103 VSPH 296/2013-47
122 ICm 3787/2012 103 VSPH 296/2013-47 (KSPL 27 INS 20667/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobkyně: Jiřina Maršálková, bytem v Brně-Novém Lískovci, Oblá 509/64, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému: JUDr. Josef Cupka, advokát se sídlem vPraze 2, Trojanova 18, insolvenční správce dlužníka: lng. Lubomíra Soudka , nar. 11.4.1944, zast. Mgr. Janou Tempírovou, advokátkou se sídlem vPraze 1, Václavské nám. 12, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 122 lCm 3787/2012-14 z 12. března 2013 takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 3787/2012-14 ze dne 12.března 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníkovy nemovitosti uvedené vbodu l. výroku (sporné nemovitosti) a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 20.876,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (bod ll. výroku). Učinil tak ve formě rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.) s odůvodněním, podle něhož žalobkyně se domáhala vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, že vyzval žalovaného, aby se ve lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy kžalobě vyjádřil, s poučením o náležitostech vyjádření a o tom, že nebude-li moci ve stanovené lhůtě výzvě vyhovět, aby před uplynutím stanovené lhůty soudu sdělil vážné důvody, kterému v tom zabránily. Dále žalovaného poučil o tom, že nevyjádří-li se ve lhůtě a nesdělí mu závažný důvod, který mu vtom zabránil, bude mít za to, že nárok, který proti němu žalobou žalobce uplatňuje, uznává. Protože žalovaný výzvu kvyjádření obdržel 23.1.2013 a žádným způsobem na výzvu nereagoval, dospěl, cituje ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ) a § 114b o.s.ř. kzávěru, že výzvu adresoval žalovanému v souladu s podmínkami tohoto ustanovení (tj. okolnosti případu, povaha věci) a že vdůsledku nečinnosti žalovaného byla nastolena fikce uznání žalobčina nároku, a proto postupem podle § 153a odst. 3 o.s.ř. žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni vrozsahu odměny za zastupování advokátem, náhrady cestovného a soudního poplatku.

(KSPL 27 INS 20667/2011)

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Namítl, že při rozhodování nebyl soud prvního stupně řádně obsazen, nebot' ve věci rozhodoval jiný soudce, než ten, který k tomu byl povolání účinným rozvrhem práce soudu prvního stupně, a to v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedl, že rozvrh práce soudu musí naplňovat požadavek předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu, resp. předem již musí být známa osoba soudce, který bude ve věci rozhodovat. Uvedl, že v projednávané věci rozhodovala Mgr. lvana Žánová, která podle rozvrhu práce soudu nebyla zařazena do oddělení lCm, resp. 27 lNS ani jako zástupce, a věc měla připadnout k rozhodnutí JUDr.Josefu Střeštíkovi, nebo jeho zástupci JUDr. Miloši Benetkovi, kteří podle rozvrhu práce působí v oddělení 27 lNS a pro případ incidenčních sporu voddělení 122 lCm. Zdůraznil, že rozvrh práce neumožňoval vydat opatření o přikázání věci jinému soudci podle § 160 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), nebot' rozvrh práce soudu prvního stupně neobsahoval v rozhodující době pravidlo, podle něhož by mohlo takto postupováno. Přesto byla věc 17.1.2013 přidělena k projednání a rozhodnutí Mgr. lvaně Žánové, opatřením místopředsedkyně soudu JUDr. Jany Vyletové s odkazem na citované ustanovení a rozvrh práce soudu. Konstatoval, že ustanovení § 160 odst. 2 lnsZ nemůže znamenat vyloučení či omezení ústavního práva účastníka řízení na zákonného soudce určeného podle rozvrhu práce a upozornil na to, že soud prvního stupně v rozvrhu práce na rok 2013 v dodatku č. 4 účinném od 26.3.2013 tuto možnost dodatečně upravil. Dovodil, že postup podle citovaného ustanovení a rozvrhu práce by měl být výjimečný a § 160 odst. 2 lnsZ třeba vykládat spíše restriktivně, aby byla naplněna koncepce jednotného insolvenčního řízení. Nadto vytkl soudu prvního stupně, že opatření o přikázání věci Mgr. lvaně Žánové bylo vydáno k tomu neoprávněnou osobou, nebot' právo kjeho vydání přísluší toliko předsedovi soudu. Připomenul zároveň, že JUDr. Jana Vyletová je místopředsedkyní, jíž je svěřen obchodní úsek, který však úsek insolvenční nezahrnuje a že není svěřen žádnému místopředsedů soudu prvního stupně.

Věcně žalovaný akcentoval, že vprojednávané věci nebyly naplněny předpoklady pro postup podle § 153a o.s.ř., nebot' kvalifikovaná výzva podle § 114b o.s.ř. přichází v úvahu tam, kde to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Soud prvního stupně se těmito předpoklady nezabýval. Poznamenal, že v projednávané věci se jedná o incidenční spor, že procesní stanoviska stran byla již konkretizována jednak obsahem žaloby a také důvody sepisu sporných věci do soupisu majetkové podstaty.Poukázal na to, že věc není skutkově složitá a stanoviska stran jsou jednoznačná a shrnul, že postup podle § 114b o.s.ř. vprojednávané věci nepřicházel vúvahu. Na podporu svých závěrů odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 lCdo 5/2012 z 28.2.2013, v němž soud dovodil obdobný závěr pro případ incidenčního řízení, jehož předmětem bylo určení pravosti pohledávky.

žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

(KSPL 27 INS 20667/2011)

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle §§ 212 a 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm.d) o.s.ř., dospěl kzávěru, že tu nejsou podmínky pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

K otázce obsazení soudu:

Ze spisu odvolací soud zjistil, že žaloba napadla u Krajského soudu v Plzni 20.12.2012. Opatřením ze dne 17.1.2013 podepsaným místopředsedkyní tohoto soudu JUDr. Janou Vyletovou byla podle § 160 odst. 2 lnsZ v souladu s rozvrhem práce pro rok 2013 přidělena věc od 17.1.2013 soudkyni Mgr. lvaně Žánové. V rozvrhu práce účinném ke dni vydání tohoto opatření je uvedena toliko funkce JUDr. Jany Vyletové jako místopředsedkyně obchodního úseku a Mgr. lvana Žánová je na úseku insolvenčním vedena jako soudkyně zastupující JUDr. Evu Vodičkovou v soudním senátu 52 lNS. Za obchodním úsekem je logicky řazen úsek konkursní, insolvenční a úsek obchodního rejstříku, konkrétní postup při přidělování incidenčních sporů dle §16O lnsZ však v rozvrhu práce upraven v době přidělení věci Mgr. lvaně Žánové nebyl.

Podle § 160 odst. 2 lnsZ, jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům vinsolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu.

Podle § 121 odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, místopředsedové krajského soudu vykonávají státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu v rozsahu určeném předsedou krajského soudu.

Pověření místopředsedkyně JUDr. Jany Vyletové k výkonu státní správy na úseku obchodního soudnictví vyplývá z rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni. Insolvenční úsek sice není u této místopředsedkyně výslovně zmíněn, avšak ze sestavení rozvrhu práce není pochyb, že tento úsek je (společně s úsekem konkursním a úsekem obchodního rejstříku) zahrnut pod obchodní úsek. Nelze totiž souhlasit s názorem žalovaného, že insolvenční úsek, není-li v rozvrhu práce jmenovitě přidělen místopředsedkyni JUDr. Janě Vyletové, spadá do samostatné kompetence předsedy Krajského soudu v Plzni. Taková úprava výkonu samostatné kompetence předsedou soudu sice není vyloučena, není však obvyklá, a lze očekávat, že by byla v rozvrhu práce konkrétně vymezena obdobně, jako je tomu u jednotlivých místopředsedů. Kompetence pro provedení organizačních opatření na tomto úseku z rozvrhu práce pro JUDr. Janu Vyletovou proto dle názoru odvolacího soudu vyplývají. Na místě není ani zpochybňování jejího zmocnění k provádění organizačních úkonů dle § 160 odst. 2 lnsZ svěřených předsedovi krajského soudu. Ten sice z výkonu své funkce za výkon správy soudu dle zák. č. 6/2002 Sb. odpovídá i v rozsahu vykonávaném na základě jeho pověření místopředsedy soudu, což ovšem neznamená, že je musí fakticky vykonávat osobně.

(KSPL 27 INS 20667/2011)

Odvolací soud proto zastává názor, že speciální úprava organizační pravomoci předsedy krajského soudu stanovená v § 160 odst. 2 lnsZ nevylučuje delegaci této pravomoci na pověřeného místopředsedu dle § 121 odst. 3 zákona o soudech a soudcích.

Pokud se jedná o zmíněný organizační úkon přidělení spisu, je speciálně vymezený cit. ustanovením lnsZ, které k němu orgán soudní správy výslovně (bez dalšího) opravňuje. Fakticky se tedy jedná o obdobný organizační úkon, jaký provádějí v oblasti rozdělování soudní agendy místopředsedové dle § 44 odst. 1, 2 zák. o soudech a soudcích, např. v případech přidělení spisu jiným soudcům v důsledku pracovní neschopnosti nebo ukončení funkce jiného kolegy, avšak pouze pro incidenční řízení podle speciální úpravy lnsZ.

Odvolací soud se proto nedomnívá, že by přidělení spisu jinému soudci zapsaného v rozvrhu práce v témže úseku dle § 160 odst. 2 an vyžadovalo speciální úpravu postupu při tomto přidělení v rozvrhu práce insolvenčního soudu. Tato právní úprava otevírá (mimořádnou) možnost přidělení incidenčních sporů projednávaných jinak v rámci insolvenčního řízení jinému soudci, nebot' tím reaguje na potřebu regulovat počet projednávaných věcí jednotlivými soudci tak, aby byli rovnoměrně vytíženi. Právě jednotnost insolvenčního řízení zahrnuje v některých případech velkou kumulaci sporů v rámci jednoho řízení, která by jinak vedla k přetížení soudce projednávajícího věc, čímž by bylo ohroženo právo účastníka na spravedlivý proces. Postupem soudu tak nebyl žalovaný odňat svému zákonnému souch

K postupu podle § 114b o.s.ř. v incidenčním řízení:

Podle názoru odvolacího soudu postup podle § 114b o.s.ř. ve sporném řízení předpokládá, že to odůvodňuje povaha věci a okolnosti případu. Posuzování těchto okolností se odvíjí od povahy věci; tou se rozumí její předpokládané nároky na dokazování při jednání. Skutek, který je předmětem důkazního řízení, je vymezen skutkovými tvrzeními žalobce. Okolnosti případu pak odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o.s.ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohla být věc rozhodnuta.

Předmětem projednávané věci skutečně není nárok, o němž by nebylo v době podání žaloby soudu prvního stupně a účastníkům řízení nic známo, nebot' se jedná o incidenční spor vyvolaný tím, že žalovaný nemovitosti specifikované vžalobě sepsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný tak dal jednoznačně najevo, že má za to, že nemovitosti jsou majetkem, jenž podléhá v insolvenčním řízení zpeněžení k uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, tj. vyjádřil se kotázce oprávněnosti jejich zápisu do soupisu majetkové podstaty, a proto skutkové okolnosti věci neodůvodňovaly vdaném případě postup soudu podle § 114b o.s.ř. Svým postupem tak soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

(KSPL 27 INS 20667/2011)

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízen, s tím, že však není důvodná odvolací námitka žalobce o tom, že mu byl postupem soudu odňat zákonný soudce.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 12.listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová