103 VSPH 298/2017-40
43 ICm 440/2017 103 VSPH 298/2017-40 (KSCB 25 INS 26388/2016)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína ve věci žalobce: JUDr. Filip Punda se sídlem Jindřichův Hradec, Pražská 100/II, insolvenční správce dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano bytem Velký Rybník 65 zastoupený Mgr. Ing. Michaelou Kolářovou, advokátkou se sídlem Jindřichův Hradec II, Klášterská 126 proti žalované: Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČO: 27221971 se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46 zastoupená JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 19 o určení pohledávky o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. března 2017, č.j. 43 ICm 440/2017-28,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. března 2017, č.j. 43 ICm 440/2017-28, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníka domáhá určení, že žalovaná nemá za dlužníkem pohledávku P7-2 ve výši 652 402,53 Kč, představující smluvní pokutu dle čl. 7.2 písm. c) smluvních ujednání, mající právní důvod v dohodě o uznání dluhu z 16.11.2010, č. 3726210104. Přestože měly být tyto nároky žalované pravomocně přiznány rozhodčím nálezem, lze pohledávku popřít na základě právního posouzení, když sám rozhodčí nález žádné neobsahuje. Ujednání o smluvní pokutě je neplatné, neboť je obsaženo ve všeobecných podmínkách, což je ve smyslu názoru vyjádřeného v rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11 nepřípustné. Dotčené ujednání je výrazně nerovnovážné v neprospěch dlužníka a je neplatné podle § 56 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve smyslu směrnice Rady 93/13 EHS. Odporuje navíc dobrým mravům. Smluvní pokuta je nepřiměřená a neplní funkci uhrazovací ani zajišťovací. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. S argumentací žalobce, odkazuje na vybranou soudní judikaturu, nesouhlasí. Přihlášené pohledávky jsou vykonatelné na základě vydaného rozhodčího nálezu. 3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Vycházel přitom z toho, že ze systému ISIR

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz (KSCB 25 INS 26388/2016)

byl soudem sdělen obsah usnesení o úpadku dlužníka ze dne 30. 11. 2016, dále obsah protokolu z přezkumného jednání ze dne 25. 1. 2017 s odkazem na důvody popření přihlášené pohledávky žalované tak, jak jsou uvedeny v podané žalobě a důkaz obsahem přihlášky pohledávky žalované přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka pod P7. Dále byl soudem proveden důkaz Dohodou o uznání dluhu se splátkovým kalendářem uzavřenou mezi společností Profidebt s.r.o. a dlužníkem z postoupené pohledávky od společnosti GE Money Bank, a.s. v celkové výši 239 660 Kč (závazek 191 728,51 Kč a smluvní pokuta ve výši 47 931,49 Kč se splatností v šedesáti splátkách po 3 995 Kč). Důkaz byl dále proveden obsahem Smluvních ujednání společnosti Profidebt, s.r.o. k datu 1. 7. 2010, ke kterým soud konstatuje, že tato Smluvní ujednání včetně ujednání o smluvní pokutě byla podepsána dlužníkem. Z rozhodčího nálezu č.j. R-P 5104/2011 vydaného Mgr. Kristýnou Wiedermannovou jako samorozhodcem dne 18. 7. 2011 bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost uhradit žalobci pohledávku spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15 % denně z částky jistiny (245 125,88 Kč) od 24. 3. 2011 do zaplacení a náklady řízení, přičemž z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že se žalobce domáhal po žalované zaplacení částek vyplývajících z Dohody o uznání dluhu a jeho splácení ze dne 16. 11. 2010 a uplatněné nároky žalobce odůvodnil tím, že se žalovanou dlužníkem byla uzavřena Dohoda o uznání dluhu, kterou dlužník neplnil. 4. Za situace, kdy skutkové okolnosti uvedené v podané žalobě a ve vyjádření žalovaného k podané žalobě v zásadě mezi účastníky nebyly sporné, pokud jde o zahájení insolvenčního řízení, podání přihlášky pohledávky žalovaným do insolvenčního řízení dlužníka a její vykonatelnost a dále pokud jde o důvody popření pohledávky insolvenčním správcem na přezkumném jednání dne 20.1. 2017 a dále pokud jde o okolnosti vydaného rozhodčího nálezu včetně Dohody o uznání dluhu a Smluvních ujednáních, odkazuje soud pokud jde o skutková tvrzení na podanou žalobu a další zjištění učiněná ze systému ISIR a z listinných důkazů a dále se soud primárně zabýval otázkou, zda je přípustná námitka žalobce, která odůvodnila popření přihlášené pohledávky, a to z titulu neplatného ujednání o smluvní pokutě, a dospěl k závěru, že nikoliv. Podle ustanovení § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle názoru soudu je v daném případě nesprávný názor žalobce, že vydaný rozhodčí nález neobsahuje žádné právní posouzení oprávněnosti nároku na zaplacení smluvní pokuty, neboť z tohoto nálezu zcela zřejmě plyne nárok věřitele na zaplacení částky z titulu uznání dluhu a dohody o jeho splácení ze dne 16.11. 2010. Zpětné zkoumání ujednání o platnosti či neplatnosti smluvní pokuty (soud odkazuje na zjištění, že Obchodní podmínky společnosti Profidebt, s.r.o., které ujednání o smluvní pokutě obsahují byly součástí Dohody o uznání dluhu a jsou podepsány dlužníkem) je dle názoru soudu s ohledem na vykonatelnost pohledávky nepřípustné. 5. Tento rozsudek žalobce napadl v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl. Odkazuje na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu a trvá na tom, že dotčený rozhodčí nález žádné právní posouzení neobsahuje, pročež nemůže být věc hodnocena v režimu ust. § 199 odst. 2 InsZ. S touto jeho námitkou se však soud prvního stupně vůbec nevypořádal. Absence právního posouzení věci v rozhodčím nálezu umožňuje v situaci, kdy se nejedná o rozhodnutí pro uznání, popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013, č.j. 29 ICdo 7/2013-58. 6. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek potvrzen. Setrvala na svém stanovisku, že jiné právní posouzení věci žalobcem je ze zákona nepřípustné. 7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 25 INS 26388/2016)

8. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. 9. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp.zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010 sp.zn. 30 Cdo 541/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2010, sp.zn. 32 Cdo 2948/2009). 10. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp.zn. 29 Cdo 2543/2011). V zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces (§ 1 o.s.ř.) je totiž právem účastníka znát důvody, které soud vedly k vydání jeho rozhodnutí, a to v podobě, která umožňuje jejich přezkoumání v řízení o opravném prostředku, jímž se účastník- odvolatel může kvalifikovaně bránit. 11. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí nedostál, a toto je pro nedostatek důvodů, nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž nejsou vyjádřeny úvahy soudu prvního stupně způsobem, jež by umožnily jeho skutkové a právní závěry přezkoumat, a tento nedostatek nelze překonat tím, že tyto úvahy budou dovozovány z obsahu spisového materiálu. Tato okolnost konec konců znemožňuje účastníkům kvalifikovaně se proti vydanému rozhodnutí bránit. 12. Odůvodnění napadeného rozhodnutí především postrádá uvedení konkrétních skutkových zjištění včetně důkazů, z nichž byla učiněna. Soudem prvního stupně povšechně (nekonkrétně) a neúplně popsaný skutkový stav věci nároky kladené zákonem na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí nesplňuje. Samotný údaj o tom, které důkazy soud v řízení provedl je bez dalšího zcela bez významu. 13. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, zda vůbec má soud přihlášku pohledávky za řádnou (přezkoumatelnou) a z jakých důvodů. Není zřejmé ani to, zda a s jakým závěrem se zabýval otázkou, zda přihlášená pohledávka je skutečně pohledávkou přiznanou žalovanému rozhodčím nálezem. 14. Z hlediska právního posouzení věci soudem prvního stupně přijaté dílčí závěry, na základě kterých dospívá k tomu, že žaloba není důvodná, nejsou dostatečně odůvodněné a jsou neúplné. 15. V odůvodnění rozhodnutí je sice obsažen závěr, že přihlášená pohledávka je vykonatelná, chybí zde však úvahy o tom, na základě čeho soud k takovému závěru dospěl. Vychází-li soud (mylně) z přesvědčení, že není povinen posuzovat platnost rozhodčí doložky, sotva může učinit validní závěr o tom, že uplatněný nárok žalobce je vykonatelný. Zcela totiž přitom pomíjí, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 vyslovil závěr, že zákon č. 216/1994 S., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (KSCB 25 INS 26388/2016)

zániku rozhodčí smlouvy nenamítl. Lze-li platnost rozhodčí smlouvy zkoumat v exekučním řízení i bez námitky povinného, sotva může obstát názor, že v předmětném řízení platnost rozhodčí smlouvy zkoumat není potřeba. Je naopak třeba vycházet z toho, že platnost rozhodčí smlouvy soud posuzuje v řízení z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda námitka nedostatku pravomoci rozhodce byla namítnuta či nikoliv. 16. Vedle toho je třeba dát odvolateli za pravdu v tom, že jeho námitkou, že dotčený rozhodčí nález neobsahuje žádné právní posouzení věci, pročež spornou pohledávku nelze mít za vykonatelnou ve smyslu § 199 odst. 2 InsZ, se soud prvního stupně dostatečně nezabýval. Holé konstatování, že z nálezu jednoznačně plyne nárok na zaplacení částky z titulu uznání dluhu a dohody o jeho splácení ze dne 16. 11. 2010, je v tomto směru nedostatečné. 17. Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát, a proto jej podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 InsZ).

Praha 13. února 2018

JUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M. v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.