103 VSPH 303/2012-44
69 ICm 1317/2012 103 VSPH 303/2012-44 (KSUL 69 INS 4003/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: CETELEM ČR, a.s. se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208, IČO: 25085689, proti žalované: JUDr. Bc. Veronika Jašková se sídlem Praha 1, Jindřišská 939/20, insolvenční správkyně dlužníka 1) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Štětí, Litoměřická 502, korespondenční adresa Štětí, Zahradní 748, a 2) Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Štětí, Zahradní 748, zast. JUDr. Josefem Wajglem, advokátem se sídlem Praha 1, Jindřišská 20, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2012, č.j. 69 ICm 1317/2012-32,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24.srpna 2012, č.j. 69 ICm 1317/2012-32, se v bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 960,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Josefa Wajgla, advokáta se sídlem v Praze 1. Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalované domáhal určení pravosti do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků přihlášené a v jeho průběhu žalovanou popřené nevykonatelné pohledávky ve výši 13.751,98 Kč (dále jen sporná pohledávka) představující část z celkově přihlášené pohledávky 44.188,-Kč z titulu nároků ze smlouvy o poskytnutí úvěru a vydání úvěrové karty ze dne 27.4.2000 č. 42025093471100 (dále jen úvěr).

Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil (bod I. výroku) s odůvodněním podle § 96 o.s.ř., neboť žalobce vzal žalobu zpět před zahájením řízení ve věci samé v reakci na dodatečné uznání sporné pohledávky žalovanou, vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) s odůvodněním podle § 202 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění změn a doplňků (insolvenční zákon, dále jen IZ), a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 4.000,-Kč po právní moci tohoto usnesení (bod III. výroku) s odůvodněním podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění zákona č. 218/2011 Sb. (dále jen SOP), s tím, že ze zaplaceného soudního poplatku 5.000,-Kč se vrací žalobci soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,-Kč, a žalobci uložil sdělit soudu bankovní spojení pro vrácení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů (bod IV. výroku).

Shora citované usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě žalobce odvoláním proti výroku o nákladech řízení (bod II.), neboť má za to, že by měla být žalovaná zavázána k náhradě nevráceného jím zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,-Kč z důvodu, že pro chování žalované, jež spornou pohledávku dodatečně uznala, vzal žalobu zpět.

Žalovaná k odvolání žalobce navrhla napadené usnesení jako věcně správné potvrdit. Namítla, že žalobce ji s přihláškou pohledávky předložil mimo jiné výpis z úvěrového účtu 69 ICm 1317/2012 (KSUL 69 INS 4003/2012) dlužníka 1), z něhož dovodila, že část přihlášené původní pohledávky je promlčen, a proto ji z těchto důvodů popřela. Teprve po doručení žaloby a vyžádání dokumentace ke sporné pohledávce, jež žalobce k přihlášce nepřiložil, zjistila, že přihlášená pohledávka promlčena není, a proto popřenou část, tj. spornou pohledávku dodatečně uznala. Uzavřela, že žalobce měl dostatek času, aby ještě před přezkumným jednáním a zejména před podáním žaloby svůj nárok doložil a osvětlil, což neučinil a začal svá práva hájit až v této žalobě.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., přihlédl k omezením uvedeným v § 205a a § 211a o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle tohoto ustanovení se zavinění posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 202 odst. 1 věta prvá IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Odvolací soud dospěl k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení odůvodněná § 202 odst. 1 IZ je správná i ve vztahu k žalobcem vynaloženým nákladům řízení za zaplacený soudní poplatek, jehož část se v případě zpětvzetí žaloby podle § 10 odst. 3 SOP nevrací a představuje část žalobcových nákladů řízení. Odvolací soud konstatuje, že na žalobce je třeba hledět jako na účastníka řízení, který měl z procesního hlediska ve sporu úspěch, žalobu podal důvodně na základě vyrozumění insolvenční správkyně a žalobou dosáhl toho, že žalovaná dodatečně uznala jeho pohledávku a pro její chování byl důvodně podaný návrh vzat zpět; avšak ve vztahu k insolvenční správkyni platí ustanovení § 202 odst. 1 IZ, jež žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči ní nepřiznává. K tomu odvolací soud poznamenává, že ani v případě vyhovění žalobě by nevznikl žalobci ve smyslu § 202 odst. 1 IZ nárok vůči žalované insolvenční správkyni na náhradu nákladů řízení.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud žalobcem napadený výrok o nákladech řízení v bodu II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve zbývající části zůstalo napadené usnesení nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované 69 ICm 1317/2012 (KSUL 69 INS 4003/2012) v rozsahu odměny za zastupování advokátem podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění změn a doplňků v sazbě 1.000,-Kč, krácené podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky o 50%, tj. 500,-Kč a jedné náhrady hotových výdajů 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (sepis odvolání), tj. celkem 800,-Kč, což s připočtením 20 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 160,-Kč činí celkem 960,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné

V Praze dne 26. listopadu 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová