103 VSPH 308/2013-20
91 ICm 626/2012 103 VSPH 308/2013-20 (MSPH 91 INS 6985/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobce: IPRO, s.r.o. se sídlem Bartultovice 86, Vysoká, IČO: 25620827, zast. JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 18/25, proti žalovaněmu: Juřena, Orbes a spol. se sídlem Zlín, Nábřeží 599, IČO: 29024382, insolvenční správce dlužníka JT eko, s.r.o. v likvidaci se sídlem Praha 3, Bořivojova 35/878, IČO: 27658511, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2013, č.j. 91 lCm 626/2012-13, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2013, č.j. 91 ICm 62612012-13, se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovaněmu domáhá určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 40.815.000,-Kč (dále těž sporná pohledávka), kterou žalovaný při zvláštním přezkumněm jednání dne 1.2.2012 popřel z důvodu neprokázání vzniku nároku. Pokračoval, že pohledávka má původ ve smlouvě o dílo ze dne 5.10.2007 (dále těž Smlouva) uzavřeně s dlužníkem k realizaci projektu Nad Rajskou zahradou -Praha 14, a představuje nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 11. odst.1.1. Smlouvy vyúčtovaně fakturou č. 100063 ze dne 30.3.2010 se splatností ve stejný den. Jedná se o pokutu za prodlení se splněním díla výstavby jednotlivých domů dle sjednaněho harmonogramu a poskytnutě náhradní lhůty pro plnění v dělce deseti dnů. Od takto stanoveněho termínu plnění do předání díla, resp. do doby ukončení Smlouvy, ke kterěmu došlo k 3.7.2009 pak žalobce vypočetl dobu prodlení za každý den nároku na smluvní pokutu ve výši 2.000,-Kč, jež činí celkem 14.332.000,-Kč. Podle shodněho ustanovení Smlouvy takě stanovil smluvní pokutu ve výši 5.240.000,-Kč za prodlení s ukončením venkovních objektů, a dle č. 11. odst.11.1.3. požaduje smluvní pokutu ve výši 3.699.000,-Kč za prodlení dlužníka s odstraněním vad a nedodělků ve lhůtě deseti dnů od písemně reklamace. Za prodlení dlužníka se splněním povinnosti předat cenovou nabídku za každou klientskou změnu požaduje podle čl. 11. odst. 11.1.7. Smlouvy smluvní pokutu ve výši 1.416.000,-Kč a podle čl. 11.odst. 11.1.8. Smlouvy smluvní pokutu ve výši 16.050.000,-Kč za nedodržení harmonogramu výstavby jednotlivých částí díla. Uzavřel, že sporná pohledávka je řešena v řízení vedeněm před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 42 Cm 152/2009, v níž se žalovaný na něm domáhá zaplacení ceny dodaněho díla.

Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu odmítl (bod l. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll.

(MSPH 91 INS 6989/2010) výroku). Soud konstatoval, že žalobce vžalobě zejměna uvedl, že má pohledávku za dlužníkem ztitulu neuhrazeně smluvní pokuty vyúčtovaně fakturou č. 100063 ze 30.3.2010, kterou uplatňuje podle čl. 11 Smlouvy ve výši 2.000,-Kč za každý den prodlení sřádným předáním díla potě, co nebylo předáno vnáhradním termínu, do dne 3.7.2009, kdy došlo k ukončení díla stím, že výše smluvní pokuty se skládá z více dílčích nároků. Soud cituje § 79 odst. 1 o.s.ř. a § 43 odst. 1 o.s.ř. konstatoval, že požaduje-li žalobce zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000,-Kč za každý den prodlení, je nezbytně, aby uvedl, za jakě období ji nárokuje. Proto byl usnesením ze dne 4.3.2013 vyzván, aby doplnil skutková tvrzení vžalobě tím způsobem, že uvede, za jakě období smluvní pokutu uplatňuje. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním z31.5.2013, vníž uvedl, že samotně termíny a doby trvání prodlení, na jejichž základě byla vypočtena výše smluvních pokut jsou, vzhledem k množství jednotlivých případů, uvedeny vtabulkách, jež žalobce předložil vrámci řízení sp. zn. 42 Cm 152/2009, na nějž odkázal s tím, že je nemá kdispozici. Následně žalobce s odkazem na jednotlivě části Smlouvy uvedl, jak byla doba, za níž smluvní pokutu požaduje, stanovena stím, že doba prodlení dlužníka s vyhotovením a odevzdáním díla se vkažděm jednotlivěm případě odvíjí od data vyhotovení předávacího protokolu nebo konečněho termínu pro odstranění vad, či harmonogramu výstavby částí domu. Soud uzavřel, že lze v případě listin odkázat na listiny založeně vjiněm spise, avšak takový přístup není možně připustit ohledně skutkových tvrzení, z nichž by měl vyplývat nárok žalobce, a proto nemohl přihlědnout ktabulkám, kterě by dle žalobce měly být součástí jiněho spisu, když žalobce vsamotněm doplnění žaloby neuvedl konkrětní období, za něž požaduje od dlužníka úhradu smluvní pokuty. Proto žalobu odmítl podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení se žalobce včas odvolal a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně kdalšímu řízení. Namítl, že důvodem odmítnutí žaloby je skutečnost, že není možně připustit odkaz na skutková tvrzení předložená vjiněm řízení u totožněho soudu, s čímž nesouhlasí. Uvedl, že kvýzvě soudu o doplnění žaloby požádal o prodloužení lhůty, nebot' došlo ke změně vlastníka společnosti a jejího statutárního orgánu a bylo třeba dohledat listiny, avšak soud o těto žádosti nerozhodl. Následně v doplnění žaloby soudu popsal důvody vzniku jednotlivých částí uplatněných smluvních pokut a jejích jednotlivých částí a odkázal na veškerá skutková tvrzení předložená v řízení sp. zn. 42 Cm 152/2009, když ohledně přesných dob trvání prodlení žalovaněho a znich vyplývajících smluvních pokut v uvedeněm řízení bylo za souhlasu soudu vypracováno ve formě tabulek s uvedením jednotlivých dat vzniku nároku a doby prodlení. Dokumentace předložená v předmětněm řízení obsahuje požadovaná skutková tvrzení kjednotlivým nárokům, z nichž lze jednoznačně určit vznik a dobu trvání prodlení dlužníka a nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Uzavřel, že po doplnění žaloby je zcela zřejmě, o čem se má jednat a na jakěm podkladě má soud rozhodnout, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 370/2002, zněhož se podává, že vpřípadě, že soud neshledal doplnění skutkových tvrzení dostatečně z pohledu možnosti prokázání vzniku nároku žalobce, tedy z pohledu hmotněho práva, tak tato skutečnost, za situace, kdy je možně doplnit skutková tvrzení vsouladu a za podmínek příslušných ustanovení o.s.ř. ještě v průběhu řízení není důvodem pro odmítnutí žaloby.

(MSPH 91 INS 6989/2010)

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh, který musí kromě obecných náležitostí ( 42 odst. 4 ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá. Citované ustanovení vymezuje náležitosti žaloby po obsahové stránce. Tyto náležitosti je třeba vžalobě uvést takovým způsobem, aby zjejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě, aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné ktomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí vnávrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to vtakovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Právní charakteristiku skutku pak není povinen vnávrhu uvádět, nebot' vylíčení rozhodujících skutečností vprvní řadě slouží kvymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností žalobce dále plní svoji povinnost tvrzení (§ 101 o.s.ř.), již může plnit nejen v návrhu samotném, ale i později v rámci přípravy jednání nebo i při jednání; označením důkazů ke svým tvrzením plní žalobce svou povinnost důkazní (§ 120 o.s.ř.), již lze splnit nejen v žalobě samotné, ale i v průběhu řízení (ve sporech koncentrovaných ze zákona do skončení prvního jednání ve věci). Zásadní pro posouzení projednatelnosti žaloby je nepochybné vyjádření, čeho se žalobce domáhá, nebot' soud ve sporném řízení v každém okamžiku musí mít zcela jasný předmět sporu (viz dále § 95 a 96 o.s.ř.), aby mohl dostát své povinnosti ve sporném řízení vyčerpat v rozsudku celýjeho předmět ( § 152 odst. 2 o.s.ř.).

Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. Kopravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1); není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2). Podle citovaného ustanovení je podání vadné, neobsahuje-li všechny náležitosti, které musí zejména podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř. obsahovat, nebo je-li nesrozumitelné nebo neurčité. Nesrozumitelné je podání, jestliže zhlediska způsobu vyjádření nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti podání, jaké náležitosti jsou v něm uvedeny nebo zda jsou uvedeny všechny potřebné náležitosti; nejsou-li některé z nich přesně a jednoznačně vyjádřeny z hlediska jejich obsahu, je podání neurčité; jedná se například o žalobu, v níž vylíčení rozhodujících skutečností je natolik kusé, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení. Nápravu neúplného podání je možné zjednat jeho doplněním.

V projednávané věci žalobce v podání z 1.3.2012 (doručeno soudu následující den) označeném jako žaloba o určení existence pohledávky věřitele popřené

(MSPH 91 INS 6989/2010) v insolvenčním řízení s uvedením jeho spisové značky sebe řádně označil, žalovaného označil jako insolvenčního správce dlužníka JT eko, s.r.o. vlikvidaci s uvedením sídla a identifikačního čísla, dále žalobce uvedl, že reaguje na oznámení insolvenčního správce dlužníka 26.2.2012 o popření pohledávky, jež má původ ve shora označené Smlouvě týkající se realizaci projektu Nad Rajskou zahradou -Praha 14, přičemž se jedná o nároky na zaplacení smluvní pokuty dle jednotlivých ustanovení čl.11 Smlouvy v důsledku prodlení žalovaného se splněním povinností, jak rovněž popsáno shora. V doplnění žaloby z 31.5.2013 (doručeno soudu 5.6.2013) pak dále podrobně rozvedl vznik nároku na jednotlivé smluvní pokuty, jak uváděl vžalobě, a odkázal na jejich podrobný výpočet dle tabulky založené ve spisu 42 Cm 152/2009.

Odvolací soud konstatuje, že důvody pro odmítnutí spočívající v neodstranění vad žalobcova podání nebyly namístě, nebot' soudem prvního stupně vytýkané vady žaloby jejímu projednání nebrání. V této souvislosti odvolací soud upozorňuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15.5.1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96, v němž byl formulován závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít-zprostředkovaně -původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojil k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, což žalobce učinil, nebot' žádal připojit důkazní materiál založený u soudu prvního stupně, a proto neexistuje zákonná překážka (v režimu § 101 o.s.ř.), jež by bránila uplatnění tvrzení žalobce o určení pravosti jeho pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka.

Odvolací soud proto právní závěry soudu prvního stupně nesdílí a dospěl kzávěru, že žaloba projednatelná je, a pokud by některými nedostatky trpěla, pak to může mít význam jen pro závěr o neunesení povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene žalobcem, jak správně namítal i žalobce s odkazem na jím citované rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Na základě výše uvedeného odvolací soud podle § 220 a § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se žaloba neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. března 2014 JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení :

Dančová Dominika