103 VSPH 307/2013-17
91 ICm 630/2012 103 VSPH 307/2013-17 (MSPH 91 INS 6989/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce vprávní věci žalobce: IPRO, s.r.o. se sídlem Bartultovice 86, Vysoká, IČO: 25620827, zast. JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 18/25, proti žalovanému: Juřena, Orbes a spol. se sídlem Zlín, Nábřeží 599, IČO: 29024382, insolvenční správce dlužníka JT eko, s.r.o. v likvidaci se sídlem Praha 3, Bořivojova 35/878, IČO: 27658511, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2013, č.j. 91 lCm 630/2012-10, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2013, č.j. 91 ICm 630/2012-10, se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 14.513.385,-Kč, již prokazoval rozhodčím nálezem vydaným rozhodčí kanceláří Embetel, plus, s.r.o., č.j. RS 1001001 ze dne 29.3.2010, a kterou žalovaný při zvláštním přezkumném jednání 1.2.2012 popřel zdůvodu neprokázání vzniku nároku. Pokračoval, že uvedený rozhodčí nález byl sice rozhodnutím soudu zrušen, což však nemění nic na tom, že má za dlužníkem uvedenou pohledávku, jež má původ v poskytnutých zálohách na realizaci projektu Nad Rajskou zahradou-Praha 14, kdy vrámci rozhodčího řízení na základě znaleckého posudku vypracovaného se souhlasem obou stran sporu bylo zjištěno, že zaplatil dlužníkovi částku o 45.940.952,-Kč vyšší, než byla hodnota jím provedených prací. Po zjištění této skutečnosti započetl tuto částku na pohledávky dlužníka a výsledkem tohoto zápočtu je částka 14.513.385,-Kč včetně příslušenství, kterou přihlásil od insolvenčního řízení. Zdůraznil, že likvidátor dlužníka, jenž vystupoval v předmětném rozhodčím řízení, se ztotožnil s jeho výsledkem, nebot' byl opřen o provedené znalecké posudky. Uvedl, že tyto skutečnosti jsou žalovanému známé, nebot' vystupoval jako účastník vřízení o zrušení rozhodčího nálezu. Uzavřel, že má za dlužníkem pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení.

Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu odmítl (bod l. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll.

(MSPH 91 INS 6989/2010) výroku). Soud konstatoval, že žalobce vžalobě zejména uvedl, že má pohledávku za dlužníkem ztitulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, následně uvedl, že za účelem zjištění existence jeho nároku již probíhalo rozhodčí řízení (vydaný rozhodčí nález byl zrušen) a uvedl zjištění, ke kterým došlo vrámci tohoto rozhodčího řízení stím, že po jeho skončení došlo kčástečnému započtení pohledávek. Soud cituje § 79 odst. 1 o.s.ř. a § 43 odst. 1 o.s.ř. konstatoval, že vzhledem ktomu, že žalobcem uplatněný nárok je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba vžalobě uvést tvrzení, z nichž bude vyplývat, v čem konkrétně bezdůvodné obohacení dlužníka spočívá a jak dospěl k výši nároku, který uplatňuje. Vžalobě měla být zejména uvedena tvrzení, z nichž by vyplývalo, jakou celkovou částku a vjakých dílčích platbách žalobce dlužníkovi uhradil a zjakého důvodu, proč tento důvod plnění odpadl, jaká byla hodnota prací provedených dlužníkem, příp. na jaké pohledávky žalobce svou pohledávku započetl. Pokračoval, že usnesením ze dne 4. března 2013 vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení uvedená vžalobě shora uvedeným způsobem, přičemž byl také poučen, že vzhledem ke zrušení rozhodčího nálezu je třeba koncipovat žalobu tak, jako by žádný rozhodčí nález vydán nebyl. Podáním z31.5.2013 žalobce uvedl, že dlužníkovi byly vyplaceny peněžní prostředky na základě smlouvy o dílo z5.10.2007, kjejímuž ukončení došlo dohodou 3.7.2009, kúhradě jednotlivých částek se vyslovil tak, že tyto informace nemá k dispozici, ale měly by být součástí spisu vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 16 Cm 88/2010 a 42 Cm 152/2009, a že pro účely zjištění rozsahu provedených prací dlužníkem si nechal vypracovat znalecký posudek. Soud uzavřel, že lze odkázat na listiny založené vjiném spise, avšak takový přístup není možné připustit ohledně skutkových tvrzení, znichž by měl vyplývat nárok žalobce, a proto nemohl přihlédnout kinformacím, které by dle žalobce měly být součástí jiného spisu; žalobce pak v samotném doplnění žaloby neuvedl, jakou výši finančních prostředků poskytl dlužníkovi a jaká byla hodnota dlužníkem provedených prací. Proto žalobu odmítl podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení se žalobce včas odvolal a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že fakticky jediným důvodem odmítnutí jeho žaloby je skutečnost, že neuvedl, kdy vyplatil peněžní prostředky dle uzavřené smlouvy o dílo. Zdůraznil, že ze žaloby je zřejmé, čeho se domáhá, a není mu jasné, zjakého důvodu požaduje soud prokázání úhrady jednotlivých částek jím poskytnutých za situace, kdy nárok uplatněný v insolvenčním řízení je opřen o rozhodčí nález, jenž byl vdobě přihlášení pohledávky platný. Takový požadavek soudu však nemá žádný vliv na existenci nároku žalobce, a pokud ano, jedná se toliko o právní názor soudu směřující k rozsahu prokázání skutečností potřebných pro uplatnění nároku, nikoliv pro samotnou možnost vést na základě podané žaloby předmětné řízení. Samotný vznik nároku není ani tak opřen o jakékoliv úhrady, ale o provedené započtení. Pokračoval, že k výzvě soudu o doplnění žaloby požádal o prodloužení lhůty, nebot' došlo ke změně vlastníka společnosti a jejího statutárního orgánu a bylo třeba dohledat listiny, avšak soud o této žádosti nerozhodl. Uzavřel, že po doplnění žaloby je zcela zřejmé, o čem se má jednat a na jakém podkladě má soud rozhodnout, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 370/2002, zněhož se podává, že vpřípadě, že soud neshledal doplnění skutkových tvrzení dostatečné zpohledu možnosti

(MSPH 91 INS 6989/2010) prokázání vzniku nároku žalobce, tedy zpohledu hmotného práva, tak tato skutečnost, za situace, kdy je možné doplnit skutková tvrzení vsouladu a za podmínek příslušných ustanovení o.s.ř. ještě v průběhu řízení není důvodem pro odmítnutí žaloby.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh, který musí kromě obecných náležitostí ( 42 odst. 4 ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá. Citované ustanovení vymezuje náležitosti žaloby po obsahové stránce. Tyto náležitosti je třeba vžalobě uvést takovým způsobem, aby zjejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě, aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné ktomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí vnávrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to vtakovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Právní charakteristiku skutku pak není povinen vnávrhu uvádět, nebot' vylíčení rozhodujících skutečností vprvní řadě slouží kvymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností žalobce dále plní svoji povinnost tvrzení (§ 101 o.s.ř.), již může plnit nejen v návrhu samotném, ale i později v rámci přípravy jednání nebo i při jednání; označením důkazů ke svým tvrzením plní žalobce svou povinnost důkazní (§ 120 o.s.ř.), již lze splnit nejen vžalobě samotné, ale i vprůběhu řízení (ve sporech koncentrovaných ze zákona do skončení prvního jednání ve věci). Zásadní pro posouzení projednatelnosti žaloby je nepochybné vyjádření, čeho se žalobce domáhá, nebot' soud ve sporném řízení v každém okamžiku musí mít zcela jasný předmět sporu (viz dále § 95 a 96 o.s.ř.), aby mohl dostát své povinnosti ve sporném řízení vyčerpat v rozsudku celýjeho předmět ( § 152 odst. 2 o.s.ř.).

Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. Kopravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1); není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2). Podle citovaného ustanovení je podání vadné, neobsahuje-li všechny náležitosti, které musí zejména podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř. obsahovat, nebo je-li nesrozumitelné nebo neurčité. Nesrozumitelné je podání, jestliže z hlediska způsobu vyjádření nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti podání, jaké náležitosti jsou v něm uvedeny nebo zda jsou uvedeny všechny potřebné náležitosti; nejsou-li některé z nich přesně a jednoznačně vyjádřeny z hlediska jejich obsahu, je podání neurčité; jedná se například o žalobu, v níž vylíčení rozhodujících skutečností je natolik kusé, že nelze

(MSPH 91 INS 6989/2010) jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení. Nápravu neúplného podání je možné zjednat jeho doplněním.

Vprojednávané věci žalobce vpodání z 1.3.2012 označeném jako žaloba o určení existence pohledávky (doručeno soudu následující den) sebe řádně označil, žalovaného označil jako insolvenčního správce dlužníka JT eko, s.r.o. vlikvidaci s uvedením sídla a identifikačního čísla, dále žalobce uvedl, že reaguje na vyrozumění insolvenčního správce dlužníka z6.2.2012 o popření pohledávky ze dne 6.2.2012, jež má původ v rozhodčím nálezu, který byl sice rozhodnutím soudu zrušen, což však nemění nic na tom, že má za dlužníkem uvedenou pohledávku, jež má původ v poskytnutých zálohách na realizaci projektu Nad Rajskou zahradou-Praha 14, kdy v rámci rozhodčího řízení na základě znaleckého posudku vypracovaného se souhlasem obou stran sporu bylo zjištěno, že zaplatil dlužníkovi částku o 45.940.952,-Kč vyšší, než byla hodnota jím provedených prací. Po zjištění této skutečnosti započetl tuto částku na pohledávky dlužníka a výsledkem tohoto zápočtu je částka 14.513.385,-Kč včetně příslušenství, kterou přihlásil do insolvenčního řízení. Na výzvu soudu prvního stupně kodstranění vad žaloby ze 4.3.2013 žalobce reagoval žádostí o prodloužení lhůty, jak uvedl shora v odvolání, a následně podáním z 31.5.2013 (doručeno soudu 5.6.2013) doplnil žalobu a tvrdil, že peněžní prostředky vyplatil vsouvislosti splněním předmětu díla ze strany žalovaného, a to v návaznosti na ujednání obsažená ve smlouvě o dílo z 5.10.2007 na zajištění stavebních prací při zhotovení souboru stavebních objektů Soubor rodinných domů-Nad Rajskou zahradou-Praha 14 , přičemž k ukončení této smlouvy došlo dohodou ze dne 3.7.2009. Peněžní prostředky byly vypláceny v době trvání předmětné smlouvy, a pokud výzva soudu směřuje též ke sdělení konkrétních dat úhrady částek a jejich výši, tyto informace nemá ke dni podání kdispozici, ale veškerá tato tvrzení s doložením důkazů se nacházejí v rozhodčím spisu, jenž by měl být součástí spisu vedeného soudem pod sp.zn. 42 Cm 152/2009, v rámci něhož se žalovaný domáhá úhrady své tvrzené pohledávky vůči němu. Kvypracování znaleckého posudku po ukončení smlouvy o dílo přistoupil z důvodu, že si nebyl jistý rozsahem provedených prací dlužníkem, navíc za situace, kdy po skončení smluvního vztahu požadoval žalovaný (dlužník) úhradu další tvrzené pohledávky ve výši 46.768.813,54 Kč, přičemž další znalecký posudek zadal kvypracování rozhodčí orgán.

Odvolací soud konstatuje, že důvody pro odmítnutí spočívající v neodstranění vad žalobcova podání nebyly namístě, nebot' soudem prvního stupně vytýkané vady žaloby jejímu projednání nebrání. V této souvislosti odvolací soud upozorňuje též na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15.5.1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96, vněmž byl formulován závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít-zprostředkovaně -původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojil k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, což žalobce učinil, nebot' žádal připojit důkazní materiál založený u soudu prvního stupně, a proto neexistuje zákonná překážka (v režimu § 101 o.s.ř.), jež by bránila uplatnění tvrzení žalobce o určení pravosti jeho pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka.

Odvolací soud právní závěry soudu prvního stupně nesdílí a dospěl k závěru, že žaloba projednatelná je, a pokud by některými nedostatky trpěla, pak to může mít význam jen pro závěr o neunesení povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního

(MSPH 91 INS 6989/2010) břemene žalobcem, jak správně namítal i žalobce sodkazem na jím citované rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Na základě výše uvedeného odvolací soud podle § 220 a § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se žaloba neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. března 2014 JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení : Dančová Dominika