103 VSPH 31/2017-69
71 ICm 2199/2015 103 VSPH 31/2017-69 (KSUL 71 INS 4157/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové ve věci žalobkyně: CP Inkaso, s.r.o., IČO 29027241, se sídlem Praha 1-Nové Město, Opletalova 1603/27, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Brno, A. Slavíka 1313/7, proti žalovanému: Ing. Jan Rippel se sídlem Dobroměřice 419, insolvenční správce dlužníků Jaroslava Samka, narozeného dne 29. 9. 1973 a Petry anonymizovano , anonymizovano oba bytem Jirkov, Krušnohorská 1664, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. listopadu 2016, č.j. 71 ICm 2199/2015-49,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 71 ICm 2199/2015-49 ze dne 23. listopadu 2016 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně, coby věřitelka dlužníků, se žalobou podanou proti jejich insolvenčnímu správci domáhala určení, že má za dlužníky pohledávku ve výši 16.584,93 Kč (dále jen sporná pohledávka), kterou přihlásila v insolvenčním řízení vedeném na jejich majetek z titulu části

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz 103 VSPH 31/2016 (KSUL 71 INS 4157/2015)

úroku z úvěru za dobu ode dne zesplatnění úvěru. Uvedla, že sporná pohledávka má původ ve smlouvě o úvěru č. 192309757 ze dne 20. 3. 2009 (dále jen ÚS), jíž její právní předchůdkyně GE Money Bank, a.s. (dále též Postupitelka) uzavřela s dlužníkem Jaroslavem Samkem (dále též dlužník). Žalovaný při přezkumném jednání spornou pohledávku popřel co do pravosti a výše s odůvodněním, že nárok na uplatnění smluvního úroku po zesplatnění úvěru z ničeho nevyplývá, naopak z příloh přihlášky pohledávky lze dovodit, že po zesplatnění úvěru dlužná částka již není smluvním úrokem navyšována. Zdůraznila, že se dlužník v ÚS zavázal platit Postupitelce sjednané úroky z úvěru ve výši 18,9 % ročně spolu se splátkami jistiny, a to dle Všeobecných úvěrových podmínek (správně Všeobecné obchodní podmínky, dále je VOP) Postupitelky, jež byly součástí ÚS, konkrétně bodu 56. Proto jí náleží smluvní úrok i poté, co byl úvěr pro jeho neplacení dlužníkem zesplatněn ve smyslu § 506 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ObchZ) ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž ve své argumentaci citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2851/99 z 15. 3. 2000, v němž tento soud přijal závěr, že v případě odstoupení od úvěrové smlouvy dle § 506 ObchZ má věřitel právo na zaplacení smluvených úroků. Zdůraznila, že dlužník byl na skutečnost, že úvěr je i po jeho prohlášení za splatný nadále úročen úrokem z úvěru upozorněn i oznámením o postoupení pohledávky zaslané mu Postupitelkou. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ze žádného ustanovení ÚS a VOP právo na uplatnění smluvního úroku po zesplatnění úvěru nevyplývá. Žalobkyní v žalobě citované rozhodnutí Nejvyššího soudu řeší jinou otázku, a to zánik zástavního práva po odstoupení od smlouvy, nikoliv po zesplatnění úvěru. Dále namítl, že Postupitelka po zesplatnění úvěru místo smluvních úroků uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných dle ÚS po dni prohlášení úvěru za splatný, tj. částku 7.765,41 Kč, již uznal i s požadovaným úrokem z prodlení. Zdůraznil, že sice v oznámení dlužníku o postoupení pohledávky z ÚS je uvedeno, že postoupená pohledávka bude nadále úročena úrokem a úrokem z prodlení, aniž by bylo uvedeno, z čeho tento nárok vyplývá. Úvěr byl zesplatněn 16. 3. 2012 a celková dlužná částka činila 42.037,24 Kč, z toho smluvní úrok 1.906,10 Kč. Jeho tvrzení pak podporuje tzv. Platební historie ÚS, z níž se podává, že ve sloupci Úroková sazba, tedy požadovaný úrok, je uvedena hodnota od 16. 3. 2012 ve výši 0,00 %. Naopak je ve sloupci Poplatky uvedena výše smluvní pokuty 7.765,41 Kč. Uzavřel, že Postupitelka dnem zesplatnění úvěru přestala původní řádný úrok uplatňovat. 3. Soud prvního stupně žalobu na určení, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 16.584,93 Kč i v části úroku za dobu od zesplatnění úvěru zamítl (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 4. Soud prvního stupně zjistil: -že při přezkumném jednání 30. 4. 2015 žalovaný popřel spornou pohledávku představující úrok za poskytnutí úvěru od zesplatnění úvěru do rozhodnutí o úpadku do pravosti a výše z důvodu, že právo věřitele na smluvní úrok po zesplatnění úroku z ničeho nevyplývá, naopak z příloh přihlášky vyplývá, že po zesplatnění již není dlužná částka smluvním úrokem navyšována, zatímco dlužníci pohledávku nepopřeli, a že žalobkyně podala žalobu ve lhůtě stanovené zákonem; -z přihlášky žalobkyně, že v insolvenčním řízení dlužníků přihlásila peněžitou nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku členěnou na tři dílčí pohledávky, a to nevrácenou jistinu, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení (1), poplatky a zákonný úrok z prodlení (2) a smluvní pokutu (3), vše jako pohledávku z ÚS; -z ÚS, že na jejím základě poskytla Postupitelka dlužníkovi hotovostní úvěr 45.000 Kč a dlužník se zavázal vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úrok 18,9 % p.a. v 72 splátkách po

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. 103 VSPH 31/2016 (KSUL 71 INS 4157/2015)

1.148,38 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 4. 2009 a dále se zavázal platit poplatky a pojištění, a že nedílnou součástí smlouvy byly VOP a dlužník podpisem ÚS stvrdil, že mu byly předány a že s nimi souhlasí; -ze smlouvy z 18. 4. 2012, že Postupitelka žalobkyni pohledávku z ÚS postoupila; -z článku 351 VOP ve znění platném od 1. 1. 2009 (v době uzavření ÚS) byla banka oprávněna měnit VOP, změnu byla povinna sdělit klientovi a ten mohl vyjádřit písemně nesouhlas ve lhůtě 1 měsíce. Pokud se tak nestalo, platily dále ve smluvním vztahu změněné podmínky; -z Oznámení Postupitelky, že úvěr ke dni 16. 3. 2012 pro prodlení dlužníka zesplatnila a vyzvala dlužníka, aby do 10 dnů od doručení oznámení uhradil částku 42.037,24 Kč (nesplacená jistina 31.219,79 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 1.906,10 Kč, úrok z prodlení ke dni prohlášení 45,94 Kč, dlužné poplatky včetně poplatku za upomínky 800 Kč, náklady za upomínky 300 Kč a smluvní pokuta 7.765,41 Kč, tj. 20 % z celkové částky všech splátek, splatných podle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný), a že po zesplatnění bylo uhrazeno dlužníkem 4.500 Kč; -z VOP Postupitelky ve znění platném od 1. 1. 2012 (v době zesplatnění úvěru), jejich bodu 44 d písm. b), že při prohlášení úvěru za splatný je klient povinen do 10 dnů zaplatit (i) jistinu úvěru, (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení úvěru za splatný a (iii) smluvní pokutu rovnou výši úroků a poplatků, případně dalších částek, jež by byl klient povinen platit bance po dni prohlášení úvěru za splatný. 5. Soud prvního stupně konstatoval, že vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), se řídí právní poměry vzniklé před jeho účinností (před 1. 1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle občanského zákoníku, tj. zák. č. 40/1964 Sb., resp. podle ObchZ. 6. Cituje § 497, § 502 odst. 1, § 503 odst. 3 věta druhá a § 506 věta první ObchZ vyslovil, že z uvedených ustanovení vyplývá, že věřitel, který odstoupil od úvěrové smlouvy pro nesplácení úvěru dlužníkem, je oprávněn i po tomto odstoupení (tedy až do zaplacení pohledávky) na dlužníkovi požadovat jak úroky z úvěru, tak i úroky z prodlení (ve sjednané nebo právními předpisy stanovené výši). Právo věřitele na úroky i po odstoupení od úvěrové smlouvy (i po zesplatnění úvěru) tedy vyplývá ze zákona. Tato ustanovení (vyjma § 497) mají ovšem dispozitivní povahu (§ 263 odst. 1 a 2 ObchZ), tedy bylo možno se od nich odchýlit a sjednat si jiné pravidlo. Jde pak o to, zda se smluvní úprava v posuzovaném vztahu od této zákonné dispozitivní úpravy odchýlila, tedy zda smlouva vyloučila právo věřitele požadovat úroky po zesplatnění úvěru. 7. Podle soudu prvního stupně jsou rozhodné (s ohledem na sjednaný mechanismus změn VOP /bod 351 VOP platných od 1. 1. 2009/) VOP platné v době zesplatnění úvěru (k 16. 3. 2012), tedy VOP platné od 1. 1. 2012. Smluvní úpravu nároků banky při předčasném ukončení smluvního vztahu (při prohlášení úvěru za splatný) obsahuje bod 44 d písm. b) VOP, a to v té podobě, že klient má v takovém případě do 10 dnů zaplatit bance (i) jistinu úvěru, (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení úvěru za splatný a (iii) smluvní pokutu rovnou výši úroků a poplatků, případně dalších částek, jež by byl klient povinen platit bance po dni prohlášení úvěru za splatný. 8. Soud prvního stupně dovodil, že podle této smluvní úpravy měl věřitel (Postupitelka) po oznámení o zesplatnění úvěru dlužníku právo na doplacení dlužné jistiny, jakož i úroku a úroku z prodlení narostlých ke dni prohlášení úvěru za splatný, zatímco závazky, které by měl klient (dlužník) povinnost platit Postupitelce při řádném plnění smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný, byly smluvně substituovány smluvní pokutou. V daném případě tedy s ohledem na obsah

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. 103 VSPH 31/2016 (KSUL 71 INS 4157/2015)

ÚS (která představuje odchylku od zákonného pravidla, podle něhož věřitel i po odstoupení od úvěrové smlouvy právo na úrok za poskytnutí peněžních prostředků má) skutečně věřitel právo na úroky po zesplatnění úvěru neměl; měl (má) právo na skutkově odlišný nárok, a to na smluvní pokutu, tato pokuta (podle tohoto smluvního mechanismu, tedy smluvní pokuta odlišná od dílčí pohledávky č. 3) ale nebyla přihlášena. 9. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož v daném bodě VOP (44 d písm. b) jde o smluvní ujednání speciálně pro předčasně splatné úvěry), není rozhodné (pro tuto situaci významné) znění bodu 56 (stanovení počtu dní pro účely úročení)-na tento bod VOP poukazoval žalobce-podle něhož se vychází ze skutečného počtu dní, po které byly prostředky bankou klientovi poskytnuty. Popření sporné pohledávky žalovaným bylo tedy na místě, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), s respektováním skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné nevznikly. 11. Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobkyně navrhla jeho změnu a žádala, aby bylo určeno, že má za dlužníkem spornou pohledávku. Vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že se smluvní strany v ÚS odchýlily od zákonné úpravy, a že smluvní pokuta rovnající se úrokům, které by byl dlužník povinen platit po zesplatnění úvěru, je odlišným skutkovým nárokem. Cituje ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jenž se v něm vyjádřil k aplikačním následkům § 506 ObchZ, zopakoval, že nelze s prohlášením úvěru za splatný spojovat zánik nároku na sjednaný úrok z úvěru. Dále zdůraznil, že nárok na úroky z úvěru ode dne zesplatnění má, neboť není rozhodné označení nároku, jenž přihláškou uplatnil, nýbrž jeho obsah, k čemuž argumentoval závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2014, č.j. 104 VSPH 415/2014-58, podle něhož je právně irelevantní, že v předmětných ustanoveních úvěrových podmínek je použit pojem smluvní pokuta, byť ve skutečnosti se jedná o úrok z poskytnutého úvěru; rozhodující je skutečný materiální stav, nikoliv nesprávné označení. 12. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, přičemž odkázal na svoji dosavadní argumentaci a odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. 13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. 14. Podle § 506 ObchZ je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 15. Skutkové závěry soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj právní závěr o nedůvodnosti žaloby, mají spolehlivou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci, na jejichž základě učinil právní závěry, s nimiž se odvolací soud neztotožňuje jen v otázce hodnocení odstoupení od ÚS. Podle § 506 ObchZ má věřitel právo na zaplacení požadovaných úroků i po odstoupení od úvěrové smlouvy ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V projednávané věci se však z žádného dokumentu nepodává, že by Postupitelka, či žalobkyně od ÚS odstoupila. Dle bodu 44b VOP (účinných od 1. 1. 2012) může k ukončení smluvního vztahu mezi bankou a klientem dojít mimo jiné písemným odstoupením banky v případě, nastal-li Případ porušení. Případy porušení jsou události stanovené v bodě 44c VOP, mezi něž nepochybně patří i okolnosti neplacení pravidelných měsíčních splátek dlužníkem, přičemž následky Případu porušení jsou uvedeny v bodě 44d VOP, podle něhož může banka prohlásit svým rozhodnutím úvěr za splatný a požádat klienta (dlužníka) o jeho předčasné splacení písemným oznámením s uvedením data,

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. 103 VSPH 31/2016 (KSUL 71 INS 4157/2015)

k němuž prohlásila úvěr za splatný a dlužník je povinen zaplatit bance dlužnou částku do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž bance vzniká nárok na zaplacení částek, jak uvedeno shora v bodě 7. tohoto rozsudku. Odstoupení od ÚS tedy nebylo ani výslovně uvedeno v Oznámení Banky o prohlášení úvěru za splatný z 16. 3. 2012, v němž banka ve smyslu bodu 44d VOP zesplatnila úvěr a požadovala úhradu vyčíslených pohledávek. Neodstoupila-li Postupitelka, ani žalobkyně od ÚS, nevznikl jim nárok na zaplacení úroků dle § 506 ObchZ. 16. Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, a proto ho podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 24 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

Praha 31. ledna 2018

JUDr. Jindřich Havlovec v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.