žalobce pohledávku dovozuje. Pouhý odkaz na úvěrovou kartu a úvěrovou smlouvu A) s vysvětlením o způsobu komunikace žalobce s klientem jsou nedostačující. Odvolací soud dospěl kzávěru, že žalobce ve své přihlášce nevylíčil dostatečně rozhodné skutečnosti o uplatněné pohledávce, a neučinil tak ani v samotné žalobě, z níž se teprve podává, že žalobce poskytl dlužnici nejprve úvěr ve výši 8.826,-Kč podle smlouvy A) a podle smlouvy B) jí měl být poskytnut úvěrový rámec 100 tis. Kč čerpaný prostřednictvím úvěrové karty. Z žalobcových tvrzení se ani nepodává, s kterými splátkami byla dlužnice v prodlení, tedy zda podle smlouvy A), či smlouvy B), a co tedy bylo důvodem k odstoupení od smlouvy; o tom, že by měla přihlášená jistina obsahovat sjednaný kapitalizovaný úrok, jak dovodil soud prvního stupně, není v žalobě ani v přihlášce žádné zmínky.

Za této situace nebylo možné pro tyto vady žalobcovu přihlášku projednat a bylo na žalované 1), aby postupem podle § 188 IZ vyzval žalobce kdoplnění či opravě přihlášky, nebot' jedině za předpokladu doplnění přihlášky lze provést jejich přezkoumání a kžalobě věřitele popřené pohledávky zjistit, zda vní uplatňuje skutečnosti, již uvedl jako důvod pohledávky do skončení přezkumného jednání (§ 198 odst. 2 IZ).

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu ohledně pravosti sporné pohledávky pro předčasnost zamítl. V důsledku uvedeného závěru bude na žalované 1), aby postupovala podle § 188 IZ a vyzvala žalobce k doplnění či opravě přihlášky, a poté přikročila kjejímu novému přezkumu, resp. ji předložila soudu k postupu podle § 185 IZ, nebude-li přihláška řádně doplněna.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 150 a § 224 odst. 1 o.s.ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, takže

(KSPH 39 INS 1330/2011)

úspěšné žalované 1) náhradu nákladů řízení nepřiznal, nebot' právě v důsledku neodstranění vad přihlášky, jež měla dopad na výsledekjejího přezkumu, byla žaloba zamítnuta pro předčasnost.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. prosince 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová